Za sousedovic dveřmi

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Kresba: Šárka Chlupová

Když se vrátím do dob předsametových, rodinné násilí nám bylo blízké – ať už směrem od rodičů, kdy o nás maminka zlomila několik vařeček nebo tatínek ohýbal lískový prut, anebo od nás, sourozenců, kdy jsme se bili hlava nehlava; jenom nechápu, proč dnes maminka vzpomíná, jak jsme byly hodné děti a že jsme ani moc nezlobily. Důkazem zůstaly jen svaly, které nám z bitek narostly, ale to se teď moc nepočítá, protože sestra chodí už přes deset let denně do posilovny a brácha na akademii věd zkoumá křehkost lomu, takže když tam láme nějaký ten tvrdší materiál, tak mu to asi dá taky zabrat.

Z úsměvného rodinného prostředí se můžeme přesunout do syrovější reality, která se může odehrávat před našima nevidoucíma očima nebo za sousedovic dveřmi. I když z tématu samotného vám bude občas běhat mráz po zádech a jistě pochopíte, že některé příspěvky musely zůstat v anonymitě, přece jenom si na stránkách odlehčených fejetonů můžete trochu oddechnout.

O násilí v rodině není z pozice oběti jednoduché mluvit, a i když jsme měli v hledáčku více tipů, ne každý našel odvahu se o svůj příběh podělit; proto jsme vděční za otevřenost při osobních nebo telefonních rozhovorech a za svědectví pomáhajících profesí. Nevyhnuli jsme se ani násilí v křesťanských rodinách, stejně jako se v nich vyskytují kterékoliv jiné těžkosti.

Jelikož většina patologického chování krystalizuje již v mládí a vlastní příklad a výchova rodičů má nemalý vliv na utváření charakteru a morálních hodnot dítěte, záleží především na nich, aby své děti nasměrovali správnou cestou.

Vidím to denně v praxi; jak je těžké vysvětlovat rodičům, že by jejich dítě nemělo vulgárně mluvit, když se rodič vyjadřuje ještě drsněji; domlouvat matce, které se dítě toulá po nocích, když ani ona není vlastně doma; chtít po dítěti, aby zdravilo, když ani rodič neumí „Dobrý den“. Právem si připadáme jako Donové Quijotové marně bojující proti již zakořeněným vzorcům chování. Verba movent, exempla trahunt měli jsme na chodbě gymplu napsané; dítě si vezme více z jednání než ze slov; rodiče, mějte to na paměti, „muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí, děti, poslouchejte své rodiče, otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství. Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem.“

Rodinný život 4/2011

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu