Rozhovor
Láska, která má tvář
Rozhovor se sestrou Ráchel
.jpg)
V rozhovoru s řeholní sestrou budeme mít možnost nahlédnout jak do života v klášteře, tak i do možností, jak prožívat eucharistii a jak z ní čerpat ve všednodenních starostech.
Představení:
Sestra Ráchel je členkou řádu klarisek-kapucínek ve Šternberku. Je jí 34 let a za klášterní ohrádkou má odkrouceno deset let svobody pro Pána. Před vstupem do řádu vystudovala klasickou a italskou filologii na Filozofické fakultě UP v Olomouci a mezi její „nezvladatelné“ vášně patří všechno, co nese přívlastek „italský“: od kuchyně přes domácnost až k duchovní cestě sv. Františka a sv. Kláry.
Ledasco dokážu
Přijměte pozvání k povídání s mužem a tátou velké rodiny, který se s nezaměstnaností několikrát v životě potýkal.
I když bude náš rozhovor anonymní, mohl byste se našim čtenářům představit?
Je mi dvaašedesát let, mám ženu a pět dětí, čtyři kluky a jedno děvče, nejstarší má dvaadvacet a nejmladší chodí do první třídy. Moje žena pochází ze sousedního státu, v tomto bytě jsme začali bydlet po revoluci.
Čím jste se vyučil? Co byla vaše původní profese?
Asi od třinácti let jsem začínal s focením, šlo mi to a bavilo mě to, chtěl jsem se vyučit fotografem, ale už si nepamatuji, a rodičů se na to už nezeptám, proč to nebylo možné. Tak mi nezbývalo nic jiného než elektřina, která mě taky bavila, tak jsem se vyučil elektrikářem. Ještě před založením rodiny jsem pracoval jako profesionální fotograf v nemocnici, než mě vyhodili z politických důvodů.
Plod naší pouti
Rozhovor s manželi Gomolovými
S manželi Marií a Štěpánem Gomolovými jsem se potkala před necelými dvěma lety, a protože jsou to lidé milí a vstřícní, dovolím si je představit i vám, našim čtenářům.
Štěpán: Jsme Štěpán a Marie Gomolovi, oběma je nám 31 let, jsme šestým rokem manželé. Máme dvě děti. Maruška je teď dva roky na mateřské dovolené. Povoláním je sociální pracovnice a já mám vystudováno lesní inženýrství v Brně. V Brně jsme se při studiích také poznali.
Slavení napříč Evropou
Tři anketní rozhovory
Vyčerpáte-li při setkání s cizincem základní seznamovací otázky a nebudete-li chtít přecházet k zaručenému tématu počasí, zkuste se zeptat, jaké svátky se slaví v jejich zemi a rodině. Pro mě se tato (původně pouze „anketní“) otázka stala klíčem k pootevření dveří do tří různých domácností, životních zkušeností a tradic. A tak chcete-li si vychutnat setkání, v nichž se vzpomínky na dětství mísí s národní historií, prosím seznamte se, Carolina ze Švédska, Anneke z Nizozemí a Nicole ze Švýcarska čekají, až se jich zeptám, jaké že to svátky se slaví v jejich zemích a rodinách.
Mobilizace
Rozhovor s Jozefem Cmarem
Můžeš se čtenářům krátce představit?
Jmenuji se Jozef Cmar, je mi 25 let a v současné době jsem dva měsíce šťastně ženatý. Pracuji jako O2 Guru (jinak řečeno pomocník s převážně technickými problémy) ve společnosti Telefonica O2 v Olomouci a ve stejném městě také nyní v malém bytě bydlím. Mezi mé zájmy už několik let patří mobilní telefony a také informační technologie obecně. Měl jsem to štěstí, že jsem před lety narazil na lidi, kteří mě nakazili touhou psát články a předávat lidem informace, takže se ve volném čase věnuji publikaci článků na vlastním webu XPERIA.cz a rád také natáčím videorecenze telefonů, které směruji na portál YouTube. Ve volném čase rád jezdím na kole a chodím do přírody, rád se také starám o děti a mládež na různých akcích coby pedagogický dozor. Splněným snem je pro mě v tomto směru jednou za rok týdenní soustředění v Jevíčku, kde spolu s mou teď už manželkou zajišťujeme program pro 40 nejlepších matematiků z celé České republiky ve věku 16–17 let.
Rodiče očima náctiletých
Anketa
Nevíte co si o vás vaše dospívající dítě myslí? Chtěli byste slyšet co dospívající na rodičích štve a čeho si naopak na rodičích cení? Přečtěte si o odpovědi 21 mladých lidí, kteří dostali možnost anonymně na toto odpovědět. Možná budete příjemně překvapeni.
„Proč se mi pořád tolik věnujete…..?“
Rozhovor s manželi Haikerovými
Zuzka a Laďa Haikerovi mají pět dětí a dva vnuky. Nejstarší Bětce je 26 let, Vojtovi 24 a oba už mají své rodiny. Vašek má 19, Zuzanka 15
a Ládík 11. Pubertu dětí tedy prožívali, prožívají a zřejmě ještě nějaký čas prožívat budou. Zeptali jsme se jich, co se jim v tomto období při výchově nejvíce osvědčilo.
Prostě tu jen být…
Rozhovor se sestrou Anne-Emmanuelle z ekumenické komunity v Grandchamp
Když jsem poprvé přijela do švýcarského Grandchamp, do mezinárodní komunity sester z protestantských církví, otevřel se přede mnou nový svět, do něhož můžete vstoupit spolu se mnou: na nádvoříčko s chladivým pramenem obklopené 250 let starými staveními plnými pokojů a pokojíčků pro třicet sester, skupinku dobrovolníků a přehršel hostů, do kaple vybudované z bývalé stodoly, kde se sestry čtyřikrát denně schází k modlitbě s přímluvami za věřící jiných vyznání, k setkání s dobrovolníky a hosty z celého světa a k rozhovoru se sestrou Anne-Emmanuelle o životě v mezinárodní komunitě, kontemplativní modlitbě a mezináboženském dialogu.
Jak se modlí na Modletíně
Rozhovor s Monikou Ligockou o komunitě Benediktus
Tentokrát se za návštěvou a rozhovorem vydáme do malé, zapadlé vesničky Modletín v Železných horách. Cesta nás nejprve dovede ke kostelu svaté Anny, u kterého kdysi býval i uzdravující pramen, a od něj je jen kousek na modletínskou faru, kterou pro sebe opravuje komunita Benediktus, v níž společně žijí zdraví a postižení lidé. Vítá nás Monika Ligocká, která tu žije a pracuje coby asistentka. Když jsem poprvé slyšela Moničino vyprávění o její cestě k víře i do komunity Benediktus, napadalo mě, že náš život se splétá z událostí, jejichž konec nebo význam hned nevidíme. Až při pohledu zpovzdálí se vyloupne utkaný vzor a my začínáme tušit, jak, kudy a k čemu jsme byli vedeni…
Naděje je tady stále
Rozhovor s MUDr. Jitkou Krausovou
Před vámi je rozhovor složený z osobních vzpomínek MUDr. Krausové, které jsou doplněny také praktickými a odbornými radami, co můžeme v situacích, kdy se s násilím potkáme, udělat my sami. I když jde o čtení, při kterém asi nikomu nebude lehko u srdce, věřím, že může přinést naději a povzbuzení tam, kde je toho obzvláště potřeba.
Můžete se, prosím, našim čtenářům trochu představit?
Jmenuji se Jitka Krausová, jsem lékař, psychiatr, ale už roky ve zdravotnictví nepracuji. Pracuji v církvi jako pastorální terapeut při Arcibiskupství olomouckém a zároveň jsem zasvěcená panna olomoucké diecéze.
Vidět prostor
Rozhovor s Ing. arch. Zdeňkem Burešem
Kromě svých soukromých domovů máme i domovy, které nám jsou společné. Chrámy, kapličky, kostelíky a kostely. Vstupujeme v nich do intimního vztahu s Bohem i do vztahů s druhými lidmi a prostor, jeho atmosféra, nám v tom mnohdy pomáhá. O posvátném prostoru chrámů, práci architekta, ale i o přestavbách panelových bytů jsem si povídala s panem Zdeňkem Burešem, brněnským architektem a jedním ze zakladatelů architektonického studia A77 Architekti.
Zamilovanost není až moderní vynález
Rozhovor s Prof. PhDr. Janem Sokolem, Ph.D., CSc.
Jan Sokol je výraznou osobností. Je známý nejen jako filozof, ale také jako politik. V Centru pro rodinný život v Olomouci jsme ho – díky jeho vystoupení na konferenci ke dvacetiletí centra – mohli blíže poznat také jako velice skromného a vlídného člověka. Kromě svého příspěvku na konferenci, jehož záznam si mohou zájemci poslechnout ZDE, nám ochotně vyhověl a odpověděl na otázky, jak lidé vnímali svatbu dříve a jakými změnami tento proces prošel. Věříme, že i vy oceníte jeho až krystalicky čisté úvahy o rodině a jejím místě ve společnosti.
Muž a žena mají spoluvytvářet Boží jméno
Rozhovor s P. Petrem Glogarem, OCD
Kněz Petr Glogar, OCD, je řeholníkem, v současné době působí jako převor v klášteře bosých karmelitánů ve Slaném. Od roku 1990 spolupracuje s Manželskými setkáními a svou duchovní činnost rozšiřuje také o rodinnou terapii psychosomatických poruch, vede duchovní obnovy a podílí se na iniciativě mužské spirituality v ČR. V roce 2010 získal licenciát teologie na Lateránské univerzitě v Římě. Jeho život v sobě snoubí zkušenost duchovního otce i toho, kdo se často setkává s otci rodin, proto jsme se na něj obrátili s několika otázkami, které se dotýkají otcovství a toho, co to obnáší být hlavou, tj. tím, kdo nese odpovědnost. Možná nás překvapí, jak má k sobě otcovství v klášteře a v rodině v některých oblastech blízko. Ale také, jak úžasnou důvěru a potenciál Stvořitel do obou vkládá a chce na nich s konkrétními lidmi spolupracovat.
Začít vidět humor
Rozhovor s Víťou a Vítkem Marčíkovými
Vstupujeme do divadla ve chvíli, kdy se představení pro děti z mateřských škol chýlí ke konci, slyšíme smích a nadšení. Kolem nás je plno dětí, které komunikují s herci na jevišti, a jejich potlesk vyvolává herce ze zákulisí ještě i po skončení představení – vypadá to, že se představení protáhne. Ani učitelky nespěchají a je vidět, že i ony jsou vtaženy do intenzivní atmosféry, které představení Víti Marčíka provázejí. Po představení oslovujeme ještě zadýchané herce otce a syna Marčíkovi, máme domluvený rozhovor a je vidět, že herci jsou trochu unavení a odpoledne je čeká další představení. Trochu se obávám, jaký rozhovor bude, jestli se podaří oba „rozparáděné“ herce přeladit z živoucího komunikování s naplněným hledištěm na stejně živý rozhovor a povídání si v malé kanceláři, před tichým diktafonem, který zde zastupuje naše čtenáře? Věřím, že stejně jako já, poznáte, že moje obavy byly zbytečné. Nadšení, které z obou herců vychází, je totiž něco, co k nim patří. Je to jistý druh optimismu a ničím nešizeného lidství, které umí plakat i smát se s ostatními a hlavně se ptát po smyslu, který je za věcmi a životem, které z nich sálají ať stojí před publikem nebo sedí s vámi u šálku čaje. Zveme vás do tohoto světa, kde radost není pouhou výplní či zábavou a humor je hluboký, inteligentní, takový, který vede ke zdroji našeho života, k Bohu.