Poslech hudby – co poradit dětem?

Milan Tesař – hudební redaktor Radia Proglas, spravuje internetové stránky hudba.proglas.cz a publikuje též v časopisech (Folk & country, Katolický týdeník, Harmonie, dříve např. iFOLK, Rock & pop).

Foto: Pavel Langer

Na začátku letošního roku jsem pro časopis Folk & country připravoval anketu s otázkou: Jakou hudbu byste doporučili osmiletému dítěti?

Trutnovský písničkář Pepa Lábus například odpověděl: „Alb, která bych doporučil, by asi bylo víc, ale co mě napadne jako první, je Kdyby prase mělo křídla od Petra Skoumala. Důvod je ten, že ač je to pro děti, je to inteligentní, vtipné a pobaví to i dospělé.“

Jiří Fryč, kytarista a skladatel z Jindřichova Hradce, zdůrazňuje pasivní poslech: „To, co dítě slyší, aniž by tomu věnovalo vědomou pozornost, ovlivňuje jeho hudební vkus, cítění a možná i jeho vztah k hudbě a samotné budoucí hudební směřování. Možná bych si dovolil tvrdit, že je tak ovlivňovaná celá osobnost dítěte. Proto je rozhodující, jakou hudbou je dítě obklopeno od útlého věku, a to hlavně v rodinném prostředí. Pochopitelně jinak bude působit na dítě, bude-li často slýchat hudbu Evy a Vaška či běžnou produkci z televizních estrád či reklam, a jinak bude ovlivněno, pokud bude vyrůstat u rodičů, kteří si hudbu vybírají podle nějakých hlubších kritérií.“

Písničkář Jan Burian je opět konkrétní: „Doporučil bych především písničky, v nichž je vytříbená čeština: Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého, Vodňanského a Skoumala a taky z rané tvorby Ivana Mládka. Nevadilo by mi, že je tam občas něco pro dospělé či něco méně srozumitelného. Ta bohatost jazyka a nepodbízivost nízkému vkusu, hravost a fantazie je myslím nejdůležitější.“ Dodává však: „Pokud dítě něco chce poslouchat, nemělo by se mu v tom bránit, nic by se mu nemělo zakazovat, spíš ho člověk může nenásilně inspirovat. Pokud má dospělý sám vkus, tak to dítě od něj chytne.“

Z těchto tří názorů a postojů vyplývá několik závěrů:

  1. Nenabízejme dětem příliš infantilní produkci, při jejímž poslechu se my dospělí v lepším případě potutelně usmíváme, v horším rovnou stydíme. Kvalitní písňová tvorba pro děti by měla oslovit a obohatit i dospělého posluchače (podobně jako například kvalitní pohádka).
  2. Nestačí dětem podsouvat kdoví jak vytříbenou hudbu, zatímco sami před týmž dítětem posloucháme kýče. Dítě vnímá zvuky kolem sebe víc, než si uvědomujeme.
  3. Není třeba, aby malý posluchač rozuměl v písni každé větě. Tak jako Malý princ může být krásnou pohádkou pro děti a zároveň hodnotným příběhem pro dospělé, má i řada písní několik možných stupňů vnímání.
Kresba: Šárka Chlupová

Chceme-li dětem doporučit konkrétní hudbu, musíme si uvědomit, zda nám jde spíše o hudbu samotnou (tedy o melodii, aranžmá…), nebo o texty. Ratolest, která v útlém věku tíhne k hudebnímu nadání, si jistě brzy oblíbí i klasickou hudbu nebo se začne zajímat o zvuk jednotlivých nástrojů. Většina dětí však půjde – výhradně či především – po tvorbě zpívané, ať už populární, lidové, či třeba folkové. S písněmi dítě přichází do kontaktu nejen doma, ale i v médiích (nejčastěji v televizi nebo ve filmech na DVD a v kině) i ve škole nebo mezi vrstevníky. Není dobré dítěti jeho oblíbenou hudbu (ke které se dostalo mimo váš dohled) přímo zakazovat, pokud nejde o něco, co pokládáme přímo za extrémní (vulgarity v textech samozřejmě není dobré tolerovat). Zkusme však nabídku spolužáků či televize vyvážit „pozitivními příklady“, tedy tím, co sami pokládáme za hodnotné a co by děti mohlo zaujmout.

Univerzální radu, jak rozeznat kvalitní produkci pro děti, vám nedám. Každý z nás je individualita a v názoru, co je jak dobré, se samozřejmě lišíme, neboť při posuzování hudby nikdy nejde o absolutní pravdu. Přesto několik dobrých tipů mohu nabídnout…

  1. Dávejte přednost živě hrané hudbě před písněmi se syntetickým doprovodem. Pokud v písni znějí zbytečně automatické bicí, je to známka podbízivosti a umělecké bezradnosti. Naopak dobře zahrané „živé“ housle, flétny, akordeony, klarinety… berte jako pozitivum.
  2. Zatímco melodie pro děti může být jednoduchá a předvídatelná (ale nemyslete si, že malé dítě nestráví složitější nápěv), texty by měly splňovat několik základních pravidel. Nezkušení či přímo špatní autoři nedokážou sladit přízvuky (přízvučná slabika v textu musí korespondovat s přízvučnou dobou taktu). Špatní textaři neumí rýmovat (v češtině se při rýmování musí shodovat konec slova od předposlední samohlásky, příp. od poslední samohlásky, pokud je na této samohlásce přízvuk). Chybou je také časté používání gramatických rýmů (rýmují se slova ve stejném pádu, resp. slovesa stejných gramatických kategorií). Mimochodem to, co bez problémů sneseme u lidových písní (tedy jistá „neumělost“ rýmů a veršů), v umělé písni zpravidla neobstojí.
  3. Nedůvěřujte pitvoření. Pokud se interpret snaží za každou cenu „přiblížit“ dětskému srdíčku (fotografie s domalovanými kočičími fousky, nadměrné používání zdrobnělin, šišlání a citoslovcí či hopsání jako poselství svého druhu), buďme obezřetní. Často jde pouze o marketingový tah, jehož cílem je působit na první signální soustavu dětí a vytahat z rodičů peníze.

Samozřejmě že žádnou z těchto zásad nelze brát absolutně. Použití citoslovcí může být funkční, dobrý skladatel a především aranžér si poradí i s elektronickým doprovodem a neumělý rým může nést poselství. Sami nejlépe zjistíte, co se shoduje s vaším vkusem a co budete ochotni dětem doporučit.

Na závěr nabízím několik tipů na dětská alba, která považuji za zajímavá a kvalitní:

  • cokoli z dětských projektů Petra Skoumala,
  • cokoli z dětských alb Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka
  • kompilace Sloni v porcelánu
  • kompilace Havěť všelijaká 1 a 2
  • Ponožky pana Semtamťuka: Máme doma papouška
  • Koťata a jejich tygři: Džungle nebo město
  • Hradišťan: Hrajeme si u maminky a Studánko rubínko
  • Kašpárek v rohlíku 1 a 2
  • Ztracená kapela: Zpíváme si písničku 1 – 5 (křesťanské písně pro děti)
  • Bob Fliedr: Abraham (křesťanské písně)
  • Klíč: Písničky z Breptánie
  • Sestry Steinovy: Měsíček svítí (netradiční úpravy lidových písní)
  • Václav Koubek: Já a můj táta
  • Magdalena Reifová, Petr Vacek a další: Popletený svět
  • Magdalena Reifová, Tomáš Juřička: Písničky z Kouzelné školky
  • Radůza: O Mourince a Lojzíkovi
  • písničky Jaroslava Samsona Lenka z večerníčků Méďové a dalších

Rodinný život 5/2009

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu