Anketa s mladými otci

Kresba: Šárka Chlupová

Jak vnímají své děti novopečení tatínkové? Jen vydělávají nebo i přebalují? Přistupují rozdílně k dcerám a synům? Dozvíte se v následující anketě. Tatínků jsme se ptali na následujících pět všetečných otázek:
1. Kolik je ti let, kolik máš dětí a jak jsou staré?
2. Chceš být stejný při výchově svých dětí jako tvůj táta? Co chceš udělat stejně a co ne?
3. Co spadá do tvých „otcovských kompetencí“ (vaříš, přebaluješ nebo vyděláváš,…)?
4. Co bys chtěl své děti/dítě naučit?
5. Co se ti na tom být tátou líbí nejvíce?

Václav:

1. 27 let; máme jednoho kluka, je mu 6 měsíců.
2. Chtěl bych při výchově asi dosáhnout toho, co táta, jen trochu jinými „metodami“. Budu rád, když se mi podaří stavět osobní vztah s dětmi už od jejich dětství.
3. Moje manželka si stěžuje, že neumývám nádobí. Jinak se snažím dělat všechny domácí práce, i když to nakonec většinou skončí hlavně u toho vydělávání. Ale plínek se nebojím.
4. Zatím asi lozit po čtyřech. Ale doufám, že to skončí u schopnosti orientovat se ve světě a alespoň malého citu pro to, co je dobré a co ne.
5. Potápění. A taky když mě ten prcek pozná, když přijdu domů.

Ondřej:

1. Je mi 29 let, mám osmiměsíčního syna.
2. Můj otec je mi vzorem v rozhledu v běžných věcech, schopnosti proniknout k jádru problému. Na druhou stranu chci věnovat více času obyčejnému rozhovoru o synových radostech a starostech, tedy poznání jeho světa, toho, čím žije.
3. Vařím, přebaluji, koupu a chodím na procházky. Manželka mne velmi moudře vybízí a podporuje, abych se synem trávil co nejvíce času. Na vydělávání již nezbývá mnoho času.
4. S manželkou se snažíme vychovat z našeho syna dobrého člověka a zároveň mu předat víru v Boha, kterou jsme obdrželi od našich rodičů.
5. Radost a úsměv dítěte, když se vidíme po delší době. Každodenní pokroky, které pozorujeme, a překvapení, co na mne zase čeká při přebalování.

Foto: Pavel Langer

Václav:

1. 28 let; 3 děti, 12 – 3 – 1.
2. Stejně – poctivý způsob života, pracovitost, snaha naučit se novému. Jinak – důslednost, podezíravost, uzavřenost.
3. Přebaluji, uspávám, krmím, oblékám, hraju, učím, vozím k lékaři.
4. Naučit se přizpůsobit novým životním rolím, ale neohnout přitom páteř.
5. Vidět, jak jsou každý den šikovnější, a jejich důvěra ve mne.

Vít:

1. 38 let; mám dvouměsíčního syna.
2. V průběhu života mě napadal dlouhý seznam toho, co bych chtěl dělat jinak než můj táta (na jednom z prvních míst: srozumitelněji projevovat svou vřelost), v poslední době si spíš říkám, že jestli se mi podaří být aspoň tak dobrým otcem jako on, můžu na sebe být hrdý.
3. Rád vařím, přebaluju a houpu, rád bych ještě přidal častější zpívání a vyprávění pohádek, ale bohužel mě od toho velmi zdržuje vydělávání…
4. Ve chvílích nekritického maximalismu bych ho rád naučil úplně všechno, co jsem se sám naučil. Pak se uklidním a říkám si, že budu spokojený, když svůj život bude žít rád a bude umět ho žít s láskou.
5. Nejvíc mě baví „být při tom“ – pozorovat, jak naše dítě roste a dělá pokroky, s nadějí, že snad není zcela odkázané na naše neumělé výchovné pokusy. Rád se dívám, jak je náš synáček krásný.

Josef:

1. 38 let; máme tři krásné princezny, letos budou mít 8, 6 a 3 roky.
2. Táta je pro mě stále velkým morálním vzorem… začíná to třeba maličkostí… on by se třeba ani nesehnul pro ztracenou desetikorunu ležící na zemi, když nebyla jeho, tak mu nepatří. A končí to věrnou láskou k mé matce, kterou obětavě doprovodil v její nemoci až do konce jejích dní. V tom bych chtěl být jako on. Na druhou stranu se snažím trávit více času se svými dětmi, než to mohl on sám.
3. Něco málo na mě zbude… donedávna jsem nejmladší večer přebaloval, krmil, pomáhal s oblékáním, jinak stříhám nehtíky, čistím zuby, vozím a vyzvedávám ze školky, nakupuji a večer se s dětmi modlím a … vydělávám.
4. Milovat Boha a aby měly rády lidi kolem jako samy sebe.
5. Mít radost z nového života a vědomí naplněného a smysluplného života, které svým jedinečným způsobem umí dát právě jen děti.

Připravili Honza a Marcela Řezníčkovi.
Rodinný život 2/2010

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu