Oba žili v Anglii ve viktoriánské době. William se narodil v Nottinghamu. Jeho otec byl relativně zámožný stavitel, proto mohl William chodit do dobré školy. Otec ale zchudl, zbankrotoval a záhy na to zemřel. Ve 13 letech se tak William musel postarat o matku a sestry a se školou byl konec. Aby neskončili na ulici nebo ve vězení pro dlužníky, jak to známe z děl Charlese Dickense, pracoval v zastavárně. Stále ale hodně četl a vzdělával se. Otec byl jen konvenčně věřící člen anglikánské církve, ale matka byla hluboce zbožná žena, která vše prožívala s Ježíšem.
Mladý Willy začal chodit k metodistům a v 15 letech zde prožil osobní konverzi. Metodisté vznikli v 18. století z probuzeneckého hnutí, v jehož čele stáli bratři Wesleyovi. Kladli velký důraz na osobní vztah k Bohu a z toho plynoucí jistotu vlastní spásy, ale také na evangelizaci, kázání, aktivitu a kázeň v následování Ježíše. William byl rozhodné povahy, a tak se mu po jeho obrácení změnil opravdu celý život. Vše teď směřovalo k šíření víry. Přestal dokonce číst oblíbené knihy. Svou práci v zastavárně, dle jeho názoru nekřesťanskou, snášel těžce, ale nemohl nalézt jinou.
Pak se přestěhoval do Londýna. Pracoval do sedmi večer a po práci spolu s přítelem začali evangelizovat ve slumu. Kázali vestoje na židli na ulici, domů se vraceli až pozdě v noci. Představeným sboru se to nelíbilo a vůbec je nepotěšilo, když přivedl na bohoslužby houf otrhaných špinavých výrostků ze slumu – považte, mezi slušné lidi! Přesto se od 23 let stal oficiálním kazatelem na plný úvazek a měl velké úspěchy.
Tehdy se také seznámil s Katie Mumfordovou. Jednou ji doprovázel z bohoslužeb domů, a než tam došli, oba „měli pocit, jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého“. Zamilovali se, do měsíce se zasnoubili a za tři roky 17. června 1855 byla skromná svatba. I svatební cesta byla vlastně pracovní. Jeli na ostrov v Lamanšském průlivu, kde William ihned kázal.
Catherine čili Katie Mumfordová se narodila v Londýně do metodistické rodiny. Otec byl výrobce kočárů i dětských kočárků. Matka byla velmi zbožná, ale také přísná žena, která děti držela dál od světa. Tři bratři zemřeli, poslední utekl v 16 letech do Ameriky. Katie šla do dívčí školy až ve 12 letech, ale doma se jí dostalo dobrého vzdělání doma. Četla od 4 let a do 12 měla už osmkrát přečtenou celou Bibli. V dospívání trpěla vážnou skoliózou, což znamenalo roky nucené nečinnosti a ležení s přivázanou deskou. Není tedy divu, že to byla velmi citlivá, nervózní dívka. O to víc se ponořila do víry. Na celý život ji poznamenalo setkání s opilcem v dětství, proto od dospívání pracovala pro abstinentní hnutí. V dospívání prodělala osobní krizi, když otec zastřelil jejího retrívra, protože napáchal škody.
V 21 letech Katie přešla k reformovaným metodistům. Vyučovala tam děti, pracovala v mládeži a také se seznámila s Williamem. Během zasnoubení mu napsala mnoho dopisů, kterými ho v jeho službě povzbuzovala. Ve své horlivosti a v nekompromisnosti služby pro Pána se opravdu sešli.
Měli osm dětí. Především ty první se snažila vychovávat co nejvíc sama – ze strachu před negativními vlivy je dokonce ze začátku nesvěřila ani prarodičům. Později to už ale nešlo. Když už byly děti čtyři, rozhodl se William opustit místo pastora, protože ho nemohl skloubit s posláním evangelizovat. Zakázali mu však kázat ve všech metodistických shromážděních.
V r. 1865 tedy začal kázat v londýnském East Endu ve stanu, a když se stan zřítil, tak na ulici a v pronajatých tančírnách. Věnoval se službě těm nejchudším – alkoholikům, zlodějům, prostitutkám, chudým nádeníkům, dělníkům či bezdomovcům. Manželé tak šli do existenční nejistoty. Bylo to těžké, ale Katie a Willy se rozhodli spolehnout se na Boha.
A tato služba se rozrostla v organizaci, která dostala v r. 1877 kvazivojenskou strukturu a název Armáda spásy (AS). William se stal velícím generálem a Katie Matkou AS, dále tu byli důstojníci a prostí vojáci. Všichni se měli zdržet alkoholu, tabáku a omamných látek a věnovat svůj čas a finance (i těch pár šilinků získaných abstinencí) boji o duše. Není divu, že hospodští byli od počátku proti AS zaujatí a shromáždění byla napadána i fyzicky. Vojenská struktura AS byla hodně kritizována, ale tehdy vyhovovala zřejmě i těm nejchudším a nevzdělaným: byla jasná a dávala jim řád. AS se starala o vysvobození z návyků, o bezdomovce, o ty především, o prostitutky apod. Chtěla jim ukázat nebe, Ježíše a možnost pekla, ale k tomu bylo třeba také zahnat hlad, dát střechu nad hlavu a nabídnout hygienu. Proto tedy známé heslo tří S: polévka, mýdlo, spása (v angličtině soup, soap, salvation). Známý je také slogan Srdce Bohu, ruce lidem.
Katie byla nejen manželkou, ale i spolupracovnicí, pomocí svému muži rovnou. V r. 1859 vydala s podporou manžela brožuru „Ženská služba: právo žen hlásat evangelium“ na obranu tohoto práva. Ve svých 31 letech poprvé veřejně kázala, protože manžel jí to umožnil. Byla tak první kazatelkou v Anglii, což bylo neslýchané. V Americe už tehdy kazatelky byly. Katie se do určité míry stala i módní záležitostí a byla zvána kázat do lepší, bohatší společnosti, takže se pro AS stala dobrou fundraiserkou. Cestovala s manželem, kázala a vedla vlastní kampaně. Ve snaze o změnu zákona o prostituci uspěla. V r. 1885 se zvýšil povolený věk z 12! na 16 let. Další kampaň byla Jídlo pro milión, obchůdky s laciným jídlem a výdejny polévky. Psala knihy, vyučovala v AS. Byla stále přepracovaná, opakovaně nemocná a trpěla chronickými bolestmi páteře. Její vnitřní bolestí bylo i to, že její jediný bratr se neobrátil ke Kristu.
Poslední roky měli Boothovi vilku na pobřeží s výhledem na moře, které Katie milovala. Jinak manželé žili vždy velmi skromně a byli dokonce vegetariáni. Přesto se stali i pány továrníky! Dělníci v sirkárnách velmi trpěli kvůli jedovatému žlutému fosforu. Boothovi proto založili vzorovou továrnu s červeným fosforem a lepšími podmínkami, a když se tento způsob rozšířil, prodali ji.
Katie zemřela v 61 letech na rakovinu prsu a jejího pohřbu se účastnily desetitisíce lidí. William žil ještě 22 let. Procestoval mnoho zemí, najezdil spoustu kilometrů ve službě a pronesl 60 000 kázání. V r. 1890 vydal knihu o skryté bídě Anglie s mnoha vizemi řešení jako asistovaná emigrace, rekvalifikace, banky a právníci pro chudé, manželské poradny a rekreace pro chudé ze slumů. Některé myšlenky však byly neuskutečnitelné. To, co nebylo efektivní, byl ale vždy ochoten změnit. A to bez ohledu na svoji povahu, která se spolu s jeho velkým nosem hodila karikaturistům. Zemřel v r. 1912 a jeho pohřeb byl veliký. Oba manželé jsou pohřbeni v Londýně na hřbitově Abney Park.
Jejich děti se také zapojily do služby v AS. Nejstarší syn Bramwell se stal generálem po otci, původně ovšem toužil stát se lékařem. Čtvrtou generálkou byla dcera Evangeline. V AS jsou posty rovné pro muže i ženy. Některé z dětí kritizovaly diktátorské způsoby práce v AS i v rodině, tři odešly z AS a založily v USA vlastní organizace.
AS prosperuje v mnoha zemích světa a slouží stále těm nejchudším. Je uznávanou organizací. U nás existuje (s přestávkou, kdy komunisté její činnost ukončili) od r. 1919 a nyní slouží v mnoha městech především bezdomovcům. Už od jejího vzniku byly často kritizovány nejen vojenské způsoby, ale i kapely AS, účastnící se evangelizace, a to jak z hlediska estetického, tak i „duchovního“. AS však jimi oslovovala ty nejchudší, kteří neměli vytříbený vkus. Jak napsal William: „Kdybych si myslel, že mohu získat pro Pána jedinou duši navíc tím, že budu chodit po hlavě a hrát nohama na tamburínu, naučil bych se to!“ (srov. 1 Kor 9,22b)
Ačkoli nebyli Boothovi anglikáni, Anglikánská církev si je 20. srpna v kalendáři a v liturgii připomíná. Tato připomínka se podobá nezávazné památce v katolické církvi, ale neznamená svatořečení. Tito lidé prostě patří do dějin víry.
Co mě na životě manželů Boothových může inspirovat i varovat?
Netrpím snad estetismem, který mě vede k nadřazenému odsuzování nejen způsobů jiných konfesí, ale třeba i lidové zbožnosti, procesí, misií apod., které nejsou můj šálek kávy?
A co rovnost mužů a žen? Jak v církvi (mimo svátostné kněžství), tak i ve společnosti a doma? Opravdová rovnost na biblickém základě, ne gender ideologie.
