Jsme nádobou zformovanou z hlíny. Hlína se musí promísit a z ní se tvaruje nádoba, která se pak v ohni vypálí. Hrnčířský proces je „krizí hlíny“. Naše identita povstává z prachu. Ona je tím drahocenným obsahem v nádobě člověka. Zůstaly v nás otisknuty ruce mistra Hrnčíře, který nad námi pronesl slovo zaslíbení: Ať jsme chrámem Ducha svatého. Bůh přidal i konkrétní poslání: Ať jsme nádobami, třeba na vodu, na olej, na víno nebo kanystrem na benzín. Jsme v situacích, kde plníme své poslání, ale zároveň riskujeme, že praskneme, protože máme křehké okraje. Krize nás buď posílí, nebo zničí. Nádoba muže nese otisk divokého Boha, který o nás bojuje. Neseme otisk zamilovaného Boha předávajícího radost. Neseme otisk moudrého Tvůrce tvořícího s nadšením pečlivě vyvážený stroj světa i člověka. Bůh Otec a Král nás stiskl ve své náruči a dal nám požehnání. V každém muži je to vtisknuto. Tyto mužské síly probouzí obrazy bojovníků, milovníků, mudrců a králů.
Krize mužské identity je způsobena tím, že tyto mužské archetypy zůstávají pohřbeny. Chybí nám mužové, kteří by je aktivizovali. Popkultura ráda pracuje se špatnými mužskými vzory. Podívejte se na dnešní české pohádky, kde si s tím autoři neví rady. Když se na ně dívám, po několika minutách je mi trapně. Ženy ani společnost už nejsou z důvodu přežití na mužích tak závislé. Muži nejsou v kurzu. Jenomže pak ve školství slyšíme, že chybí učitelé muži. V rodinách chybí otcové. Ve firmách chybí pracovníci muži atd. Krize mužství je spojena s celkovou krizí identity.
Kam se poděli dobří bojovníci, milovníci, mudrci a králové? Asi zůstali v časech rytířských bitev, výprav a balad a ty jsou pryč. Zůstali nám ve zkarikované podobě, když se někteří muži chovají jako macho nebo jako fanatičtí sportovci a gameři či šéfové tyranizující zaměstnance. Anebo manželé chovající se k manželce jako k majetku, proti čemuž západní společnost bojuje, a to je dobře.
Malí chlapci ještě neví, čím budou, protože mužem se nerodí, mužem se stávají. Chlapci potřebují tavící tyglík zkoušek, kde mužství udělují zralí muži. Ženy jsou si od přírody jistější, čím jsou, ač i mnohé dnešní dívky mají problémy s identitou. Mnozí mládenci jsou přitahováni sebejistými ženami a myslí si, že díky nim se stanou muži. Ženy samozřejmě dělají, co můžou. Mládenci už nemusí vstoupit do ohně mužské zkoušky a oddalují to donekonečna. V důsledku všeobecného blahobytu v nich přežívá nezralost. Hoví si v mama hotelu a v případě, že už chodí s dívkou, si z ní dělají matku. Proč by si dnešní „věčný chlapec“ dělal problémy? Může hrát donekonečna GTA nebo koukat na porno a blbosti a ono to nějak dopadne. Jeden z dnešních archetypů mužství je šašek, který je v pohodě a je ochočený (viz. H. Simpson, mužové z dnešních pohádek atd.). Pak tady máme autistické ajťáky (viz IT Crowd, Bing Bang Theory atd.). Před dvaceti lety to byla výjimka, dnes norma. Já mám jinak ajťáky rád, protože dělají věci, které potřebujeme k fungování společnosti.
Navíc je na bedrech mužů obrovská hanba, protože muži, ač ne všichni, přece rozpoutali války a zničili planetu!? Měli by se tedy stydět a zalézt! Archetyp bojovníka se označil za nežádoucí. Od 2. světové války mají muži strach ze své nespoutané síly. Jenže divoká síla k mužské identitě patří, bez ní je mužství vykastrované. Muž je ten, kdo ji zvládne, aby stavěl své mužství z dobrého materiálu. Odvážní muži se omluví a napraví pošramocenou pověst mužů, jinak jsou nezralí mládenci ve spárech macho mužů, jako jsou bývalí kickboxeři A. a T. Tate – novodobí temní bojovníci zneužívající mužskou sílu.
Co dnes tvoří identitu pravého muže? Je to stále mužská síla k ochraně druhých, budování a službě. Přetékající život projevující se v generativní potřebě mít děti nebo něco vytvořit, napsat či předat. Objevitelská touha, se kterou muž s úžasem objevuje, aby pochopil a vytvořil nádherné dílo. Hlad po mužích otcích, kteří by vás naučili věci pro život. Chuť dozrát a naučit se rozvaze, kterou má bezpečná autorita. Čas v přítomnosti zralých mužů, kteří už nemusí bojovat o každý centimetr, ale moudře spravují věci a rádi uvolňují požehnání na své okolí. Takoví muži nám pomáhají s krizí identity, protože prošli mnoha ohni. Po takových je stále poptávka. Jsou jako úkryt před bouří i v krizi identity. Jsou to synové Boží, na které čeká celé tvorstvo a mnohé zoufalé a unavené ženy.
Pravá identita muže nasává mízu Božího synovství. Ona je tím diamantem, který obstojí v ohni, a z ní roste ovoce Ducha svatého zdobící naše křehké hliněné nádoby jako zlato. V té chvíli je muž spokojený jako muž a druzí jsou z něho nadšení. Je dobře, že se falešné mužství rozbilo. Jen ať se tvoří to pravé. Proto se Kristus stal člověkem (mužem), aby se člověk (muž) mohl stát Kristem. Věřím, že potřebujeme, aby náš Mistr v klidu pracoval na drahokamu naší identity i v novém roce.
Radek Palacký – Je 20 let ženatý a má dvě dcery. Je ředitelem spolku Mládež pro Krista, který s přáteli založil. Společně s manželkou Janou sdílí vizi Otcova srdce, kde oba slouží jako poradci a lektoři. Má rád přírodu, kytaru, knihy a zahradničení.
