V rámci Jubilea mládeže 2025 odjelo na přelomu července a srpna 16 mladých lidí z přerovského děkanátu do Říma, aby zde prožilo pouťové setkání s mládeží z celého světa. Každý mládežník byl přitom zcela jiný – jedinečná osobnost, kterou mohl v Římě rozvinout. Do Říma každý z nás odjížděl s jinými starostmi, s jiným očekáváním a s jiným prožíváním víry a vztahu s Bohem.
My osobně jsme vnímali projevy této lidské jedinečnosti i ve vztahu k dalším poutníkům. Totiž v momentě, kdy jsme od rána do večera slyšeli všude hlasitý zpěv, bubnování a zvuky tamburín ze strany jižanských národů, měli jsme jen dvě možnosti. Buď jsme mohli být naštvaní na celý svět, nebo si uvědomit, že právě toto je rozmanitost víry, pro kterou má smysl se podobných setkání účastnit, a že Bůh miluje opravdu všechny na celém světě v jejich přirozenosti.
I když setkání přinášelo mnohá úskalí – studené sprchy, nepořádek, zmatky, římské solárko – v českém centru nám vždy písně od skupiny NoProblema připomněly, že když je Bůh s námi, problémy prostě neexistují (anebo aspoň nejsou tak nepřekonatelné).
V této naší různorodosti jsme však našli společné obohacení a sílu a pocítili důležitost společenství. Někdo hledal Boha na pláži, jiný v kostele nebo v historických památkách, jiní na programech v Českém centru… Každý Ho ale v Římě našel a odjížděl s Ním domů v srdci.
Krásné společenství poutníků naděje, jehož součástí jsme se stali, nám i po návratu připomíná, že víra a Bůh i dnes hrají v životech milionů mladých lidí důležitou roli – a s tímto prožitkem a plní naděje jsme se vrátili domů. S vědomím, že hledat Boha znamená v prvé řadě tvořit vztahy a společenství. Nebát se rozdílností, ale v rozdílnostech hledat společné a spojovat je v přátelstvích. To se nám stalo nadějí, se kterou jsme se z Říma vrátili domů – a máme touhu předávat ji dál.
Mara Hradil a Joža Měšťánek
