Rodinný život

„Vás nám snad posílá samo nebe,“ zahlaholil pan děkan, pozval mlynáře ke karetnímu stolku a poručil všem pivo a viržinko. „Ale to nemuselo bejt, velebnosti,“ opáčil mlynář, když vzal místo, a rozdal karty. A protože se nový mariášník ukázal jako dobrý hráč, pivo bylo jako křen a viržinkový kouř stoupal nad karetním svatostánkem co dým z kadidelnice o Božím těle, zavládla u stolku dobrá nálada.

Pan řídící sfoukl pěnu z druhého tupláku, otočil se k mlynáři a pravil: „Jářku, pane otče, ten váš Frantík je bystrý hoch. Myslím, že by bylo moudré poslat ho na studia. Jeho spolužáci měli problém napsat diktát, jestli je ve vsi důležitější ponocný, rychtář nebo obecní slouha. On hned napsal odpověď, a aby se nenudil, ještě sestavil správné pořadí vídeňského dvora od císařpána přes komoří, ministry, členy vlády až po tajemníky, štolby a podkoní.“ „Jo, na hlouposti, vašnosti, na hlouposti toho kluka člověk užije. Ale ono ho to přejde, až zdědí mlýn,“ broukl pod vousy mlynář a hodil na svršek hercovou sedmu. „Já bych se přimlouval také, pane otče,“ přisadil si důstojný pán. „Tuhle jsem se ho v náboženství ptal, umí-li něco latinsky. A on bez chybičky odříkal Pater Noster, Gloria i Agnus Dei. A pak ještě přidal Gobio Phoxinus Thymalius Leuciscus Oncorhynchus. Opáčil jsem, že neznám tyto zbožné modlitby. Pravil, že jsou to názvy ryb, které loví v hrachoveckém mlýnském náhonu – hrouzek, střevle, lipan, jelec a pstruh duhový. Jářku, mlynáři, propadnete mukám očistcovým, jestli toho hocha nepošlete na studia.“

O padesát let později, když už všichni aktéři onoho licitovaného mariáše odpočívali na pravdě boží, seděl statný muž v biskupském purpuru v salonku brněnské rezidence a čekal na vzácnou návštěvu apoštolského nuncia ve Vídni, Jeho Eminenci Granita Pignatelliho di Belmonte, aby se dozvěděl, zda Řím přijal jeho abdikaci na brněnský biskupský stolec. „Vaše Excelence, Svatý Otec vyhověl žádosti, leč s drobnou úpravou. Setrváte po dobu úprav paláce v Olomouci jako olomoucký arcibiskup-kardinál. Víme, že to není dostatečná odměna. Proto Vám Svatý Otec sjednal doživotní rybářské právo pro celý Mlýnský potok, protékající pod arcibiskupskými parkány, v němž jest hrouzek, střevle, lipan, jelec i pstruh duhový. Nový kardinál polkl nasucho a pravil: „Vaše Eminence, znáte už předem mou odpověď. Nyní ale přijměte pozvání k slavnostní tabuli, kde se k uctění církevních otců podávají pravé mlynářské brambory.“ Zde tedy recept dle přísné vatikánské normy.

Ingredience

1 cibule, 1 paprika žlutá, 1 paprika červená, 4 stroužky česneku, 500 g paprikové klobásy, 1 kg brambor, sádlo, 1 l vývaru, lístky petrželky, sůl, pažitka

Postup

Cibuli rozkrojíme na půlky a nakrájíme na plátky, papriky nakrájíme na proužky a překrojíme napůl. Česnek nasekáme na malá kolečka, klobásu podélně rozřízneme a nakrájíme na půlkolečka. Brambory oloupeme a rozkrájíme na menší kousky. Ve velké pánvi orestujeme na sádle nejprve klobásu, přidáme cibulku s česnekem, pak papriku a nakonec brambory. Vše ještě společně chvíli restujeme. Směs zalijeme vývarem a dusíme do změknutí brambor. Vyvaříme přebytečný vývar a necháme brambory ještě chvíli opékat. Podáváme ozdobené pažitkou a petrželkou.

Dobrou chuť