Digitální rodinka

Petra Feglerová– klinická psycholožka,matka a předchozí šéfredaktorka časopisu

Naše rodina patří k radostným uživatelům různých technických a technologických „hraček“. Trochu netypické je to, že hlavním nadšencem pro tyto věci jsem v rodině já. Technické novinky mě lákají a baví. Během mateřské dovolené jsem se naučila programovat, v poslední době odpočívám u časopisu Computer. Zvu vás na malou obhlídku našich digitálních pomocníků, kterou doplním praktickými zkušenostmi, které jsme v rodině nasbírali.

Mobilní telefon

Mobilní telefon asi všichni ve svých rodinách máte a používáte. Moje zkušenost je ta, že i ten největší odpůrce a technický antitalent (často z řad dříve narozených) se ho i přes veškeré předchozí bránění naučí používat alespoň na telefonování a mnohdy i na smsky. U nás občas používáme „konferenci“. Jedná se o situaci, kdy zavoláte z jednoho mobilu na více telefonních čísel a všechny pak propojíte. (Postup: vytočíte prvního příbuzného, až se hovor spojí, nastavíte v menu „držet“, vytočíte druhého příbuzného a po jeho přijetí opět nastavíte „držet“, vytočíte dalšího příbuzného atd. U posledního příbuzného nastavíte „spojit-propojit“ a už se všichni slyšíte.) Hovor s každým příbuzným je zpoplatněn samostatně, takže pokud volám se třemi naráz, pak platím hovor 3x, což moc příjemné není. Mnohem zajímavější je situace, kdy mám v rámci nějakého „balíčku“ volání na tyto lidi zdarma. Toho se dá využít ke skupinovému popovídání, ale také můžete sloužit jako „telefonní ústředna“. Pokud si spolu chtějí popovídat mé sestry, na které mám volání zdarma, pak je takto propojím a nechám hodiny povídat. Abych je neslyšela a ony neslyšely hluk z našeho domova, zabalím mobil do ručníku a schovám ho do skříně.

Navigace

Navigaci máme již dlouhá léta. Je to výborný sluha, ale někdy špatný pán. Obecně platí, že jí člověk nesmí absolutně věřit, zvláště když v ní nemá „nejčerstvější“ mapy. Když jsme v Rakousku chtěli objet placené tunely po místních komunikacích, poslala nás navigace na polní cestu mezi stádo krav. Na druhé straně mě odnaučila strachu zvláště z orientace ve velkých městech (např. v Praze), protože nejenže ukazuje cestu, ale je také schopna poradit si s tím, když se spletu a odbočím někde špatně, protože hned najde další variantu. Při používání navigace se mi osvědčilo začít s ní jezdit na úsecích cesty, kterou znám, abych si zvykla na její „myšlení“ a způsob komunikace. Vypozorovala jsem, že část mužů musí zpočátku překonávat určité vnitřní bariéry, než ji začne používat. Kamkoliv jsem s navigací zpočátku přijela, mé kamarády – muže většinou zaujala, ale pak to uzavřeli ve smyslu „to je dobrá věc, uvažoval jsem o tom, že ji manželce koupím“. Také u nás byla mužskou částí rodiny přejmenována na „chytrolína“ a jakákoliv její chybná rada byla hned se zadostiučiněním glosována. Pro úplnost je třeba dodat, že většina chytrých mobilů už má navigaci v sobě zabudovanou. Existují také různé speciální navigace např. pro pěší turistiku.

Digitální fotoaparát

Tento přístroj má už ve většině rodin své pevné místo. Výhodou (i nevýhodou) jsou tisíce fotografií, které s ním rychle pořídíte, ale pak řešíte, co s nimi. Pokud patříte k novým nadšeným vlastníkům digitálního fotoaparátu nebo k čerstvým rodičům, kteří své blízké obšťastňují desítkami několikamegových fotografií, pak myslete i na kapacity jejich mailových schránek, případně rychlost jejich internetu a před odesláním raději fotografie zkomprimujte na menší velikost – zvládne to většina programů pro úpravu fotografií. Jinou možností je načíst fotografie do nějakého webového alba – např. to umí volně šiřitelný program Picasso. Album raději označte za neveřejné a svým příbuzným pošlete jen odkaz, popř. heslo. Obecně jsem se zveřejňováním fotografií na internetu velmi opatrná – zvláště u fotografií svého dítěte. Internet je totiž plný pedofilních zvrhlíků, kteří hledají objekty pro své ukájení. Zjistila jsem, že v tomto digitálním čase udělá babičkám největší radost album papírových fotografií, které si pak opakovaně prohlíží a ukazují svým známým. Kreativní typy mohou vytvořit ze svých snímků fotografickou knihu, kterou odešlou do fotolaboratoře k vytištění. V současnosti existují i digitální rámečky, kde můžeme nahrát fotografie a pak je zde prohlížet a měnit, ale nejsem si jista, zda by to naše babičky ocenily.

Digitální kamera

Jako většinu jiné techniky jsme i kameru primárně pořizovali z pracovních důvodů, aby pak byla brzy zapojena i do rodinného života. U nás se kamera příliš neosvědčila. Máme možná desítky hodin nahraných amatérských záběrů, ale zatím je nikdo nezpracoval a v tomto syrovém stavu je nemá nikdo zájem sledovat. Samotné stříhání videa a jeho úprava prověří v mnoha ohledech kvalitu vašeho počítače. A pokud nemáte hodně výkonný stroj, pak i vaši trpělivost. Naopak výhodu digitální kamery i fotoaparátu vidím v tom, že díky tomu, že hned ukáže vyfocené či nahrané, se snadno získá spolupráce foceného či natáčeného dítěte – zvláště malého. Za příslib, že se pak může na sebe podívat, jde ochotně před kameru něco předvádět.

Počítač

Nemáme televizi a zatím nám moc nechybí. Většinu jejích funkcí zvládne počítač. Náš 3,5letý syn je typické moderní dítě v tom, že si neumí zavázat tkaničku, ale velmi dovedně ovládá počítač, a to přesto, že ho v tom příliš nepodporujeme a spíše jsme se ho snažili od počítače držet dále. Před pár dny vyběhl z tatínkovy pracovny s výkřikem: „To bude tatínek překvapený!“ a radostí se až zajíkal. Pak netrpělivě čekal, až se tatínek vrátí ke svému notebooku. Nutno říci, že se náš Tomášek nemýlil. Tatínek těžko hledal slova, když zjistil, že má k notebooku bezchybně připojenou druhou myš. Tomášek se jako malý (asi dvouletý) rád díval na videa – na YouTube – zpočátku hlavně na různé stavební stroje a auta – bagr, popeláři, čisticí stroj, traktor. Vyhovovalo mu, že si může to stejné pouštět opakovaně. Postupně přešel ke sledování různých večerníčků – krteček, Bob a Bobek, O pejskovi a kočičce. Velký hit byly pohádky o Matýskovi a Jáji – jedná se o krátké příhody, kde zvířátka kreslí. Asi před rokem to byl Tomáškův rituál před koupáním. Byl by schopen si donekonečna sám vybírat a pouštět další a další videa z internetu. Osvědčilo se nám to ukončit bez velkých křiků tak, že jsme mu po čtvrthodině řekli, ať si vybere poslední pohádku a pak už šel bez řečí od počítače pryč. Občas jsme synovi na počítači pustili nějaký vzdělávací program. Oblíbil si web www.hraveuceni.cz, kde jsou různé interaktivní hry. Jako malý začal s barvami a zvířátky, pak přešel na poznávání písmenek a počítání. Naposledy se asi před měsícem bavil tím, že krmil malého slona malými písmenky a velkého velkými. Tím, jak je to poutavě udělané, vyvstává před rodičem problém, jak od toho dítě odtrhnout. Je možné využít časovače – nastavit čas, po jehož uplynutí se stránka uzavře. Teď má Tomášek období seznamování se s internetem a vyhledávačem. Objevil kouzlo Googlu: když tam napíše nějaké slovo, objeví se jeho obrázky. Mimo hledání obrázku, který se mu nejvíce líbí, ho ještě baví zvládnout celý proces sám nebo s menší pomocí. A tak zkouší napsat slovo do rámečku, strefit se na nabízené odkazy, posouvat obrazovku…

iPad

Po dlouhém váhání do naší rodiny letos dorazil i iPad. Tablet je drahá hračka, o které když ji nemáte, pochybujete, k čemu by vám byla dobrá, a když si ji pořídíte, začnete na ní dělat spoustu věcí. Já využívám iPad pro připojování k počítači – odkudkoliv se mohu připojit k některému ze svých počítačů či notebooků a kontrolovat je či na nich pracovat. Podmínkou je připojení iPadu i počítačů k internetu a nainstalování příslušné aplikace na iPad (používala jsem TeamViewer, nyní jsem přešla na Pocket Cloud, který je mnohem obratnější, ale podmínkou je, že počítač, ke kterému se chcete připojovat, musí mít pevnou IP adresu). Odpočinkově používáme iPad pro surfování na internetu a jako čtečku pro časopisy a denní tisk. Jakékoliv čtení na tabletu je díky jeho rozměrům mnohem příjemnější než na počítači, protože si s ním můžete sednout do křesla, lehnout na gauč či zaujmout jakoukoliv jinou polohu. Tablet se přizpůsobuje vám, ne vy jemu jako u počítače. Jedinou nevýhodou u čtení je zářivý displej, ze kterého snáze a dříve bolí oči než např. u elektronické čtečky či papírové verze. Časopisy na iPadu hodně oceňuji – jejich cena je levnější než v tištěné verzi, nezabírají místo, příjemně se čtou, snadno si jich na dovolenou odvezete velké množství, můžete využít vyhledávání podle tématu, které vás zajímá. Pro iPad existuje nespočet využití – můžete s ním fotit, natáčet, prohlížet fotografie, sledovat videa a filmy, používat ho jako navigaci, kalendář, psát poznámky, seznamy úkolů, používat nejrůznější aplikace pro vyhledávání spojů, hotelů, památek, počasí atd. Jak využívat tablet při výchově a vzdělávání dětí, zatím nevím, neboť se nám ho daří před synem úspěšně skrývat, což považuji za jeho další velkou výhodu.

Čtečka knih

Čtečku knih zatím doma nemáme. Půjčila jsem si ji na pár dní z naší knihovny. Překvapilo mě, že si člověk na čtení v ní rychle zvykne a je to i příjemné pro oči. Dobře se s ní čte i na slunci. Nevýhodou je podle mě, že s ní nejde dělat nic moc jiného. Navíc nabídka elektronických knih zatím není příliš široká. U čtečky mi moc nešlo zběžné prolistování knihy, spíše mě vedla k systematickému čtení. Chybí mi u ní i možnost podtrhávání a nějakého rychlého dopisování poznámek. Na druhé straně je lákavá představa, kolik by se získalo doma místa digitalizací knihovny a navíc by byla vždy po ruce.

Budoucnost

O jakých dalších technických vymoženostech v naší rodině uvažujeme? Už delší dobu pošilhávám po robotickém vysavači, který sám vysává. Mám zjištěno, že se musím zaměřit na dražší verze, které mají laserové zaměření místnosti. Zatím mě kromě ceny odrazuje i fakt, že se musí často vysypávat nádobka na špínu, případně čistit kartáče. Možná s koupí počkáme, až se objeví model, který i tyto činnosti bude ovládat sám. Až dospějeme k rozhodnutí koupit televizi, určitě budeme hledat takovou, která se bude schopná připojit na internet a případně se stane i součástí domácí sítě. S tím souvisí i možnost pořídit si doma „centrální úložiště dat“, což je taková skříňka s velkou kapacitou paměti, kde může mít rodina uložené filmy, fotografie, hudební soubory či elektronické knihy a prostřednictvím domácí sítě si je do různých počítačů a napojených přístrojů stahovat. Velkým snem je mít inteligentní lednici, která by hlídala množství potravin, jejich expiraci, případně posílala na mobil nákupní seznam. Bohužel nyní nic vhodného na trhu není a ani producenti potravin zatím „neočipovali“ své výrobky, aby ve spojení s chytrým softwarem lednice automaticky hlásily blížící se konec expirace či snižující se počet. Nedávno mě zaujaly ukázky práce 3D tiskárny. Jedná se o tiskárnu, která vytváří různé výrobky, nyní převážně z plastu. Zatím je to hlavně v rukou nadšenců, kteří si je samy sestrojují a vyvíjejí. Dokážu si představit, že časem to bude v rodinách další „opravářský“ nástroj. Bylo by hezké, kdybychom dokázali „naklonovat“ nějaký rozbitý plastový kus hračky či jiné pomůcky v domácnosti. Každý jsme jiný a podle toho vybavujeme i své domácnosti. Někdo vyzdobí svůj dům uměleckými předměty, jiný květinami, další dá přednost starožitnostem. U nás doma mají své důležité místo technologie. Musíme však sebe i je hlídat, aby nám nevládly, ale jen sloužily.

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu