Je pro vás a vaší rodinu puberta strašákem, který vám užírá klidný spánek? Stal se z vašeho milého děťátka přes noc podivný tvor, s kterým nevíte jak se dorozumět?

Hledáte rady rodičů i jiných odborníků jak co nejlépe zvládnout pubertu, která otřásá vaší rodinou?

Pak právě druhé číslo časopisu Rodinný život s tématem Život s pubertou vám může v mnohém inspirovat, nabídnout radu.

Šéfredaktorka Rodinného života, Šárka Chlupová, hovoří o specifickém smyslu pro humor a o kreativních nápadech žáků základní školy. Popisuje pubertální nápady dospívající mládeže na církevní základní škole v Olomouci.Věřte, nebo ne, i z oken církevní školy občas vylétne nějaká ta petarda, či nafukovací balonek plný vody.

Jak se preventivně připravit na „blbá léta“ našich dětí doporučují rodiče pěti dětí, manželé Haikerovi. Možná vás z jejich upřímného vyprávění o starostech bolestech rodičů v době dospívání jejich dětí, překvapí, že vlastně věci, za které se stydíte, že se ve vaší rodině objevují, jsou známé i jiným rodinám a nemusíte vždy automaticky znamenat, že jste špatnými rodiči.

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Rozhovor s manželi Haikerovými

Zuzka a Laďa Haikerovi mají pět dětí a dva vnuky. Nejstarší Bětce je 26 let, Vojtovi 24 a oba už mají své rodiny. Vašek má 19, Zuzanka 15
a Ládík 11. Pubertu dětí tedy prožívali, prožívají a zřejmě ještě nějaký čas prožívat budou. Zeptali jsme se jich, co se jim v tomto období při výchově nejvíce osvědčilo.

Anketa

Nevíte co si o vás vaše dospívající dítě myslí? Chtěli byste slyšet co dospívající na rodičích štve a čeho si naopak  na rodičích cení? Přečtěte si o odpovědi 21 mladých lidí, kteří dostali možnost anonymně na toto odpovědět. Možná budete příjemně překvapeni.

Einsteinovy bramboráčky

Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

To, že archivy ukrývají vzácné věci a často se objeví až po mnoha desetiletích, se ví. Že se Hubbleovu teleskopu podařilo přinést objev úplně nového typu planety GJ 1214b, kterou vědci nazvali Vodní svět, zaznamenaly snad všechny světové agentury. Téměř bez povšimnutí ale médii prošla krátká zpráva o objevu korespondence týkající se Einsteinova pobytu v Praze. V domě „U Jednorožce“ na Staroměstském náměstí se v salonu Berty Fantové setkával Albert Einstein s Franzem Kafkou. Těžko říci, zda víc inspiroval Kafku Einstein svojí hrou na housle nebo Kafka Einsteina svým typickým humorem, který se Albertovi tak líbil například v jeho známém díle „Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande“ (Svatební přípravy na venkově).

První letošní číslo časopisu Rodinný život je věnováno tématu Jednota v různosti. Přijměte pozvání k setkáním v atmosféře vzájemné úcty a naslouchání. Prostřednictvím odlišnosti druhého člověka můžeme spatřit jedinečnost každého z nás i krásu společného směřování.

Bratr Wojtek z komunity Taizé přiblíží Dny důvěry - setkání mladých lidí různých vyznání a národností. Farářka Církve československé husitské, Helena Smolová, se zamýšlí nad bratrstvím. Seznámíme se s komunitou sester z protestantských církví, které žijí ve švýcarském Grandchamp. Rozhovor o smíšeném manželství vystihuje, že i odlišnosti mohou být velkým obohacením a podnětem k růstu. Další z příběhů Jakuba a Katky povzbuzuje k setkání s jinakostí.

V pravidelných rubrikách týkajících se výchovy a vztahů se dočtete například o tom, jak se vyvarovat zbytečných chyb v komunikaci s dětmi. Na děti čeká želvička Loudalka, zaposlouchají se do pohádky na dobrou noc. Nechybí soutěže pro malé i velké, voňavý recept pana Nágla, křížovka a pozvání na zajímavé akce.

Předplatné či ukázkové číslo si můžete objednat na adrese: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc, tel.: 587 405 253, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Je čas vánoční. Já vím, on už je únor, ale já jsem ještě v prosinci; minulý týden jsem s dětmi zapalovala svíce Václavu Havlovi na pietním místě před radnicí a ze sdělovacích prostředků na nás dýchala polistopadová atmosféra; vybavila jsem si pár střípků, končila jsem základní školu, plakátované plochy velely Havla na Hrad a já si kdesi ve stánku koupila placku s jeho portrétem a občanským fórem; v tramvaji mě pak nějaká paní chválila: „Správně, slečno, to vám schvaluji.“

Rozhovor se sestrou Anne-Emmanuelle z ekumenické komunity v Grandchamp

Když jsem poprvé přijela do švýcarského Grandchamp, do mezinárodní komunity sester z protestantských církví, otevřel se přede mnou nový svět, do něhož můžete vstoupit spolu se mnou: na nádvoříčko s chladivým pramenem obklopené 250 let starými staveními plnými pokojů a pokojíčků pro třicet sester, skupinku dobrovolníků a přehršel hostů, do kaple vybudované z bývalé stodoly, kde se sestry čtyřikrát denně schází k modlitbě s přímluvami za věřící jiných vyznání, k setkání s dobrovolníky a hosty z celého světa a k rozhovoru se sestrou Anne-Emmanuelle o životě v mezinárodní komunitě, kontemplativní modlitbě a mezináboženském dialogu.

Magdaléna Strejčková – je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené.

„Mamííí,“ volali po odministrované mši kluci běžící ze sakristie. Slézala jsem z kůru a oddychla si, že máme to nedělní rušení místních věřících za sebou. S malou je to teď „veselé“. Na Lucinku udělali důrazné „ty, ty, ty“ a zastavili se u mě. Se sníženými decibely, ne ale natolik, jak by si ta informace zasluhovala, mi oznamovali, že Lucinka dnes z kůru mezi šprušlemi zábradlí „plivla na paňmámu“. Nebe se zatmělo, země se zachvěla, skály se rozpukly. A v mých očích vytanul obraz sváteční pokrývky hlavy některé z našich spolusester v Kristu uslintané rozmarem našeho šestnáctiměsíčního batolete. Ale to bylo tak všechno, co se mohlo stát. Detaily nevím, abych případně napravila škody. Mám co dělat, abych malou uhlídala, když nacpe svou hlavu s bambulatou čepicí a krkem omotaným šálou mezi dřevěné příčky zábradlí na kůru. Co se v tu chvíli děje na jejím obličeji, vskutku nemám šanci vidět. Jen slyším protestní jekot, protože se ji všemožně s manželem snažíme dostat zpět. Hasiči ještě asistovat nemuseli. Máme to už předcházejícími dětmi otestované. Ale skutečně jen přítomný Bůh (a možná i pan farář, teď si uvědomuji) ví, co je k tomu vede, „nasysávat“ seshora zrovna tím nejužším otvorem. A slintat na věřící! Ale že to holka jejího věku provedla, no, co už – jak říká jedna má známá. Jsou horší věci. V šestnácti letech už by to bylo neomluvitelné! Uf. Otřepala jsem se po té představě, zhluboka jsem se nadechla a nenápadně se ještě rozhlédla na rozcházející se Boží lid. Ujistila jsem se, že nikdo s urputným výrazem ve tváři, rázným krokem a hrozící holí za námi neběží. A nebe se zas vyjasnilo.

Eva Muroňová – je vdaná, má tři děti. Je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při ostravsko-opavském biskupství

Když je něco jinak, než jsme zvyklí, obvykle si toho rychle všimneme a nemusí to být ani nic velkého – stačí, když jsou v koupelně jinak věci na poličce, v obchodě zboží v jiných regálech nebo když buchta chutná jinak než před týdnem. Ještě rychleji si všimneme a už i znejistíme, když se děje něco jiného, co jsme ještě nikdy předtím nezažili, neviděli a nemáme s tím zkušenost – tak nejistě bloudíme budovou nově opravené nádražní budovy, ostražitě se rozhlížíme v cizím prostředí, a než si koupíme novou věc, dobře si ji prohlédneme.