Historie rodiny rozvazuje jazyky i srdce

Petra Feglerová

Učila jsem studenty, jak se pracuje při psychoterapii rodin. Jedním ze způsobů je vytváření rodokmenů. Po teoretickém výkladu mě napadlo, že si to hned prakticky vyzkoušíme: každý student se měl rozpomenout na své předky a nakreslit si strom vlastní rodiny. Po chvíli váhání se pustili do práce. Přemýšleli, kreslili, vzpomínali, zapisovali. Pak se stalo něco nezvyklého. Místo nepřítomného výrazu, který obvykle po dokončení práce nasazují, se tvářili oživeně, pokukovali po rodokmenech svého souseda a byla z nich cítit potřeba sdělovat někomu dalšímu, kdože to v jejich stromu rodiny je, co o něm ví a na koho si nevzpomněli. Když jsem vydala pokyn k mluvení, hned spolu začali povídat a téma jim vydrželo na dlouho.

Uvědomila jsem si, že historie našich rodin - to jsou hlavně příběhy a ty jsou určeny k vyprávění.

Jak tak o tom píšu, také mě to nutí vyprávět něco z vlastní historie. Vzpomínám si, jak nám, když jsme byli malí, povídala maminka o svém dětství. Bylo to většinou tehdy, když jsme onemocněli a měřila nám teplotu. Úkolem bylo udržet dítě 5 minut v klidu, a tak nám četla nebo vyhověla naší prosbě: "Mami, vykládej nám, jak jsi byla malá!" Díky tomu víme, jak si hrávala třeba s knoflíky, jaké měly spory se sestrou, jak se musela učit a co jí říkal její tatínek, když dostala ve škole něco horšího než jedničku. Nebylo to žádné moralizování, byly to jen příběhy, ale žijí v nás a možná nás ovlivňují dodnes.

Na dalších stránkách mnozí odhalili své životní příběhy. Mým přáním je, aby pomohly otevřít příběhy i z historie vašich rodin.

Rodinný život 2/2007

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu