Já + Já = My

Mons. Josef Hrdlička

Pohodlně se usaďte… vlastně asi už sedíte, potom tedy jen stačí začíst se do slov emeritního biskupa olomoucké arcidiecéze, o. Josefa Hrdličky, která pronesl na konferenci Centra pro rodinný život o umělém oplodnění v březnu 2017 s tématem „Když dítě nepřichází…“.

hrdlickaZe srdce Vás vítám v našem krásném sále, kde jste milými a vítanými hosty.

Přiznám se, že jsem si tato slova připravoval s bázní a chvěním. Vím, že jde o téma veliké a tajemné, a přesto nadějné. Jedna definice – velmi výstižná a vtipná – říká, že křesťan je člověk, který věří, že to nejlepší v životě ho teprve čeká. Platí to pro dítě, mládí, střední věk i pro závěr života. Dokonce i na smrtelné posteli bude pro nás, kteří věříme, platit, že to nejlepší máme ještě před sebou – plnost života v nekonečné Boží lásce.

V Písmu svatém nalezneme klíčové momenty vzniku našich dějin, které jsou spojeny s pojmem „čekat“. Umět očekávat. Doufat a vyhlížet. Tato slova nejsou žádnými „těšínskými jablíčky“. Znamenají pevné, bytostné a neochvějné zakotvení člověka a jistotu, že láska muže a ženy, zpečetěná svátostí manželství, je vzácná hodnota, do které vstoupil sám Bůh, tvůrce života a lásky.

On stvořil také lásku manželů jako jeden z převzácných darů světu. On také pokaždé nabízí sílu k tomu, aby ti dva spolu nesli a unesli všechno dobré i zlé, jak si na počátku před oltářem slíbili. Bůh také zajišťuje, že nebudou zkoušeni nad své síly. On má své plány. Vidí dál než my a potřebuje nás.

Křesťanské učení říká, že děti jsou největším darem v manželství. Právě láska muže a ženy vnáší do lidstva plodivou silou nový život tolik potřebný pro zachování naší existence. Sám Ježíš však mluví o lásce muže a ženy i v jiné perspektivě. Říká: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ I dva stačí na to, aby si darovali celoživotní Boží přítomnost.

Proto opustí muž svou matku i svého otce, přilne ke své ženě a z těch dvou se stane jedno tělo, jedno srdce, jedna duše, jedna bytost. Ve chvíli, kdy manželé přijímají před Bohem svoji lásku jako závaznou svátost a rozhodují se nést spolu všechno dobré i zlé až do smrti, stává se Bůh garantem, pojítkem těchto dvou bytostí.

Jde mu o to, aby ti dva ze svých soukromých egoismů (já + já) postupně přerůstali do společného MY. Slovo Boží vidí právě v jednotě a prolnutí muže a ženy skutečnou podstatu manželství. Manželská láska má stále růst, tříbit se. Je to společná cesta manželů k Bohu.

Když přijdou děti, manželům se zásadně změní jejich dosavadní život. Děti však za dvacet let – což je pro člověka zlomek života – odcházejí od rodičů a nastupují svoji vlastní cestu. A rodiče jsou povinni dát jim volný prostor a zřeknout se práva mluvit jim do života.

Pak zůstanou opět ti dva sami, on a ona. S nikdy nekončícím úkolem pracovat na sobě a na kvalitě své lásky, která zraje stále dál v každém věku a za všech okolností, dokud je smrt nerozdělí. Zraje směrem k plnosti lásky Boží a k věčnosti.

Důležitá věta mého poselství zní: I bezdětné manželství může mít v této Ježíšově perspektivě plnohodnotný smysl a vzácný obsah. Buďme proto vždy lidmi naděje. Protože kde jsou i dva v jeho jménu – on a ona –, tam je On přítomen jako jejich nezlomné pouto. V takovém vztahu jde vždy o velké věci, pro které stojí za to žít a nasadit se.

Ve Starém zákoně najdeme příběh Abraháma, otce víry, a jeho manželky Sáry. Hospodin slíbil Abrahámovi potomka, ve kterém požehná všechny národy světa. Z Abraháma měl vzejít velký národ a z něj pak Spasitel pro národy celého světa – Ježíš Kristus. Bylo však třeba podstoupit na cestě k naplnění tohoto slibu velké zkoušky, dlouhé čekání. Chvíle, kdy se všechno zdálo být marné. Dítě stále nepřicházelo. Je to velkým tajemstvím i dnes, že Bůh potřebuje pro vykonání velkých věcí velké oběti. A k velkým obětem potřebuje lidi s velkým srdcem. Vyžaduje schopnost umět čekat a připustit si, že Boží dobro může k bezdětným manželům přijít i jinou cestou než nutně jen přes dítě. Bůh i v dnešní době potřebuje a hledá pro záchranu světa statečné svědky, lidi schopné velké oběti. V příběhu Abraháma a Sáry se ale nakonec vše splnilo, i když se to zpočátku zdálo nemožné. Přišel syn Izák, z něho vzešel národ, a v něm se narodil Kristus, Spasitel světa.

Totéž najdeme v Novém zákoně v příběhu Zachariáše a Alžběty. Jen si přečtěte na začátku Lukášova evangelia to vnitřní drama, v němž přichází na svět předchůdce Krista Jan Křtitel, o němž sám Ježíš řekl, že se z ženy nenarodil nikdo větší. Překvapivé Boží projekty.

I když se jeví všechno marné, ať je vaše láska, jak v tělesném sdílení, tak ještě více v duchovní rovině, stále více rostoucím poutem vašeho sebedarování, životní inspirací o osobním štěstí. Neusilujte mít dítě za každou cenu. Ponechte Bohu prostor, aby – je-li to jeho plán – vám vyjevil svůj způsob, jak učinit vaši lásku plodnou, a umožnil vám tak vnést do světa něco, co mu zoufale chybí – pevné a věrné manželství.

brichoNapadá mě ještě jeden námět úzce spjatý s Olomoucí. Nedaleko odtud stojí v krásné historické budově bohoslovecká fakulta, kde studoval i zakladatel genetiky Řehoř Mendel, augustiniánský kněz a řeholník, který pak spolu se svými bratřími v Brně při vědeckém bádání objevil zákony genetiky, a stal se tak zakladatelem vědního oboru považovaného za jeden z nejdůležitějších ve 20. století. Je zajímavé, že právě tomuto zbožnému služebníkovi dal Bůh nahlédnout do tajů jednoho ze svých největších tajemství, zákonů dědičnosti.

Dnes je právě tato oblast vědy vystavena velkému riziku prověřenému moudrostí věků. Věda začíná ignorovat Tvůrce a jeho zákony. Příkladem je nakládání s oplodněnými lidskými zárodky za účelem umělého oplodnění, jehož přímým důsledkem je zahubení velkého počtu oplodněných zárodků, což je v přímém rozporu s křesťanskými morálními principy.

Jistěže dobří lidé, i křesťané, v přirozené touze po dítěti mohou být vystaveni silnému pokušení využít této možnosti. Ale křesťané, kteří žijí v živém vztahu s Bohem a zakoušejí svůj manželský vztah jako dar Boží lásky, nikdy nebudou litovat své věrnosti jeho záměrům. Doba čekání se jim promění v zisk, který nikdo z nás nedokáže předvídat nebo si předplatit.

Pokud ale svěříme své životy a svoji lásku celým srdcem jejich Tvůrci, pak se odměny dozajista dočkáme. Nebudeme zklamáni. A na samém konci, ať už nás cesta povede přes jakékoliv překážky, budeme děkovat. Buď po letech přijde vytoužený tvoreček, jako v případě Sáry nebo Alžběty, nebo Bůh napoví jinou cestu, jak život manželů obohatit a naplnit. Ať už jde o adopci dětí v národě, kde přibývá dětí nechtěných nebo trpících nedostatkem lásky a zájmu. Nebo se ukážou jiné způsoby, například jak rozvíjet svoji farnost prostřednictvím jedinečných vloh, které nám Bůh dal. Posvětit život lze i mnoha jinými způsoby, obzvlášť pokud se šlechetně nasadíme pro druhé. Takoví manželé poznají s odstupem času správnost své volby.

Blíží se svátek svatého Josefa, který odstartuje jaro. Svatý Josef drží ve svých rukou chlapce, Ježíše, který ale není jeho přímým potomkem. Josef je zástupným otcem Syna Božího. Bůh k nám přišel cestou adoptivního dítěte. Přemýšlejme o tom. Svým postojem stojí Josef, prostý tesař z Nazareta, u základů dějinného předělu tak významného, že od něj lidstvo počítá svůj letopočet – narození Krista. Funguje u nás rozvinuté rodinné poradenství. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval všem pracovníkům rodinných center, kteří se rozhodli sloužit rodinnému životu. Děkuji také našim přátelům, odborníkům v lékařství, psychologii, sociální oblasti, teologii za jejich často nezištnou a významnou pomoc a obdivuhodné nasazení ve službě bližním.

 foto: Jana Hajdová

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu