Rozhovor
Jak se modlí na Modletíně
Rozhovor s Monikou Ligockou o komunitě Benediktus
Tentokrát se za návštěvou a rozhovorem vydáme do malé, zapadlé vesničky Modletín v Železných horách. Cesta nás nejprve dovede ke kostelu svaté Anny, u kterého kdysi býval i uzdravující pramen, a od něj je jen kousek na modletínskou faru, kterou pro sebe opravuje komunita Benediktus, v níž společně žijí zdraví a postižení lidé. Vítá nás Monika Ligocká, která tu žije a pracuje coby asistentka. Když jsem poprvé slyšela Moničino vyprávění o její cestě k víře i do komunity Benediktus, napadalo mě, že náš život se splétá z událostí, jejichž konec nebo význam hned nevidíme. Až při pohledu zpovzdálí se vyloupne utkaný vzor a my začínáme tušit, jak, kudy a k čemu jsme byli vedeni…
Naděje je tady stále
Rozhovor s MUDr. Jitkou Krausovou
Před vámi je rozhovor složený z osobních vzpomínek MUDr. Krausové, které jsou doplněny také praktickými a odbornými radami, co můžeme v situacích, kdy se s násilím potkáme, udělat my sami. I když jde o čtení, při kterém asi nikomu nebude lehko u srdce, věřím, že může přinést naději a povzbuzení tam, kde je toho obzvláště potřeba.
Můžete se, prosím, našim čtenářům trochu představit?
Jmenuji se Jitka Krausová, jsem lékař, psychiatr, ale už roky ve zdravotnictví nepracuji. Pracuji v církvi jako pastorální terapeut při Arcibiskupství olomouckém a zároveň jsem zasvěcená panna olomoucké diecéze.
Vidět prostor
Rozhovor s Ing. arch. Zdeňkem Burešem
Kromě svých soukromých domovů máme i domovy, které nám jsou společné. Chrámy, kapličky, kostelíky a kostely. Vstupujeme v nich do intimního vztahu s Bohem i do vztahů s druhými lidmi a prostor, jeho atmosféra, nám v tom mnohdy pomáhá. O posvátném prostoru chrámů, práci architekta, ale i o přestavbách panelových bytů jsem si povídala s panem Zdeňkem Burešem, brněnským architektem a jedním ze zakladatelů architektonického studia A77 Architekti.
Muž a žena mají spoluvytvářet Boží jméno
Rozhovor s P. Petrem Glogarem, OCD
Kněz Petr Glogar, OCD, je řeholníkem, v současné době působí jako převor v klášteře bosých karmelitánů ve Slaném. Od roku 1990 spolupracuje s Manželskými setkáními a svou duchovní činnost rozšiřuje také o rodinnou terapii psychosomatických poruch, vede duchovní obnovy a podílí se na iniciativě mužské spirituality v ČR. V roce 2010 získal licenciát teologie na Lateránské univerzitě v Římě. Jeho život v sobě snoubí zkušenost duchovního otce i toho, kdo se často setkává s otci rodin, proto jsme se na něj obrátili s několika otázkami, které se dotýkají otcovství a toho, co to obnáší být hlavou, tj. tím, kdo nese odpovědnost. Možná nás překvapí, jak má k sobě otcovství v klášteře a v rodině v některých oblastech blízko. Ale také, jak úžasnou důvěru a potenciál Stvořitel do obou vkládá a chce na nich s konkrétními lidmi spolupracovat.
Zamilovanost není až moderní vynález
Rozhovor s Prof. PhDr. Janem Sokolem, Ph.D., CSc.
Jan Sokol je výraznou osobností. Je známý nejen jako filozof, ale také jako politik. V Centru pro rodinný život v Olomouci jsme ho – díky jeho vystoupení na konferenci ke dvacetiletí centra – mohli blíže poznat také jako velice skromného a vlídného člověka. Kromě svého příspěvku na konferenci, jehož záznam si mohou zájemci poslechnout ZDE, nám ochotně vyhověl a odpověděl na otázky, jak lidé vnímali svatbu dříve a jakými změnami tento proces prošel. Věříme, že i vy oceníte jeho až krystalicky čisté úvahy o rodině a jejím místě ve společnosti.
Začít vidět humor
Rozhovor s Víťou a Vítkem Marčíkovými
Vstupujeme do divadla ve chvíli, kdy se představení pro děti z mateřských škol chýlí ke konci, slyšíme smích a nadšení. Kolem nás je plno dětí, které komunikují s herci na jevišti, a jejich potlesk vyvolává herce ze zákulisí ještě i po skončení představení – vypadá to, že se představení protáhne. Ani učitelky nespěchají a je vidět, že i ony jsou vtaženy do intenzivní atmosféry, které představení Víti Marčíka provázejí. Po představení oslovujeme ještě zadýchané herce otce a syna Marčíkovi, máme domluvený rozhovor a je vidět, že herci jsou trochu unavení a odpoledne je čeká další představení. Trochu se obávám, jaký rozhovor bude, jestli se podaří oba „rozparáděné“ herce přeladit z živoucího komunikování s naplněným hledištěm na stejně živý rozhovor a povídání si v malé kanceláři, před tichým diktafonem, který zde zastupuje naše čtenáře? Věřím, že stejně jako já, poznáte, že moje obavy byly zbytečné. Nadšení, které z obou herců vychází, je totiž něco, co k nim patří. Je to jistý druh optimismu a ničím nešizeného lidství, které umí plakat i smát se s ostatními a hlavně se ptát po smyslu, který je za věcmi a životem, které z nich sálají ať stojí před publikem nebo sedí s vámi u šálku čaje. Zveme vás do tohoto světa, kde radost není pouhou výplní či zábavou a humor je hluboký, inteligentní, takový, který vede ke zdroji našeho života, k Bohu.
Směji se rád
Rozhovor s monsignorem kardinálem Miloslavem Vlkem
Otce kardinála Miloslava Vlka jistě není třeba obšírně představovat. Jako emeritní pražský arcibiskup letos oslavil 78 let; možná ne každý ví, že před bohoslovím vystudoval také archivnictví; po vysvěcení na kněze působil pastoračně tak aktivně, až mu tehdejší politici odebrali státní souhlas; papež Jan Pavel II. jej jmenoval kardinálem a v roce 2005 se také účastnil konkláve při volbě Benedikta XVI. Získal řadu významných ocenění. Více se můžete sami dočíst na stránkách arcibiskupství pražského.
Nákupy kousek od domu
Rozhovor s Renatou Plackovou – vystudovala ochranu a tvorbu životního prostředí na UP, pracuje v ekoporadně Hnutí DUHA Olomouc
Když jsem dobrovolničila v jednom švýcarském protestantském klášteře, velice mě zaujal „self-service“, netradiční způsob nakupování. U květinového pole stála dřevěná budka s kasičkou a nápisem „Posluž si. Pugét pět franků“. O poli se dobře vědělo, každou chvíli kolem někdo projel s barevnou kyticí. Tyto „samoobsluhy“ prý fungují výborně i v západním Německu, ať už s ovocem, zeleninou (to je pak v budce ještě i váha), nebo občerstvením na turistických cestách.
Podnícena tématem nákupů jsem začala přemýšlet, jestli je „nakupování u zdroje“ možné i u nás a jak na něj, pokud nežijeme v sousedství farmy, ale ve velkoměstě. Pátrání mě dovedlo k bioklubům a potravinovým bankám a také do olomoucké kanceláře Hnutí DUHA, kde jsem si o různých formách nákupů povídala se slečnou Renatou Plackovou.
Největší úkol seniorů je děkovat
Rozhovor s paní Vendulou Fišerovou
Vendulku, jak hostu tohoto rozhovoru říkají spontánně všichni u nás doma, jsem poznala před možná více než dvaceti lety. Moje děti jí tenkrát daly ještě další hodně výstižné jméno „kouzelná babička“. Setkání s ní vás opravdu rozpohybuje k dobrému, rozesměje i rozpláče a zároveň je vám dobře. Vím o ní, že sama sestavila a napsala několik knížek. Protože hodně ráda pracovala s mládeží a ve skautingu, patří mezi ně knížky: „Přijď ke mně, Pane!“, „Mladí jdou s Kristem“ a „Značky na prázdninové cestě“. Část svého života se věnovala také výuce cizinců, pro ně sestavila k učebnici češtiny Modelová cvičení tvaroslovná, lexikální, syntaktická a stylizační. Dospělým čtenářům věnovala knížku modliteb křížových cest – „Cestou za Kristem“. Protože paní Vendulka bydlí se svým manželem na druhém konci republiky, setkáváme se spolu na stránkách dopisů. V době, kdy jsem ji oslovila s prosbou o rozhovor, doprovázela péčí svého manžela v nemocnici a odpovědi na naše otázky sestavovala večer po návratu domů, kam se vracela jen na noc. O to víc jsme v redakci vděční za její řádky a přejeme všem čtenářům, aby na ně dýchla atmosféra nasazení pro dobro a pro Pána, jaká u Fišerů doma vždy byla, a aby i paní Vendulce Dobro, o které se celý život snažila, dodalo sílu na současné obtížné cestě.
Bez oběti z lásky nevyroste žádná rodina
Rozhovor s o. arcibiskupem Janem Graubnerem
Při práci na tématu „otcové 21. století“ jsme si uvědomili, že toto téma má dvě roviny, které spolu souvisí a navzájem se potřebují. Můžeme hovořit o otcovství fyzickém a otcovství duchovním. Náš život utvářel nejen náš táta, ale mnohdy do něj vtiskli tolik potřebného i duchovní otcové, kněží, se kterými jsme se mohli potkat. Vzhledem k tomu, že letošní rok je věnován kněžím, rozhodli jsme se oslovit duchovního otce, který by se v matematické mluvě mohl nazvat duchovním otcem na druhou. Naše otázky směřovaly na arcibiskupa Olomoucké arcidiecéze a předsedu České biskupské konference Mons. Jana Graubnera. Mile nás překvapilo, jak si i přes své vytížení dokázal rychle najít čas na rozhovor pro naše čtenáře. Přejeme všem dobré setkání při této neformální audienci.
Žena má ruce nejen na práci, ale též k tomu, aby manžela a děti často pohladila
Rozhovor s Jaro a Martou Křivohlavými
Je to už pár let, kdy jsem na jednom setkání pro manžele potkala jako přednášejícího psychologa Jaro Křivohlavého, provázeného jeho manželkou. Toto setkání se mi vybavilo, když jsme přemýšleli, se kterou ženou by bylo zajímavé udělat rozhovor o ženách včera i dnes. Vybavilo se mi to dávné setkání a doufala jsem, že její životní zkušenosti, které získala po boku svého manžela i při starosti o rodinu, by mohly být pro mnoho žen obohacující. Snažila jsem se získat paní Martu pro rozhovor, leč zjistila jsem, že je od svého manžela doslova neoddělitelná, a tak vám díky jejímu jasnému vymezení, že je ochotná k rozhovoru pouze s manželem, můžeme přinést rozhovor s oběma manželi Křivohlavými. Věříme, že vás osloví jejich společné sepětí a moudrost, ve které společně vyzráli. Možná tak uvidíte známého psychologa a autora mnoha knih ve světle, které mu s láskou dodává jeho žena, a znovu – možná už po několikáté – poznáte, jak důležité je ono mnohdy ne moc viditelné „doprovázení“ žen v životech mnohých z nás.
„Kéž by si každý u svých povinností zachoval aspoň trochu svobody.“
Rozhovor s Janem Jemelkou
Malíře Jana Jemelku potkávám i s jeho ženou už hodně let na mši sv. v jednom z olomouckých kostelů. Mohla jsem nejen některé jeho práce vidět, ale také jsem zakusila, jak dobře se modlí a medituje v prostoru, který zdobí jeho vitráž. Před nedávnem jsem se dozvěděla, že podnikl pěší pouť do Santiaga de Compostella a poprosila jsem ho, aby nám tuto cestu a svoje putování životem trochu přiblížil. Jan Jemelka při setkání připomíná zralého poutníka životem, který je oslovený krásou umění i lidského života. Jeho myšlenky jsou skvělou prevencí proti obavám z úskalí středního věku a mohou být i inspirací, jak naložit s časem, který nám po odchodu našich dětí do samostatného života vybývá. Přeji všem čtenářům, aby jim čas při čtení tohoto vyprávění nejen přiblížil nádhery Španělska a oslovující hloubku umění, ale aby každému z nás otevřel naše dosud neobjevené nebo odsouvané dobroty, které v našich životech jsou a které s věkem sládnou vědomou vděčností z obdarování.
Když Archa zpívá, nikdo nezívá
Rozhovor s Robertem Fridrichem, vedoucím skupiny Arka Noego
Rozhovor se odehrál při příležitosti návštěvy papeže Benedikta XVI. v Brně. Polská hudební skupina ARKA NOEGO hrála na předvečerním koncertu Naděje. Setkání bylo pro mě osobně velkým povzbuzením. Měla jsem velkou radost a byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že dotazovaný hudebník je ve stejném společenství jako já. Den nato se našemu společenství (nyní v Prostějově) dostalo milosti osobního setkání s Benediktem XVI. v Praze. Papež nám děkoval za to, co děláme pro církev, za naši lásku k církvi a žehnal nám na další cestu.
„Pro nás je přirozené plánování rodičovství životní styl.“
Rozhovor s manželi Novákovými
Napadlo vás, jak asi rozhovor, který se chystáte číst, vzniká? Pokud ano, věřím, že malý příběh tohoto rozhovoru vás potěší: Manželé ze severní Moravy osloví redakci, že znají dobré manžele ve středních Čechách, kteří mají co říci k chystanému tématu. Šéfredaktorka v jižních Čechách připraví otázky, odešle je do metropole Hané Olomouce, kde si je i s příslušnou technikou pro nahrávání vyzvednou již zmínění manželé ze severní Moravy, kteří mají domluvené setkání s tázanými na Svatohostýnských vrších. Odtud již přiveze natočený rozhovor jedno z dospělých dětí do Olomouce, kde studuje, a zde je přepsán a poslán na schválení aktérům rozhovoru do Čech. V konečné fázi je rozhovor společně s dalším obsahem časopisu rozeslán ke stálým čtenářům po celé ČR a dnes i v SR. Přejeme pěkné čtení a radost z toho, jak blízko mohou mít k sobě lidé, kteří chtějí něco dobrého společně vytvořit.