Anketa s muži – laiky i kněžími

A
nketa s muži – laiky i kněžími
M
uže jsme potrápili nelehkou otázkou:
„KDY SE CÍTÍ Š OSAMĚLÝ ?“
V
š
em děkujeme za jejich otevřenost.

Muže jsme potrápili nelehkou otázkou:„KDY SE CÍTÍ Š OSAMĚLÝ ?“

Všem děkujeme za jejich otevřenost.

 

V období, kdy si příliš nerozumím s manželkou.

Vašek, 35 let

 

Muži o tom neradi mluví, neradi pravdivě otevírají své srdce, jako by to bylo něco nepatřičného. Zřejmě to pochází z toho, že se muž bojí, že by ukázáním své slabiny, ztratil svou „velikost“ (u manželky, synů, přátel…) Řeší to diskusemi typu politika… Cítím se osamělý, když mne nepochopí a odsoudí manželka, „umí“ to ventilovat často tak jadrně, že mi je z toho, jako by mne odsoudil Bůh. Je to často pochopitelně právem, neboť stále upadám do svých chyb. Jindy si to zaviním tím, co jsem napsal úvodem. Z této osamocenosti partnerské se dá vyjít poměrně „snadno“ – pokáním a rozhovorem. Nemluví zde o případu rozchodu či rozvodu, s čímž nemám zkušenost. Ještě mi leží na srdci častá osamělost kněží, často těch nejlepších, nechci to rozebírat, ale dostane se tato anketa i k nim, abychom si jako chlapi mohli více rozumět, případně si i pomáhat? Děkuji.

Jiří

 

Nejvíc osamělý se cítím při neshodách s manželkou. Většinou trvají z její strany déle, než to „rozdejchá“.

Petr, 43 let

 

Jsem rok a půl rozvedený po 10 letech manželství a mám ve střídavé péči pětiletého syna. Náš vztah byl od začátku boj, žena nebyla věřící, v mnoha věcech nezralá, má v sobě hodně zloby a neodpuštění rodičům. Trochu naivně jsem věřil tomu, že ji přivedu k víře, ke Kristu – že se tím ze svých zranění dostane. V jednu chvíli to tak vypadalo, pravdy víry ji začaly oslovovat, ale po narození syna šlo vše opačným směrem. Takže od rozvodu dobře vím, co je samota a jak tíží. Nechci křečovitě vyhledávat vztah za každou cenu, jen abych nebyl sám, čekám, až to požehná Pán. Ještě že mám syna, máme spolu krásný vztah, ale ten týden, co je u bývalé ženy, je mi moc smutno. K tomu jsem ještě momentálně bez práce, takže někdy je to boj. Pomáhá mi denně chodit na mši a také jedno živé, smíšené společenství věřících.

Jirka, 45 let

 

Osamělý se cítím tehdy, když mám pocit, že mi není rozuměno, že nejsem přijat, že jsem nepochopen, že neumím či nemohu či nedovedu vysvětlit, o co mi jde – často to bývá součást nějakých pracovních konfliktů či problémů v práci, ale i tehdy, když mi manželka (v dobré víře) začne radit, jak se mám ke svým problémům postavit, a vlastně u každého nedorozumění… Obávám se, že je to mé základní nastavení, takže to může celou anketu zkreslit… ale jsou i tací chlapi, kteří jsou tak nastaveni od mala…

Vladimír, 61 let

 

Nikdy jsem se osamělý necítil.

Pavel, 60 let

 

Už dávno se necítím osamělý.

Alexandr, 67 let

 

Kdy se cítím osamělý? jsem člověk, který je rád sám. Často je mi to i umožněno. Neznám snad větší radost než být sám 14 dní v horách, ve dne i v noci. Sám v noci u ohýnku, na kilometry daleko další lidé… paráda. Nikdy jsem se takto necítil osamělý. Mezi lidmi se někdy cítím osamělý, když nerozumím jim a oni mně, když se nechápeme, neslyšíme, nevidíme, když se míjíme, mezi námi zeď, propast. Když ubližuji a je mi ubližováno. Ale nikdy to netrvá dlouho, když vím, že existuje Ten, který mne miluje bezpodmínečně, zcela, na věky.

Aleš, 43 let

 

Osamělý se cítím, když si nerozumíme s manželkou. Když mne nepřijímá jako chlapa a milujícího manžela. A také, když mne tlačí do něčeho, co se mi nelíbí nebo nepovažuji za správné. Nebo naopak, když mi brání dělat něco, co za správné považuji.

Petr 50 let

 

Cítím se osamělý, když se má žena dívá na televizi , když pracuje dlouho do noci na účetní uzávěrce… Ale na druhou stranu jsem už ve středním věku a samotu z důvodu klidu někdy záměrně vyhledávám a vůbec si jí nevšímám a dělám si svoje věci jen tak pro radost, brouzdám si po internetu atp. Možná na to má vliv i moje povaha a taky byl jsem dlouho po montážích, a tak jsem trochu rodině odvykl, návrat po pěti letech domů na trvalo byl pro mě dosti šokem, i když jsem každý večer četl dětem pohádku po mobilu cca půl hodiny, v době, kdy jsem nebyl doma. Samota někdy tíží, někdy netíží, když mám pěknou knihu, tak vůbec, na zmiňovaných montážích jsem toho dost přečetl, bohužel nic z odborné literatury, ale různého druhu beletrii i poučné – Solženicynovo Souostroví Gulag, pak detektivky, od Steinbecka Hrozny hněvu… To je jen malá ukázka, už se mi často stává, že raděj než společnost volím samotu, na různé společenské akce jdu vždy z donucení, stýkám se s pár přáteli (kromě chlapských setkání, kde se zúčastňuji celkem často). Spíše mám v tomto věku chuť bilancovat.

Standa, 42 let

 

Osamělý se cítím, – když si mi zdá, že Bůh je někde daleko – to je zejména v obdobích, kdy vidím, že jsem špatný, hříšný, neúspěšný, a jsem zároveň neschopný modlitby – když jsem ve stavu neporozumění a nesouladu s manželkou – zejména když se od ní cítím nepochopený, nepřijatým, odmítnutý.

Josef, 50 let

 

Osamělý se cítím vždy, když mě přepadne pocit, že nejsem potřebný a někomu či něčemu prospěšný. Takové vnitřní synonymum: osamělý = nepotřebný, neprospěšný. A vůbec to nesouvisí s množstvím lidí kolem. Ve společnosti jsem tak často více osamělý než o samotě.

Luboš, 55 let

 

Kdy se cítím osamělý? Protože jsem ženatý, zmíním samotu, resp. osamocenost, kterou čas od času zakouším v manželství. Je to tehdy, když nejsem svou ženou pochopen. Aby některé moje myšlenkové pochody, tvrzení či argumenty pochopila, musela by být stále na stejné „vlně“, což podle mého není možné pořád ani ve vztahu, ve kterém se oba velmi dobře doplňují a jsou sehraní. Musel bych jí to vysvětlit tak, aby pochopila, což nejde vždycky a snad to ani není vždycky možné. Někdy snad, ale většinou ne – aspoň taková je moje zkušenost. Totéž se mi stává i s lidmi kolem mě – buď to vůbec neberou nebo nechápou. Zůstávám sám se svým názorem, se svou pravdou. Zmíním ještě samotu v manželství, která je způsobena hádkou, rozhádáním se. V tomto případě zakoušejí samotu oba. A zakouším ještě jeden druh samoty navzdory veškeré technice, kterou jsme všichni obklopeni. Myslím především telefony (možnost posílat sms) a počítače (maily). Bývá to tak, že pokud v esemesce nebo mailu není otázka – na otázku je přece slušné odpovědět – pak mnoho sms či kdejaký mail zůstává bez odezvy na rozdíl od přímého hovoru z očí do očí – takový rozhovor vypadá přece poněkud jinak. Na jedné straně jsme díky technice on-line, ale nereagujeme jako při běžném hovoru „naživo“. Tvrdím, že technika nás jako lidi od sebe vzdaluje, než aby nás sbližovala. Proto se občas cítím sám mezi tolika lidmi.

Ivo, 46 let

 

Osamělý se cítím především tehdy, když nevnímám odezvu na své pastorační úsilí. Když tedy nevím, jestli mé snažení někomu pomohlo na cestě k Bohu. Tehdy se pocit osamocenosti kryje s pocitem zbytečnosti.

kněz Petr, 39 let

 

K položené otázce musím přiznat, že i jako kněz žijící v celibátu se necítím nikdy osamělý. Nevím tedy, co bych ani krátce na takovou otázku odpověděl, než právě to, že se osamělý nikdy necítím.

kněz Petr, 57 let

 

Samotu jako kněz zatím neprožívám, i když jsem sám na faře, protože pořád mám co dělat, jsem mezi lidmi a i klid a ticho potřebuji k přípravám a promýšlení různých pastoračních aktivit.

kněz Pavel, 41 let

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu