Rozhovor
Touha po kráse
rozhovor s manželi Jemelkovými
Může být tak rok 1998, navštěvujeme se skupinou mladých ateliér Jana Jemelky na Dolním náměstí v Olomouci, obdivujeme jeho dřevoryty, skici a grafiky, pokládáme všetečné dotazy. 1999? Setkání s Otmarem Olivou v jeho velehradském ateliéru; oba dva umělci spolu dlouhá léta spolupracují. 2000 – učím jednoho nadaného žáka, jmenuje se Vojta Jemelka a včera jsem sedmákům ukazovala jeho zdařilou kresbu, kterou ve škole zanechal na ukázku pro budoucí generace. Rok 2007 – nahráváme už pro časopis rozhovor s panem Jemelkou a navštěvujeme nový ateliér, tentokrát v domě, který nejdřív zakoupili a pak zjistili, že po generace patřil jeho předkům. 2017 – volá mi autor tohoto rozhovoru, že potkal Jemelkovy a jsou ochotní hned zítra natočit rozhovor. Konec červené nitě táhnoucí se osobními vzpomínkami a nyní se i Vy seznamte s milými kulturními bytostmi – Janem a Alenou Jemelkovými.
Vstaň a choď
rozhovor s manželi Svojanovskými
Manželé Svojanovští nám před časem (5/2015) dali nahlédnout do svých rodinných peripetií a zázraků. Tentokrát se podělí o své zkušenosti z práce osobních asistentů, přiblíží okolnosti vzniku této služby u nás a možnosti, které dnes handicapovaným lidem prostřednictvím rozsáhlého týmu obětavců nabízejí.
Trocha zodpovědné drzosti
rozhovor s manželi Čechovými
Cestování na větší vzdálenosti s malým dítětem, natož s několika, je možná pro většinu manželských párů něco nepředstavitelného, co si s ohledem na nejrůznější rizika raději odřeknou. Najdou se ale i světoběžníci, pro které je takto strávený čas hnacím motorem pro období všednodenní rutiny a především příležitostí k prohlubování vztahu a docenění hodnoty rodiny. Následující rozhovor proto třeba může působit jako určitá kuriozita, přesto doufám, že Vás, milí čtenáři, potěší nebo v něm najdete povzbuzení.
eSeznamka
Rozhovor s manželi Chudíkovými
Co si myslíte o seznamování přes internet? Je to příležitost, risk nebo obojí?
Oslovili jsme manžele Chudíkovy, jejichž vztah začal právě díky internetové seznamce. Podělí se s námi o svoji životní zkušenost.
Pohled do srdce
Rozhovor se sestrou Růženou Sekulovou
Sestra Růženka (39) ze štípské komunity sester karmelitánek1 působí na první pohled naprosto nenápadně… kde se však objeví, je jí hned plno. Jako by ale daný prostor vyplňoval spíše její nehynoucí úsměv a šibalské jiskření v očích. Málokdo by věřil, že je v Římě doma stejně jako v klášterní zahradě, natož že pochází ze třinácti sourozenců a zastane práci jako pořádná selka.
Když jsem jí v lednu volala, že bychom chtěli oživit její kariéru mediální hvězdy,2 ozvalo se z mobilu její tradiční: „Oh, aiuto!“ (it. Pomoc!) Najít v nabitých diářích společné volné okénko sice trvalo, ale podařilo se, a tak si vás, milí čtenáři, dovoluji pozvat k našemu povídání nejen o Boží „logice“ a umění čekat…
S chutí hrát druhé housle
Rozhovor s P. Vítem Hlavicou
Když jsem poprvé oslovila otce Víta Hlavicu s otázkou, zda by byl ochoten se mnou natočit rozhovor pro časopis na téma milosrdenství, překvapila mě jeho upřímně vyděšená odpověď: „ Já, proč zrovna já? Nemáte někoho lepšího?“ Zpětně jsem mu velice vděčná, že přes počáteční obavy nabídku přijal, protože povídat si s ním na toto téma pro mne bylo velkým obohacením. Věřím, že i vám, milí čtenáři, mají následující řádky co nabídnout.
Otec Vít Hlavica se narodil v roce 1977. Pochází z Valašska, dětství prožil ve Vysokém Poli. Po studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži absolvoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci. Letos to bude patnáct let, co se stal knězem. Od roku 2010 působí v římskokatolické farnosti Panny Marie v Kroměříži.
Rodiče z děcáku
Rozhovor s anonymními manželi
Milí čtenáři,
rádi bychom vám dali možnost nahlédnout do života mladé rodiny se třemi malými dětmi. Tato rodina má své specifikum v tom, že oba manželé (rodiče dětí) pocházejí z dětského domova a byli adoptováni náhradními rodiči. Jsme rádi, že nám umožnili podívat se na adopci ze strany dospělých dětí z dětského domova, které měly štěstí, že se dostaly do úplných rodin. Vzhledem k tématu rozhovoru jsme zvolili anonymní formu. To by nám však nemělo bránit v tom, abychom se na náhradní rodinnou péči podívali jejich očima.
Naše cizí děti
Rozhovor s manželi Hrabovskými
Manželé Jaroslav (51 let) a Josefa (46 let) Hrabovští se spolu seznámili před třiceti lety. Dva roky spolu chodili a poté se vzali. Jak sama paní Hrabovská uvádí, do vztahu šla s tím, že si vybírá otce svých dětí. Postupně se jim jich narodilo pět, čtyři dcery (26, 24, 20 a 16 let) a jeden syn (22 let). Do této početné rodiny přijali tři děti do pěstounské péče, dva chlapce (19 a 16 let) a jedno děvče (18 let). Pěstounství, domov a srdce otevřené dětem, jim v mnoha směrech změnilo život a bylo hlavním tématem našeho společného setkání. Paní Jožanka pracuje jako vychovatelka v domově mládeže a pan Jarek se stal pěstounem na plný úvazek.
Církev má spojovat
Rozhovor s manželi Šmídkovými
Když jsme uvažovali, kteří manželé mají asi zkušenosti ve službě v církvi a kteří by mohli být zajímaví pro naše čtenáře, vzpomněla jsem si na své přátele manžele Šmídkovy, se kterými se znám už čtvrt století, a ještě s kolegyní jsme se k nim do Brna objednaly na návštěvu. Doufám, že toto příjemné setkání nebylo milé jen nám, ale bude povzbuzující i pro vás čtenáře.
Marie a Martin Šmídkovi sami sebe popisují jako „postarší manžele, rodiče čtyř dětí, prarodiče pěti vnoučat“. Někteří čtenáři je možná budou znát z Manželských setkání, kterých se účastní pravidelně již dvacet pět let. Marie vystudovala stavební školu a Martin matematiku. Jak sám říká, věnoval se počítačům ještě v době, kdy to bylo úžasným dobrodružstvím. Pracuje jako programátor.
Protože jsme přátelé už dlouho, dovolím si ponechat v rozhovoru tykání.
U Boha je začátek i konec
Rozhovor s anonymními manželi
Jako dítě jsem neměla ráda knihy, filmy s otevřeným koncem. Jejich nedokončenost mne provokovala, chtěla jsem mít jasno. Ale život nás často staví před otevřené konce lidských dramat a učí nás pokoře a žasnutí, čeho je schopný člověk a co dokáže Bůh.
Zvu vás k nahlédnutí do života jednoho manželského páru, který toho už prožil hodně a je stále na cestě k sobě navzájem. Velmi si vážím jejich ochoty podělit se o své zápolení. Jak sami říkají: „Domluvili jsme se, že musí vyjít na světlo vše zlé, aby byla tím více patrna Boží proměna v nás.“ Dohodli jsme se na jejich anonymitě a změně jejich jmen. Rozhovor vznikal korespondenčně. Odpovídali každý zvlášť otázku po otázce a před odpovědí na další otázku si mohli přečíst zkompletované své předchozí reakce, které jsem jim posílala. My čtenáři jsme zváni nejen ke čtení, ale i k modlitbě za ně a za další manžele, kteří jsou stále na cestě.
Kluci potřebují prostor a dost času s tátou
Rozhovor s Matoušem Machů
Matouš je synem salesiánských spolupracovníků, dělá zástupce pro mládež za vikariát Litomyšl v královéhradecké diecézi, hlavního pečovatele na Manželských setkáních v Litomyšli, studuje geologii na PřF UP v Olomouci. Je mu 23 let a je katolík.
Výtah do nebe
Rozhovor s manželi Jelínkovými
Manželé Andrea (34 let) a Jiří (35 let) Jelínkovi jsou manželé 8 let a jejich velkou společnou radostí jsou děti Honzík (6 let) a Lucie (3 roky). Paní Andrea, povoláním učitelka, je momentálně na mateřské dovolené, pan Jiří pracuje jako správce IT. Otevřeně a vstřícně se mnou rozmlouvali na téma, které je zásadním pilířem jejich vzájemného vztahu, víra v manželství.
Smysluplný čas
Rozhovor s Pavlou Kotíkovou
S Pavlou Kotíkovou jsem se potkala na několika setkáních, kde vytvářela programy pro mladé lidi nebo s nimi pomáhala. Na jednom letním týdenním setkání jsem byla svědkem, jak se toto usměvavé děvče přes den věnovalo dětem a mládeži, pro které tam bylo, a po večerech a nocích vyřizovalo mailem další úkoly. Setkání s ní má pro mne příchuť čokolády, kterou s námi vyráběla a jejíž recept najdete na konci tohoto povídání. Bylo to dobré a zajímavé zároveň. Přeji, aby i vám článek „zachutnal“.
Vylétávání z hnízda
Rozhovor s manželi Spurnými
Manželé Milada (51 let) a Jiří (54 let) Spurní spolu žijí úctyhodných 29 let. Z tohoto krásného vztahu postupně vzešlo šest úžasných dětí, nejstaršímu je 28 a nejmladšímu 9 let. Paní Milada byla donedávna manželkou a matkou na plný úvazek. V roce 2013 začala pracovat pro Charitu Prostějov v Domově Daliborka. Pan Jiří pracoval dlouhá léta v místním zemědělském družstvu. V polovině roku 2014 však odešel. Jeho srdce ovšem (kromě rodiny) patří kovářskému řemeslu, kterému se vyučil a které také celý život aktivně provozuje. V současné době už má i zdatného následovníka ve svém synovi, který po svém otci lásku k řemeslu zdědil.