Pravá autorita

Pro každého z nás může krizi představovat něco jiného. Pro někoho to je ztráta zaměstnání, pro jiného spánkový deficit nebo covidové uzavření v jedné domácnosti s home office a online výukou s jedním počítačem a pěti rodinnými příslušníky.
Na krizi a její řešení jsme se ptali mužů různých věkových kategorií:

Co si představujete pod pojmem „krize mužství“?
Překonali jste někdy nějakou? A jak?

Nedostatek příležitostí, aby muž vyjádřil své mužství (opora doma, naslouchaní, pochopení druhých, sdílení), chybí mužská spiritualita, dnešní společnost tlumí mužství.
Nejspíš ano, ale už si nevzpomenu. Jsou krize, které muž překoná snadno, a jsou některé krize, se kterými neustále bojuje.
Tomáš, 33 let

Zpochybňování role muže ve výchově, absence jasné role muže ve společnosti a rodině po překotných změnách v minulém století.
Ne, měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal v prostředí, kde jsem neměl pochybnosti.
Pavel, 43 let

Rezignaci na přirozené role (otec-matka, muž-žena) pohlaví a ze strachu z podezření, že utlačujeme ženy, nechat je blbnout na kvadrát: jako muž nemůžu rodit, a také to nepokládám za diskriminaci; dožíváme se jako muži průměrně kratšího věku, a také to nepokládáme za diskriminaci, apod. Skupina žen (i manželek) ale takové ptákoviny vymýšlí a podává je jako diskriminaci žen. Jejich cílem není rovné postavení, ale ovládání protějšku.
Zdravý rozum, slušnost a spravedlnost je mi měřítkem pro muže i ženy. Tak se snažím žít. Neblbnu, když blbnou ženy. Konkrétně: nerezignoval jsem na svoji mužskou identitu, ani když mě manželka vydírala, abych jí obrazně řečeno „sloužil“, v čemkoliv si vymýšlí. Neuhnul jsem od víry, i když ji přestala „uznávat“. I za cenu, že odešla. Není pravda, že vina rozpadu vztahu je na 50 %, to jsou floskule. Neuhnul jsem, když mi kolegyně v práci mydlila schody, a raději jsem se nechal vyhodit (ona sama po 1,5 roce na mém místě nižšího vedoucího psychicky zkolabovala, protože to bylo složité postavení).
Poznámka: napsané to vše vypadá sebestředně, ale je to jakási zkratka…
Vladimír, 65 let

Neschopnost vystupovat jako muž.
Těžká otázka, možná. V krizi si vždy uvědomuji, co jsou moje základní životní priority, a ty pak sleduji za každou cenu.
Jiří, 56 let

Zůstávám chlapcem bez síly a vize a se stálým strachem, který mě pokořuje.
Ano, bylo třeba se pokořit a přiznat svoji pýchu jako projev chlapectví v mém mužství, které ještě dozrává a dozrává.
Patrik, 38 let

Mizení tradičních identifikačních vzorů pro dospívající muže, mizení hrdosti na přijatou odpovědnost za druhé (ženu, děti…). Jde o komplexní problém.
Jde nejčastěji o každodenní drobnosti a svody. Boj za zachování tváře má mnoho podob. Patřím do teď už velké vzájemně se podporující skupiny mužů, podle webových stránek nazývané „chlapi“. Určitě mně to hodně dalo.
Miloslav, 58 let

Když otec nebyl chlap; nejasno ve své mužské roli.
Nevím; asi ne.
Pavel, 54 let

Nebýt mužem na správném místě.
Myslím, že mě to čeká.
Daniel, 46 let

Nenaplnění své mužské role, neúcta a nepochopení rolí ostatních mužů a žen.
Řekl bych, že při přechodu do dospělosti, když jsem se vymaňoval z důsledků týrání otcem v raném dětství, a potom vyrůstání bez otce. Překonáním bylo asi upnutí se na svou vznikající rodinu, ale i studium a uvědomění si své hodnoty.
Karel, 48 let

Když chlap nedělá nebo nemůže dělat činnosti, které jsou mu biologicky/genderově vlastní. Muž chce být bojovník, mudrc, král, milovník. To je velká výzva. V dnešní společnosti se těžce naplňuje tradiční rozdělení mužských a ženských rolí při prosazování genderové rovnosti. Chlap na mateřské dovolené je podle mne jeden takový krizový případ. Pro někoho to může znít jako výzva, ale nedokážu si představit, že chlap v této roli dlouhodobě vydrží a cítí se jako chlap.
Nepřekonal. Žiji v této společnosti, a jsem tedy součástí tohoto stavu. Musím např. doma umývat nádobí (nebo plnit myčku), abych nebyl napadán, že toho dělám málo pro domácnost.
Jaroslav, 50 let

Obtížné hledání konkrétního naplňování role muže a otce v podmínkách dnešního světa. Myslím především naplňování toho, co je nezastupitelné – co nemají nebo ani nemohou přinášet ženy, matky.
Konflikt „tradičního“ rozdělení mužských a ženských rolí a postojů s dnešním velmi „pluralitním“ až bezhraničním (ne)rozdělením těchto rolí. Z toho vyplývající nejistota, zda se ve svém konkrétním životě nemíjím s tím, co mohu tady na světě vykonat právě já.
Jako příklad se dá uvést osobní prožívání víry. S vydatnou pomocí chlapského společenství se učím nechtít po sobě stejnou víru (s jejími klíčovými postoji a vnějšími projevy), jaká je „očekávána“ ve farnosti. Nejen neposuzovat druhé, ale neposuzovat ani sám sebe. Dopřát si svobodu k utváření svého originální vztahu s Bohem. Učit se přijímat ostatní včetně originálních projevů jejich osobní víry.
Pavel, 46 let

Představím si „dospělého“ muže, který se stále chová jako malý chlapec, protože ho nikdo nedoprovodil do dospělého života.
Díky Bohu jsem ji snad překonal a stále překonávám.
Pomohla mi manželka, terapie, iniciace a dospělí muži.
Šimon, 33 let

Ztráta jasně dané role, kterou by muž měl zastávat, která se od něj očekává a nikdo jiný ji nezastane (nemůže).
Vlastně s ní pořád bojuju. Měl jsem představu, že muž musí být dokonalý, ale zjišťuju, že stačí, „jen“ když jako muž zastanu svoji roli (svůj úkol).
Jan, 32 let

„Krize mužství“ je hodně zavádějící pojem, nic takového neexistuje. Muži jsou odrazem doby, ve které žijeme, stejně jako ženy. Kdyby každý, kdo o tomto tématu mluví, promluvil zároveň například o „hysterii žen“ a „co dokáže udělat žena ženě v pracovním kolektivu“, tak „krize mužství“ by bylo okrajové téma.
Jednou jsem byl silně rozčarovaný z mužského setkání, které mělo povzbudit muže ve víře. Když tam převládlo téma „jak otcové ublížili svým synům“ a kolik traumatizovaných chlapů se k tomu hlásilo, tak od té doby jsem nedůvěřivý a přímo kritický k takovým tématům. Překonal jsem to tak, že si věci přeberu sám se sebou a potom ještě s kamarády.
Pavel, 54 let

Celospolečenské (a zároveň vnitřně-niterně osobní) opomíjení mužské úlohy v životě rodiny a společnosti. Společenský „trend“ je nyní v hledání „zkratek“, nebo naopak „objížděk“. Nabídku té třetí (správné, nebo spíše pravé) cesty na startu mnoho mužů nedostává, neboť tato se nenabízí sama (nebo reklamou), ale je předávána otci, dědy, pravými autoritami a vyžaduje pokoru a do jisté míry i oběť.
Ano. A každý den se o to pokouším znovu… Nejlepším prostředkem je mi modlitba.
Jan Václav, 39 let

Řešit otázky: Kam jít? Co jsou pro mne životní hodnoty? Jak být moudrý? Jak vyrovnávat v rovnovážném stavu všechny své povinnosti a závazky a nutnosti?
Asi zatím ne.
Lukáš, 38 let

Ztráta role (nebo motivace plnit tuto roli) muže-otce v rodině i společnosti.
Neumím posoudit, asi nejblíž: peru se s tím celý život, není to buď, anebo.
Vladimír, 60 let

Nenaplnění přirozené úlohy a role muže v rodině a společnosti, přirozené role mužů a žen se vytratily, zásadně změnily, se všemi společenskými změnami a změnami stylu života, úzce souvisí s krizí rodiny a emancipačním procesem u žen, muž zženštěl (vaří, uklízí, pere, je na mateřské dovolené…), žena zmužněla (stala se ekonomicky i technicky nezávislou), žena už nepotřebuje muže přirozeně ke svému (a svých dětí) ekonomickému zabezpečení, ochraně, prezentaci… vše je schopna si nahradit… ženy si už necení přirozených mužských rolí (síla, statečnost, odvaha, zabezpečení rodiny /lov/, ochrana, autorita…), ženy se staly na mužích nezávislými v dobrém slova smyslu, vyjma reprodukce je nepotřebují, a i tu jim je společnost schopna spolehlivě nahradit, chybí přirozené mužské vzory, chybí otcové v rodinách či svazcích (největší problém, který plodí zženštilé typy)… atd., příčin „krize mužství“ je mnoho a nelze je vytrhnout z kontextu krize společnosti, nejde jen o „krizi mužství“…
Nepřekonal, stále jí žiji, přijal jsem ji už jako nedílnou součást svého života, vědomí podstaty problému a širších souvislostí, porozumění věci dělá věc pro mne přijatelnou, pochopitelnou a zvládnutelnou (už s tím zásadně nebojuji).
Luboš, 63 let

Odklon od tradičních hodnot muže, od jeho pravdomluvnosti, od jeho role v rodině – tedy role živitele, ochránce rodiny, vykonavatele těžké práce v domácnosti. Taky že slovo muže už nemá takovou váhu, že si musíme podepisovat smlouvy, místo toho abychom jen verbálně slíbili.
Nějakou pořádnou krizi jsem ještě neměl, díky Bohu a skvělé manželce (kterou mi dal také Bůh. :-)). Ale pokud bych jí čelil, tak bych ji chtěl svěřit Bohu, modlit se k němu, využít křesťanské kurzy k tomuto tématu a hovořit o ní s manželkou.
Christian, 42 let

Potlačování role muže v rodině díky schopnosti ženy částečně zastat i mužské role, jak propaguje současná společnost. Muž pak částečně zastává i ženské role, ke kterým nemá takové nadání jako žena, a cítí se frustrovaný. V horším případě žena přestane své ženské role plnit úplně, přesune se do rolí mužských, které sice částečně zvládá, ale nemá k nim přirozené mužské nadání, a aby rodina fungovala, přebírá muž všechny role za ženu a krize mužství je v plném tempu.
Zatím ne… :(
Honza, 33 let

Nedostatečný respekt ženy a nízké sebevědomí v oblasti mužské role ve společnosti.
Zatím ne.
František, 36 let

Představuji si chlapa v bytě, kde je všechno zajištěno a „stačí“ to zaplatit z peněz, které se vydělají v práci, která možná ani nedává smysl, jak ztrácí čas hraním her a onanovaním nad nekonečným zástupem virtuálních samic, které to hned chtějí.
Představuji si chlapa, který je posedlý uklízením bytu, protože nemá nic důležitějšího a hodnotnějšího na práci. Představuji si chlapa, kterého žena vlastně doma už moc k ničemu nepotřebuje a povídat se s ním nedá.
Představuji si mužskou rutinu v manželském životě: práce, jídlo, pivo, sex, spánek, práce…
Představuji si mladé (ne)dospělé kluky nabité testosteronem, jak vstávají z postele před obědem, válí se na Facebooku, Twitteru nebo Whats-appu.
Samozřejmě. Nevím, jestli přímo překonal, protože je to neustálý denní souboj s předchozím a s nástrahami, které číhají ve chvílích slabosti, únavy, ale také ješitnosti a pýchy. Myslím, že pomáhá pravidelný denní režim, zodpovědnost, dobrovolná činnost, která má jiný smysl než vydělat peníze. Pokora, víra ve smysl, víra a naděje přesahující „pouhou“ evoluci. Cíl a cesta, která dává životu a utrpení smysl. V této souvislosti doporučuji přednášky J. B. Petersona, který oslovuje lidi a hodně mladé muže po celém světě.
Marek, 37 let

Je to to, že muži nezastávají roli, kterou mají zastat, a místo nich ji zastávají ženy
Ano, jedině vědomím vlastní role a vědomím, že k naplnění této role mám dostatek sil a vlastní energie.
Filip, 34 let

Že muž neví, co je jeho úlohou, nebo ji neplní. Dnes se některé ženy materiálně zabezpečí a jsou zručné (nebo si někoho zjednají). Muže tedy v jistých ohledech nepotřebují. Muž si tedy může připadat zbytečný. Tedy musí hledat, v čem je důležitý.
Zároveň je nabádán, aby ženě pomáhal s domácími pracemi. To ženu krátkodobě potěší, ale pak muž nemá dost energie na velké věci, budování…  A žena si ho postupně přestává vážit.
Ještě překonávám…
Stanislav, 40 let

Jsou to dvě krize: Na jedné straně machismus, sexistické stereotypy, nepěkné vtipy o ženách a „Marlboro man“ + k tomu i celibátnické obavy z žen.
Na druhé straně rozbředlost, nespolehlivost a nerozhodnost mužů.
První otázka je na krizi ve společnosti, tahle druhá na osobní krizi v čase, v průběhu života, takže jde o něco jiného.
Nebyly to krize + katarze, spíše malé postupné a evoluční kroky. Pomohlo setkání s nějakou spiritualitou: otevřené křesťanství v tajném skautingu (konverze), utužení u P. Reinsberga. Nová skoro konverze po setkání a bytovém studiu se spiritualitou skryté církve (podzemní), poté T. Holub, L. Heryán a další krok v čase byla mužská spiritualita.
Josef, 60 let

Asi bych to nazval obdobím v životě muže, kdy pociťuje osobní nedostatečnost nebo i selhání v roli manžela, otce, hlavy rodiny nebo i na poli pracovních vztahů a sebevědomí.
Josef, 47 let

Ztráta dobrého mužného otcovského vzoru. Jsou nám předkládány mužské vzory obvykle jen agresivní či jinak omezené (Superman a spol., politici, „schopní“ podnikatelé, hokejisti…), které každý aspoň trochu citlivý mladý muž musí odmítnout. Na druhé straně touha maminek vychovat hodného chlapce.
Ano. Čas hojí rány a kontemplační cvičení.
Jiří, 46 let

Zbabělost, lenost a celkovou rezignaci na touhu být dobrým a odpovědným mužem – člověkem, ať už synem, bratrem, manželem, otcem nebo dědem. Nebo krize sebevědomí po selhání v tomtéž.
Nejednu, při hledání životní partnerky – překonáno intenzivním hledáním, pak zase v manželství:) – překonáno i díky manželským setkáním. A vždy také pomohla větší otevřenost ke sdílení pocitů, takže paradoxně potlačení mužského ega.
Honza, 41 let

Muž, který nejedná jako chlap, nejedná jako Kristus.
Byl jsem obviněn a obžalovaný. Nesesypal jsem se, díky rodině a přátelům.
František, 43 let

Rezignáciu na svoje nezastupiteľné role otca, manžela, mudrca, kráľa, bojovníka a pravého milovníka.
Nepochopenie, podkopávanie autority manželkou, strata zamestnania, ťažká operácia. Pomoc prišla od Boha, cez modlitbu osobnú i mužskej skupiny.
Marko, 58 let

Zmatenost.
Zatím ne.
Jan, 30 let

Chlap není chlap. Bojí se, stydí se, nezná svou identitu (milovaný syn Boží).
Všechny, např. krizi stř. věku. Normálně jsem žil a fungoval a hledal, co mi nabízí Bůh. A On nic. A to k tomu patří. Nejsou odpovědi. Ale ony jsou. Ale jsou hlouběji, není jisté, že je to odpověď, hledání – pokud je poctivé – bolí a nechce se nám do něj. Jak říkal P. V. Kodet: Přeji vám krize, jsou důležité. Po vítězství jsme silnější a víme. Věřím, že jsou geniálním Božím vynálezem, stejně jako např. puberta.
Jiří, 63 let

Nejistota a slabost v rozhodování a odpovědnosti.
Jistě. Hledáním a tréninkem nových funkcí.
Vladislav, 68 let

Krize mužství je mentalita chlapce u dospělého člověka. Muž, který nepřevzal odpovědnost za své činy a svými nevyzrálými projevy spíše ničí, než buduje. Mnohdy nevědomě.
V obecné rovině jde o krizi hodnot, které jsou charakteristické pro čtyři mužské archetypy – Král, Válečník, Kouzelník, Milovník.
Přemýšlím, kdy jsem měl krizi mužství. Spíše si vybavuji krizi, která se projevovala v mém dětství. Utíkal jsem z domu, při nástupu do školy, zase útěky ze školy domů. Když se na tyto situace dívám zpětně, dalo by se říct, že jsem se nedokázal vyrovnat s tím, co je. Řešil jsem věci útěkem. V pubertě jsem naopak problémy nebo různé situace řešil příliš přímo, až bojovně, bez ohledu na následky a kontexty.
Nyní věci řeším, jak nejlépe dovedu. :) Jak se mi to daří, musí posoudit jiní.
Dnes jsem určitě více vděčný než v minulosti za to, co je, co mám i ještě nemám. Nyní je můj život určitě takový, jaký má být. A jsem za to rád.
Jan, 39 let

Ztrátu nezastupitelných rolí v rodině a společnosti, často spojenou s neukotveností, což vede k tomu, že muž nevyužívá velkou část svého potencionálu být dobrým manželem, otcem, občanem, křesťanem.
S menšími krizemi se potýkám prakticky denně, ale jak úspěšně je překonávám, ví jen Bůh. Velkou krizi jsem zatím neměl.
Ludvík, 35 let

Chybějící pozitivní vzory, nezakotvenost, nespokojenost.
V mládí na VŠ po extrémním vypětí v rámci sametové revoluce, boj s malomyslností, úzkostmi. Pomohl mi velice věřící trpělivý psychiatr a řeholnice. Oba mi trpělivě vlévali do srdce důvěru, zprostředkovali důvěru Boží vůči mně.
Mario, 52 let

Nemám chuť bránit, obhajovat to, na čem mi nejvíce záleželo. Ztráta lásky k druhému, přestane mi na tom záležet, začne mi to být jedno (lhostejnost k lásce).
Ne.
Marek, 35 let

Těžká otázka. Dnešní svět plně žitému mužství nepřeje, ale s tím je třeba se vyrovnat, skutečnou krizi vnímám jako něco vnitřního, niterného. V mém případě asi takováto krize souvisí s rozpadem mé rodiny a ztrátou denního kontaktu s mými dětmi. Tehdy, a trvá to stále, jsem pociťoval největší, destruující frustraci, zoufalost, ztrátu smyslu života, a tedy i mužství. Nelze to od sebe oddělit.
Ano a stále překonávám, není jiné cesty.
Miloslav, 46 let

Krizi identity muže. Mnozí muži obtížně hledají odpovědi na otázky: Kdo jsem? Jaká je moje role? Co mám dělat, abych byl spokojený sám se sebou? Po celospolečenské ztrátě výsadního postavení ve společnosti, rodině muži obtížně hledají své smysluplné místo, ze kterého by mohli mít dobrý pocit a které by bylo v souladu s vnějším očekáváním i vnitřní touhou. Mnoho mužů je nejistých, žijí v permanentních obavách a nejistotě o sobě samých.
Mnohokrát. Pomohla mi kniha o mužství, přednášky na téma mužství, semináře a netradiční duchovní obnovy zaměřené na objevení a prožívání mužské spirituality a role mužů. Vyvrcholením byla mužská iniciace.
Velmi mi pomohli/pomáhají ostatní muži, kteří rovněž byli/jsou na cestě hledání svého mužství a nebáli se o tom mluvit a svědčit.
Naopak nepomohli mi v tom ani trochu biskupové nebo tradiční církev, jejíž jsem součástí.
Josef, 58 let

Situace, kdy muž ztrácí pocit smyslu svého života. Muž má pocit, že žil a žije svůj život bez ideálu, ze dne na den, rozpadá se vše, co v životě budoval. Neváží si sebe a vnímá, že si ho neváží jeho okolí.
Vnímání sebe sama. Před 10 lety. Překonat mi ji pomohlo setkání s Pánem, kdy jsem prožil jeho bezvýhradné přijetí na úžasné několikadenní chlapské akci s názvem Iniciace.
Petr, 58 let

Že muži chybí v rodinách i ve světě, fyzicky, ale hlavně duševně.
Hledání své identity – muže, manžela, otce. Hledám dál, nyní s pomocí myšlenek a podnětů ze semináře Otcovo srdce.
Stanislav, 32 let

Neautorita u žen.
Ano, splnil jsem jedno ultimátum a je nás o jednoho mladého muže navíc.
Oldřich, 60 let

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu