O hradlářství a klíčové dírce

Mgr. Šárka Chlupová – výtvarnice a pedagožka, pracuje na církevní škole v Olomouci

Šárka Chlupová

Moje babička byla hradlářka. Mimo jiné. Pokud si teď marně lámete hlavu, co že to vlastně je za divné povolání, má první reakce byla stejná. Tato babička toho za svůj život stihla, co se týká zaměstnání, opravdu hodně – byla také vychovatelkou, jeřábnicí, vedoucí telefonní ústředny, noční hlídačkou, vrátnou… Zato druhá babička byla celý život v domácnosti a vydělávala si jako švadlena.

Zatímco moje babičky vychodily základní školu a byly po většinu svého života odkázány na malý příjem a oporu manžela, dnešní žena se se svým platem srovnatelným s příjmy mužů, s možností vlastního bytu, auta, bankovního konta a jiných vymožeností zdá být zcela samostatnou a nezávislou. To bychom se ale na věc dívali pouze klíčovou dírkou; kdo otevře dveře dokořán, vidí především ženu, která má své ženství naplnit bez ohledu na druh zaměstnání nebo majetkové poměry. Když potom za ty otevřené dveře nahlédneme ještě dál, vidíme neodmyslitelný faktor, který ženu formuje od samého početí; je to muž, prvotně otec, který má dospívající dceři pomoci nalézt její ženství, sebedůvěru a jedinečnost. V podobném duchu může být žena formována svým bratrem, dědečkem, později i manželem nebo jiným mužským vzorem, vůči kterému se vymezuje jako ženská bytost, která je křehká i silná, zranitelná i bojující. Osoba otce je natolik důležitá pro ženství dospívající dívky, že pokud tento prvek, ke kterému by se vztahovala, v rodině chybí nebo neplní alespoň částečně svou mužskou roli, může způsobit v dospělosti mnoho nesnází. Strach, nedůvěru, malé sebevědomí nebo úzkosti. I když se zdá, že je toto číslo časopisu zaměřeno jen na ženy, na pozadí tématu jde také o muže. Bez nich by ženy nebyly ženami a naopak. Mimochodem – babička „švadlena“ se dožila 92 let; když jí bylo asi osmdesát, svěřila nám svá tři přání – dožít se vystudování vysoké školy nás tří vnoučat, dožít se roku 2000 a pochovat si první pravnouče; vše se jí splnilo; tak doufám, že i to poslední přání, které jsme už slyšet nemohli, bylo vyplněno.

Rodinný život 1/2010

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu