Nejen chlebem…

Magdaléna Strejčková - Je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky

Obvykle žijeme na procent sto. Letos normu zvyšujeme. Kromě života samého a všech aktivit, radostí, starostí a běhání kolem ratolestí se letošek zapisuje do kalendáře naší rodiny jako rok velkých oslav, kulatin a kulatících se účastníků všech životem štědře podarovaných významností.

Od jara do podzimu mám vítr v peněžence a hlavně v hlavě. Nejsem z těch, co se spokojí s darováním bonboniéry, a všichni, kdo mě znají, ode mě očekávají velkolepé přání, originálně zabalený vtipný dárek, případně složený song oslavenci přímo „na tělo“. Samozřejmostí jsou různé vlastnoručně vyrobené fotokoláže a blahopřání, originální dárkové poukazy a v čele přacího „štrúdlu“ neotřelé „ántré“! (Taky je to možná docela jinak a tohle všechno mám prostě zafixované v hlavě já a dělám to především pro uspokojení svých tvůrčích tužeb. A pak láteřím, že je toho všeho moc a že to nezvládám a že bych se už konečně mohla naučit upřímně, s radostí a srdečně darovat tu bombošku a necítit přitom výčitky.)

Shrnu to. V nejbližším časovém úseku v nejužším rodinném kruhu jedny padesátiny, čtyřicátiny, desátiny, sedmdesátiny hned dvakrát, půlkulatiny nepočítám, oslavit „biče“ na konci školního roku – co kdyby to bylo letos ale fakt už naposledy, do toho vymyslet, naplánovat, zorganizovat a přežít dovolenou, přiťuknout si na konec mé báječné mateřské dovolené související s jedněmi třetinami a vstoupit do pracovního procesu… To nejdůležitější, nejvzácnější a nejhezčí si nechávám nakonec. První svaté přijímání našeho staršího synka.

„Cože? Svátostí je sedm?“ komentoval zjara naše domácí duchovní hovory mladší syn. „No jo vlastně. A já si pamatuju, že jedna se jmenuje tak zvláštně. To bylo nějak… svátost… aplikace. A co to je?“ Následoval údiv, úžas, úsměv a úkon usměrňování. Že si synek spletl termíny a celou oblast. Pak přišlo na řadu otevření slovníku cizích slov a citace: „Aplikace je použití, uplatnění, přiložení, přenesení; dekorativní prvek různým způsobem upevňovaný na základní materiál.“ A pak dedukce, že je-li základním materiálem člověk sám, oním báječným přiloženým prvkem může být docela dobře Duch svatý. Takže ejhle – Jakube, ty máš vlastně pravdu! Takhle by se s trochou fantazie biřmování skutečně mohlo jmenovat! Jakub potěšen svým úspěchem pokračoval: „A další svátost, ta Honzíkova, se jmenuje svaté dřímání.“ To už jsme na něho ale přes talíř nedělní polévky házeli výmluvné pohledy, vědomi si jeho vtipkování, a koutky nám cukaly. A jen jsme si ujasnili, že věříme, že při takové události nikdo dřímat nebude a že celou slávu prožijeme důstojně…

Přenesu se v čase. Slavnost proběhla. Prožili jsme ji krásně. Synek vše velmi hezky vnímal a komentoval, památeční fotky vyšly taky. A jeden úsek ze záznamu kamery jsme si pouštěli znovu a znovu. Byl to začátek, kdy celý průvod s naším otcem v čele a zástupem krásně nastrojených holčiček a vyšňořených chlapců důstojně prochází hlavní kostelní lodí. Tolik lidí tam bylo! A vzadu, úplně v poslední lavici seděl člověk, kterého prostě musel každý místní farník znát. Stával vždy před kostelem s napřaženou čepicí v ruce. A teď – seděl v lavici a – dřímal. Pochrupkával tam. Snad se to jen zdálo. Ale vypadalo to tak. A naše babička, která od rána pomáhala s přípravou pohoštění v přilehlé křížové chodbě, říkala, že od cukroví před začátkem mše odháněla jednoho vousatého bezdomovce. Bral si plnými hrstmi do kapes lineckého a perníčků. Tak to byl asi on. A možná pak v té lavici zdříml. Hned by člověk nad tím nevěřícně a dotčeně kroutil hlavou, jak kdekdo dokáže takovou událost využít…

Nic není jen tak. Třeba i tohle mělo svou určenou chvíli, čas i význam. Aby nám něco podstatného z celého výjimečného, jen na to jedno jediné zaměřeného dne neuniklo. Možná celá ta slavnost měla říct i něco jiného… Chléb Života, chléb vezdejší. Slavnostní vzácný okamžik prvního svatého přijímání i obyčejná chvíle lidského zdřímnutí. Noblesa nazdobených šatů i otrhaná, umouněná košile. Otče náš, Otče nás všech…

 

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu