Nechat se naplnit Láskou

Mgr. Ludmila Novotná - matka 3 dětí; provozuje domácí školu

Ráda bych se s vámi podělila o některé myšlenky z knihy Poustevník, která mne velmi oslovila svojí otevřeností, jednoduchostí, pravdivostí a hloubkou zároveň. Častokrát se lopotím každodenností a vší silou se snažím být milá, spravedlivá a všeobjímající. Žel, není to vůbec snadné a mnohdy jsem na svoje okolí, především na svoje nejbližší, podrážděná, netrpělivá a nepříjemná. Nejvíce to samozřejmě odnáší manžel. Ten nejbližší. K lidem vzdálenějším to mívám více pod kontrolou, ale i tam se někdy nezadaří. Když se mi dostala do ruky kniha Poustevník, velmi se mne dotkly její myšlenky. Uvědomila jsem si, že se snažíme být správnými křesťany, hledáme způsoby, jak dobře žít a naplňovat dokonalý obraz věřícího člověka, ale častokrát se nám to nedaří a my selháváme. Kniha mi znovuotevřela a připomněla kontrast našeho snažení a Boží lásky. K naplnění jakéhosi našeho vysněného obrazu dokonalosti však čerpáme ze špatného zdroje. Jsme nedokonalí, chybující a příliš spoléháme na svoje lidské úvahy, na svůj rozum, sílu a prostředky. Jsme jenom lidé a není možné od sebe očekávat dokonalost a myslet si, že nikdy nebudeme chybovat, že nikdy neselžeme a neuděláme chybu. Když se nám přihodí, že vnímáme naše selhávání a vidíme, že k vysněnému obrazu máme hodně daleko, ztrácíme naději. Přichází zklamání a po čase i vyčerpání z věčného snažení se.

Při čtení knihy Poustevník se mi připomněla stará a jednoduchá pravda, která právě v tom našem lidském snažení mnohdy chybí. Začátkem všeho není milovat Boha, ale dovolit Boží lásce, aby zaplavila náš život.

Pro své neustálé snažení a usilování o dosažení jakéhosi vlastního obrazu o správném křesťanovi spoléháme právě na svoje síly a nedáváme prostor Bohu, aby nás zaplavil svojí obrovskou, mocnou a nadpozemskou láskou. Přitom právě jeho láska je pro nás tím pravým zdrojem. Jedině když se necháme naplnit Boží láskou, máme šanci alespoň trochu uspět. Necháme-li Boha, aby nás naplnil svojí láskou, budou přicházet další věci ve správný čas a na správné místo. Teprve skrz Boží lásku v nás může dojít k proměně. Není to naše láska, ale to, že v nás žije Boží láska.

Někdy není snadné se Boží lásce otevřít a nechat se naplnit. Poustevník říká: „je velký rozdíl mezi tím, když člověk , že je milován, a když prožívá, že je milován. Pouhá znalost nestačí. Ta nikoho trvale a zásadně nezmění, ale prožitek ano, zvláště, je-li dostatečně hluboký a dlouhý.“

Kudy vede cesta k tomuto zdroji? Duchovní, který se s poustevníkem setkává, znovuobjevuje jedinou, tak známou a přesto tak opomíjenou cestu, modlitbu. „Vše ukazuje zpět k modlitbě, jiná cesta vpřed není.“ Hovoří spolu o tom, jak prožít opravdovou modlitbu. Takovou, která nám otevře cestu k Bohu a Bůh nás tak bude moci naplnit. Modlitba vytváří prostor k tomu, abychom mohli nechat vejít Boží lásku do našich životů a ta aby mohla činit změny v nás samých i ve skutcích, které činíme, o které se snažíme.

Moc bych si přála stále a živě ve svém srdci nosit vědomí, že: „Boží láska je jediná moc, která dokáže naše srdce proměnit, a modlitba je jediný bezprostřední nástroj, jak se s touto láskou dostat do kontaktu.“ Modlitba je cesta, jak se otevírat Bohu, Boží lásce a jak se nechat proměňovat. Je třeba hledat vztah s Bohem a být k němu otevření. Nemůžeme přijmout lásku od někoho, koho neznáme, a modlitba je k tomuto poznání cesta. Osobní modlitba s Bohem, jejíž součástí je adorace, díkůčinění, pokání, naslouchání a prosby.

Nechť je tedy naše cesta znovuobjevování modlitby jako cesty k naplnění Boží láskou vždy přítomná a živá. Věřím, že potom se naše pozemské lopocení stane méně vyčerpávajícím, únavným, naše kroky budou mít hlubší smysl a přijdou snad i chvilky plnosti, radosti a naplnění.

 

 

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu