Život rodiny v době internetové

Libor Všetula | salesián-kněz, ředitel Salesiánského mediálního centra a delegát pro sociální komunikaci salesiánské provincie v ČR; rád sleduje, kudy a kam se ubírá duch doby a jak v tom všem obstát jako vychovatel a kněz; relaxuje na tenise a na rybách; ačkoliv pochází z kraje, kde se daří jak vínu, tak švestkám, přesto je pro něj nejlepší tekutinou silný, čirý hovězí vývar

Když se v roce 1992 Česká republika oficiálně připojila k internetu, byla z toho maximálně malá zpráva v celostátním deníku někde vlevo dole. Dnes už si život bez této komodity dovede představit jen málokdo a bez nadsázky můžeme říci, že příchod internetu byl větší revoluce než vynález parního stroje či knihtisku a máloco změnilo tak radikálně chod světa za tak krátkou dobu.
Kromě mnoha nesporných pozitiv se stále častěji setkáváme s tím, že používání internetu s sebou přináší i otázky, které si klademe v nejrůznějších oblastech. A nemalým otazníkem je také to, jak žít hluboké vztahy v našich rodinách, anebo chcete-li, jak to udělat, aby nás nové technologie nerozdělovaly, ale spíše propojovaly.

Už při položení takových otázek je zřejmé, že odpověď se bude muset hledat, protože zázračné řešení neexistuje. Každá rodina zažívá jiné situace, vychází z jiných vzorců chování a nese si jiné příležitosti a hrozby, a proto také způsob kultivace života s internetem bude vyžadovat v každé rodině trochu jiný přístup. Dovolte mi však hned na začátku říci premisu, která platí ve všech případech. Zdaleka nejhorším postojem v rodině je nic nedělat a nechat to prostě běžet samospádem. Tento přístup se totiž rovná situaci, kdy pustíte malé dítě na ulici plné přechodů, semaforů a projíždějících aut s nadějí, že ono si přece nějak poradí. Ono totiž už nějaký čas neplatí to, co platilo za našeho dětství, že když bylo dítě doma, bylo v bezpečí a rodič se strachoval pouze tehdy, když zůstalo déle venku.
A co tedy dělat?
streit4Předně je třeba připustit, že mnoho věcí se díky internetu změnilo. Mimo jiné se totiž docela dost změnila i generace dnešních dětí a dospívajících, která je nazývána generací Z. Tato generace je charakterizována jednou maličkostí, a totiž že se narodila do doby, kdy internet už byl, na rozdíl od svých rodičů, kteří zažili dobu, kdy nebyl. Proto se této generaci říká také digitální domorodci, kdežto jejich rodiče se nazývají digitální přistěhovalci. Pro digitální domorodce je internet prostředí, ve kterém žijí, pro přistěhovalce je to prostředek, který příležitostně využívají. Ne, neznamená to, že by rodiče měli alibi, že internetu tím pádem nerozumí a že to nechají na mladších. Znamená to pouze, že rodiče budou muset vyvinout větší množství energie, aby svým dětem i v této oblasti nastavili smysluplné hranice. Protože tato výchovná úloha byla rodičům svěřena odnepaměti, a tedy i v době internetové.
Zkusím zde nastínit dvě témata, která považuji v této době za aktuální.

Pod vlivem mobilních telefonů

Dnes je na světě využíváno více mobilů, než je jeho obyvatel, a toto číslo roste pětkrát více, než se rodí lidí. Není proto divu, že mobilní telefon v ČR používají více než tři čtvrtiny populace, z nichž většina má tzv. chytrý telefon.
Dávno už mobil není jen k volání a SMS zprávám, ale stal se součástí našich životů natolik, že si bez něj nedokážeme představit normální fungování. Stal se prostě součástí naší identity a jeho ztráta se rovná ztrátě vzácného klenotu. Máme v něm kontakty na naše známé, fotky z mnoha míst, která jsme osobně navštívili, a lidí, kteří jsou nám nejbližší, vyzvánění, která odhalují něco z našeho charakteru, poznámky, bez kterých se už neobejdeme, hudbu, která nám je milá, a mnoho dalších, někdy velmi intimních materiálů, které jsme si za léta do svého mobilu nastřádali.
Mobilní telefon, zvláště pak mobilní telefon s internetem, se stal naším společníkem, kterého máme neustále při sobě a který nám pomůže vždy, když je třeba. Když jste dříve šli s chlapama na pivo, dokázali jste se o některých věcech klidně i desítky minut přít či hádat. Dnes to bohužel – právě kvůli mobilům – není možné. Při jakémkoliv náznaku neshody ti mobilnější z nás okamžitě zaloví v kapse a „vygúglí“ správnou informaci, ke které už pak nemáte co dodat. A to už vůbec nemluvím o různých kalendářích, jízdenkách, bankovnictvích, breviářích, předpovědích počasí, jízdních řádech, navigacích, budících či svítilnách, které mnoho z nás ve svých mobilech má neustále připravené k použití. Mobil se krůček po krůčku vkradl do našich životů. Jsme první generace, která musí být neustále dostupná, on-line a připravená okamžitě reagovat pokaždé, když se nám ta „zázračná“ skříňka rozezní v kapse. Neodpovědět na SMS či nebrat opakovaně volání se podobá v lepším případě lehkému hříchu, který se odpouští jen obtížně.
Nebudeme si nic nalhávat, mobil nás a zvláště naše nejmladší pomalu mění. Jen si třeba všimněte, kolik lidí se bude zítra ráno při cestě do práce dívat do svého mobilu místo toho, aby se dívali na probouzející se ráno. Kolik lidí vezme svůj zvonící telefon bez ohledu na to, že zrovna s vámi osobně, tedy tváří v tvář, probírají důležité téma. Kolik lidí se při chvilce čekání (a tedy prostoru věci promýšlet) uchýlí automaticky k obrazovce svého mobilu, protože se cítí nepatřičně.
Průměrný mladý člověk se denně podívá (a někdy jen tak bezmyšlenkovitě) na svůj mobil 150krát. Je to pro něj okno do světa a most s jeho vrstevníky. Mobil je pro něj jednou z nejdůležitějších věcí na světě a mnoho z nich by si jej vybralo (kromě nože a sirek), kdyby si s sebou na pustý ostrov mohli vzít tři věci. Proto po něm touží a proto jej svírají jako drahocenný poklad pokaždé, když jim to dospělí dovolí.
A proto není jedno, jestli svému dítěti chytrý mobil (a dokonce s internetem) pořídíte v první nebo až v páté třídě. Není jedno, co vaše děti na mobilu dlouhé hodiny dělají (hlavně že dají pokoj). A není jedno, že si myslíme, že si „jenom“ hrají na svém mobilu doma v pokojíčku = jsou v bezpečí.
Úkolem rodičů je, jak už bylo řečeno, stanovovat hranice a zde bych dodal – jít jim příkladem. Na jednu stranu můžete svému dítěti neustále opakovat, jak je pro vás společná komunikace důležitá, a na druhou stranu pokaždé, když vám zazvoní telefon, jej bez omluvy a mrknutí oka zvednout, a to dokonce i tehdy, když s vámi vaše dítě náhodou zrovna mluví.
Abych však pouze nevyprávěl, zde nabízím pár pravidel, která doporučuji ve vaší rodině zvážit:
a) Nepořizujte mobil svým dětem příliš brzy. Uvědomte si, že pro ně je mobil především k zábavě, kdežto pro vás je to cesta, jak být se svými dětmi v kontaktu. Pokud vaše dítě mobil potřebuje, kupte mu raději ze začátku mobil tlačítkový a nechte ho, aby internet využívalo na počítači doma. Pamatujte však, že i vaše dítě dospívá a jednou přijde čas na chytrý mobil.
streit5b) Stanovte limity. Bavte se se svými dětmi o tom, kolik času mohou využívat svůj mobil k zábavě. Je-li to nutné, nainstalujte jim do něj tzv. rodičovskou ochranu, která vašemu dítěti umožní využívat na mobilu pouze to, co mu povolíte.
c) Vytvořte NEmobilní zóny. Taková zóna může být např. u jídelního stolu při společném jídle. Zařiďte, aby si ke stolu mobilní telefon nikdo ani nenosil, natož aby si s ním hrál či telefonoval.
d) Pořiďte dětem budík. Myslím to samozřejmě spíše tak, abyste nenaletěli na otřepanou výmluvu, že vaše děti potřebují mobil večer do pokoje, protože na něm mají budík. Možná mají, ale také tam mají spoustu věcí, které je mohou rozptylovat předtím, než skutečně půjdou spát. Jedna z možností je naučit děti mobil večer nechávat např. v košíku, kde si ho zase ráno vyzvednou.
Je mi jasné, že většinu toho, co jsem zde o mobilech napsal, využijí rodiče mladších dětí. Následující téma však může zaujmout i rodiče těch starších.

Co na těch youtuberech vlastně je?

Už jste slyšeli slovo „youtuber“ (čti júťuber)? Pokud ano, můžete se považovat za znalce, avšak nejásejte moc. Věděli jste třeba, že youtubery občas sleduje 9 z 10 teenagerů od 14 do 17 let?
Velmi stručně řečeno je youtuber osoba, která (především) na internetový server Youtube nahrává svá videa. Nestanete se však youtuberem pokaždé, když zde pověsíte své video z dovolené, narozeninové oslavy či svatby. Klíčová je u nich především interakce s těmi, kteří se na tato videa dívají.
Youtuber tedy kromě samotných videí také reaguje na komentáře svých „fanoušků“, setkává se s nimi, komunikuje s nimi přes nejrůznější sociální sítě… zkrátka je jedním z nich a zároveň tím, kdo je pro ně něčím zajímavý a výjimečný.
Jedním z důležitých motivů, proč jsou u mladé generace youtubeři tak populární, jsou témata videí, která pro své fanoušky zveřejňují. Často jim mluví z duše, zabývají se stejnými problémy a koníčky (např. móda či počítačové hry), jsou vtipní, něčím šokují nebo rebelují, vyjadřují názory, které jsou pro mladé pochopitelné, a tím u svých fanoušků získávají důvěru. Tuto důvěru vzbuzuje i forma videa, protože jak tvůrce, tak divák sedí za svým počítačem „na židli“ a baví se jakoby na stejné úrovni.
Dalším lákavým aspektem je opravdovost těchto internetových celebrit. Nesnaží se být dokonalí, přiznají svou chybu, případně se svým fanouškům omluví, netvoří v zaběhnutých schématech a přinášejí často něco originálního. Všechny tyto aspekty jsou v kontrastu s klasickou televizní tvorbou, která vždy hledá dokonalý záběr bez sebemenších chybiček, nalíčené herce a perfektně nacvičené dialogy.
Jedním ze základních úkolů dospívání je také osamostatňování se od tradičních autorit a hledání vlastní cesty. Fenomén youtuberů splňuje většinu požadavků, které mladí lidé k tomuto cíli potřebují. Mluví jejich jazykem, používají formy sdělení, které jsou dospělým cizí, a také přinášejí originální pohledy na různé životné situace a témata, kterými jejich fanoušci žijí. Mladí přebírají názory youtuberů, kteří jsou jim sympatičtí, a vyhraňují se proti těm, kteří je naopak něčím odpuzují a dráždí, anebo si vytvářejí svou vlastní názorovou cestu. Dospělí pak logicky této formě zábavy nerozumí, často ji mladým zakazují, čímž paradoxně ještě zvětšují hodnotu, kterou tento svět pro mladé lidi má.
streit6Všechny výše uvedené důvody (a našly by se mnohé další) nejsou obhajobou youtuberů, jsou pouze vysvětlujícími důvody, proč jsou tito influenceři (z anglického influence – ovlivnit) pro mládež tak lákaví. Každá doba si přináší něco, co je pro mladé atraktivní, a dospělí se proti tomu vyhraňují. Proč pradědové nerozuměli zaujetí našich dědů pro fotbal? Proč babičky nechápaly naše mámy, když si zakládaly svou e-mailovou adresu? Proč naši rodiče nerozumějí heavy metalu? Generace se mezi sebou srovnávají a často mají potřebu tu svou chválit a mladší i starší kritizovat.
Ano, všechno má svá pro a proti. Také mezi youtubery jsou ti, kteří produkují nízkou a často degradující zábavu, ale jsou mezi nimi také velmi zajímaví lidé, kteří touto formou přinášejí zajímavá témata a otázky, jež mohou jejich divákům otevřít nové obzory.
Jde o to, podívat se na věc reálnýma očima, ocenit to pozitivní a vyvarovat se toho negativního. Jisté je, že youtuberství je novou formou komunikace mladé generace, která má svoji logiku. Rodiče by samozřejmě neměli zůstat mimo hru. Měli by se naopak o tyto věci zajímat, ptát se svých dětí a nechat je, aby je do této zábavy uváděly. Nejde o to, stát se divákem youtuberů, jde o to, využít i tuto příležitost ke společnému přiblížení a nahlédnutí do světa svého dítěte. V neposlední řadě jde také o to, aby díky tomu dítě nad obsahem videí přemýšlelo a dokázalo vidět věci z jiných stránek.

Závěrem

Je zřejmé, že problematik, které se týkají internetu a zasahují do rodinného života, je mnohem více. Základem ale je se o tyto věci zajímat a vytvářet doma prostředí, které umožní dětem lákadlům technologií odolávat a upevnit si vzorce chování, které od nich zajistí odstup a zdravý vztah. Platí zde stará osvědčená pravidla, která se tradovala už od našich babiček, typu „nejdřív práce potom zábava“, „všeho moc škodí“ či „odříkaného chleba největší krajíc“. Samozřejmě že možná uděláte při výchově k technologiím sem tam nějakou chybu, to je normální. Je to však rozhodně konstruktivnější cesta než být příliš upjatí, anebo naopak bezmezně benevolentní. Vaše děti totiž mají právo na to, abyste jim vy jako rodiče stanovovali a především pomáhali dodržovat rozumná pravidla. Rozumná pravidla se však bez nadhledu těžko stanovují a nadhled se získává vzděláním a zkušenostmi.

7 tipů, co naučit své děti

Své telefonní číslo nebudu nikomu dávat, ledaže mi to schválí rodiče.

Pokud je to zakázané, nebudu si telefon brát do třídy.

Telefonáty od rodičů budu vždycky přijímat. Pokud právě nemohu, zavolám pak hned zpátky.

Nebudu používat mobil u jídla.

Večer telefon odevzdám.

Před nainstalováním aplikace se zeptám.

Veškeré poplatky, které převýší obvyklé měsíční platby, zaplatím.

 

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu