Ano! Bůh chce spasit vašeho muže!

Mo Tizzardová

Potřebovala jsem hodně moudrosti, abych věděla, jak se mám v přítomnosti svého nevěřícího manžela jako křesťanka chovat. Denně trávil spoustu hodin v rodinném podniku, takže jsem si čas na čtení Bible i na modlitby dělala během dne, jak jen mi to práce kolem dětí umožňovala. Jako zaneprázdněná maminka jsem se brzy naučila, že modlit se vlastně znamená mluvit s Bohem – kdekoli a kdykoli.

Billova podmínka zněla: „Žádná shromáždění a žádná církev.“ Se svojí přítelkyní Jan jsem se ale vídala každý všední den, když jsme šly s dětmi do školy. Jan se za mne dlouho modlila a byla to ona, kdo mě vzal na shromáždění pro ženy, kde jsem nakonec přijala spasení. Na cestě do školy i zpátky jsme si povídaly, sdělovala jsem jí, co je nového s Billem i se mnou a ona mi vysvětlovala spoustu věcí – bylo to takové vyučování „na cestě“.


krizJan zařídila, aby se pro mě nedělní kázání (dopolední i večerní) nahrávala na kazety, a každé pondělní ráno mi je předávala. Obvykle jsem je poslouchala odpoledne po návratu ze školy, když si děti hrály. Měla jsem tedy vedení i vyučování, chybělo mi ale přátelství a společenství s ostatními křesťany.

Mnohokrát jsem se podivovala nad tím, proč můj manžel reagoval tímto způsobem. Zjistila jsem, že ve sboru je několik dalších žen, které mají nevěřící manžele; ti jim ale nebránili chodit do kostela a na shromáždění. Měl snad Bill pocit, jako bych si našla někoho jiného? Souvisela příčina jeho negativních reakcí s žárlivostí – měl snad strach, že mu někdo ukradl jeho ženu?

V Písmu je napsáno, že Bůh žárlivě střeží svůj lid a že u nás hledá lásku a oddanost stejně jako ženich u své nevěsty. Znamená to i určité nároky na naši pozornost, ale naše rozvrhy jsou někdy tak narvané, že Bohu dáváme jen zlomeček svého času.

Potřebujeme s Pánem trávit čas, mluvit s Ním ve chvílích ztišení, ale také „za pochodu“, na cestě do zaměstnání a zpátky nebo během chvil, ve kterých se věnujeme úplně obyčejným činnostem, jako jsou domácí práce či péče o zahradu. Jediný způsob, jak někoho poznat, je mluvit s ním – a s Bohem můžeme mluvit kdekoli a kdykoli.

~

Některé večery se napětí mezi námi dvěma dalo krájet a řekli jsme si mnoho ošklivých věcí. Nechovala jsem se příliš moudře a snažila se Billovi buď odplácet stejnou mincí, anebo jsem se určitým tématům prostě vyhýbala. Bill se pak obvykle stáhl a ponořil se do hlubokého mlčení. Druhý den odcházel do práce velmi brzy, a když se večer vrátil, stále vypadal jako mlčící temný mrak.

Vypěstovala jsem si tedy takový zvyk ptát se Pána: „Bože, co mám říct Billovi, až se vrátí z práce domů?“ Byla jsem pak úplně ohromená tím, co mi vycházelo z úst. Byly to obvykle docela obyčejné věci, například „Ahoj miláčku. Dáš si šálek čaje?" nebo „Jak se dnes dařilo tvé mamince? Už se cítí lépe?“ Když jsem s ním začala normálně mluvit, jako by se předchozího večera nic nestalo, úplně ho to odzbrojilo. Očekával, že mě najde v obranné pozici nebo připravenou k útoku, a já jsem zatím byla dobře naladěná a v pohodě. Ty jednoduché otázky ho přiměly k řeči a prolomily tíživé mlčení. A tak napětí povolilo a my jsme mohli pokračovat v budování smysluplného vztahu – alespoň do příště.

V tomto období jsem se naučila i další věc, a to dávat si pozor, abych Billovi neodplácela stejnou mincí. Byl to ale proces. První krok byl, že jakmile jsem zjistila, že se chystám říci něco, čeho bych později mohla litovat, snažila jsem se to okamžitě usměrnit a zmírnit – třeba i uprostřed věty. Potom jsem se naučila slova polykat, jakmile jsem v ústech okusila, jak „chutnají“. Pak jsem se dostala tak daleko, že jsem na ně dokázala jen pomyslet – a zarazit se. Nakonec jsem si řekla „Tak tuhle hru nehraju!“ a zkusila jsem zaměřit svoji pozornost na něco jiného.

Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj! (Žalm 19,15)

Postupovat moudře často znamená moudře mluvit. Právě ústa nás neustále přivádějí do nesnází. Jen otevřeme pusu – a průšvih je na světě!

~

motyliJedna z nejtěžších věcí, se kterou se musíme vyrovnat, když se modlí­me za svého muže, je otázka: „Opravdu Bůh chce, aby byl spasen? Je to skutečně Jeho vůle?“ Stále se vrací a podkopává naši důvěru v modlitbách.

Ježíš zemřel na kříži za všechny lidi. Zemřel i za vašeho manžela, aby mohl dojít odpuštění hříchů a navázat nový vztah s Bohem. Problém není a nikdy nebyl s Boží vůlí, ale s tou lidskou! Spása se nabízí každému, ale přijme ji můj manžel? To je ta skutečná otázka!

V průběhu let jsem hloubala nad tím, proč Boží nabídku přijímá více žen než mužů. Myslím, že je to proto, že ženy jsou většinou citlivější, jednají více intuitivně a je pro ně přirozené být těmi, kdo reagují. Naproti tomu muži jsou zaměřeni více rozumově, chtějí hmatatelná fakta a dávají přednost tomu, když mohou být sami iniciátory.

Chci vás však povzbudit – v Božích očích je manželský pár jediným tělem. Když Duch svátý posílá své světlo a zjevuje evangelium ženě, není to jen pro její spásu; Bůh chce, aby byli zachráněni oba partneři. Muži mívají sklon se světlu a zjevení vyhýbat. Často nechtějí jít na křesťanské shromáždění, protože by si tam připadali jako pod reflektory. Nedávají Ježíši tolik příležitostí, aby klepal na dveře jejich životů. Ale když uvěří jejich manželka, Pán Ježíš k nim přichází jakoby zadními vrátky, aby k nim vnesl své světlo tudy. Dává jim příležitost, aby uviděli pravdu na svých ženách a reagovali na ni.

Bůh touží po tom, aby světlo zářilo stále jasněji, tak aby manžel nemohl popřít pravdu a přijal spásu, která se mu nabízí.

Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobou ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepozna­lo a nevyšlo najevo. (Lukáš 8,16–17)

Z knihy Jak se modlit za nevěřícího manžela
vybrala Martina Orságová
Vydal Samuel, 2007

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu