Jak přežít nezaměstnanost

Petra Feglerová | klinická psycholožka a emeritní šéfredaktorka časopisu

Ztráta zaměstnání a následující období nezaměstnanosti patří k velké zátěži, která nás může v životě potkat. V následujících řádcích chci nabídnout několik úvah k tomu, jak lépe toto období přežít.

Úřad práce = návštěva zubaře

Jednou z těžkých věcí na nezaměstnanosti jsou návštěvy úřadu práce. Zvláště ta první bývá většinou nejtěžší. Příčin může být více – „oficiální“ potvrzení statusu nezaměstnaného, setkání s ostatními návštěvníky úřadu práce, „vyhořelé“ chování úředníků či zjištění, že nabídky na novou práci nejsou. Část lidí to v jejich nelehké situaci ještě více srazí psychicky dolů. 

Jak se tomu bránit? Myslím, že je dobré to vzít jako fakt. Jako jsou pro málokoho povzbuzující návštěvy zubaře, nečiní nám potěšení ani návštěvy úřadu práce. Je to nutné zlo, které musíme podstoupit, pokud chceme podporu v nezaměstnanosti. Je zbytečné plýtvat energií tím, že budu očekávat, že mi úřad práce najde práci, úředníci budou mít chápavý a lidský přístup. Pokud něco z toho nastane, je to příjemný bonus, ale rozhodně ne pravidlo.

Pracovní návyky

Velké riziko zvláště dlouhodobé nezaměstnanosti je, že ztratíme tzv. pracovní návyky – tj. schopnost každé ráno včas vstát, vypravit se na určitou hodinu do zaměstnání, zde vykonávat nějakou práci, snášet různé nepříjemnosti s tím spojené, překonávat svou lenost – a to vše každodenně, bez ohledu na to, jestli se mi chce či nechce.

Pracovní návyky nejsou důležité jen pro to, abychom uspěli v příštím zaměstnání, resp. byli ochotni do příštího zaměstnání nastoupit a tam vytrvat, ale přispívají k naší duševní spokojenosti a pocitu sebevědomí.

Pokud v období nezaměstnanosti bude náš pracovní den vypadat tak, že budeme dlouho spát, polovinu dne strávíme v pyžamu sledováním televize, brouzdáním po internetu nebo hraním počítačových her, pak jsme na nejlepší cestě k depresím a pocitům méněcennosti. Velmi nebezpečné je i zvýšené popíjení alkoholu či jakékoliv užívání drog.

Jaká je prevence? I když nad sebou nemáme bič zaměstnavatele, je nutné se chovat většinu pracovních dní „pracovně“. To znamená pravidelně včas ráno vstát, zkultivovat svůj zevnějšek, naplánovat si (nebo mít od večera naplánované) dnešní „pracovní“ úkoly – v domácnosti nebo pro rodinu, zařizování, úkoly spojené s hledáním nového zaměstnání. Zkusme v pracovních dnech skutečně osm hodin pracovat (pokud usilujeme o celý pracovní úvazek).

Ideální je, pokud nás v co nejvíce dnech nějaká záležitost dostane z domova (nakoupit, něco zařídit, odvést děti do školy, setkat se s přáteli), protože v období nezaměstnanosti máme tendenci se izolovat a nevycházet mezi lidi, což celou situaci ještě zhoršuje.

V tomto ohledu mám dobré zkušenosti s různými rekvalifikačními kurzy, které úřad práce nabízí. Většina lidí je vyhlíží s obavami, ale v průběhu jejich absolvování se cítí mnohem lépe než předtím. Říkají, že jim pomohlo, že měli nějakou povinnost a náplň času, potkali se s dalšími lidmi a jsou také potěšeni tím, že probírané učivo celkem chápali a kurz zvládli. 

K čemu tento čas využít?

Jako každá těžká věc i nezaměstnanost v sobě skrývá vzácnou perlu, kterou z ní můžeme „vyloupnout“. Ztráta zaměstnání mi může dát příležitost k tomu, abych se zamyslel nad tím, kam chci svůj další život směrovat. Zvláště aktuální jsou otázky ohledně pracovního života.

Někdy je nutné uzavřít etapu předchozího zaměstnání – dostat ze sebe pocity vzteku, křivdy, smutku z toho, že to skončilo, popř. jakým způsobem. Uvědomit si, zda či čím konkrétně jsem k tomu mohl přispět já, co jsem měl konkrétně udělat jinak. Hledat, co mi na předchozí práci vyhovovalo a co nikoliv, co mě tam zvlášť bavilo, co mi bude nejvíce chybět. Pokud se nám nakonec podaří odpustit sobě i druhým z bývalého zaměstnání, pak jsme odhodili velké břemeno a můžeme vykročit lehčí k nové práci.

Když jsem přišel o zaměstnání, je to hodně těžké, ale zároveň mám šanci se rozhlédnout a zamyslet, co chci dál dělat. Bude to to stejné, co jsem dělal dosud? Co by mě bavilo? Co jsem chtěl vždycky dělat? K čemu jsem teď dozrál? Co bych rád dělal, i kdybych měl naspořeno dostatek peněz a práci bych nepotřeboval? V čem jsem hodně dobrý? Co na mně předchozí zaměstnavatelé oceňovali? V čem jsem na pracovišti vynikal? V kterém zaměstnání bych tyto své vlohy mohl využít, rozvíjet? Chci být ještě zaměstnancem nebo chci raději podnikat?

Během výše uvedených otázek je dobré „vypnout“ svého realistického kritika, který nás drží při zemi, a zkusit si chvíli snít. Poté, až uchopíme nějaké nové nápady či představy o tom, co by nám v zaměstnání vyhovovalo, je dobré se vrátit „do reality“: hledat konkrétní pracovní pozice, kde bych své pracovní touhy mohl uplatnit, a zjišťovat si, jaké nároky nesou, jaké vzdělání vyžadují, zda je v mých silách těmto nárokům dostát. Pokud ne, které jiné zaměstnání je pro mě ještě vhodné, přijatelné?

Kromě hledání nového zaměstnání je možné najít i další využití času nezaměstnanosti. Mohu se pustit do záležitostí v domácnosti, na které předtím nebyl čas – úklid, opravy, rekonstrukce. Mohu využít tuto dobu k setkávání s druhými – věnovat více času nejbližším, oprášit stará přátelství, kontaktovat známé. Jde to většinou „proti naší srsti“, protože často vnímáme nezaměstnanost jako určitou hanbu a nechce se nám v širokém okolí o tom šířit. Komu se to podaří překonat a zaúkoluje své známé při hledání nového zaměstnání, získá velkou výhodu na pracovním trhu, protože získání zaměstnání „přes známého“ je jeden z nejčastějších způsobů.

V neposlední řadě se můžeme pustit do dalšího sebevzdělávání, zvláště s ohledem na to, co by bylo potřeba k dalšímu pracovnímu uplatnění – rekvalifikační kurz, cizí jazyk – naučit, oprášit, procvičit, udělat zkoušku, získat řidičský průkaz určité skupiny apod.

Jak hledat zaměstnání?

Při hledání zaměstnání se výrazným způsobem uplatní tvořivost (schopnost hledat nová řešení problémů), aktivita a vytrvalost, což je naprostý opak toho, k čemu nás většinou vedou pocity z nezaměstnanosti.

Z určitého pohledu je získání zaměstnání soutěž o to, kdo dříve a lépe přesvědčí zaměstnavatele, že zaměstnavatel jeho zaměstnáním získá více výhod a méně nevýhod. Je užitečné zamyslet se nad tím, co pozitivního získá, když mě zaměstná. A nezapomenout mu to sdělit při pracovním pohovoru. Zamyslete se také nad nevýhodami, ztrátami, nepříjemnostmi, které pro něho můžete mít (jsem často nemocný, potřebuji jen ranní směny, nemám zatím žádné zkušenosti s prací, mám často špatnou náladu, všem na potkání radím…). Ty nejdůležitější není fér zatajit, ale je dobré udělat vše pro to, abych je vyvážil nějakou výhodou (nemám moc zkušeností s prací, ale rád a ochotně se učím novým věcem, využiji na to i mimopracovní čas). Zamysleme se také, které nevýhody napadnou zaměstnavatele v souvislosti s naším věkem, životní situací, vzděláním, a pokud jsou nepravdivé, zkusme mu je rozmluvit (např. matka s dětmi – ta bude určitě s nimi pořád doma na „paragrafu“ /domnělá nevýhoda/ – není to pravda, jsem domluvena s babičkou, která bude nemocné děti hlídat).

Je to kruté, ale aby člověk v této soutěži uspěl, musí získat nějakou výhodu oproti ostatním zájemcům o pracovní místo. Jednu z hlavních výhod vidím v tom, že zájemce je v „prvních liniích“ uchazečů.

Jak se tam dostat? Je dobré si uvědomit, jakým způsobem uvažuje zaměstnavatel, když má volné pracovní místo (je jedno, jestli se mu uvolnilo nebo ho nově vytvořil).

Nejprve se zamyslí nad tím, jestli by se na pracovní pozici nehodil někdo ze současných zaměstnanců (1. kolo). Pak hledá ve svém okolí – v rodině, mezi známými, bývalými zaměstnanci, se kterými byl spokojen a o kterých ví, že jsou nyní „volní“ (2. kolo). Následně se poptá svých zaměstnanců, případně známých, zda by o někom vhodném nevěděli (3. kolo). Zadá svému personálnímu oddělení, zda mezi uchazeči nebyl někdo šikovný, koho by mohli oslovit (4. kolo). Pokud dosud nikoho nenašel, podá si inzerát, vypíše výběrové řízení (5. kolo). V současné době již zaměstnavatel nemá povinnost oznamovat volné pracovní místo úřadu práce, proto se jich v jejich nabídce objeví jen menší část (6. kolo). Jedná se samozřejmě o určitý průměrný případ, nelze vyloučit, že některý zaměstnavatel zvolí jiné pořadí či přidá ještě další možnosti hledání.

Z toho pro uchazeče o zaměstnání vyplývá, že by měl zkusit hledat možnosti, jak se dostat do prvních kol výběru, a nečekat až na poslední kolo nabídky na úřadu práce, kde navíc do soutěže vstoupí velké množství méně aktivních uchazečů. 

Co udělat konkrétně? 

Nejprve je dobré vytvořit si seznam všech možných pracovních pozic, o které bych se mohl ucházet. Od těch nejúžasnějších a nejlákavějších přes ucházející až po ty z kategorie „tohle bych ještě ustál“. Čím více možností objevíme, tím lépe.

Důležitým krokem je zapojit své známé, protože tím můžeme vstoupit do soutěže o zaměstnání mnohem dříve. Zvláště se zaměřme na ty, kteří by mohli mít informace, popř. rozhodovat o obsazení pracovní pozice, o kterou stojíme. Pro co „nejefektivnější využití“ našich známých je dobré se nejen zeptat, zda neví o volném pracovním místě, ale také jim „napovědět“, o jakou práci usilujeme, a důležité je zeptat se jich i na nápady, kde by takové místo hledali, na koho by se obrátili. V neposlední řadě je dobré jim zadat domácí úkol, aby o tom přemýšleli, případně se poptali svých známých. A jako u žáků platí, že domácí úkoly plní, pokud ví, že to někdo zkontroluje, můžeme i my zvýšit naději na splnění u svých známých, když je dopředu upozorníme, že „pokud by ti to nevadilo, tak se ti za týden, za čtrnáct dní ozvu, jestli jsi něco nezjistil či tě něco napadlo“. Asi je zbytečné psát, že nám okolí bude více ochotné pomáhat, když jejich nápady a návrhy oceníme a poděkujeme i za snahu, než když na všech návrzích budeme hledat jen chyby.

Zamysleme se nad tím, ve kterých firmách by mohly být pracovní pozice, o které usilujeme. Je dobré sledovat weby daných firem, pokud na nich vyvěšují nabídku volných pracovních míst. Ale nečekejme na to, až volné místo budou inzerovat. Je vhodné si všechny potenciální zaměstnavatele obejít, obtelefonovat či obeslat s kvalitně napsaným životopisem a kontakty na sebe. Zabere to sice hodně času a člověk si zažije hodně odmítnutí, ale na druhé straně má šanci, že získá místo, ke kterému by se jinak přes inzeráty nedostal. 

Inzeráty

Další krok (u většiny lidí jediný) je, že prohledá inzeráty – na úřadu práce, v novinách, na pracovních portálech. Pár nápadů pro větší užitek z inzerátů: Pokud objevíte inzerát, reagujte na něho hned či co nejrychleji. U méně kvalifikovaných profesí často záleží na minutách. Odpovězte i na starší inzeráty, může se stát, že už zaměstnance „zase“ hledají. Hned při prvním kontaktu dejte zaměstnavateli pár informací o sobě, ze kterých vyplyne, proč jste pro dané místo dobrým adeptem (pár vět v telefonickém rozhovoru, odstavec v e-mailu a přiložený životopis). Odpovězte na jakýkoliv možný inzerát, protože je to teprve první krok v získání práce a během celého tohoto procesu se vždy můžete rozhodnout, že o tuto práci nemáte zájem. Inzeráty berte jako zdroj inspirace i vzdělání o situaci na pracovním trhu. Mohou napovědět o dalších pracích, které byste mohli dělat. Zjistíte také, jaké platy se v dané profesi nabízejí, které podniky rozšiřují výrobu a mohly by potřebovat i jiné neinzerované profese, o jaké profese, popř. schopnosti je na trhu zájem a jakým směrem zaměřit své sebevzdělávání.

Životopis

Kvalitně napsaný strukturovaný životopis a motivační dopis jsou jedním z pilířů úspěchu. Důležitý je nejen obsah, ale i absence gramatických chyb a vhodná grafická úprava. Pokud se ucházíme o různé pracovní pozice, je dobré životopis dané pozici přizpůsobovat – vyzdvihnout pracovní zkušenosti a vzdělání. Jestliže nejste v psaní životopisu zběhlí, poraďte se s někým zkušenějším z okolí nebo navštivte pracovní poradce – mohou pracovat při úřadu práce, v různých občanských poradnách. 

Pracovní pohovory a konkurzy

Varianta pasivního uchazeče: na první pracovní pohovor či konkurz jde plný nervozity, na desátém je již v klidu, na dvacátém z něho čiší zatrpklost a beznaděj, na třicátý nedorazí. Varianta aktivního uchazeče: na prvním konkurzu je nervózní, na desátém je klidný, na dvacátém exceluje, na třicátém ho vezmou. Začátek mají oba stejný, rozdíl je v tom, jestli opakující se zkušenost využijí k tomu, aby se uklidnili a začali se v situaci lépe orientovat a zlepšovat, brát to jako hru a trénink nebo si každý neúspěch vzali osobně a upadali do větší beznaděje. Hodně výběrových řízení je jen „na oko“, zaměstnanec je předem vybrán – zvláště u státních institucí, kde jsou výběrová řízení ze zákona povinná. Tím nechci říci, že by se jich člověk neměl zkusit zúčastnit, ale rozhodně neúspěch nemusí svědčit o horších schopnostech. 

Vytrvalost

Hodně lidí rezignuje po první vlně odpovědí na inzeráty. To je hodně brzy. Štěstí přeje vytrvalým. Moje zkušenost (z regionů, které mají v rámci republiky průměrnou nezaměstnanost) je, že pokud lidé usilovně hledají práci při využití všech výše uvedených možností, většinou ji během několika měsíců až jednoho roku získají, a to i když patří do tzv. znevýhodněných skupin (matky po mateřské dovolené, lidé nad 50 let či absolventi). K vytrvalosti patří neustat v hledání, i když už mi nějakou práci přislíbili nebo to vyhodnotím jako „nadějné“, protože hodně z toho stejně neskončí podepsáním smlouvy a já zbytečně ztrácím čas. Je těžké ustát tu spoustu neúspěchu a odmítnutí, než se podaří práci získat. Neberte si neúspěch osobně, nesouvisí to s vaší osobní hodnotou ani schopnostmi. Při dnešním stavu ekonomiky s nejvyšší nezaměstnaností v novodobé historii je normální, že musíte udělat desítky (možná stovku) pokusů, než přijde odměna v podobě pracovní smlouvy. Oceňte se za to, že v procesu hledání pokračujete, za každý pokus, který vyzkoušíte. Každý pracovní den udělejte něco, co k získání práce přispěje. Obklopte se přáteli, kteří vás budou povzbuzovat, dodávat vám naději, s nimiž můžete probrat, jestli v něčem neděláte chybu či jste nějakou možnost nepřehlédli. Kdo opravdu chce pro zaměstnavatele poctivě pracovat a aktivně práci hledá, věřím, že ji nakonec najde.

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu