V hliněné nádobě

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Kresba: Šárka Chlupová

Někdo vyroste v křesťanské rodině, u nás po víře až do třetího pokolení neštěkl ani pes. Až na pár střípků, kdy se babička vdávala v kostele u sv. Michala, nebo tatínka, kterému se podařilo při jedné hodině náboženství, ještě hluboko před nástupem rudých zářných zítřků, trefit pana katechetu vlaštovkou přímo do úst. Zde byla zřejmě snaha o náboženský rozvoj v naší rodině přerušena. Až do jistého okamžiku.

Když jsem v sedmnácti přes noc konvertovala, netušila jsem, že se o mou formaci brzy postará především Hnutí Světlo-Život. Stejně jako třeba Komunita Blahoslavenství nebo Benediktus, o kterých se na následujících stranách také dočtete, tvořila hnutí ovoce II. vatikánského koncilu, znamenala oživení katolické církve a formaci všech stavů a věkových kategorií; aggiornamento Jana XXIII. vneslo Ducha i do naší komunismem udupávané církve. Když P. Franciszek Blachnicki zakládal Hnutí Světlo-Život, měl za sebou vnitřní obrácení a zkušenost z vyhlazovacího tábora v komunistickém Polsku. Založením hnutí mířil především do řad mládeže spoutané závislostmi a zmítané nepřehlednou dobou. Sestavil formační program cesty ke křesťanské zralosti na základě tříleté formace. Mladí tak prošli evangelizací, deuterokatechumenátem a mystagogií během každoročních patnáctidenních exercicií a kontinuální formace v průběhu roku. Tato škola křesťanského života byla pro mne okořeněna i řadou osobních příkladů, bez kterých bývá teorie šedivá.

A ovoce stromu zeleného dozrává dodnes; nedávno jsem dostala zakázku na olejomalbu velkomoravského Veligradu. Znakem hnutí je řecký nápis FWS-ZWH (světlo-život); tentýž nápis se nachází i na velkomoravském křížku, který jsem při historické exkurzi ve Starém Městě spatřila v muzejních vykopávkách; o této shodě jsem dříve věděla, ale zase se připomněla v nových souvislostech a oživila vzpomínky na první kroky nedochůdčete.

Proto dnes (kdy toto píši), ve svátek sv. Václava, kdy zaznívá zřetelněji prosba o zachování dědictví našich otců, přeji Vám všem, abyste dar víry v oné hliněné nádobě udrželi a v pořádku předali dalším generacím; navzdory všem dnešním diskriminacím víry, krizi pravých hodnot, hrozeb radikálního islámu nebo kultu těla. Vždyť přece „poklad víry máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží a ne z nás. Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale ne zničeni… i my věříme a tak mluvíme. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.“

Rodinný život 5/2011

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu