Komunikace se seniory IX - Prarodiče a výchova vnoučete

Ladislava Marešová

Image

Hledejte potěšení v dětech, dopřejte dětem, aby se mohly potěšit s vámi,
a bez odkladů užívejte každou radost.
Seneca

Jitka žila ve dvougeneračním bytě se svými rodiči. Uvědomovala si výhody i nevýhody takového soužití. Jedna z velkých předností byla, že rodiče byli ochotni kdykoli pomoci s hlídáním její pětileté dcery Aničky. Jitka, která byla velmi pracovně vytížená, se začala - možná až příliš - spoléhat na to, že je o dceru (i o vše ostatní doma) postaráno. Postupně přesouvala značnou část povinností týkajících se výchovy dcery i péče o domácnost na své rodiče.

Jitčin manžel, Pavel, nebyl příliš rodinný typ, dost času trávil se svými kamarády. Jitka mu to vytýkala a snažila se ho přimět, aby byl více doma. Čím více Jitka naléhala, tím více se Pavel vzdaloval od rodiny. Stávalo se pravidlem, že po práci rovnou odcházel do místní hospůdky, kde trávil svůj čas sledováním sportovních zápasů a pitím piva. Pokud Jitka něco potřebovala, Pavel to odložil na neurčito, protože věděl, že se o to stejně někdo postará. Jitka začala považovat Pavla za nespolehlivého člověka, který má blízko k tomu stát se alkoholikem. Toto přesvědčení ji utvrdilo v tom, že výchovu dcery bude řídit výhradně sama s občasnou pomocí svých rodičů. Vše, co bylo doma potřeba, dokázali rodiče Jitky zvládnout, obstarat, zařídit. Pavel si začal připadat v rodině zcela zbytečný. Jitka spoléhala sama na sebe a na své rodiče. Pavel řekl Jitce, že se ho rozhodla vyškrtnout ze svého života a že on to také udělá. Pavel podal žádost o rozvod a odstěhoval se z bytu.

Tento příběh dokládá to, že pomoc prarodičů nemusí přinášet vždy pozitiva. Odpovědnost za dítě mají v prvé řadě jeho rodiče. (Odpovědnost za manželství a chod své domácnosti mají manželé.) Dítě potřebuje péči a lásku obou svých rodičů. Pokud prarodiče suplují úlohu vychovatelů natolik, že nedají druhému rodiči šanci být skutečným rodičem, mohou tak dítěti ubližovat.

Na druhou stranu, moudrý přístup prarodičů ve výchově dítěte může být velmi užitečný. Uvedu příklad malé Terezky. Rodiče Terezky jsou ambiciózní lidé, kteří mají rádi pořádek a vše přesně naplánované. Terezka je úzkostná dívka, má ráda své rodiče, ale občas se jich trochu bojí, protože jsou přísní. Terezka se snaží, aby rodiče byli spokojení, ale je obtížné dosáhnout nároků, které na ni mají. Jednou ve škole měla Terezka číst nahlas před celou třídou, ale ukázalo se, že jí to moc nejde. Nebyla dost rychlá ve čtení a občas udělala chybu. Paní učitelka jí dala ze čtení trojku. Terezčini rodiče považují trojku za velmi špatnou známku, hodně se na dceru zlobili a nařídili jí, že musí pravidelně cvičit čtení. Rodiče neměli dost času, aby čtení s Terezkou procvičovali, a tak tento úkol svěřili dědečkovi Terezky. Terezčin dědeček je laskavý muž, který se dokáže dobře vcítit do potřeb dítěte. Pokud například viděl, že se Terezka snaží, ale že je unavená, dále ve čtení nepokračovali. Nechal Terezku chvíli proběhnout, odpočinout si a pak znovu začali číst. Dědeček si všiml, že je Terezka pilná, že se snaží a zaznamenal zlepšení jejich dovedností, přesto však viděl na dítěti, že ze čtení nemá žádnou radost. Vymyslel drobnou "lest". Řekl Terezce, že by si rád přečetl noviny, ale že ho bolí oči, že je unavený. Terezka, která má velmi ráda svého dědečka, mu ochotně začala z novin předčítat. Postupně se stalo malým rituálem, že Terezka večer předčítala dědečkovi. Terezka byla velmi hrdá na to, že je to ona, kdo "pomáhá" dědečkovi. Byla ráda, že jí někdo dává najevo své ocenění. Se čtením už žádné problémy neměla. Ve škole ji paní učitelka chválila a divila se, jak rychle udělala takový pokrok. Terezka si po tomto povzbuzení začala více věřit a dokonce se čtení stalo její velkou zálibou.

Z těchto dvou příběhů vidíme, že působení prarodičů může být jak pozitivní, tak v určitém ohledu negativní. V některých případech může prarodič svojí horlivou péčí dítěti nevědomě ublížit, jinde může být prarodič korektivním činitelem příliš ambiciózních, přísných rodičů. Prarodič může být ten, kdo nabídne laskavou náruč, trpělivost a svůj čas. Nesmí však narušit či ohrozit jedinečné pouto, které spojuje dítě s matkou a s otcem.

Rodinný život 3/2007

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu