Koho jsem si to vzal?

Martin Kop I kazatel, správce sboru Církve bratrské v Třebíči

kopovimalaTuto otázku si člověk položí, když doma narazí na něco nečekaného, co může připsat svému protějšku. Někdy se za těmito slovy skrývá odevzdaný povzdech, jindy jde o výraz zděšení, když totiž člověk zjistí, že ho choť dokáže i po více než čtvrtstoletí společné pouti ve svazku manželském ještě něčím překvapit.

Uvědomil jsem si však, že tato otázka je výzvou hodnou odpovědi. Při zevrubném zkoumání jsem dospěl k následujícím závěrům.

Vzal jsem si někoho jiného, než s kým jsem chodil. Když jsem se se svou ženou seznámil, byl jsem okouzlen jejím asertivním a přímočarým přístupem k životu. Ona prostě věděla, jak na to. Po nějaké době jsem si uvědomil, že je ráda, když se o ni postarám. Chce být opečovávána. Také jsem zjistil, že netouží o všem rozhodovat sama a že je na mě hrdá, když nějakou záležitost rozhodnu, a přitom ji do procesu nezapomenu zapojit. Je pro ni důležité, že věc uděláme spolu – podle toho, jak jsme se předtím domluvili.

Vzal jsem si někoho, s kým se učím komunikovat. Potřebuji ji, je mi rovnocenným partnerem, se kterým se dorozumívám, i když zrovna mlčíme. Máme svůj vlastní dorozumívací kód. Když se mě u jídla zeptá, jestli mi pokrm nepřijde málo slaný, chce, abych podal solničku, která zůstala na kuchyňské lince. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem ten slovní obrat pochopil, a další se stále učím.

Vzal jsme si někoho, kdo je mi přítelem. Domnívám se, že nemám nikoho, kdo mě tak dobře zná, a přitom mě bere vážně. Jsem rád, když se spolu plahočíme někam na kopec a máme společný cíl. Stačí mi, že to baví aspoň jednoho z nás, a vůbec nezáleží na tom, který z nás dvou to zrovna je. Mám někoho, kdo do mě investuje, a to navzdory mým chybám a nedostatkům, které mě nejen neopouští, ale s přibývajícími roky se prohlubují, místo aby se umenšovaly.

Vzal jsem si někoho, kdo je mi blízko. Nejsem tulivý typ, ale mám někoho, kdo vedle mě chce být. Rád se pustím i do škrábání „blech“ na zádech, když jsem požádán, protože tím mohu dát najevo blízkost. A je mi vzácné, že někdo o blízkost člověka, jako jsem já, spíš medvěda samotáře než lva salonů, stojí.

Vzal jsem si někoho, kdo z horní příčky žebříčku sesadil svou rodinu a posadil na ni mě. Oddělil se od zvyků své rodiny, aby se mnou vytvořil naše nové. Člověka, který se oddělil od rodičů a přátel, abych mohl první místo v těchto žebříčcích zaujmout já. Člověka, který se oddělil od svého pohodlí, aby nesl mé nepohodlí a vytvářel se mnou nový, přijatelný způsob života. Mám někoho, pro koho smím totéž udělat já.

Vzal jsem si někoho, s kým odrážím svatost. Svatost lidí, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu, byli Bohem spojeni a kteří bez Boha nechtějí žít. Svatost je dána tím, že se Bůh pro nás v Ježíši Kristu rozhodl. Svatost vychází ze společenství Trojjediného Boha. Svatost se projevuje životem s tím, koho jsem si vzal. Do společenství s člověkem, kterého jsem si vzal, a s tím, který mě stvořil, tato svatost přibírá další.

kopovi

 

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu