Východní ritus
Rodinu takzvaných (1.) starobylých východních církví u nás reprezentuje Církev Svatého Řehoře Osvětitele, zahraniční součást Arménské apoštolské církve. (2.) Pravoslavná rodina má dva nestejně významné zástupce, jednak je to Pravoslavná církev v českých zemích, součást autokefální (samostatné) Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, čtvrtá nejsilnější církev v Česku, a jednak je to Ruská pravoslavná církev,
podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi, jejíž název vyjadřuje, že se jedná o pravoslavné věřící, kteří nechtějí být spravování československou církví, ale patriarchátem Ruské pravoslavné církve.
Katolíci
Další rodinou (3.) jsou církve katolické: především naše největší Církev římskokatolická, k níž se při posledním sčítání přihlásilo trochu více než milion občanů, dále pak Církev řeckokatolická, která je s ní kanonicky i organizačně spjata a v Česku tvoří jednu diecézi. Římskými katolíky se cítí být i příslušníci Kněžského bratrstva sv. Pia X., jejich předkoncilní orientace je ovšem vyvedla až za okraj římskokatolické církve. Společenství, která se v posledních 150 letech neúspěšně pokusila reformovat římskokatolickou církev, působí v české společnosti dvě a tvoří takzvanou (4.) katolickou reformní rodinu: je to Starokatolická církev a Církev československá husitská – ta roku 1971 přijala do svého původního názvu výraz „husitská“, čímž vyjádřila svůj posun ve směru k protestantským církvím. Jedná se o třetí největší církev v české společnosti.
Protestanti
Jako protestantské církve označujeme ty, které navazují na reformaci v 16. století. Ale i mezi nimi je třeba rozlišovat různé rodiny. Nejstarší kořeny (právě v 16. století) má (5.) reformační rodina církví. Tvoří ji čtyři církve. Tři z nich jsou luterské: Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Luterská evangelická církev augsburského vyznání
v České republice (tyto dvě mají své těžiště ve Slezsku) a Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, která slouží především Slovákům žijícím u nás. Ve čtvrté reformační církvi se roku 1918 spojily česky hovořící luterské a kalvínské sbory a vytvořily Českobratrskou církev evangelickou, druhou největší církev u nás. Kořeny v luterském protestantismu má i Jednota bratrská, ale její pietistický charakter ji v 90. letech přivedl mezi pentekostální církve neocharismatické orientace (viz níže, 6c).
Evangelikalismus
Největší počet církví je u nás v (6.) evangelikální rodině. Historie evangelikalismu není dlouhá (od poloviny 18. století) a odehrává se ve „vlnách“, které vždy přinesou vznik nového typu tohoto misijně aktivního a intenzivně žitého křesťanství. Ke (6a) klasickému evangelikalismu u nás můžeme zařadit Evangelickou církev metodistickou (jejíž americká předchůdkyně byla vůbec první evangelikální církví), Církev bratrskou a Armádu spásy, která vznikla z misijně a sociálně orientovaného evangelikálního Hnutí Svatosti. Klasické evangelikální církve tvoří i baptisté, ale česká Bratrská jednota baptistů tíhne stejně jako její americké sestry v posledních desetiletích k evangelikálnímu fundamentalismu. Klasický evangelikalismus bychom tak našli spíše v nedávno ustaveném Společenství baptistických sborů.
Od poloviny 19. století se začal formovat (6b) konzervativní evangelikalismus, dříve nazývaný „fundamentalistický“. Z našich církví vyšly z tohoto křídla Křesťanské sbory a několik dalších církví, které dříve byly (Církev adventistů sedmého dne) nebo dosud jsou (Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev) považovány za křesťanský nepravověrné. Dále se ke konzervativnímu evangelikalismu přimyká též Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (její členové jsou lidově nazýváni „mormoni“), která je svou věroukou již značně vzdálena jádru toho, co je obecně považováno za křesťanství. Je zajímavé, že z konzervativního evangelikalismu čerpají své apokalyptické vize i někteří mariánští katolíci. Ještě připomeňme, že Náboženská společnost Svědkové Jehovovi je pátým nejsilnějším náboženským společenstvím u nás.
Charismatici
Na začátku 20. století vznikla v rámci evangelikalismu mohutná vlna (6c) pentekostalismu. Dědici jeho klasické podoby z této doby jsou křesťané v Apoštolské církvi. Charismatické hnutí v rámci pentekostalismu se začalo formovat v 50. letech minulého století a zasáhlo i katolickou církev jako Hnutí charismatické obnovy. Mezi evangelikály vytvořilo samostatný útvar s názvem Církev Křesťanská společenství. Zatím poslední velkou pentekostální vlnou je neocharismatické hnutí. U nás ho tvoří nejméně dvě desítky samostatných útvarů, místních sborů, ale i jejich svazků. Státem registrovány jsou Církev živého Boha, Církev Nová naděje, Církev Slovo života, Církev víry a Církev Nový život, relativně silné, ale neregistrované je Triumfální centrum víry. K tomuto typu zbožnosti se obrátila i výše zmíněná Jednota bratrská. Také ohlasy tohoto typu křesťanství občas dolehnou do římskokatolické církve; před časem například do společenství Koinonia Jan Křtitel.
Křesťanské kořeny
Poslední dvě církve jsou na pomezí křesťanství. (7.) Unitářství má sice kořeny už v reformaci 16. století, ale většina současných unitářů se již za křesťany nepovažuje a více než z křesťanství čerpá z jiných náboženských tradic. Tak je to i s Náboženskou společností českých unitářů. Naopak reprezentantka tzv. (8.) esoterického křesťanství, Obec křesťanů, se za součást křesťanství považuje, ale většina ostatních křesťanů k ní dosud hledí s nedůvěrou.
Ekumena
Vyjmenováno bylo 31 státem uznaných církví a náboženských společností s kořeny v křesťanství, a to v osmi rodinách (hrubě vytvořených ovšem pouze pro přehlednost tohoto článku). Řada z nich si uvědomuje částečnost a nedokonalost toho, co tomuto světu přináší, a cítí proto sounáležitost s jinými církvemi, které společně křesťanskou zvěst doplňují. Vzniklo proto takzvané ekumenické hnutí, jehož těžiště je na místní úrovni mezi jednotlivými křesťany a jejich sbory a farnostmi, ale které má i své instituční zastřešení. Nejdůležitější takovou institucí je Ekumenická rada církví. Jejími členy jsou Apoštolská církev, Armáda spásy, Bratrská jednota baptistů, Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická a. v. a Starokatolická církev. Status přidružené církve má Římskokatolická církev. Pozorovateli jsou Církev adventistů sedmého dne, Církev Křesťanská společenství a Luterská církev evangelická a. v. v České republice, pozorovatelem je i reprezentant judaismu v české společnosti, Federace židovských obcí v České republice.
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek Th.D.
- nar. 1963, je religionista zabývající se především studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí, vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, docent na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, zakládající člen a mluvčí Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
