Vztahy a výchova

Věřím! Ou jéé!

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru

„Evrybady dens nau! Tdž, tdž tdž! Ou jééé! Věřím, že uvidím, ou jééé, tdž tdž tdž, blaho od Hospodina, ou jééé, v zééémííí živýýýých, tdž, tdž tdž, ou jéééé!“ Ozývá se z přivřeného dětského pokoje. Směju se a slzím do cibule rozkrájené na prkýnku. Je to tak prosté. No jo, děti, mládež! Nou problem, oukej, hustýýý! Tdž, tdž, tdž, krájím v rytmu cibuli na cimprcampr a usmívám se, jak jednoduché to ty děti mají.

Číst dál...

Dědeček bublifuk

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Lidstvo je zvláštní směsice jedinců, většinou na jedné straně něčím obdařených, na druhé o něco zkrácených. Majitelé cirkulárek o tom vědí své. Ale o takovém zkracování teď nebude řeč. Spíš se chci zaměřit na obdaření a zkracování duševních mohutností. Kupříkladu pohledem na svět očima sv. Tomáše Akvinského, který prostou řečí, jíž rozumí i malé dítě, říká jednoduše: „Rozum jest nějaká mohutnost duše, a ne sama bytnost duše.“

Číst dál...

Jak se jmenuju?

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Anabáze „Rodičovská garáž“ – stále ještě vítězně nedobojovaná bitva. Tak by se daly nazvat pokračující peripetie s prodejem garáže mých rodičů. Po vyklizení a vymalování si ji vzala na starost realitka. A pak se nějakou dobu nedělo nic. Před pár dny se realitka ozvala, že je tu zájemce. Hurá, konečně se věci pohnou kupředu žádaným směrem! Jenže ouvej.

Číst dál...

Peklo a Marta

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Toto léto pro mě zůstane rozmarné jak Vančura. Plné sice drobných, ale venkoncem příjemných událostí. Nebyl jsem pohříchu v daleké cizině, což jsem si před nějakým časem nechal sebou samým vymluvit. Přesto jsem tuto dohodu porušil a překročil naše státní hranice. Musím přiznat, že ale jen zlehýnka. To když jsme já a moje kuchyně doprovázeli poutníky, poslední den bačovali na slovenské hranici u Nového Hrozenkova a vyšplhali se severní ledovou stěnou na horu Živčáková. Vzhledem k tomu, že široko daleko nebyl plynový, elektrický ani jiný nejaderný ohřívač, musel jsem hladové tlupě navařit bez plamene. A tak jsem jako svoji prvotinu vyrobil španělské gaspacho. Výsledek mě mile překvapil a zájem o polévku ze strany strávníků ještě víc.

Číst dál...

O hledání a ztrácení aneb marcipánový fejeton

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru (www.magdalenastrejckova.cz)

Bylo teplé nedělní ráno. Město jako když vymete. Šlapali jsme ztichlým náměstím ke kostelu a jen děti brebentily o překot. A pak, pak jsme ho uviděli. Ležel tam na kraji cesty. Znejistěli jsme a opatrně se přibližovali. Nevěřícně jsme se s každým krokem přesvědčovali, že nás oči neklamou. To bychom opravdu nečekali. Kontrastoval s liduprázdnou ulicí. Byl to on. Vypadal žalostně. Pošpiněný a potlučený, umatlaný a upocený. Zůstali jsme nad ním stát a ujišťovali se, že je to skutečně on. Není totiž běžné vidět v teplém nedělním ránu na vylidněném náměstí zkraje cesty ležet takto zuboženého – ženicha. Obrácený tváří k zemi, oblek celý od krému, boty od šlehačky a cylindr opodál. Politovali jsme ho, překročili a pokračovali na mši. A přitom to musel být původně tak elegantní marcipánový ženich po boku určitě s tou nejkrásnější bělounkou nevěstou, nepochybně na nejdokonalejším svatebním dortu, jaký kdy svět spatřil.

Číst dál...

To jsem ještě měla vlásky

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Z Deníku Emy O.
Jmenuju se Ema. Jsem už skoro velká holka. Mám tři a půl roku. Můj brácha Kryštof je ještě malý. Má jen rok a půl. Moc se s ním nedá povídat. Umí jenom ma (máma), ta (táta), pa (pálí) a hu (tma). Celý den běhá po domě, všechno bere a stahuje na zem. Pije z velké flašky nebo to jen tak vybryndá na stůl a na zem nebo na sebe. Na co dosáhne na stole, to si dá do pusy a sní, když to má rád. Nebo plive po podlaze, když mu to nechutná. Třeba slupky od brambor a tak. Ale nejvíc nejradši má vysavač a vysávání. Nevím proč. Kdyby mohl, vysával by celý den. To je mi pak líto mámy. Protože ji pořád bere za ruku a táhne na předsíň, kde máme vysavač. Velký vysavač. Skoro tak velký jako popelnice před domem. A ten vysavač musí máma vzít do pokoje a pustit a Kryštof pak vysává. Nebo se mu nechce, ale pak musí vysávat máma.

Číst dál...

Když prší psi

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Moje žena, nejlepší ze všech, mi v mladších dobách našeho manželství na některé moje dotěrné nabídky říkávala: Teď ne, děti jsou ještě malé. Ale „jednou až…“ To bylo zaklínadlo, které se postupem doby měnilo, jak rostly naše děti a jejich požadavky na kapesné. A mělo naznačit, že až jednoho dne vypukne ono „jednou až…“, tak přišla konečně ta pravá chvíle. A tak se zákonitě přihodil i ten den, kdy zaznělo: Teď ještě ne, ale „jednou až…“ budeme dědeček a babička. Dnes už vím, že „jednou až…“ by mělo být zakončeno „až naprší a uschne“. Čili fakticky nikdy. „Jednou až…“ je jako duha. Je to úchvatně krásné z dálky, ale když se k tomu člověk blíží, tak se to buď vzdaluje, nebo rozplývá. Prostě – „jednou až…“ je pia fraus. Milosrdná lež.

Číst dál...

Den s Přidanou Hodnotou

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru

Prostě tam nic nebylo. Dívala jsem se dost pozorně, abych zahlédla možná deštěm rozmazané slovo na konci toho plakátu. Visel z balkonu jednoho rodinného domu v nedaleké vesnici. Barevně lákal na jakýsi festival. Ale poslední slovo chybělo. Snad z druhé strany? Že by si takto nějaký vtipálek pohrával s kolemjdoucími? Nic. Stálo tam – „Život je“. Nejspíš chyba. Kdo ví, kolik takových poutačů vyráběli, tak jim to možná jednou uniklo. Nebo že by skutečně nějaká recese?

Číst dál...

O synech a snech

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru

A tuhle znáte? Bylo nebylo. Byl jeden král a ten měl tři dcery. Ten král byl můj tatínek a ta nejmladší byla já. A tatínek statečně vzdoroval úsměvům kamarádů, že budou na našem balkoně viset kalhotky a podprsenka – a to hned několikrát vedle sebe –, než přijdou na řadu jedny trenýrky. Tatínka bych nevyměnila. A on nás taky ne. Byl báječným tátou svým třem dcerám, které postupně opouštěly teplo rodinného hnízda. A pak přišel čas, kdy začaly samy přivádět své ratolesti na svět. A i já přispěla svou troškou do „prarodičovského mlýna“.

Číst dál...

Vrať se do hrobu

O současných městských subkulturách

Přehání to vaše adolescentní dcera s černými očními linkami i jinde než na očích? Skáče váš kluk parkour a nosí divné plandavé kalhoty? Přejí si vaše děti andělská křídla, longboard, maskot hejkala nebo se řežou žiletkou do zápěstí a našli jste u nich divné prášky s obrázky a není to acylpyrin? Možná mají jen obtíže běžného dospívajícího; anebo je vaše dítě součástí subkultury…
Nedávno naše televize odvysílala dokumentární cyklus o městských subkulturách Kmeny podle stejnojmenné knihy kolektivu autorů Vladimira 518 a Karla Veselého, která vyšla v roce 2011.

Číst dál...

On a ona

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

on-a-onaNarazil jsem ráno na zajímavý úkaz uprostřed krajiny plné paneláků, hluku a hektického ranního provozu. Stáli tam on a ona. Na okraji silnice, poblíž rušné křižovatky, kde nebyl přechod. Jelo auto za autem a vkročit do vozovky bylo o život. Přejít se dá, až nic nepojede (což evidentně do oběda nejspíš nehrozí), anebo až některý řidič, co nikam nespěchá (což evidentně taky nehrozí), přibrzdí a nechá je přejít. Napřed se mi zdálo, že jsou to milenci a drží se za ruku. Pak jsem si všiml, že ne. Ona ho pevně držela za rukáv. Asi jako máma dítě, aby nevběhlo pod tatrovku. Posunul jsem se autem už dost blízko, abych jim viděl do tváře. On měl takový ten pohled upřený do dáli, kdy muž nic nevidí a neslyší, protože přemýšlí o něčem velkém a zásadním pro budoucnost lidstva. Asi jako Edison, když si lámal hlavu, jaké vlákno dát do žárovky. Ona měla spíš pohled skalního orla. Neustále se dívala do stran, hlídala a vyhodnocovala možná rizika. Přibrzdil jsem a kývl rukou. Lehce ho zatahala za rukáv. Podíval se na ni. Ona se usmála, on pochopil a přešli spolu přes silnici na druhou stranu. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby jemu bylo k osmdesáti a jí o něco málo míň. Tak už to příroda v tom věku zařídila. „Muže je potřeba chránit,“ říkávala naše kmotra, „protože je schopen se sám vyhubit.“ Dal jsem jí za pravdu, když jsem ty dva viděl u silnice. Zvláštní na tom bylo to, že jemu mohlo být sotva osm a jí ještě o něco míň. Díval jsem se za nimi s pohledem podobným, jako měl ten kluk. Říkal jsem si, že i deštivé ráno může být hezké, když se najednou za mnou ozvalo zuřivé troubení. Řidička v dodávce s pohledem podrážděné piraně mi dávala jasně najevo, že jsem překážka silničního provozu. Pochopil jsem, že za rukáv by mě nejspíš lehce nezatahala, zařadil rychlost a přidal plyn. A ve zpětném zrcátku jsem je ještě jednou uviděl. On hleděl někam do korun stromů a ona ho trpělivě držela za rukáv.

Tak trochu bláznivý fejeton

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru

Tak to pozor! To ne! To mám jako psát o mně? Jenže co s tématem, když se do něj vůbec nevměstnávám? Nebo aspoň si to myslím. Kdo to dokáže objektivně posoudit? To nemohlo takové téma ještě nějakou chvíli počkat? Aspoň pár let. Nebo i víc! Nevím, fakt nevím, ještě nechci. Nejsem připravená! Já vím, že mám právě teď možnost, že nastavujete zrcadlo. Jo, podívat se pravdě do očí. A nalít si čistého vína! Na dně je pravda. Mám? Hmm, tak já to zkusím. Ale to se teda se mnou pořádně nadechněte.

Číst dál...

Pohádka o „frantíkovi“

Magdaléna Strejčková - je vdaná, má tři děti, je lektorkou prožitkových programů pro děti v olomouckém Dramacentru

 Občanku jsem měla teprve chvíli, když se naskytla příležitost, která by i pro mnohé dnešní mladé byla životní výzvou, lákavou vidinou velké zkušenosti a poznáním. Naše země se v bolestech rodila do nové etapy, odzvoněno bylo dobám starým a cinkání klíči znamenalo mimo jiné odemknutí dlouho zamčených zámků a možnost vykročení svobodnými kroky do velkého světa.

Číst dál...

Kostel je místem modlitby (někdy)

Luboš Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Léto je u nás čas zušlechťování. Děti mají prázdniny, my dovolenou, a tak můžeme společně zušlechťovat. Loni to byla fasáda, letos jsou tedy na řadě lidé. Pojali jsme vznešenou myšlenku. Zušlechtíme dětskou duši, upevníme dědictví otců. Vezmeme děti do Prahy a ukážeme jim trojici duchovních a architektonických klenotů české historie. Svatovítská katedrála, pod ní sv. Mikuláš na Malé Straně a co by kamenem dohodil Pražské Jezulátko.

Číst dál...

Z nebeského koridoru

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti, pracuje jako lektorka ve Sdružení D Olomouc, napsala tři knížky fejetonů

z nebesk korNěkdy se to tak prostě stane, občas nám spadne něco z nebe. Například nedávno na manželovo rámě, které halil do dlouho vybírané nové bundy, cosi z vysoka něco utrousilo, široko daleko jinak nikde nic. Nebo jindy. Mířím autem k domovu, silnice téměř prázdná, na obzoru žádný vůz a najednou zcela nečekaně - kamínek z čistého nebe přímo do čelního skla. Dodnes mi nikdo nevymluví, že na mě spadl meteorit. Jiný příběh. Naše rodina společně s dalšími příbuznými na přátelské víkendové procházce. Bylo nás moc. A najednou se ten dav valí oraništěm, cestou necestou, polem nepolem před ohromným černým mračnem, které to do nás začíná pálit. Kroupy jako hrách. Igelitky na hlavách, děti a kojenci v podpaží, klopýtající ženstvo zvedají zablácení pánové a do tohoto tragikomického mumraje křik hodný hollywoodského desetiletého komparsisty: „Všichni tady zahynemééé!“ Nezahynuli jsme. Tyto mé řádky jsou důkazem toho, že lze přečkat ledasco, co padá z nebe. A někdy se ty věci přečkávají rády. To jsme si například spadli z nebe se svým mužem a pak nám byla shozena postupně jako parašutistické nebeské zboží nejvyšší ceny a kvality trojice potomků. Z nebe může spadnout vskutku ledacos. Nad posledním „znebesestoupením“ ale nepřestávám žasnout a ráda bych se o něj teď s vámi podělila. Je pro mě důkazem Boží geniality a  smyslu pro člověčenství.

Číst dál...

150 g čisté lásky

Magdaléna Strejčková – je vdaná, má tři děti, pracuje jako lektorka ve Sdružení D Olomouc, napsala tři knížky fejetonů

MagdaČerstvá zkušenost. Čerstvá jako to vepřové obalené do křupavé strouhanky lákavě vonící na talíři. A skvělý bramborový salát k tomu. Takové řízky umí jenom naše babička, manželova maminka. Je to klasická hospodyně. Nešetří láskou ani časem, aby potěšila žaludky členů rodiny svého syna. Největší odměnou je jí naše pochutnávání.

A tak jsem si s chutí dala. Vlastně to přišlo zcela nečekaně a neměla jsem to v plánu. Rohlík s máslem či něco doma by se našlo. Neřešila jsem to. Navíc jsem byla plná dojmů jiných. Vracela jsem se v neděli večer z občerstvující víkendové duchovní obnovy, a tak jsem měla pocit, že ani jíst nemusím… Duch přetékal a všechny hmotné statky se zdály být zbytečné a postradatelné. Než jsem uviděla ten vonící řízek před sebou na talíři…

Manžel nic neříkal a jen cvičeným obratem otevřel lednici, když jsem vyprávěla své duchovní dojmy. Pak něco pípalo, ani jsem té mikrovlnce nevěnovala pozornost. A najednou kdesi mezi tématy „já – Boží obraz“ a „efektivní vztahy v rodině“ jsem měla naservírovanou večeři. Vyjekla jsem v upřímném údivu a Pavlovův reflex ve spojení s babiččiným umem zafungoval. Zcela samozřejmě lidsky hmotně a prakticky jsem se pustila do akce. Povzbuzena manželovým – ať se pořádně najím – jsem se činila. Mezi sousty jsem pokračovala v započatém vyprávění a během chvilky jsem vyškrabávala talíř. Dle plánu byl manžel pozván na sobotní oběd k babičce, a že i pro mě zbyla porce až do nedělního večera, chválila jsem babiččinu prozíravost a znalost mého mlsného jazyka.

Číst dál...

Papírová vlaštovka

Čtení na dobrou noc

Zuzana Pospíšilová | dětská psycholožka, zabývá se rozvojem kreativity dětí mladšího školního věku

Z okna čtyřpatrového domu vyletěla papírová vlaštov­ka. Vyrobil ji Honzík a dal si na ní opravdu záležet. Byla vzorně poskládaná, a navíc i krásně pomalovaná barevnými obrázky.

Letěla dlouho a skvěle vykroužila několik obloučků. Hon­zík se na ni z okna zálibně díval a usmíval se, jak hezky letí.
Když dopadla na trávník mezi pampelišky, ztratil o ni zájem. Nechal ji tam ležet a klidně šel skládat novou vlaš­tovku.
„Kde to jsem?“ zeptala se ta krásně pomalovaná papírová vlaštovka.

Číst dál...

Proč muži nejí zeleninu a ženy mají rády sladké?

Luboš Nágl - sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Návštěva tchýně a konzumace zeleniny a travin jsou u muže na žebříčku oblíbenosti hluboko pod čarou ponoru. Když si položíme otázku, proč tomu tak je, můžeme odpovědět z pohledu hlubinné psychologie, antropologie, z hlediska teologického i evolučního. Kupříkladu mně osobně pomohl Freud svojí psychoanalýzou odhalit příčinu neurotického vztahu k mrkvi obecné. Ve svém raném dětství, které mám zahaleno závojem nevědomí, jsem byl jako několikaměsíční batole pravidelně vystaven domácímu násilí mé matky, když se do mě pokoušela různými triky a lstí dostat dušenou mrkvičku.

Číst dál...

Nejen chlebem…

Magdaléna Strejčková - Je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky

Obvykle žijeme na procent sto. Letos normu zvyšujeme. Kromě života samého a všech aktivit, radostí, starostí a běhání kolem ratolestí se letošek zapisuje do kalendáře naší rodiny jako rok velkých oslav, kulatin a kulatících se účastníků všech životem štědře podarovaných významností.

Číst dál...

Poutní slasti a strasti

Magdaléna Strejčková | je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené

Budu upřímná. Začínat příspěvek neoriginálním úvodem, že jsem „nedávno četla zajímavý článek“, mi přijde fádní a ohrané. Obyčejné. Nezajímavé a neosobní. Moc ráda bych se tomu vyhnula a začala nějak vtipně po svém. Jenže co dělat, když termín uzávěrky v diáři úkolů zoufale bliká a já to přečtené zamyšlení prostě nemůžu dostat z hlavy? Zkusím to tedy alespoň trošku poupravit. Takže… Před časem jsem zůstala se zájmem sedět u jednoho nevšedního článku pátrajícího po významu slova pouť. Byl to zajímavý exkurz do světa českého jazyka a připomínka školních větných rozborů. Autor popisoval, že se prý o pouti lze bavit z hlediska příslovečného určení místa, času, způsobu i příčiny. Jako že na pouť kam, kdy, jak a proč. Celý příspěvek končil tím, že je to výjimka z každodenního shonu a všednosti, člověk že je po celý rok v jednom kole a že má tedy opravdová pouť zpestřit celý rok a správně že se na ni máme půlrok připravovat a další půlrok vzpomínat. Tak. A teď začnu s rozborem já.

Číst dál...

Křesťan v pohybu aneb „Operace Kulový blesk“

Magdaléna Strejčková – je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené

„Správnej křesťan má být aktivní, ne? No tak proto,“ argumentoval manžel důvody našeho opětovného stěhování se do prvního patra domu. Postupně rekonstruovaného. No právě! Přesun všech jednotek jsme avizovali již minulý rok na konci srpna. Pak byl odsunut na podzimní prázdniny. Po nich na Vánoce. Když pak přišel účet za plyn, řekli jsme si, že vlastně až tak na to nespěcháme a kluci si poněkolikáté vypakovali své napakované krabice. A navíc mít malou Lucinku v ložnici je přece jedinečné a neopakovatelné. Ten čas tak letí! Svého pokojíčku si ještě užije!

Jenže pak se vyjařilo, všechny dodělávky byly téměř hotové, a když minuly jarní prázdniny, řekla jsem, že už to v přízemí přece nějak do konce léta zvládneme. A pak – kdo má neustále ťukat na topení, aby kluci přiběhli dolů k obědu nebo si uklidili rozházené hračky a ponožky, než tam na ně vyběhnu. A kdo má poslouchat to dupání a handrkování se skrz dřevěnou podlahu! A co chudák Lucinka za sádrokartonovou příčkou vedle kluků a co kluci chudáci při jejích nočních srdceryvných projevech! No výmluv bylo nespočet. A tak se až letní prázdniny staly cílovou stěhovací metou. Ale ne nadlouho.

Číst dál...

Co neděle nadělila

Magdaléna Strejčková – je vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené.

121-vychova

„Mamííí,“ volali po odministrované mši kluci běžící ze sakristie. Slézala jsem z kůru a oddychla si, že máme to nedělní rušení místních věřících za sebou. S malou je to teď „veselé“. Na Lucinku udělali důrazné „ty, ty, ty“ a zastavili se u mě. Se sníženými decibely, ne ale natolik, jak by si ta informace zasluhovala, mi oznamovali, že Lucinka dnes z kůru mezi šprušlemi zábradlí „plivla na paňmámu“. Nebe se zatmělo, země se zachvěla, skály se rozpukly. A v mých očích vytanul obraz sváteční pokrývky hlavy některé z našich spolusester v Kristu uslintané rozmarem našeho šestnáctiměsíčního batolete. Ale to bylo tak všechno, co se mohlo stát. Detaily nevím, abych případně napravila škody. Mám co dělat, abych malou uhlídala, když nacpe svou hlavu s bambulatou čepicí a krkem omotaným šálou mezi dřevěné příčky zábradlí na kůru. Co se v tu chvíli děje na jejím obličeji, vskutku nemám šanci vidět. Jen slyším protestní jekot, protože se ji všemožně s manželem snažíme dostat zpět. Hasiči ještě asistovat nemuseli. Máme to už předcházejícími dětmi otestované. Ale skutečně jen přítomný Bůh (a možná i pan farář, teď si uvědomuji) ví, co je k tomu vede, „nasysávat“ seshora zrovna tím nejužším otvorem. A slintat na věřící! Ale že to holka jejího věku provedla, no, co už – jak říká jedna má známá. Jsou horší věci. V šestnácti letech už by to bylo neomluvitelné! Uf. Otřepala jsem se po té představě, zhluboka jsem se nadechla a nenápadně se ještě rozhlédla na rozcházející se Boží lid. Ujistila jsem se, že nikdo s urputným výrazem ve tváři, rázným krokem a hrozící holí za námi neběží. A nebe se zas vyjasnilo.

Číst dál...

Setkání

Věra Kulišťáková – sociální pracovnice, matka čtyř dětí

Sam byl moc milý chlapec. Však víš sám nejlépe, co se tě jeho matka naprosila, jak před tebou v slzách vylévala svou touhu po mateřství. A ty jsi ji vyslyšel. Dal jsi jí syna, který byl pro ni velkým požehnáním a potěšením. Samovi rodiče se velmi milovali a tys byl středem jejich rodiny, přicházeli k tobě se svými radostmi i žalem. V láskyplném prostředí naplněném upřímnou zbožností malý Samuel prožil první léta života. Jeho srdce se s důvěrou milovaného dítěte otevíralo pro lásku a pravdu. Ale tebe znal dosud jen z vyprávění. Ve svém nitru cítil před tebou bázeň, věděl o tvé velikosti a slávě, ale jeho uši ještě nikdy nezaslechly tvůj hlas, jeho oči nespatřily tvou krásu a svatost a jeho srdce se dosud nezachvělo pod tvým dotekem. Chlapec Samuel se s tebou zatím ještě nesetkal.

Číst dál...

Domácí násilí v křesťanských rodinách

Svědectví z praxe

Násilí v rodině je vždy něčím patologickým. Snadno bychom tedy mohli podlehnout dojmu, že nás, kteří se hlásíme ke křesťanství, jsme systematicky vedeni k morálnímu jednání a vztahům lásky s Bohem i lidmi, se to netýká, že je to problém převážně těch, kdo dar víry nemají. Může být proto překvapujícím zjištěním, že domácí násilí prožívají nejen ženy, které se vdaly za nevěřícího partnera, ale že pachateli násilí jsou někdy také ti, kdo byli pokřtěni a vídáme je na nedělních bohoslužbách přistupovat ke svátostem.

Číst dál...

Být, bydlit…

Magdaléna Strejčková – vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené

Muž moudrý stavěl dům svůj na skále, muž hloupý na písku. Muž můj dům zdědil. A já se uměla vdát. Máme to tak, že pískovna i skály jsou nedaleko. Obrazně i skutečně mnohokrát déšť padal a voda stoupala… Náš dům zatím stojí. Ale abychom nezpychli – podpírat, izolovat, díry lepit, rekonstruovat a zvětšovat je třeba stále. Ale na druhou stranu, abychom nezahořkli – není to vůbec tak zlé…

Číst dál...

Sezonní anděl a jiné vychytávky

Magdaléna Strejčková – vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky; v současnosti je na mateřské dovolené

„Už nechci, už toho mám plný zuby. Fakt stačilo,“ pravila jsem směrem k dětem, které se rozhodly sobotní úklid začít od spižírny a zlikvidovat tak zásobu našich loňských svátečních pamlsků. Sladká oříškovokaramelová chuť mi zůstala lahodně v puse, ale zbytek uvízl pořádně a nepříjemně mezi zuby. Vydala jsem se pro zubní nit. „Mamííí, kterou část chceš z Mikuláše?“ volal starší syn. „Já už nic. A vám už taky stačí. Dej tatínkovi!“ „A co mu mám dát?“ „Třeba hlavu, když je ta hlava rodiny! Víš, co to znamená? Ne?“ „Tak jo, hlavu,“ zamluvil diskuzi Honzík. Polkla jsem pro tuto chvíli filozofickou otázku a s ní ještě zbytek ořechu, co vlezl do zubu. Vždyť na tom tak nezáleží. U nás jsme se stali jedním už dávno, a tak nevím, proč bychom se měli kouskovat. S čokoládovou figurkou je to jiné, tu si v rámci prevence zubních kazů musíme rozdělit poctivě. To je jasná věc. Tak třeba hlava tatínkovi. Zaslouží si to.

Číst dál...

Výchova je ukazování cesty, ne vedení za ručičku

Rozhovor s PhDr. Miroslavou Štěpánkovou, Ph.D. - vyučuje psychologii na FSS MU v Brně, vede Kurzy efektivního rodičovství, pracuje se školními kolektivy, učiteli i jednotlivci

Image
dr. Miroslava Štěpánková

Stav rodičovské bezmoci není nic příjemného. Vztekající se nebo odmlouvající dítě, problémy s jídlem, spaním, domácími úkoly… Jak reagovat? Co je možné udělat? Takové otázky si kladou účastníci Kurzů efektivního rodičovství. O jejich náplni jsem si povídala s Mirkou Štěpánkovou, vysokoškolskou pedagožkou a psycholožkou.

Číst dál...

Svatební noc s prezidentem

Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Před třiceti lety jsem dostal neotřelý nápad. Ožením se. Zanedlouho mi bude pětadvacet, říkal jsem si, takže se už pomalu řadím do kategorie „starý mládenec“. Protože v sedmdesátých letech minulého století se mladí muži ženili v průměru v jedenadvaceti. Jistěže, co se týká zbytku lidstva, byl ten můj nápad už značně otřelý. Jenže já osobně to ještě nikdy nezkusil. Bude to moje prvotina.

Číst dál...

Bude potřeba tady uklidit

Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

Nedávno jsem byl za maminkou na chatičce u lesa, kde léta spokojeně žije. Vzpomněla si, že by se ráda proběhla po stříšce chatky a sebrala tu a tam zaběhlou jehličku z borovice, lístek lísky a větvičku břízky. A starý žebřík už je starý a stejně jako na dříve narozených i na něm hlodá zub času. Jednu příčku vyhlodl a další nakousl. Žebřík takto chatrného zdraví maminka vyhodnotila jako rizikový faktor, a protože pro práci ve výškách není pojištěná a zachtělo se jí chůze po střechách (proč ne, čiperné ženy ve dvaaosmdesáti letech by i tancovat na stříšce mohly, pravda?), pravila, abych jí, až pojedu kolem příslušného krámu, koupil solidní štafle.

Číst dál...

O kaši, světle a Božím důvtipu

Magdaléna Strejčková – vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky. V současné době je na mateřské

Foto: Pavel Langer

„Mami, já bych si dal k večeři krupičkovou kaši!“ Slyším z odpoledního „sotvazdřímnutí“ Jakubovo volání. „Jóóó, kašííí!“ přidává se Honzík. Pokouším se „jako neslyšet“ a ještě chvíli zabrat. Aspoň minutku. Nebyla jsem nakupovat pěkně dlouho. Ani nevím, jestli máme krupici. Sžírají mě nutkavé myšlenky. Ignorovat prosbu svých dětí nejde. Mateřská zodpovědnost nedá pokoj. Kaše by když tak mohla být i ovesná. Přinejhorším bramborová. Vtipná? Rozhodně ne. Smysl pro humor mě neopustil, síla ano. Vypotácela jsem se z ložnice a s „motanicí“ na sebe hodila spokojený, leč značně unavený pohled do zrcadla. Ty kruhy pod očima by mohly trumfnout olympijské! Dospím to já vůbec někdy v životě? Opláchla jsem se studenou vodou a šla za klukama do kuchyně. Za zády v ložnici jsem za sebou nechala v kolíbce zrovna právě teď tak krásně spinkající růžovoučké čerstvoučké miminko.

Číst dál...

„Fashion 2 in 1“

Magdaléna Strejčková – vdaná, má tři děti; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky

„Myslím, že na mě budou mít leda tak deštník,“ zvažovala jsem při korzování nákupním centrem, sotva se po chladném jaru konečně vyčasilo. Potřebovala jsem do něčeho lehkého zahalit své týden od týdne víc a víc zakulacující se proporce, a tak jsem vyrazila za nákupy. Měsíce „2 v 1“ jsem si užívala. Po předchozích těhotenstvích jsem ale vyštrachala z komory jen sešlé a vybledlé, sestrami a sestřenicemi v širokém dalekém okolí obnošené áčkové šaty. Na rychlé (šlo-li to v mém stavu) proběhnutí po domě či zahradě to stačilo, ale mezi lidi jsem se chtěla obléci v moderním stylu a náležitě se všem předvést v tom nej „trendy pupku“. Zkrátka splnit si předsevzetí, že si ten svůj požehnaný stav užiju se vším všudy a budu přitom půvabná, ženská a in. Opálení hubeňourci přehrabávající se v regálech mě nechávali klidnou. Tato má kila navíc byla dočasná a měla svůj jedinečný důvod.

Číst dál...

Co se v mládí naučíš…

Magdaléna Strejčková – vdaná, má dva syny; pracuje v oblasti zážitkové pedagogiky

„Když to se hned nenaučíš. To se nedá,“ říkala maminka při našem rozhovoru nad nedělním řízkem. Nemyslela tím umění servírovat vybrané lahůdky na talíř, i když i na toto by se ta věta hodila (zvlášť adresovaná mně), ale tématem hovoru byl život sám tak, jak leží a běží, a taky hlavně lidé, co v něm leží či běží.

Číst dál...

Lepší vrabec v hrsti než panda na střeše

Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého. Je ženatý a má 11 dětí.

foto: Pavel Langer

Únor bílý, pole sílí. Říkává s pohledem na pole lán nostalgicky moje žena v tomto zimním měsíci, když zrovna nenapadl sníh a děti se tudíž musí brodit blátem a louží sto metrů od silnice polní cestou k našemu domu. A její jindy laskavý hlas temně sílí při pohledu na obalovanou dětskou obuv a hnědě kolorované dlaždice v předsíni.

Číst dál...

Jak jsme tříkrálovali

Magdaléna Strejčková - vystudovala dramatickou výchovu na DAMU, učila na ZŠ. Nyní je na mateřské dovolené. Je vdaná, má 2 syny.

foto: Pavel Langer

"Ne, já nechci být černej, já nebudu od uhlí! Já budu... budu... tento!" hlásí Honzík a pod vánočním stromečkem šibuje figurkami v betlémě. "A já ten!" přidává se honem pro jistotu mladší Jakub, aby ani na něho náhodou nezbyl "ten vzadu". "Baltazar bude tatínek," slyším vyřknutý ortel a koutky mi cukají při představě letošní Tříkrálové sbírky.

Sama jsem rozhodla a na svá bedra naložila zodpovědnost za tuto letošní bohulibou akci u nás ve vsi. Nebudeme sami a těch pár domů obejít zvládneme. To, jestli kluky obleču do bezesporu nejkrásnějších tříkrálových kostýmů, však ještě není zdaleka jisté. To, jestli přesvědčím manžela, aby ze sebe udělal třetího, je taky ve hvězdách. Už to slyším - já nebudu dělat žádnýho kašpara! No, ještěže Kašpara nemusí. Toho si vybral Honzík. Ale na Baltazara ho zpracovat musíme. Takovou dobu jsem kluky chystala, převleky sháněla a upravovala, vymýšlela a na flétnu koledu trénovala... lidi se těší. A já taky. A kluci...?

Číst dál...

Když je husa ze zlata...

Eva Muroňová - je vdaná, má 3 děti. Je zaměstnaná v Katechetickém centru při ostravsko-opavském biskupství.

"Tohle já zvládnu." "Tohle nezvládnu." "Tohle já umím." "Tohle neumím." "To já dokážu." "Tohle nedokážu."

Číst dál...

S dětmi se člověk nikdy nenudí

Lubomír Nágl - ředitel Centra pro rodinný život v Olomouci. Je ženatý a má 11 dětí.

Víkend ulétl jako s chmýřím pampelišek a uplynulé dny zaznamenaly kromě plnoštíhlých makrel, vyhřívajících se na lehátku zahradního grilu a krom svištění petanqových koulí pokoseným pažitem ještě dvě-tři drobné dějinné události.

Číst dál...

Manželské večery

Jarek a Věra Kulišťákovi

Image

Mnohé manželské páry měly tu možnost zúčastnit se týdenního prázdninového kurzu Manželská setkání, který má v naší zemi již dlouholetou tradici. Ve Velké Británii, v londýnském anglikánském sboru, vznikla jakási obdoba této iniciativy s názvem Manželské večery. Záměrem je pomoci všem manželským párům, aniž by se musely vzdalovat ze svého bydliště, posílit a prohloubit jejich partnerský vztah.

Číst dál...

Laskavá chvíle - Fantom knihoven

Marcela Řezníčková

Image

Znáte laskavé chvíle? Něco kolem vás i ve vás se zatetelí a vy vzpomínáte na chvíle, které odstup času už zbavil nepříjemných ostnů, a vychutnáváte už jen to milé, veselé, krásné. Máte-li pocit, že ručičky hodinek zpomalují, přisedněte...

Zcela nedávno se mi vybavila jedna z dávných vzpomínek mého dětství. Doprovázím svoji maminku do knihovny a nasávám zvláštní vůni papíru, prachu a poslouchám vrzání staré podlahy v budově, která dnes už dávno nestojí. Moje maminka byla po celý život vášnivou čtenářkou, knihy u nás zabíraly celou jednu stěnu obývacího pokoje a náš byt byl plný různých menších knihovniček a poliček na knížky. A tak pravidelným místem, kam jsem s mámou chodívala, byly různé pobočky městské knihovny.

Číst dál...

Komunikace se seniory IX - Prarodiče a výchova vnoučete

Ladislava Marešová

Image

Hledejte potěšení v dětech, dopřejte dětem, aby se mohly potěšit s vámi,
a bez odkladů užívejte každou radost.
Seneca

Jitka žila ve dvougeneračním bytě se svými rodiči. Uvědomovala si výhody i nevýhody takového soužití. Jedna z velkých předností byla, že rodiče byli ochotni kdykoli pomoci s hlídáním její pětileté dcery Aničky. Jitka, která byla velmi pracovně vytížená, se začala - možná až příliš - spoléhat na to, že je o dceru (i o vše ostatní doma) postaráno. Postupně přesouvala značnou část povinností týkajících se výchovy dcery i péče o domácnost na své rodiče.

Číst dál...

Mezi odměnou a trestem

Zdeněk Matějček

Image

Když začneme mluvit o trestech, napadne nás obyčejně nějaký ten pohlavek, který jsme jako děti od dobrých rodičů občas dostali, nebo nějaké domácí vězení. Když myslíme na odměny, napadne nás krabice bonbonů nebo kolo, které jsme dostali třeba za dobré vysvědčení. Obyčejně je to něco docela konkrétního, hmatatelného. Současně si ale hned představíme kamaráda, kterému pohlavek už dávno nebyl žádným trestem, a jiného, který se bonbonů už tolik namlsal, že ho žádná další dávka sladkostí nemohla přimět k tomu, aby domácí úkoly nenaškrábal jeden jako druhý.

Číst dál...

Vy byste nevěřili? aneb O buchtách a koříncích slušného vychování

Luboš Nágl

Image

Je nepříliš vlídné ráno, srkám horkou kávu a přikusuji čerstvé domácí koláče. Děti ještě spí, manželka také. Není žádný rozumný důvod, abych je zbytečně před polednem vyháněl z vyhřátých postýlek. Včera do půlnoci hráli karty a scrabble a mají na lenošení zákonný nárok. Mají prázdniny. Sníh se letos ze slušnosti přišel kdysi už dávno na chvíli ukázat aspoň mezi dveře, ale víc jsme jej neviděli. Takže lyže, boby, sáňky a brusle odpočívají a nastoupil karban. No, nějak ty jarní prázdniny pěkně prožít musíme a víc jak jednou za týden děti do muzea na prohlídku vycpaného mamuta stejně nedostaneme.

Číst dál...

2017 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu