Láska je nekonečná

Ivana Antalová | zakladatelka a koordinátorka občanských sdružení Babyklokánci, Zrnka nebo Dítě patří k rodičům,
lektorka, masérka, laktační poradkyně

Narodila jsem se do ustrašené náruče mé maminky před více než čtyřiceti lety, necelé dva roky poté, co mi moje starší sestra prošlápla tuto nelehkou cestu příchodu na svět v podmínkách totalitní nemocnice, necelé dva roky poté, co moje starší sestra na následky tohoto přístupu pár dnů po svém narození zemřela. Věřím, že nejpozději v té době se začal formovat i smysl mého života, mé životní naplnění. Vize podpory svobodné volby místa a způsobu narození a porodu, potřebných základů, na kterých lze vystavět svobodný a zodpovědný život. Život naplněný vírou v sebe, vírou v lásku v sobě, v Boha v sobě.


Velké obavy provázely i můj další život. Představa, že se jednou sama stanu matkou, ve mně vzbuzovala paniku. Dokážu se o své dítě postarat? Neublížím mu? Během jednoho okamžiku se tento můj velký strach přeměnil ve strach opačný, strach z toho, že nikdy žádné dítě mít nebudu. Během okamžiku, kdy mi můj ošetřující lékař sdělil diagnózu primární sterilita, neplodnost.

Tento okamžik byl pro mne důležitým mezníkem na cestě pochopení toho, že náš život je pohybem mezi dualitami, mezi narozením a smrtí, mezi strachem a láskou, že ukazatelem správného směru na naší cestě životem je náš vnitřní pocit štěstí a naplnění.

I přes lékařskou diagnózu neplodnost jsem otěhotněla přirozeně šestkrát. Prostě jsem chtěla. Tři z mých těhotenství skončila záhy, v jednom případě se jednalo o mimoděložní těhotenství, ve dvou případech o spontánní potrat. Další tři těhotenství mi dala pocítit nejenom počátky mateřství v rozličných formách. Můj nejstarší syn se narodil akutním císařským řezem. Moje starší dcera se narodila spontánně, moje mladší dcera se narodila na hranici životaschopnosti ve 24. týdnu těhotenství s porodní váhou 670 gramů.

Narozením mého syna jsem si uvědomila, jaké to je mít dítě, užívala jsem si pocit uspokojení při naplňování jeho potřeb. Při narození mé starší dcery jsem si uvědomila, jak silná dokáže být žena, a když jsem si ji hned po narození přitiskla do své náruče a láskyplně jsme si koukaly do očí, uvědomila jsem si, jak krásné je být ženou. A po narození mé mladší dcery, která strávila první tři měsíce života v inkubátoru, kdy jsem strastiplně hledala cesty, jak se k ní dostat, jak pomoci jí i sobě, jsem si uvědomila, jak silná dokáže být matka.

Těhotenství s mojí mladší dcerou bylo po celou dobu naplněno obavami a nedůvěrou v mé vlastní schopnosti, v dokonalost přirozeného procesu. Na doporučení lékařů jsem se podrobovala různým, občas i nesmyslným a nebezpečným vyšetřením, která mi stejně nemohla dát jistotu narození zdravého dítěte. Po absolvování všech těch vyšetření, která opakovaně potvrzovala, že je vše v nejlepším pořádku, se má dcera narodila. Narodila se dva dny poté, co byli lékaři ochotni vynaložit úsilí k záchraně jejího života. Pokud by se narodila o pár dnů dříve, skončila by jako zdravotnický odpad. Moje mladší dcera se narodila po mé týdenní hospitalizaci v nemocnici, kdy lékaři s ubíhajícími dny a hodinami změnili diagnózu „hrozící potrat“ na diagnózu „hrozící předčasný porod“.

Když se moje mladší dcera narodila, zahlídla jsem ji a přivítala: „Bože, ta je maličká“, zaplakala, ohlásila svůj příchod na tento svět. Tým zdravotníků odvezl moji dceru v inkubátoru na jednotku intenzivní péče a já jsem zůstala na porodním sále s mým manželem a prázdnou náručí. Technické zabezpečení péče o moji mladší dceru bylo na špičkové úrovni. Já jsem se ke své dceři ovšem dostávala velmi obtížně. Čelila jsem svým obrovským obavám o život a zdraví mé mladší dcery, bála jsem se, že se zblázním. Čelila jsem také strachu a zlehčování ze strany zdravotníků, které byly další překážkou na naší nelehké cestě. Chápala jsem, odpouštěla a hledala možnosti, jak nám pomoci.

Velkými pomocníky mi byl můj manžel, mé starší děti a internetové kamarádky, které byly na této cestě již přede mnou. Pochopila jsem, jak důležitá je podpora ženy ve víře v její mateřské schopnosti, obzvlášť v situacích ohrožení života a zdraví jejího dítěte, jak důležitá je podpora matky v péči o její dítě, jak nenahraditelný je fyzický kontakt mezi matkou a jejím dítětem, a rozhodla se předat toto vědomí zaměstnancům nemocnic. Založila jsem projekt na podporu rodin s předčasně narozenými a nemocnými novorozenci BabyKlokánci, o.s. Zrnka, který se soustředí na propojování světa odděleného nemocniční zdí, na podporu rodičů v péči a kontaktu s jejich dětmi podle jejich skutečných potřeb, na podporu zdravotníků v jejich odborné práci, jejíž součástí je i podpora rodičů, na podporu spolupráce a partnerského vztahu mezi rodiči a zdravotníky.

Stala jsem se spoluautorkou knih „Nečekaná pouť“ a „Bonding – porodní radost“. Jsem autorkou blogu na idnes.cz.
Moje nynější činnost směřuje zejména k podpoře žen ve svobodné volbě způsobu i místa porodu, k podpoře víry v sebe, ve vlastní rodičovské schopnosti, k podpoře uzdravení zranění souvisejících s narozením či porodem, k podpoře úcty a respektu k životu od počátku.

Nejenom díky těmto mým životním zkušenostem mohu rodičům, kterým se narodí dítě předčasně a touží žít naplněným životem, předat svá doporučení:

Pro své dítě jste těmi nejdůležitějšími lidmi. Jste pro něj zdrojem uzdravující síly a podpory. Právě vy můžete svému dítěti pomoci nejlépe. Ptejte se ošetřujícího personálu na vše, co vás napadne. Spolupracujte se zdravotníky při volbě i provádění zdravotní péče. Čím dříve budete pečovat o své dítě v nemocnici, tím lépe se vám bude dařit uspokojovat jeho potřeby i po jeho propuštění.

Nejlepším lékem na fyzická i psychická zranění způsobená předčasným porodem je kontakt rodičů s jejich dítětem. Využívejte všech svých smyslů k tomuto kontaktu. Dotýkejte se svého dítěte, očichávejte ho, prohlížejte si ho, poslouchejte své dítě a povídejte mu, ochutnávejte ho. Díky tomu získáte spoustu informací, které vám mohou pomoci najít tu nejlepší cestu pro vás i vaše dítě.

Myslete na sebe, na uspokojování vašich skutečných potřeb. Využívejte pomoci od vašich blízkých. Možná právě předčasný porod vašeho dítěte je pro vás šancí k nalezení a uspokojování toho, co vás skutečně posiluje, těší, co vám dodává sílu potřebnou ke zvládnutí této životní zkoušky. Inspiraci můžete hledat například ve svém vlastním dětství.
Plačte, vztekejte se, smějte se, když to potřebujete, a pak jděte zase dál. Ventilováním emocí se vám uleví. Po každé bouřce vždy nakonec vyjde slunce. A když prší a svítí slunce, objeví se na obloze nádherná duha.

Využijte podpory těch, kteří prošli úspěšně podobnou životní zkouškou. Nezůstávejte se svým trápením sami. Věřte, že existují lidé, kteří na tom byli podobně jako vy a nyní se opět ze života radují, možná více než kdykoliv předtím.
Fyzický kontakt kůže na kůži mezi dítětem a jeho matkou uzdravuje, chrání život, podporuje kojení. Mateřská náruč je pro dítě tím nejbezpečnějším místem na světě.

Pokud přesto nemůžete být se svým dítětem fyzicky, pak na něho můžete láskyplně myslet. Pomáháte tak svému dítěti i sobě. Představujte si, jak se mazlíte se svým dítětem, prohlížejte si jeho fotografie, poslouchejte jeho nahraný hlas a hledejte možnosti, jak s ním být co nejvíce i fyzicky.

I po propuštění z nemocnice je tím nejlepším lékem pro vás a vaše dítě vzájemný fyzický kontakt kůže na kůži. Hlaďte své dítě, mazlete se s ním, spěte s ním, koupejte se s ním, kdykoliv budete potřebovat. Využívejte všechny své smysly ke zvyšování svého mateřského sebevědomí. Věřte si a mějte se rádi.

Asi před měsícem mi moje dnes již sedmiletá mladší dcera povídá: „I když je člověk naštvaný, pořád je v něm láska. Láska je nekonečná.“ A je jenom na každém z nás, co s tím uděláme. Zda se spojíme s naší láskou nebo s naším strachem.
I když nebylo vždy jednoduché unést vše to, co jsem dostala v souvislosti s mým chtěním, přesto za vše děkuji.
I vám přeji, aby vaše cesta životem byla naplněna spíše štěstím než utrpením, spíše láskou než strachem, abyste své životy prožívali, nikoliv přežívali.

Více informací k podpoře či inspiraci můžete najít zde:
www.ivanaantalova.cz

K rodinám s předčasně narozenými a nemocnými novorozenci směřuje tato podpora:
babyklokanci.blogspot.com

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu