Anketa čtenářů o ceny
Po několika letech prosíme o vyplnění krátké ankety.
Vyplněním a odesláním formuláře soutěžíte o ceny.
Najděte si klidnou chvíli a vyplňte, prosím, anketu (kliknutím na obrázek anketu otevřete).
Správné řešení soutěže RŽ 1/2021
Správným řešením tajenky byl citát:
„Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat, co říkají.“
Knihu získává a vylosována byla Kateřina Krejčířová, Hrušky.
Vítězem soutěže Granny o společenskou hru je Zuzana Tomanová, Brno.
Správná odpověď zněla: Republika má 14 krajů (odpověď „b“).
Řešení dětských rébusů:
Duše zdaleka: 1. Emil, 2. Dana, 3. Berta, 4. Fiona, 5. Aleš, 6. Cyril
Stojanův šašlik
Lubomír Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má jedenáct dětí
Jestli si nějaký náš národní velikán zaslouží označení renesanční člověk přelomu 19. a 20. století v Čechách a v Moravě (jak psával František Palacký), pak je to právě Antonín Cyril Stojan, syn domkáře a ševce z malé vesničky Beňov u Přerova. Po absolvování bohosloví je 5. 7. 1876 vysvěcen na kněze.
Jsme si blíž
Colin Foreman I pastor Sjednocené reformované církve
Colin Foreman – londýňan, fanoušek fotbalového týmu Tottenham, pastor Sjednocené reformované církve (United Reformed Church) a přidruženého baptistického sboru, bývalý kaplan pro mládež. Je ženatý, s manželkou Ruth má 2 děti a 1 vnouče. Letos oslavil 73 let.
Píše se rok 1997, mám rok po křtu v katolické církvi a zřejmě z čistého nedopatření jsem pozvána do ekumenické skupiny, která má navštívit partnerské město Telford v Anglii. Jsme mix katolíků, evangelíků, letničních, baptistů, ale naše uměle vytvořená česká ekuskupinka nemá s živoucí ekumenou v hrabství Shropshire nic společného. Žasneme nad společnou modlitebnou metodistů, luteránů a jiných denominací, nad snahou spojovat jednotlivé sbory v jednu církev. O ohlédnutí za několika desetiletími těchto snah jsme poprosili tehdejšího pastora Spojených církví reverenda Colina Foremana. (Š. Chlupová)
Jak jsem se stal imigračním úředníkem
V mládí (v 70. letech 20. století) jsem navštěvoval kostel sboru High Cross v Londýně. V té době jsme v Británii zažívali velkou imigrační vlnu. Do sboru High Cross začaly proudit etnické menšiny z Afriky a Karibiku a sbor se tehdy stal multietnickou církví. Stále více jsme si uvědomovali, co migrace vlastně znamená, a otevíraly se nám obzory.
Když jsem dostudoval, stal jsem se imigračním úředníkem. Chtěl jsem utéct z Londýna a poznat svět na vlastní oči. Miloval jsem jazyky, zejména francouzštinu, a tu a tam jsem pochytil i fráze z jiných jazyků. Práce úředníka mě ale nenaplňovala. Toužil jsem pomáhat lidem a to v tomhle zaměstnání prostě nefungovalo.
Konverze
Můj zájem o výměnné pobyty začal ve dvaceti letech, v důsledku rozpadu manželství a nově nalezené osobní křesťanské víry – což byl výsledek pozvání do ekumenické evangelikální skupiny místních vedoucích věřící mládeže, kteří v Doveru evangelizovali. Nějakou dobu jsem navštěvoval doverskou Sjednocenou reformovanou církev (URC). Moje nová víra mě vedla k setkávání, modlitbám a pravidelné práci v rámci této ekumenické skupiny. Díky ní jsem získával širší obraz církve.
Pestrá scéna
Jak to vidí husité I rozhovor s Jaroslavem Křivánkem
Jaroslav Křivánek je farářem Církve československé husitské, 17 let vykonává kněžskou službu, působil v Krkonoších ve Vysokém nad Jizerou, nyní v olomouckém sboru, má jednu ženu a čtyři děti (Anastázie 16 let, Josef 15 let, Alžběta 13 let, Ester 12 let). Manželka Jitka je katolička a učí na evangelické konzervatoři.
Na horách napadl sníh a poprvé v životě nemám sparing partnera na běžky. Oslovuji kamarádku, o které vím, že se chystá lyžovat s nějakou skupinou. „A nebude ti vadit,“ opatrně našlapuje „že to bude taková nesourodá skupinka?“ Husitský farář jezdící Jizerskou padesátku, katolická varhanice, řeholní sestra poprvé na běžkách, nemocniční kaplanka a svobodná matka po jedenácti letech na běžkách zní jako dostatečně praštěná kombinace na to, abych se nepřidala. Seznamte se s bratrem husitou…
Jaké máte zkušenosti s předáváním víry vlastním dětem?
JK: Má zkušenost je taková, že víra se předává „ztuha“. Hodně jsem přemýšlel nad tím, jak to v naší rodině máme. Mnoho lidí si myslí, že když se někdo narodí do rodiny faráře, má cestu k Bohu jednodušší. Opak je pravdou. To, že je váš tatínek farářem, vás už odmala stigmatizuje. Ať chcete, nebo ne, takové dítě se vždy do jisté míry odlišuje právě skrze povolání svého otce či matky. Tyto děti jsou odmala vedeny k účasti na bohoslužbách a jsou součástí sborového života. Dokud jsou malé, je to pro ně přirozené, protože to vidí u svých rodičů. Jakmile ale dosáhnou určitého věku, už to tak samozřejmě nepřijímají. Jsou kritické. Často se ptají, proč mají chodit do kostela, když jejich vrstevníci ve třídě nemusí.
Boží (ná)ladička
P. Karel Skočovský kněz I zabývá se pastorací manželství a rodin
Abba Aiolos: Slyš, milovaná dcero, a naslouchej, příběh o počátku a o konci.
Lýdia (jeho učednice): Toť milá slova. Už nemohu se dočkat.
Abba Aiolos: Náš Pán, Spasitel, zanechal nám v dědictví tři dary.
Lýdia: Které to jsou?
Abba Aiolos: Slova písně své přeradostné, způsob jejího zpěvu a sbormistra, jenž svorníkem je jednoty.
Lýdia: Svatá a spravedlivá jest vůle Nejvyššího.
Abba Aiolos: Lidé věrní odkazu Pána svého zpívali píseň tu k úžasu a podivení všech národů. I přidávali se k ní mnozí a sbor
rostl a hlas písně převelice sílil.
Lýdia: Již začíná být jasnější podobenství tvé zraku mé mysli.
Abba Aiolos: Tu však odvěký nepřítel a had zasel do srdcí tovaryšů Božích různice a rozkol. Jedni o druhých začali říkat, že píseň falešně zpívají a čest Nejvyššího tak urážejí. Jiní odmítli not a sbormistra vedení, prý slova písně sama stačí, aby každý poznal, jak má pět. Tak se stalo, že i když dva stejná slova i nápěv měli, jeden zpíval pomalu a druhý zas rychle. I rozešli se v zlosti; a každý se bratřil s těmi, kteří jeho názor zastávali či stejnou hluchotou trpěli.
Lýdia: Jak smutné slyšet z různých stran světa hlas písně oslabené, která stejná zdá se být, a přece jiná.
Bůh můj i tvůj (2/2021)
Když jsem jako malá přemýšlela o Bohu, vysnila jsem si Ho jako bělovlasého staršího muže s dobrosrdečným výrazem ve tváři… takový prototyp pohádkového dědečka. Postupem času jsem zjistila, že lidé mají o Bohu různé představy a přisuzují mu rozmanité podoby, které jsou často odrazem toho, co je pro ně v životě důležité. Myslím, že právě to je na Něm úžasné – můžete si Ho ve své fantazii vykreslit tak, aby vám byl skutečně blízký. Nemůžete se splést. Druhé letošní číslo Rodinného života přináší různé pohledy na náš vnitřní svět a připomíná, že Bůh je můj i tvůj, ale zároveň pokaždé NÁŠ.
O čem to tentokrát bude?
- o rozmanitosti, to především… zaměříme se na odlišnosti, které nás ve výsledku spojují
- zajímavé rozhovory na téma víry a jejího předávání v rodinách (V nebi bude velká párty, Bůh je i v nečekaném…)
- seznámení s novými posilami našeho redakčního týmu
- rubrika Téma se zaměřuje na církve v české společnosti a ekumenismus („Jsme si blíž?“, Festival UNITED)
- sekce Vztahy a výchova je opět plná vtipných úvah, tentokrát na téma trávení svátečních (nejen nedělních) odpolední.
A ano, Ondra bude mít zase „Kecy“… - nechybí ani Duchovní život s neotřelou a neokoukatelnou Babiččinou teologií a dalším dílem o svátostech. MUDr. Krausová představí životní příběh manželů Boothových
Na stránkách časopisu opět najdete chutný recept, tipy na zajímavé knihy a odkazy k tématu a tentokrát i anketu o zajímavé ceny. Svou činnost představí Centrum pro rodinu Jitřenka z Hranic.
Časopis oslavil 30 let existence
Časopis Rodinný život vychází čtyřikrát ročně a ukázkové číslo i předplatné si můžete objednat pomocí formuláře na našem webu pod záložkou PŘEDPLATNÉ, poštou (Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 779 00 Olomouc), telefonicky (587 405 250) nebo e-mailem: rodinnyzivot[zavináč]ado.cz. Na požádání pošleme ukázkové číslo časopisu i elektronicky.
Časopis vydává Centrum pro rodinný život Olomouc.