Motýlí masáže

Ing. Eva Kopasová

Motýlí masáže jsou velmi jemné a lehké dotyky, které pomáhají uvolňovat hlubší napětí. Jsou vhodné pro novorozeňátka (zdravé­mu dítěti poskytují podporu) a také pro předčasně narozené děti (zraněné dítě masáže léčí). Masáž jim neublíží, ale naopak, jemné doteky je uklidní a postupně uvolní.

Motýlí masáže zavedla rakouská lékařka Eva Reich. V součas­nosti se masáže používají na různých klinikách nejen v Rakousku, ale i v mnohých dalších zemích. Eva Reich pracovala jako pediatrička v New Yorku, ve čtvrti Harlem. Svoje zkušenosti s masážemi novorozenců rozšířila po celém světě. Přednášela mimo jiné v An­glii, Francii, Belgii, Nizozemí, Španělsku, Brazílii a Austrálii. Dr. Eva Reich věnovala zvláštní pozornost kontaktu s předčasně narozenými dětmi pomocí něžného hlazení. Tento dotyk jemných „mo­týlích“ křídel jim pomáhal přežít. Jemná masáž uvolňuje „napětí“, které vzniká po přežitém traumatu.

Jemně a s citem dlaněmi zjišťujeme, které oblasti tělíčka jsou obzvlášť bolestivé (velmi citlivá mohou být chodidla, hlava či prsa). Motýlí masáže jsou „přírodní cestou léčení a hledání cesty matky či otce k děťátku“. Mezi rodičem a dítětem se vytváří citová vazba, a to ta nejintenzivnější v životě člověka; vychází z komuni­kace v průběhu těhotenství. Po porodu, hlavně po těžkém či před­časném, mají děti vysokou hladinu stresového hormonu a matka ho může pomoct uvolnit jemnými doteky. Výzkumy ukázaly, že matka je jediný člověk, který dokáže snížit stres, kterým předčas­ně narozené dítě trpí. Děťátko chce cítit maminčinu sílu a důvěru, potřebuje maminčiny jemné a citlivé dotyky, které pomáhají zdo­lat jeho strachy. Její dlaně plné lásky jej sytí tak, že se jej dotýkají. Vzájemné dotyky jsou důležité pro oba, pro matku i dítě. Vazba, která mezi nimi vzniká, je tak mnohem intenzivnější a kvalitnější.

Tento vztah důvěry mezi nimi má význam i v pozdějším období. Nejen samotná masáž a dotyky, ale i vědomí, že matka či otec jsou při děťátku, mu pomáhá. Vnitřní komunikace byla předčas­ným porodem příliš brzy přerušena. A právě přes dotyky si můžou „vypovídat“ těžký příchod na svět. Těmto dětem chybí něco vel­mi důležitého, nemohly během první hodiny a pak i prvního týdne života navazovat vztah se svou matkou. Proto je třeba, aby spolu navázali kontakt, jak je to jen možné. Matka je tu pro dítě, bude s ním každý den a pomůže mu – to vše se dítě může dozvědět díky dotykům. Děti po porodu cítí, vnímají, vidí a taky rozeznávají hlas matky i otce. Předčasně narozené děti potřebují mnoho tělesné blízkosti, aby mohly získávat přímé zkušenosti.

Rodiče taky potřebují podporu a povzbuzení, aby mohli zpra­covat svoje pocity strachu a bolesti, i oni profitují z jemných do­tyků, kterými se učí zprostředkovávat svému dítěti pocit bezpečí a jistoty. Matka jemným hlazením svého dítěte postupně získává sebedůvěru a nebojí se ho dotýkat. Oběma se to líbí a postupně se spolu vylaďují do jedné tóniny. Matka má možnost udělat pro svoje dítě něco pozitivního a taky lépe zvládá svou úlohu, intuitivněji reaguje na potřeby svého dítěte a dodává jí to sebevědo­mí. Tatínkům, kteří byli při porodu, pomáhá masáž udržet citové pouto, které mezi nimi vzniklo. Podporují se tak navzájem a obou­stranně. Masáží vzniká pocit sounáležitosti a pomalinku se ruší kruh úzkosti a bolesti.

Vztah „matka–dítě“ je na oddělení předčasně narozených dětí na předním místě. Pro rodiče je velmi důležité starat se o dítě nej­víc, jak je to jen možné. Jejich dítě tak dostane veliký vklad do ži­vota a nejlepší šanci se vyvíjet.

Když dítě opustí ochrannou náruč teplé a hebké dělohy, najed­nou se ocitá ve stavu volnosti. Předčasně narozené dítě je náhle osamoceno v inkubátoru a začíná se uzavírat do klubíčka, skládá nožky a ručky před sebe a znovu zaujímá polohu jako před na­rozením. Symbolicky se vrací zpátky do dělohy. Pokud budeme s dítětem jednat citlivě, můžeme dosáhnout změny. Podle lékaře Fredericka Leboyera bychom měli dítě oslovit v jeho vlastním jazyce, který tu byl dřív než slova. Tímto jazykem je jazyk lásky. Není to řeč, ale dotyk. A jsou to dlaně, které promlouvají. A jejich těla naslouchají a rozumějí. Dotyk je právě to, co novorozenci potřebují, je to způsob, jak s nimi „mluvit“. Tomu rozumějí: prostá něha a jemný dotyk, kterým matka vnímá tento teplý a chvějící se život a navždy vtiskne do svého srdce to, co jí napovídají její ruce. Vnitř­ní monolog opět pokračuje. Dva světy, nyní od sebe oddělené, se snaží nalézt jeden druhého a znovu se sjednotit. Dotyk je naším prvním jazykem a právě přes pokožku poznávalo ještě nenaroze­né dítě celý svůj svět – matčinu dělohu. Všechno nové a neznámé vzbuzuje v dítěti nejistotu a strach. A naopak, všechno důvěrně známé mu vrací rovnováhu. Abychom dítě v tomto novém cizím světě uklidnili, je velmi důležité se ho dotýkat rukama pomalu a něžně. Láska je nejlepším lékem před úzkostí a po těžkém poro­du voláme právě po takovém léku. V citlivých a milujících dlaních se dítě uvolní, otevře se. V hrubých a nepřátelských se uzavře do sebe a izoluje se od světa. Jsou to matčiny ruce, které jsou laska­vé, které nikdy nerozkazují, jsou to ruce velice něžné (Frederick Leboyer, 1974).

Už při prvních dotycích se vytváří základ budoucích tělesných zkušeností. Dítě jejich prostřednictvím vstupuje do světa pocitů ihned po narození. Léčba pomocí dotyků (hlazení a jemné masíro­vání) předčasně narozených dětí má neuvěřitelné výsledky. Hlaze­ní dítěte v inkubátoru tiší jeho hlad po kontaktu, po blízké bytosti. Pomoci dotyků vnímá blízkost matky a ví, že není opuštěné. Vy­chutnává si tyto pocity sounáležitosti a tělesné blízkosti.

Novorozenci jsou na dotykové podněty perfektně připraveni. Už v šestém týdnu po početí má dítě vyvinutý hmatový smysl, což je dříve, než se rozvine zrak a sluch. Lidská pokožka je plná hma­tových receptorů, na našem těle jich jsou doslova miliony. Tam, kde je hmatových receptorů nejvíc, vnímáme podněty mimořád­ně intenzivně a přesně. Receptory přijímají vzruchy, mozkové synapse se spojují a neurony se aktivují. Dotyky nás dokážou nejen těšit, ale i odbourat strach. Dotyk je důležitý pro růst, pocit pohody, pro zkušenosti a vnímání okolního světa. Podle výzkumu terapeutů ve floridském Touch Research Institute se předčasně narozené děti v inkubátoru vyvíjejí rychleji, když se jim třikrát denně dostane pohlazení. Z výzkumu dokonce vyplynulo, že hlazené děti mohli lékaři propustit domů z nemocnice až o šest dní dřív než děti nehlazené. Děti dosahovaly přímo neuvěřitelné pokroky: přibývaly na váze bez toho, že by jim ošetřovatelé podávali více potravy než ostatním dětem, byly aktivnější, vyrovnanější, na svo­je okolí reagovaly živěji, méně plakaly a lépe spaly. Rychleji vyrov­návaly „vývojovou nezralost“. Náskok dětí, které absolvovaly do­tykovou terapii, bylo možné pozorovat ještě po roce života; tyto děti byly „napřed“ nejen z hlediska tělesné hmotnosti, ale i jejich duševní a motorické schopnosti byly vyspělejší než u dětí nehlazených (z kontrolní skupiny). U mnohých předčasně narozených dětí se podařilo zmírnit i nepříznivé následky vyplývající z jejich nezralosti. Zavedení masáží má i ekonomický dopad – díky tomu, že se masírovaným dětem daří lépe, nemusí se na péči vynaložit tolik prostředků, což má příznivý vliv na rozpočet ve zdravotnic­tví. Podmínkou je, aby se terapie stala standardem na každém no­vorozeneckém oddělení.

Mnohé studie potvrdily příznivé výsledky po zavedení masáží na neonatologických odděleních a daly tak jemné terapii bioche­mický základ. Neurolog Saul Schanberg mluví o tzv. chemii do­tyku. Masáže redukují vylučování stresového hormonu kortizolu a tím snižují pocity úzkosti a strachu (hlavně po obtížném poro­du). Stimulují proudění lymfy, čímž se posilňuje imunitní systém, který dítě chrání před nemocemi (lymfatický systém představuje hlavní obranu těla před infekcemi). Masáže stimulují vegetativní funkce hlavního nervu trávicího traktu (nervus vagus) a zvyšují vylučování trávicích enzymů (glukagon), proto masírované děti lépe zpracovávají potravu. Podporují produkci růstových hormonů hypofýzy. Stimulují srdeční činnost, dýchání a stabilizují krevní tlak. Samotná masáž stimuluje trávicí trakt a zlepšuje vylučování, ulevuje při kolikách a zácpách. Masáže taky uvolňují hormon in­zulín, který umožňuje lepší vstřebávání potravy, což vede k pří­růstku na váze. Zvýšená hladina adrenalinu a noradrenalinu mimo­řádně urychluje vývojový proces např. v plicích a v sympatickém nervovém systému, který řídí rozhodující životní funkce. Stimuluje centrální nervovou soustavu, čímž podporuje správný neurologic­ký a motorický vývoj. Stimuluje uvolňování endorfinů (hormonů štěstí), které navozují pocit pohody a také pomáhají odstraňovat bolest. Podporuje emoční bezpečí a důvěru, stimuluje smyslovou vnímavost.

Masáž stimuluje krevní oběh, čímž dochází ke zrychlenému transportu živin v těle a dochází k lepšímu okysličování krve. Děti díky tomu nemají studené ruce a nohy. Zlepšuje svalovou koordi­naci a pružnost kloubů. Podporuje ochranu pokožky, napomáhá regeneraci buněk, zlepšuje elasticitu a pevnost kůže a také vylu­čování podkožního tuku. Navozuje klid, uvolnění a klidný spánek. Masáž celkově podporuje samoléčivé schopnosti těla. Posiluje pouto mezi rodiči a dítětem. Pro tatínka je to skvělá příležitost být v kontaktu se svým dítětem a mamince může pomoci překonat pocity sklíčenosti, které po porodu někdy přicházejí.

Amelia D. Auckett tvrdí, že si dítě vytváří vnitřní pouto pomocí hmatu, zraku, sluchu, chuti a čichu. Něžné a láskyplné dotyky, po­hled z očí do očí podporují nově vznikající pouto mezi rodiči a dítě­tem, pomáhají k tomu, aby se dítě cítilo dobře, a je to důležitý způ­sob, jak mohou rodiče vyjádřit svoji lásku. Čím něžnější je dotek, tím je příznivější jeho přijetí. Umístění dítěte do inkubátoru brání vytvoření vnitřního pouta. Jestliže není možné, aby matka masírovala svoje dítě, může je masírovat i zdravotní sestra; i její do­tyky pomohou snížit nepříznivé následky způsobené odloučením. Novorozeňátko trpí velikým rozrušením ze samotného porodu, ztrátou pocitu bezpečí, který mělo v teplé děloze, a šokem z ná­hlého osamocení v prázdnotě „své postýlky“. Právě masáž může významně zmírnit následky vzniklého porodního a poporodního traumatu. Může také přispět k uklidnění děťátka. Masáž podporuje celkový vývoj dítěte, aktivizuje jeho vlastní léčivé schopnosti a podporuje pocit pohody na fyzické, mentální i emoční úrovni.

Dr. Eva Reich začala používat terapii novorozeňátek jako jem­nou bioenergetickou masáž, která stimulovala jejich životní ener­gii. Dotykem se přenáší láska přes dlaně a přes kůži. Takovýto dotyk může znovu propojit tok životní energie od hlavy k nohám přes možné bloky, které vznikají křečí a stresem.

Masáž pomáhá zmírnit psychické a fyzické následky traumat (způsobených např. těžkým nebo předčasným porodem, či zá­žitky z prenatálního období) a umožňuje znovu spojit zpřetrhané vazby mezi jednotlivými členy rodiny pomocí nových propojení jejich energetických polí. Masáž podporuje rozvoj dětí bezproblé­mových stejně jako traumatizovaných.

Odloučené děti v inkubátorech „trpí“ zmenšením svého život­ního energetického pole. Tělesný dotek však dokáže tuto situaci zvrátit a stimulovat energetický rozvoj dítěte. Mezi matkou a no­vorozencem existuje energetické pouto, které podmiňuje vznik pocitu bezpečí. Bez tohoto pouta dítě upadá do pocitu úzkosti a cítí se odříznuté od matky. Toto energetické pouto je nejdůleži­tější součástí mateřství. Dotykem se vytváří jejich vzájemné ener­getické spojení.

Životní energie, která proudí mezi dětmi a rodiči, podporu­je jejich vlastní uzdravující schopnosti. Děti se díky tomu rychleji uzdravují a jsou šťastnější.

Z knihy Narodilo se předčasně
vybrala Eva Hrouzková.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu