Mateřská na míru

Jste maminkou na mateřské dovolené a ráda byste tento čas smysluplně využila? Jsou sice kolem Vás různé nabídky, ale máte pocit, že to pro Vás není to pravé „ořechové“? Nebo chcete poznat život maminek na mateřské i z trochu niternější stránky? Přečtěte si svědectví dvou maminek, které podobné otázky řešily či řeší. O své zkušenostmi se se čtenáři podělily Marie Stavinohová a Lenka Řezníčková z Rodinného centra Slunečnice v Olomouci.

ms lrJak to začalo

Jednou jsme byly společně v létě na dovolené a hodně jsme se tenkrát bavily o tom, že bychom se chtěly někde spolu i s jinými maminkami na mateřské scházet, ale že u někoho z nás doma je to dost zatěžující. Taky jsme si přiznaly, že se nám úplně nechce jít do bandy zcela neznámých matek a že nejsme takové ty družící typy, že bychom přišly do nějaké už fungující mateřské skupiny a řekly: „Ahoj, jakou máš značku plínek?“ :) Došly jsme k tomu, že si zkusíme založit něco svého. Byla to pro nás velká motivace, chtěly jsme mít nějakou aktivitu. Byly jsme zvyklé mít před mateřskou různé druhy aktivit, a tak jsme se do toho vrhly. Zjistily jsme, že u katedrály svatého Václava v Olomouci fungovalo mateřské centrum Slunečnice, které před nějakou dobou skončilo svou činnost, protože většina maminek se vrátila do práce. U obnovení činnosti Slunečnice jsme byly tři maminky, každá z nás měla jedno až tři děti. Začaly jsme se scházet dvakrát týdně dopoledne ve farním domě farnosti sv. Václava. Ze začátku se nás nescházelo moc, někdy pět maminek s dětmi, někdy deset, a byly i dny, kdy jsme se tam sešly jen my tři a naše děti. Měly jsme krize, že nemá cenu někam chodit a snažit se, když přišla třeba jedna maminka a my. Přemýšlely jsme: co s tím?

Zjistily jsme, že bude lepší scházet se jednou týdně a že bychom měly nabídnout něco jiného, co jiná centra nemají. Všimly jsme si, že u nás není nabídka setkávání maminek, které jsou věřící. Věděly jsme, že to, co nás pojí, je křesťanská víra, a chtěly jsme ji do našeho setkávání více dostávat. Začaly jsme se společně modlit a nabízely jsme i jiným maminkám společnou modlitbu. Řekly jsme si, že to rok vydržíme a pak uvidíme. První rok byl fakt náročný a kritický. Po roce se začaly přidávat další a další maminky, které přiváděly své kamarádky. Slunečnice se dostala více do povědomí. Snažily jsme se o nás dávat vědět v místních kostelích v ohláškách, zde byla naše cílová skupina maminek. Velký příliv maminek nám nastal i poté, co jsme si řekly, že budeme pořádat přednášky, na které budeme zvát přednášející, kteří propojují manželský život a výchovu dětí s křesťanstvím. Stávalo se, že na takové přednášky přišly úplně nové maminky, které rády využily toho, že si díky studentkám, které jsme domluvily, mohou nechat děti na dobu přednášky pohlídat a v klidu si vše poslechnout. V tomto máme výhodu univerzitního města. Je zde Vysokoškolské katolické hnutí, studenti s pedagogickým a sociálním zaměřením. Vysokoškoláci za symbolickou odměnu rádi děti pohlídají. Jsme moc rády, že můžeme spolupracovat s místním VKH a studenty, kterým můžeme důvěřovat. Maminky se díky přednáškám s naším centrem více seznámily a nebály se pak přijít opakovaně. Zpětně vidíme, že jsou dva okruhy maminek; ty, které se navázaly na nabízené přednášky a pak začaly chodit i na jiné programy Slunečnice. Pak jsou další maminky, které přijdou na přednášky a zúčastní se našich programů párkrát do roka.slunecnice

Duchovní obnovy

Dozvěděly jsme se, že Rodinné centrum Kaštánek ve Valašských Kloboukách uspořádalo pro maminky na mateřské dovolené několikadenní duchovní obnovu v místě, aby maminky nemusely nikam jezdit a měly vše snadněji dostupné. Měly obstaráno hlídání dětí, duchovní a přednášející. To nás velmi oslovilo, protože ne každá maminka má možnost vyjet někam na duchovní obnovu, zvláště když má malé děti. Rozhodly jsme se to také vyzkoušet. Podařilo se nám zajistit prostory, kde bude dětem dobře, i prostory pro přednášky. Máme zkušenost, že je dobré, když to není v jedné budově, ale nesmí to být zase daleko od sebe. Program našich duchovních obnov se postupně i trochu měnil podle potřeb a možností maminek.

Nyní je to tak, že pro ně bývá připravený program na několik dopolední. Maminky ráno přijdou, předají své děti pečovatelkám a mají pak každý den tři hodiny času na duchovní obnovu. V těchto třech hodinách slyší zhruba hodinovou přednášku, po ní se scházejí v menších skupinkách, které mají na starosti zkušenější maminky moderátorky, tam téma ještě společně rozebírají a pak je hodina, ve které se každý den obnovy střídají různé duchovní programy. Velmi se nám osvědčilo, že jednotlivé duchovní nabídky na sebe den za dnem navazují. Začínáme třeba kající bohoslužbou, při ní mají maminky možnost jít ke zpovědi, další den je adorace nebo křížová cesta a poslední den míváme pro účastnice mši svatou. Pro dost maminek je vzácnost užít si duchovní nabídku bez dětí. Některé se těžko dostávají ke svátostem, protože jim manžel děti nepohlídá. Tyto obnovy míváme dvakrát do roka. V postní době se soustředíme na duchovní oblasti našeho života, zejména modlitbu a vztah k Bohu. Adventní obnovy bývají více zaměřeny na vztahy, které žijeme, hlavně partnerské.

Měly jsme trochu obavy, jestli mít duchovní obnovu dvakrát do roka není moc často, ale teď nám to přijde jako dobrá psychohygiena maminek na mateřské. Dvakrát do roka mají mamky možnost se na čtyři dny duchovně zastavit a trochu se i vzdělat. Výsledkem nebývá „pouze“ duchovní načerpání, ale i další sociální kontakty a zjištění, že i jinde žijí lidé podobné problémy; to je pro ženy hodně důležité.

modlitbaDuchovní obnova je velmi žádaná. Vlastně tu předtím nic takového nebylo. Zájem ze strany maminek je veliký a převyšuje naše možnosti. Zjistily jsme, že nemůžeme jít nad počet třiceti účastnic. Pokud by bylo maminek více, hodně by se změnila rodinná atmosféra, která tam panuje. Je to důležité i kvůli počtu dětí (bývá jich třicet až čtyřicet a jsou rozděleny na menší a starší), protože se musí dobře vejít do prostoru, který máme k dispozici. Tyto obnovy se mohou uskutečňovat i díky vstřícnosti bratří kapucínů, kteří nám dvakrát do roka propůjčí své prostory a mají zde pak dopoledne mateřskou školku a jesle v jednom. Děti využívají tělocvičnu a z refektáře se stává herna. Organizačně je potřeba týmu tří až čtyř maminek, které si mezi sebe rozdělí důležité věci. Pak se nám osvědčilo, a je to pro nás i velká úleva, že se i další maminky samy nabízejí s pomocí. Některé napečou buchty, jiné pomůžou s výzdobou nebo s úklidem. Některá si vezme na starost focení, hraní na kytaru nebo se postará o kněze a přednášející, dárečky pro ně a podobně. Udělaly jsme si seznam věcí, které je dobré převelet na jiné a které by neměly stát na nás. Jde o velké množství malých věcí, které ale dohromady vydají za hodně a vytvářejí dobrou atmosféru. Je dobré i to, že maminky vnímají obnovu jako svou, a ne jen jako nějaký servis: tady jsem, tak se o mne postarejte.

Proč to děláme

Ono se to nezdá, ale maminky na mateřské dovolené jsou hodně ohrožená skupina, třeba právě v duchovním životě a společenské izolaci. Na mateřské často dostávají na frak manželské vztahy i vztahy s naším okolím. Navíc společenství žen je pro každou z nás velkým přínosem. Mateřská je doba, kdy je ideální na manželském vztahu zapracovat, něco nového se dozvědět.

Je zde i určitý čas, který lze dobře využít. Když maminka začne chodit opět do práce, těžko nachází příležitost tři hodiny se sobě soustředěně věnovat, když o děti je mezitím postaráno. Být sama na mši nebo na adoraci, kdy není potřeba pečovat o dítě nebo se o ně obávat, je opravdu skvělé. Když jsme to začaly dělat, zjistily jsme, jak je to pro nás důležité a výjimečné, protože si většina z nás už ani nevzpomene, kdy byla sama na mši nebo na adoraci. Pro každou z nás je dobré mít možnost se zastavit a mít prostor otevřít to, co v sobě nosíme, před Bohem. Samy to moc nedokážeme. Díky duchovním obnovám jsme si uvědomily, že je nezbytné udělat si i během všedních dní čas a společně s manželem a dětmi se zastavit. Uvědomily jsme si, jak je důležité se věnovat nejen své rodině, ale i svému duchovnímu životu a najít si čas samy na sebe. Když to nebudeme dělat, naše manželství může skončit a naše vztahy budou ohrožené.

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu