Kroutiti hlavou

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Tak na tebe, pradědo, přece jenom došlo.
Josef Velický byl velitelem jízdního pluku za Rakouska Uherska; při manévrech se zakoukal do bohaté dcery velkozahradníka Marie Donnersbüchlerové, se kterou měl 17 dětí, nejmladší – moji babičku; ta díky svému původu a vychování dokázala oblafnout i rodilé Rakušáky, když na ně promluvila svou vídeňskou němčinou.

Foto: z archivu rodiny Chlupových

Asi nám po prarodičích něco zůstalo v genech, maturitu z němčiny jsem obhájila na výbornou a chodím na čas. Ani s naším taťkou vojenský dril nepřestal, i když jeho předci byli Moraváci jak poleno, tedy spíše jako železný prut, neboť děda vypátral předka kováře až ze 16. století. V naší rodině tedy muži vládli a byli oněmi požadovanými hlavami. Možná až příliš těsně posazenými na krk, který s hlavou těžko někdy někam pohnul. Proto se mé představy spíše ubírají liberálnějším směrem, deset let zpět do keramické dílny, kde dva šikovní malí kluci cosi plácají z hlíny; vyzvednout je přichází elegantní mladá dáma, které zdvořile říkají „maminko“, jeden jí bere tašku a druhý otevírá dveře; hotoví malí gentlemani; až když jsem o pár let později spolupracovala s jejich tatínkem na jednom projektu, došlo mi, kde se inspirovali; nevtíravě osobitý, vnímavý, zábavný i věcný. Byla bych tyto vzpomínky už přepsala novými, kdyby se nedávno opět samy nepřipomněly příznačně pro ony neexistující náhody – v podobě dospělého syna i jeho maminky, kteří se u mě po letech ocitli na praxi. O živosti vzpomínek mě přesvědčila má jindy sklerotická a hojně panem Alzheimerem navštěvovaná paměť, protože si vybavila jména všech protagonistů.

Kdo je ale hlavou bezhlavé rodiny? Může snad krk vykouzlit iluzi existence hlavy nebo se snad sám za hlavu vydávat? Trochu mě vyděsilo, když se v anketě, kterou si zde také přečtete, dokonce dítě uvedlo na této pozici. Nejhorší je, že mu v jeho situaci asi nic jiného nezbývá. Na druhou stranu by se vám, milí čtenáři, mohlo zdát, že si trochu děláme legraci – to hned při pohledu na obálku; ale nebojte, vždyť právě ten, který je opravdovou hlavou, neztratí nic ze své autentičnosti ani při jiných činnostech než těch „hlavních“.

Stačí si jen osvěžit, co jsme již mnohokrát slyšeli: „…hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. …není ovšem žena bez muže ani muž bez ženy. Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu; muži, každý z vás milujte svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.“

Rodinný život 2/2011

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu