Rozhovor
Luky v ruce Boží
Rozhovor s manželi Mikšů
Manželé Mikšů se poznali v Komunitě Blahoslavenství, kde oba původně směřovali k zasvěcenému životu, a ke svému manželskému povolání se museli postupně probojovat. Dnes bydlí v Křenovicích u Brna, mají dva syny, Samuela a Damiána. Duch a vůně Komunity Blahoslavenství se však nevytratily, jsou přítomné v jejich krásném domě, prostoupeném přítomností ikon a modlitby, i ve způsobu, kterým nahlížejí své manželství a vztahy. Přijměte pozvání k povídání, které se odehrávalo v laskavé atmosféře, obohacené přítomností dětí, jejich hravostí a bezprostředností.
Pavel: Jsme spolu osm roků a od začátku manželství jsme bydleli v Brně, před třemi roky jsme se přestěhovali do Křenovic u Slavkova. Ľubka předtím, než odešla na mateřskou, pracovala jako zdravotní sestra a já celou dobu, co jsme manželé, pracuji v Proglase, několik posledních let jako šéfredaktor. Oběma nám bude za pár týdnů 38 let. Máme dvě děti, Samuela (čtyři roky) a Damiána (16 měsíců). Poznali jsme se v Komunitě Blahoslavenství.
Normálně být spolu
Rozhovor s Markétou Šobáňovou
Dnes můžeme společně navštívit rodinu, která žije v dřevěnici na Valašsku. Průvodkyní nám bude maminka Markéta, která, jak zjistíte, nejenže toho stíhá hodně doma, ale i ve své profesi, a pokud budete chtít, můžete si kromě milého povídání a inspirujících podnětů pro svou rodinu odnést i zajímavý nápad k rodinnému štědrovečernímu stolu. Přejeme pěkné setkání.
Kulíšci
Rozhovor s paní Romanou Ľuptáčikovou
Když si na webu Nedoklubka, občanského sdružení pomáhajícího předčasně narozeným dětem, kliknete na rubriku příběhů, najednou zjistíte, kolik musí být kolem nás maminek, kterým se narodí dítě příliš brzo. Jednou z těchto statečných žen je i paní Ľuptáčiková, která o sobě říká:
Jmenuji se Romana Ľuptáčiková a s rodinou bydlíme cca 30 km jihovýchodně od Prahy. Já i manžel pracujeme ve zdravotnictví (já jako zdravotní sestra a manžel je zdravotnický záchranář). Máme tři děti – Tamaru (pět let) narozenou o osm týdnů dříve (tedy ve 32tt) a dvojčata Eriku a Tomáše (dva roky) narozené o pět týdnů dříve (tedy v 35tt). Při hledání informací souvisejících s předčasným porodem a následnou péčí o nedonošené děti jsem narazila na Nedoklubko, o.s., kde jsem čerpala hodně informací a podpory ze zveřejněných příběhů „nedonošeňátek“, a posléze jsem s Nedoklubkem začala spolupracovat, protože jsem měla a mám potřebu vrátit tu podporu, které se mi dostalo.
Láska, která má tvář
Rozhovor se sestrou Ráchel
.jpg)
V rozhovoru s řeholní sestrou budeme mít možnost nahlédnout jak do života v klášteře, tak i do možností, jak prožívat eucharistii a jak z ní čerpat ve všednodenních starostech.
Představení:
Sestra Ráchel je členkou řádu klarisek-kapucínek ve Šternberku. Je jí 34 let a za klášterní ohrádkou má odkrouceno deset let svobody pro Pána. Před vstupem do řádu vystudovala klasickou a italskou filologii na Filozofické fakultě UP v Olomouci a mezi její „nezvladatelné“ vášně patří všechno, co nese přívlastek „italský“: od kuchyně přes domácnost až k duchovní cestě sv. Františka a sv. Kláry.
Ledasco dokážu
Přijměte pozvání k povídání s mužem a tátou velké rodiny, který se s nezaměstnaností několikrát v životě potýkal.
I když bude náš rozhovor anonymní, mohl byste se našim čtenářům představit?
Je mi dvaašedesát let, mám ženu a pět dětí, čtyři kluky a jedno děvče, nejstarší má dvaadvacet a nejmladší chodí do první třídy. Moje žena pochází ze sousedního státu, v tomto bytě jsme začali bydlet po revoluci.
Čím jste se vyučil? Co byla vaše původní profese?
Asi od třinácti let jsem začínal s focením, šlo mi to a bavilo mě to, chtěl jsem se vyučit fotografem, ale už si nepamatuji, a rodičů se na to už nezeptám, proč to nebylo možné. Tak mi nezbývalo nic jiného než elektřina, která mě taky bavila, tak jsem se vyučil elektrikářem. Ještě před založením rodiny jsem pracoval jako profesionální fotograf v nemocnici, než mě vyhodili z politických důvodů.
Plod naší pouti
Rozhovor s manželi Gomolovými
S manželi Marií a Štěpánem Gomolovými jsem se potkala před necelými dvěma lety, a protože jsou to lidé milí a vstřícní, dovolím si je představit i vám, našim čtenářům.
Štěpán: Jsme Štěpán a Marie Gomolovi, oběma je nám 31 let, jsme šestým rokem manželé. Máme dvě děti. Maruška je teď dva roky na mateřské dovolené. Povoláním je sociální pracovnice a já mám vystudováno lesní inženýrství v Brně. V Brně jsme se při studiích také poznali.
Slavení napříč Evropou
Tři anketní rozhovory
Vyčerpáte-li při setkání s cizincem základní seznamovací otázky a nebudete-li chtít přecházet k zaručenému tématu počasí, zkuste se zeptat, jaké svátky se slaví v jejich zemi a rodině. Pro mě se tato (původně pouze „anketní“) otázka stala klíčem k pootevření dveří do tří různých domácností, životních zkušeností a tradic. A tak chcete-li si vychutnat setkání, v nichž se vzpomínky na dětství mísí s národní historií, prosím seznamte se, Carolina ze Švédska, Anneke z Nizozemí a Nicole ze Švýcarska čekají, až se jich zeptám, jaké že to svátky se slaví v jejich zemích a rodinách.
Mobilizace
Rozhovor s Jozefem Cmarem
Můžeš se čtenářům krátce představit?
Jmenuji se Jozef Cmar, je mi 25 let a v současné době jsem dva měsíce šťastně ženatý. Pracuji jako O2 Guru (jinak řečeno pomocník s převážně technickými problémy) ve společnosti Telefonica O2 v Olomouci a ve stejném městě také nyní v malém bytě bydlím. Mezi mé zájmy už několik let patří mobilní telefony a také informační technologie obecně. Měl jsem to štěstí, že jsem před lety narazil na lidi, kteří mě nakazili touhou psát články a předávat lidem informace, takže se ve volném čase věnuji publikaci článků na vlastním webu XPERIA.cz a rád také natáčím videorecenze telefonů, které směruji na portál YouTube. Ve volném čase rád jezdím na kole a chodím do přírody, rád se také starám o děti a mládež na různých akcích coby pedagogický dozor. Splněným snem je pro mě v tomto směru jednou za rok týdenní soustředění v Jevíčku, kde spolu s mou teď už manželkou zajišťujeme program pro 40 nejlepších matematiků z celé České republiky ve věku 16–17 let.
Rodiče očima náctiletých
Anketa
Nevíte co si o vás vaše dospívající dítě myslí? Chtěli byste slyšet co dospívající na rodičích štve a čeho si naopak na rodičích cení? Přečtěte si o odpovědi 21 mladých lidí, kteří dostali možnost anonymně na toto odpovědět. Možná budete příjemně překvapeni.
„Proč se mi pořád tolik věnujete…..?“
Rozhovor s manželi Haikerovými
Zuzka a Laďa Haikerovi mají pět dětí a dva vnuky. Nejstarší Bětce je 26 let, Vojtovi 24 a oba už mají své rodiny. Vašek má 19, Zuzanka 15
a Ládík 11. Pubertu dětí tedy prožívali, prožívají a zřejmě ještě nějaký čas prožívat budou. Zeptali jsme se jich, co se jim v tomto období při výchově nejvíce osvědčilo.
Prostě tu jen být…
Rozhovor se sestrou Anne-Emmanuelle z ekumenické komunity v Grandchamp
Když jsem poprvé přijela do švýcarského Grandchamp, do mezinárodní komunity sester z protestantských církví, otevřel se přede mnou nový svět, do něhož můžete vstoupit spolu se mnou: na nádvoříčko s chladivým pramenem obklopené 250 let starými staveními plnými pokojů a pokojíčků pro třicet sester, skupinku dobrovolníků a přehršel hostů, do kaple vybudované z bývalé stodoly, kde se sestry čtyřikrát denně schází k modlitbě s přímluvami za věřící jiných vyznání, k setkání s dobrovolníky a hosty z celého světa a k rozhovoru se sestrou Anne-Emmanuelle o životě v mezinárodní komunitě, kontemplativní modlitbě a mezináboženském dialogu.
Naděje je tady stále
Rozhovor s MUDr. Jitkou Krausovou
Před vámi je rozhovor složený z osobních vzpomínek MUDr. Krausové, které jsou doplněny také praktickými a odbornými radami, co můžeme v situacích, kdy se s násilím potkáme, udělat my sami. I když jde o čtení, při kterém asi nikomu nebude lehko u srdce, věřím, že může přinést naději a povzbuzení tam, kde je toho obzvláště potřeba.
Můžete se, prosím, našim čtenářům trochu představit?
Jmenuji se Jitka Krausová, jsem lékař, psychiatr, ale už roky ve zdravotnictví nepracuji. Pracuji v církvi jako pastorální terapeut při Arcibiskupství olomouckém a zároveň jsem zasvěcená panna olomoucké diecéze.
Jak se modlí na Modletíně
Rozhovor s Monikou Ligockou o komunitě Benediktus
Tentokrát se za návštěvou a rozhovorem vydáme do malé, zapadlé vesničky Modletín v Železných horách. Cesta nás nejprve dovede ke kostelu svaté Anny, u kterého kdysi býval i uzdravující pramen, a od něj je jen kousek na modletínskou faru, kterou pro sebe opravuje komunita Benediktus, v níž společně žijí zdraví a postižení lidé. Vítá nás Monika Ligocká, která tu žije a pracuje coby asistentka. Když jsem poprvé slyšela Moničino vyprávění o její cestě k víře i do komunity Benediktus, napadalo mě, že náš život se splétá z událostí, jejichž konec nebo význam hned nevidíme. Až při pohledu zpovzdálí se vyloupne utkaný vzor a my začínáme tušit, jak, kudy a k čemu jsme byli vedeni…
Vidět prostor
Rozhovor s Ing. arch. Zdeňkem Burešem
Kromě svých soukromých domovů máme i domovy, které nám jsou společné. Chrámy, kapličky, kostelíky a kostely. Vstupujeme v nich do intimního vztahu s Bohem i do vztahů s druhými lidmi a prostor, jeho atmosféra, nám v tom mnohdy pomáhá. O posvátném prostoru chrámů, práci architekta, ale i o přestavbách panelových bytů jsem si povídala s panem Zdeňkem Burešem, brněnským architektem a jedním ze zakladatelů architektonického studia A77 Architekti.