Díky všem ostříleným pedagogům jsme se časem dopracovali k onomu toužebnému zjištění. Bydlo není od bidla, tedy tyče jako místa stabilního, ale dočasného slepičího přebývání, ale má spojení s něčím hlubším, podstatnějším, naší existencí, bytím…
Pálení dobrého bydla je tedy ve své podstatě stav, kdy člověk není se svým bytím spokojen. A tak zoufale hledá… Snad i proto jsme se často ocitli
v situaci, kterou kdosi trefně shrnul slovy: „Jíme jogurty bez laktózy, pijeme pivo bez alkoholu a žijeme vztahy bez lásky.“
I když se asi každý z nás o jakési bydlo spálil, věřím, že člověk je od své přirozenosti nastaven k hledání (a nalézání) svého naplnění. Jak na to? Často stačí „jen“ krátké čtyřpísmenné slůvko „proč?“. Pokud budeme s tímto slovem častěji operovat, pravdivě si na něj odpovídat a v jeho světle více a více hledat, věřím, že nezůstaneme na místě.
Možná se pak v našem srdci ukáže i jedna důležitá a úlevná vlastnost: vděčnost.
Jejím prizmatem ať se pak nebojíme dostat k tomu, co náš život dokáže rozzářit jako ranní východ slunce. Potom v nás možná převládne radost. Radost nad naším (byť třeba nedokonalým) bydlem.
