Expres baby až do domu
Vztahy
Dřív, když se ještě u nás doma dělily děti na malé a menší, nebudilo člověka lehké zašimrání slunečních paprsků na tváři, ale směs úderů, křiku a tajuplných zvuků. Zkušený sluch v nich obvykle rozeznal půtku o oblíbený hrníček sourozence, mňoukání vláčené kočky a tlukot pražců pod vagonem. To malý Vašík sjížděl po zadnici schody z podkroví do přízemí. Takže všechno v pořádku a člověk si může ještě pár minut v klidu pospat. Horší bylo ticho. To jste rovnýma nohama vyskočili z postele v předtuše, že se určitě děje něco hrozného. Že děti brousí nože na kdoví co či koho nebo vysypaly na podlahu mouku, olej, cukr, ocet, strouhanku, med a jar a míchají těsto, aby nám, milovaným rodičům, něco dobrého upekly, než vstaneme. Za tím účelem už byla taky doběla rozpálená trouba.
