Není potřeba hned bít na poplach. Mobily se staly našimi každodenními pomocníky a slouží k tolika dobrým věcem. Řešení nemusí být okamžitý zákaz, ale rozumné omezení a kontrola. Navíc, než začnete své děti kárat, podívejte se do nastavení svého telefonu (případně do androidí aplikace Digitální rovnováha, kterou jsme již dříve doporučovali v rubrice Kámoš mobil) a zjistěte, kolik času vy sami trávíte u obrazovky. Docela velké číslo, co?
Přirozeně děti hledají na svých zařízeních také zábavu. Buďme k sobě upřímní: scrollování příspěvků na sociálních sítích a sledování videí vám asi nebude cizí. Ale co Fortnite, Roblox nebo Minecraft? Znáte? Hráli jste někdy? Jde o nejrozšířenější hry našich dětí, přesto podle naší ankety mezi rodiči většina netuší, jak fungují.
Nejde totiž jen o sbírání bodů nebo herních měn. Tyto hry jsou spíše virtuálními komunitami a svébytnými digitálními světy. Děti většinou nehrají samy a na těchto platformách si mohou najít nové parťáky, a to i z opačného konce světa. Procvičují si angličtinu, učí se navazovat vztahy. Komunikace se pak může přesunout na sociální sítě typu Discord či Snapchat. A z kamaráda se může vyloupnout někdo úplně jiný. Říká se tomu dětský grooming – kdy jedinci či skupiny navazují důvěrné kontakty s dětmi s cílem vylákat jejich osobní údaje, fotky, adresu.
Děti nejsou hloupé. Vědí, že s cizími dospěláky se přece bavit nemají. Ale nemusejí včas rozeznat nebezpečí. Jak jim tedy pomoci?
Máte nespočet možností – od zákazu mobilů přes aplikace na rodičovskou kontrolu po metodu důvěřuj, ale prověřuj. Nastavit doma pravidla je základ. Můžete se s dětmi domluvit na časových limitech, což asi děláte. Zkuste ale pozměnit svůj přístup a po těch dvou hodinách hraní, kdy vám dítě odevzdá svůj počítač, se ho zeptejte, co hrálo. Jděte na to pomalu a nebojte se být trapní. Přiznejme si, že online svět se proměňuje šíleným tempem, a proto nestíháte sledovat všechny jeho trendy. Svěřte se dítěti, že jej nechcete přehnaně kontrolovat, jen se zajímáte o to, co na mobilu dělá. Protože se v tom prostě nevyznáte, ale zajímá vás to.
„Rodiče by si měli dát pozor na volbu slov,“ radí studentka psychologie z Univerzity Palackého v Olomouci. Jakmile nasadíte nepřátelský tón, dítě to vycítí. „Nejlepší je vyhnout se moralizování, k němuž rodič může snadno sklouznout,“ dodává. Dítě by mělo z vaší strany vnímat opravdový zájem, nikoli absolvovat přednášku od rodiče, který jen maluje čerta na zeď, a přitom o hrách neví zhola nic.
Pokud chcete zabránit prvotnímu šoku a před náletem na své dítko se alespoň základně dovzdělat, podívejte se na Youtube na rozhovory s odborníky na téma Roblox a dejte si také nějaký letsplay – tedy video, v němž youtuber hraje třeba Roblox a diváci se baví nad jeho skilly (schopnostmi) i faily (neúspěchy).
A dál? Vybídněte svého syna, ať vám ukáže své skiny (postavy) ve Fortnitu, nebo si zkuste parkour se svou dcerou v Robloxu. Budujte v dítěti důvěru, aby se vám nebálo svěřovat, když ho ve hře něco zarazí. Aby své problémy raději netajilo s tím, že byste mu všechny hry potom zakázali.
