To dítě je hyperaktivní!

Andrea Valová | je vdaná, má tři děti, pracuje jako psycholožka ve školství a v soukromém poradenství

Výrok „To dítě je hyperaktivní!“ většinou nebývá prostým konstatováním, bývá spíše emotivně zabarvený ve smyslu nelibosti až výčitky. Pojmy „hyperaktivita“ a „ADHD“ jsou dnes již celkem běžně známé a používané, chápání jejich významu však není zcela jednotné a přijetí hyperaktivních projevů dětí je pro společnost obtížné.

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder)

zlostADHD je neurovývojová porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dříve se u nás používala zkratka LMD (lehká mozková dysfunkce), která vycházela z etiologie (hledání příčiny) potíží. Dnešní označení ADHD je odvozeno z popisu projevů, kterými jsou především: nepozornost (dítě nedokáže vybírat z množství podnětů ty podstatné), impulzivita (dítě obtížně kontroluje své emoce; reaguje příliš rychle, aniž by si uvědomilo důsledky svého chování) a motorický neklid (dítě je stále v pohybu). Přičemž se nejedná o přirozenou dětskou nepozornost, impulzivnost a pohyblivost, ani o běžné „zlobení“. U dítěte s ADHD je patrné výrazné vybočení ze společenských norem v oblasti sociálního chování, působí konfliktně až agresivně, nedaří se mu udržovat kamarádské vztahy, což následně ještě prohlubuje jeho sociální obtíže.

Příčiny rozvoje ADHD

Za příčiny ADHD bývají považovány zejména dědičnost, prenatální a perinatální vlivy (vývoj během těhotenství, porod a doba těsně po porodu). Projevy ADHD může ovlivňovat také strava. Výrobci v ČR mají povinnost u výrobků obsahujících některé látky (např. barviva tartrazin – E102 a chinolinová žluť – E104) uvádět na obalu upozornění: „Může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí.“

Samozřejmě se hodně diskutuje o vlivu výchovy – výchova jako příčina vzniku ADHD však není prokázána. Již existující projevy ADHD ovšem mohou být výrazně zesíleny příliš volnými výchovnými přístupy. Při extrémně volné výchově, kdy vedení dítěte dospělým v podstatě chybí, může i u zdravého dítěte docházet k podobným projevům chování jako u dítěte s ADHD. To je samozřejmě pro veřejnost zmatečné a mnozí lidé vůbec nevědí či nevěří, že porucha pozornosti s hyperaktivitou existuje. Při skutečné poruše ADHD (podobně jako u dětí s poruchami autistického spektra) je však častá laická diagnóza „nevychovaný spratek“ velmi nespravedlivá a pro dítě i jeho rodiče zraňující.

Při ADHD dochází k odchylkám ve vývoji CNS (centrální nervové soustavy), je patrné narušení rovnováhy na úrovni neurotransmiterů (hlavně dopaminu a noradrenalinu), změny jsou průkazné i na vyšetření magnetickou rezonancí. Následně jsou ovlivněny kognitivní funkce (pozornost, plánování, organizace, reakce na nové podněty, pracovní paměť…) – nejde tedy o obtíže pouze v sociální oblasti, třebaže tam jsou nejvíce nápadné. ADHD nemá souvislost s inteligencí, v důsledku snížené pozornosti však mívají děti s ADHD ve škole výrazně slabší výsledky, než by odpovídalo jejich intelektovému potenciálu.

Diagnostika ADHD

smutekNeurovývojová porucha ADHD je diagnostikována u 5–7 % dětí školního věku, ve 40–50 % přetrvává do dospělosti (v dospělosti však má ADHD odlišný klinický obraz – vnější motorický neklid přechází spíše ve vnitřní napětí). ADHD bývá diagnostikováno nejdříve mezi 3.–4. rokem dítěte, obtíže se musí projevovat ve více než jednom sociálním prostředí (rodina, školka, škola, kroužky…), začít před 7. rokem života a trvat déle než 6 měsíců. Zároveň je potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte. ADHD bývá 3× častěji diagnostikováno u chlapců než dívek, což může být ovlivněno tím, že projevy u dívek jsou často méně nápadné (méně hyperaktivních projevů, spíše porucha pozornosti) a dívky s ADHD pak mohou být mylně považovány „pouze“ za méně nadané. U 44 % dětí s ADHD se objevují další poruchy – nejčastěji specifické poruchy učení, někdy také deprese, úzkost, noční děsy, tiky, mívají také více úrazů.

Zmírňování projevů ADHD

ADHD není nemoc, ale porucha – nelze ji tedy „vyléčit“, lze však zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Pro zjednodušení je možno doporučení rozdělit do 4 skupin:

1. Praktická režimová opatření

  • jasná splnitelná pravidla a hranice, důslednost při jejich vyžadování;
  • pomoc s uspořádáním pracovního prostoru a pomůcek, stručné srozumitelné pokyny, upozornění a pomoc při přecházení od jedné činnosti ke druhé;
  • střídání doby aktivity a klidu;
  • podpora při zapojování do skupiny, pomoc s komunikací s vrstevníky a s řešením konfliktů;
  • v případě závažnějších projevů ADHD je možno žádat školu (po doporučení z PPP) o přítomnost asistenta pedagoga ve třídě.

2. Komunikace s dítětem o jeho (i našem) prožívání a chování

  • dítě si většinou uvědomuje své potíže, je dobré s ním o nich otevřeně mluvit, sdělovat mu co, jak a proč se snažíme dělat;
  • ke společnému pročítání, prohlížení a povídání je možné využít knihy s tematikou ADHD určené přímo dětem – například knížky od českých autorů Kamily a Petra Kopsových Tygr dělá uáá uáá, Jak se krotí tygrJak se domluvit s tygrem.

3. Tělo a jeho spojitost s myšlením a cítěním

  • sem lze zařadit i farmakoterapii – léky, které může dítěti předepsat psychiatr; medikace dětí s ADHD je však dnes kontroverzním tématem, rodiče by měli být dostatečně informováni o možných žádoucích i nežádoucích účincích a své rozhodnutí pečlivě zvážit;
  • biofeedback – metoda biologické zpětné vazby; dítě se snaží vlastní vůlí ovlivnit mozkovou činnost určitým směrem (k uvolnění či koncentraci na jednu věc) a pomocí přístroje dostává vizuální či sluchovou zprávu, jak se mu to daří – nejčastěji formou jednoduché počítačové hry, což bývá pro děti zábavné a „trénují“ rády;
  • různé prvky z arteterapie – trénování jemné motoriky spojené s prožitkem, zlepšování soustředění a koordinace oko – ruka, práce s různými materiály (např. písek, hlína, modelína, kameny, prstové barvy…);
  • uvědomování si svého těla (jeho možností, pohybového rozsahu, míry napětí v jednotlivých částech těla) a propojenosti těla s naším myšlením a cítěním; v současné době se objevuje mnoho metod, které se snaží prohloubit naše tělesné vnímání a jsou vhodné i pro děti – např. kraniosakrální terapie (z lat. cranium – lebka a sacrum – křížová kost), Feldenkraisova metoda učení pohybem, jemné dětské masáže, obecně nácvik relaxace a vědomého uvolňování těla… je možné si vybrat, co vnímáme jako příjemné a prospěšné právě pro nás a naše dítě.

radost4. če o pečujícího

  • rodič dítěte s ADHD potřebuje poskytovat dostatečnou péči v první řadě sám sobě – a to ve všech oblastech, ve kterých se ji snaží nabízet dítěti;
  • lze se tedy opět zaměřit na předchozí 3 oblasti – režimová opatření (realistická organizace svého času, nepřehánění nároků na svůj výkon, střídání doby aktivity a odpočinku…), komunikace o svém chování a prožívání (v rodině, s partnerem, s přáteli; prospěšné a příjemné může být sdílení zkušeností s dalšími rodiči dětí s ADHD – osobně nebo i na internetových fórech takto zaměřených, což může dodat do péče o dítě více lehkosti a humoru), vnímání svého těla (relaxace, vědomé uvolňování, masáže, cvičení…).

Péče o dítě s projevy ADHD je náročná sama o sobě, a ještě náročnější pro rodiče může být zvládání reakcí okolí. Někteří rodiče se však shodují, že jim prožívané nepříjemné situace zároveň přinášejí větší životní nadhled a pokoru. Sebelepší rada přestává být radou dobrou, je-li nevyžádaná. Rodiče hyperaktivních dětí si jich většinou vyslechli takovou spoustu, že sami již nevyžádané rady nedávají. Přestávají hodnotit a kritizovat druhé a začínají si uvědomovat, že věci často nejsou takové, jak se na běžný pohled jeví.

foto: Andrea Valová

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu