„Fashion 2 in 1“

Magdaléna Strejčková – vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky

„Myslím, že na mě budou mít leda tak deštník,“ zvažovala jsem při korzování nákupním centrem, sotva se po chladném jaru konečně vyčasilo. Potřebovala jsem do něčeho lehkého zahalit své týden od týdne víc a víc zakulacující se proporce, a tak jsem vyrazila za nákupy. Měsíce „2 v 1“ jsem si užívala. Po předchozích těhotenstvích jsem ale vyštrachala z komory jen sešlé a vybledlé, sestrami a sestřenicemi v širokém dalekém okolí obnošené áčkové šaty. Na rychlé (šlo-li to v mém stavu) proběhnutí po domě či zahradě to stačilo, ale mezi lidi jsem se chtěla obléci v moderním stylu a náležitě se všem předvést v tom nej „trendy pupku“. Zkrátka splnit si předsevzetí, že si ten svůj požehnaný stav užiju se vším všudy a budu přitom půvabná, ženská a in. Opálení hubeňourci přehrabávající se v regálech mě nechávali klidnou. Tato má kila navíc byla dočasná a měla svůj jedinečný důvod.

Přeběhla jsem v myšlenkách všechny své oblíbené butiky, kam normálně chodím nakupovat, a i když mě mé hormony táhly do „mini mimi“ marketu, přemohla jsem se a vstoupila mezi regály skvělých „outfitů“ a upocená těla.

Bylo mi jasné, že musím jednat poměrně rychle – jednak proto, že doba vyzvednutí kluků ve školce se kvapem blížila, a taky – mé relativně pokročilé těhotenství se projevovalo tak, jak se zkrátka projevovat má. Tušila jsem, že za normálních okolností nákupní půlden musím v rámci zachování sebe sama v tomto stavu rapidně zkrátit.

Kresba: Šárka Chlupová

Sledovala jsem pozorně své těhotenské rozmary a samu sebe jsem udivovala tím, že mě to přehrabávání v regálech vlastně moc nebere a nebaví. V XXXL velikostech sice přebráno nebylo a tu a tam se dokonce objevila příjemná sleva, ale co si vybrat? Do kabiny jsem se potem splavená odebírala už poněkolikáté, když tu padl můj zrak na jedno „megatriko“, halenu, tuniku či jak jinak nazvat „to“ na věšáku. Na rozdíl od předchozích kousků nebyl tento až tak řvavý. Decentní, univerzální, slušivý… A s moderním nápisem. Jistěže ne v naší rodné řeči. Rychle jsem lovila hodně hluboko zasunutá zapomenutá slovíčka a dlouho ten model převracela v ruce. Pak jsem ho vrátila do regálu. Je divný. Je sice slušivý, ale ten nápis?! Prostě si nejsem jistá. Nevím, co si o tom myslet, a žádný poradní hlas v dohlednu.

Probírala jsem se dalšími věcmi a několikrát se k tomu zajímavému kousku vrátila. Ach má nerozhodnosti! Čas pokročil. Tak nic. Opustila jsem butik a ještě do několika dalších jsem nahlídla. Pak jsem stejně na skok vletěla tam, kam mě srdce táhlo. Ve svých vybledlých áčkových šatech jsem koupila několik nových roztomilých „bodýček“, barevné plenky s rozkošnými potisky – to jsem si vždycky přála, ještě několik nutností z přichystaného seznamu a pár roztomilých zbytečností. To mi šlo samo od sebe. Zajímavé. Asi skutečně mám v tomhle stavu běžný režim nastavený na „jinou frekvenci“. Jenže, co se mnou…? V čem budu ty poslední týdny brázdit rozpálené ulice?

Další dny mi seslalo samo nebe nečekanou příjemnou odpověď v podobě milého moderního kompletu laděného dofialova s lehkým květinovým potiskem. Oživil mě, stejně tak jako má kadeřnice. Radost na sebe pohledět – i s velrybími rozměry. A pak, že na mě mají jen deštník! Kdepak, dnešní móda fandí i maminkám, to je moc fajn. Ženství budiž pochváleno! Cítila jsem se najednou svěže, mladě, vesele a pochvaly známých mě jen utvrzovaly v tom, že ty své staré áčkové šaty nebudu nosit snad ani na doma. Tohleto si musím užít. Kup se podařil nenuceně a nečekaně. To je tak vždycky – když se moc tlačí na pilu, není z toho nic… Jako s tím zajímavým trikem. Občas jsem si na něj vzpomněla, jestli jsem si ho náhodou neměla skutečně vzít. Ale ta jistota a lehkost při nákupu chyběly. A tak to tak mělo asi být.

Vím, kde ho mají. A třeba ho budou mít pořád… A možná se na mně bude za čas vyjímat líp. Ta slova, co na něm byla napsána, nosím totiž nyní úplně viditelně a úplně jinak. Nemusím to mít cizí řečí barevnými písmeny na hrudi. V současnosti obsah těch slov nosím tím nejsvětovějším jazykem vepsaný na svém, ba přímo ve svém těle. A tomu nemůže žádný moderní „hadřík“ konkurovat. Mám střih šitý na míru bezkonkurenčně tou nej firmou přímo na své tělo. A je k nepřehlédnutí! Co bych to dublovala?! Tak možná příště. Až za pár týdnů ta krásná kila navíc shodím. Budou-li ten kousek na mé změněné proporce ještě mít. I když, kdo ví… S dalším mrňouskem v kočárku a snad hlavně i na mně bude stejně zas k vidění ta pravda, kterou cítím ne jako lákavý slogan jedné fashion značky, ale jako pravdu do hloubky celé své bytosti a v šíři obsahu těch slov – Thank God I’m a woman! – Bohu díky, že jsem ženou!

Rodinný život 4/2010

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu