Rozhovor
S barvou ven
rozhovor s paní Lucií
Lucii je 35 let. Po vyučení pracovala 15 let ve firmách zaměřených na automobilový průmysl. Přednedávnem dokončila kurz sanitáře a momentálně pracuje v léčebně dlouhodobě nemocných.
Z jaké rodiny pocházíte? Jak vzpomínáte na své dětství?
Myslím, že jsem měla celkem hezké dětství. Většinu času jsem prožila se svými sourozenci u babičky. Mám dva mladší sourozence, sestru a bratra. Naši rodiče jsou rozvedení. Jsem za svou rodinu moc ráda a nic na tom bych neměnila.
S nikým bych neměnila
rozhovor se sr. Angelikou Pintířovou*
Sestra Angelika Pintířová, boromejka, je obdařena opravdu mnoha dary. Sama pro sebe pokládá za dar i to, že je hyperaktivní, dnešním jazykem má ADHD. Zvládá toho opravdu hodně a vše na nás působí nenucenou lehkostí. Setkání s ní je příjemné, ale nejen to, je naplněné až po okraj radostí a moudrostí. Přeji nám všem, ať se necháme nakazit. :)
Jaká jste byla jako dítě?
Známí mých rodičů z Německa, kteří mě poznali, když mi bylo asi 5 let, mi dali přezdívku „Engelchen mit Horn“ (andílek s rohama). Byla jsem živé dítě. V době mého dětství se podobné věci nediagnostikovaly, ale jsem přesvědčená, že mám ADHD. Potřebuju mít ve věcech systém, což je typické pro lidi s těmito speciálními potřebami. Rozhodně jsem nebyla hodná holčička. Moje mamka vždycky říkala, že jsem se měla narodit jako kluk. Koneckonců jsem byla čtvrté dítě. K tomu s námi doma žili tři staří lidé – maminčin otec, strýc a prateta. Nikdy jsem neměla problémy s řečí, což mi zůstalo. (smích) Doma jsme žili jen z jednoho tatínkova platu, takže jsem poměrně často slýchala „na tohle my nemáme“. Zpětně jsem vděčná za přítomnost starších lidí v našem domově. Třeba maminčin strýc byl úžasný. V podstatě mi nahrazoval prarodiče (ti zemřeli, když jsem byla moc malá). Narodil se ve Vídni, jezdil po světě s cirkusem Kludský. Vyprávěl mi o Benátkách, gondolách, cestování. To bylo úžasné. Na druhou stranu pro nás plný dům znamenal uskromnění. Museli jsme otáčet každou korunu. V dětství pro mě bylo padesát haléřů velká částka. Čeho jsme ale měli požehnaně, byla vzájemná láska a touha po sdílení.
Dáma i selka
rozhovor se sr. ThLic. Veronikou Katarínou Barátovou z Komunity Blahoslavenství
Z jaké rodiny pocházíš? Vnímala jsi, že se ve vaší rodině dělaly rozdíly mezi klukama a holkama?
Pocházím z tradiční katolické rodiny, měla jsem dva bratry. Ano, vnímala jsem tyto rozdíly v pubertě, ale jen mírně. Například v tom, že na vzdělání dívek se nedával stejný důraz jako u kluků, nebo že – podle mě v té době – si kluci mohli dovolit víc, být déle venku a podobně, kdežto já ne. Ale tyto rozdíly ze strany rodičů zcela pominuly, když jsem byla na vysoké škole.
Drogy v domě
„Kdybys mě tenkrát nevyhodila, tak už jsem byl v kriminále.“
rozhovor s anonymní matkou
Dnes navštívíme prostřednictvím vzpomínek jedné maminky rodinu, která se musela vyrovnávat s mnoha těžkými skutečnostmi. Jednou z nich byla i závislost syna. Domluvily jsme se, že s ohledem na širší rodinu nebudeme uvádět jména (a křestní jména použitá v rozhovoru budou smyšlená). Velmi si vážím nejen odvahy k osobnímu svědectví, ale i odvahy řešit a dotáhnout bolavé věci, s čímž se v rodinách bohužel otálí a doplácejí na to všichni zúčastnění. Kdyby toto svědectví pomohlo jen jedné rodině, nebo přispělo k více modlitbám za rodiny, které se potýkají se závislostí někoho z jejich řad, nebylo zbytečné.
Svět z výšky
dvojrozhovor s Kamilem Psotkou a o. Antonínem Hráčkem
Že moravský Velehrad není jen jeden, ale že je po světě rozeseto mnoho dalších „Velehradů“ – českých pastoračních domů, ví asi kdekdo. Že existuje jakási fenomenální akce v Dolomitech právě v domě Velehrad, jsem taky slyšela už mockrát; dokonce zhlédla s přáteli i promítání s barvitým líčením křesťanské akce spojené s vysokohorskými túrami. A když jsem viděla snímky z ferrat (zajištěných lezeckých cest), bylo mi jasné, že u toho chci být taky. Až mi jednou o. František Petrík, který akci organizoval spolu se svým spolupracovníkem Kamilem Psotkou ze Starého Města (u Velehradu!), řekl: „Tys ještě nebyla v Dolomitech? Tak já tě zvu!“
A tak Vás zvu taky – na malý exkurz propojení duchovního světa s tím sportovním.
O své zkušenosti se zde dělí průkopník akce Kamil Psotka a současný duchovní správce domu Velehrad v italském/tyrolském San Martinu o. Antonín Hráček. O. František Petrík se už od roku 2015 dělí v nebi, ale chcete-li si přečíst rozhovor s ním, zabruste do svého archivu Rodinného života (1/2011 Svatba včera a dnes) nebo na náš Facebook.
Na pozitivní vlně
rozhovor s manželi Gottwaldovými
S Vojtou a Štěpánkou jsme si povídali o jejich strastiplné cestě k vytouženému dítěti. S pomocí Boží nám své zkušenosti předávají jako ti, kteří se nakonec vytouženého děťátka dočkali, a mohou tak svědčit o tom, že diagnóza neplodnost není konečná.
V Tomovi je Kristus, kterému můžu sloužit
rozhovor s Olgou Kvapilovou
Tento rozhovor Vám umožní nahlédnout do rodiny, do srdcí lidí, kteří vědí, jaké je to stát mezi životem a smrtí, a kteří své vlákno víry drží statečně a mají ho i na obdarování. Děkuji Olince Kvapilové, že se podělila s tím, co prožili a prožívají dále po manželově mozkové příhodě. Je to jen malý výsek z velkého úsilí a snažení, snad Vás osloví svou ryzostí a svým duchovním přesahem.
Zlatí kováři
rozhovor s paní Věrou Mičkovou
Na maturitním plese našeho syna jsme se seznámili s noblesní učitelkou. Její učni-maturanti si ji velmi oblíbili a pozvali si ji na celý ples ke svému stolu. I po maturitě ji stále navštěvují. A my víme proč. Její moudré vyprávění zaujme, je velmi poutavé a část z něj Vám nyní nabízíme.
Nevzdám To
rozhovor s o. Martinem Kudlou
O osamocení v těžkostech dnešní mládeže, o jejich touze po čistých vztazích, o vzniklém poutním místě za čisté vztahy pro náš časopis Rodinný život rozmlouval otec Martin Kudla, kaplan pro mládež místeckého děkanátu.
Hledači a srdcaři
rozhovor s Denisou Kracíkovou
Připravili jsme pro vás rozhovor s Denisou Kracíkovou, o které se na webových stránkách Arcidiecézního centra pro mládež dozvíte: Mladá, nadějná a velmi přívětivá vedoucí ADCM. Miluje florbal, squash a pozdní vstávání. Pokud se o centru pro mládež, o tom, co dělá a s jakými mladými se v centru potkávají, i osobě vedoucí chcete dozvědět více, máte dvě možnosti: Denisu někde potkat, a pokud bude mít čas, zapříst rozhovor, ale protože to není tak jednoduchá záležitost, nabízíme i druhou variantu, přečíst si tento rozhovor.
Metaloví fanoušci v kostele
rozhovor s o. Pavlem Šupolem
Když přijedete koncem třetího týdne v srpnu do Vsetína, město je plné mladých (bez ohledu na věk), odevšad zní hudba, před Domem kultury se tančí, hlavní zastávka na náměstí je zastavěná velkou tribunou a při setmění se dávají do pohybu snad i dlažební kostky. Mezi účastníky multižánrového křesťanského festivalu UNITED potkáte i jednoho z hlavních organizátorů, otce Pavla Šupola, nadšeného propagátora křesťanské hudby, současně vicerektora kněžského semináře v Olomouci a správce studentských kolejí. Zvu Vás nyní na krátkou exkurzi po jeho aktivitách, případné zájemce o další informace odkazuji na webové stránky hudba.signaly.cz.
Vstaň a choď
rozhovor s manželi Svojanovskými
Manželé Svojanovští nám před časem (5/2015) dali nahlédnout do svých rodinných peripetií a zázraků. Tentokrát se podělí o své zkušenosti z práce osobních asistentů, přiblíží okolnosti vzniku této služby u nás a možnosti, které dnes handicapovaným lidem prostřednictvím rozsáhlého týmu obětavců nabízejí.
Touha po kráse
rozhovor s manželi Jemelkovými
Může být tak rok 1998, navštěvujeme se skupinou mladých ateliér Jana Jemelky na Dolním náměstí v Olomouci, obdivujeme jeho dřevoryty, skici a grafiky, pokládáme všetečné dotazy. 1999? Setkání s Otmarem Olivou v jeho velehradském ateliéru; oba dva umělci spolu dlouhá léta spolupracují. 2000 – učím jednoho nadaného žáka, jmenuje se Vojta Jemelka a včera jsem sedmákům ukazovala jeho zdařilou kresbu, kterou ve škole zanechal na ukázku pro budoucí generace. Rok 2007 – nahráváme už pro časopis rozhovor s panem Jemelkou a navštěvujeme nový ateliér, tentokrát v domě, který nejdřív zakoupili a pak zjistili, že po generace patřil jeho předkům. 2017 – volá mi autor tohoto rozhovoru, že potkal Jemelkovy a jsou ochotní hned zítra natočit rozhovor. Konec červené nitě táhnoucí se osobními vzpomínkami a nyní se i Vy seznamte s milými kulturními bytostmi – Janem a Alenou Jemelkovými.
Trocha zodpovědné drzosti
rozhovor s manželi Čechovými
Cestování na větší vzdálenosti s malým dítětem, natož s několika, je možná pro většinu manželských párů něco nepředstavitelného, co si s ohledem na nejrůznější rizika raději odřeknou. Najdou se ale i světoběžníci, pro které je takto strávený čas hnacím motorem pro období všednodenní rutiny a především příležitostí k prohlubování vztahu a docenění hodnoty rodiny. Následující rozhovor proto třeba může působit jako určitá kuriozita, přesto doufám, že Vás, milí čtenáři, potěší nebo v něm najdete povzbuzení.