Rozhovor
Rodiče z děcáku
Rozhovor s anonymními manželi
Milí čtenáři,
rádi bychom vám dali možnost nahlédnout do života mladé rodiny se třemi malými dětmi. Tato rodina má své specifikum v tom, že oba manželé (rodiče dětí) pocházejí z dětského domova a byli adoptováni náhradními rodiči. Jsme rádi, že nám umožnili podívat se na adopci ze strany dospělých dětí z dětského domova, které měly štěstí, že se dostaly do úplných rodin. Vzhledem k tématu rozhovoru jsme zvolili anonymní formu. To by nám však nemělo bránit v tom, abychom se na náhradní rodinnou péči podívali jejich očima.
Naše cizí děti
Rozhovor s manželi Hrabovskými
Manželé Jaroslav (51 let) a Josefa (46 let) Hrabovští se spolu seznámili před třiceti lety. Dva roky spolu chodili a poté se vzali. Jak sama paní Hrabovská uvádí, do vztahu šla s tím, že si vybírá otce svých dětí. Postupně se jim jich narodilo pět, čtyři dcery (26, 24, 20 a 16 let) a jeden syn (22 let). Do této početné rodiny přijali tři děti do pěstounské péče, dva chlapce (19 a 16 let) a jedno děvče (18 let). Pěstounství, domov a srdce otevřené dětem, jim v mnoha směrech změnilo život a bylo hlavním tématem našeho společného setkání. Paní Jožanka pracuje jako vychovatelka v domově mládeže a pan Jarek se stal pěstounem na plný úvazek.
Církev má spojovat
Rozhovor s manželi Šmídkovými
Když jsme uvažovali, kteří manželé mají asi zkušenosti ve službě v církvi a kteří by mohli být zajímaví pro naše čtenáře, vzpomněla jsem si na své přátele manžele Šmídkovy, se kterými se znám už čtvrt století, a ještě s kolegyní jsme se k nim do Brna objednaly na návštěvu. Doufám, že toto příjemné setkání nebylo milé jen nám, ale bude povzbuzující i pro vás čtenáře.
Marie a Martin Šmídkovi sami sebe popisují jako „postarší manžele, rodiče čtyř dětí, prarodiče pěti vnoučat“. Někteří čtenáři je možná budou znát z Manželských setkání, kterých se účastní pravidelně již dvacet pět let. Marie vystudovala stavební školu a Martin matematiku. Jak sám říká, věnoval se počítačům ještě v době, kdy to bylo úžasným dobrodružstvím. Pracuje jako programátor.
Protože jsme přátelé už dlouho, dovolím si ponechat v rozhovoru tykání.
U Boha je začátek i konec
Rozhovor s anonymními manželi
Jako dítě jsem neměla ráda knihy, filmy s otevřeným koncem. Jejich nedokončenost mne provokovala, chtěla jsem mít jasno. Ale život nás často staví před otevřené konce lidských dramat a učí nás pokoře a žasnutí, čeho je schopný člověk a co dokáže Bůh.
Zvu vás k nahlédnutí do života jednoho manželského páru, který toho už prožil hodně a je stále na cestě k sobě navzájem. Velmi si vážím jejich ochoty podělit se o své zápolení. Jak sami říkají: „Domluvili jsme se, že musí vyjít na světlo vše zlé, aby byla tím více patrna Boží proměna v nás.“ Dohodli jsme se na jejich anonymitě a změně jejich jmen. Rozhovor vznikal korespondenčně. Odpovídali každý zvlášť otázku po otázce a před odpovědí na další otázku si mohli přečíst zkompletované své předchozí reakce, které jsem jim posílala. My čtenáři jsme zváni nejen ke čtení, ale i k modlitbě za ně a za další manžele, kteří jsou stále na cestě.
Kluci potřebují prostor a dost času s tátou
Rozhovor s Matoušem Machů
Matouš je synem salesiánských spolupracovníků, dělá zástupce pro mládež za vikariát Litomyšl v královéhradecké diecézi, hlavního pečovatele na Manželských setkáních v Litomyšli, studuje geologii na PřF UP v Olomouci. Je mu 23 let a je katolík.
Smysluplný čas
Rozhovor s Pavlou Kotíkovou
S Pavlou Kotíkovou jsem se potkala na několika setkáních, kde vytvářela programy pro mladé lidi nebo s nimi pomáhala. Na jednom letním týdenním setkání jsem byla svědkem, jak se toto usměvavé děvče přes den věnovalo dětem a mládeži, pro které tam bylo, a po večerech a nocích vyřizovalo mailem další úkoly. Setkání s ní má pro mne příchuť čokolády, kterou s námi vyráběla a jejíž recept najdete na konci tohoto povídání. Bylo to dobré a zajímavé zároveň. Přeji, aby i vám článek „zachutnal“.
Výtah do nebe
Rozhovor s manželi Jelínkovými
Manželé Andrea (34 let) a Jiří (35 let) Jelínkovi jsou manželé 8 let a jejich velkou společnou radostí jsou děti Honzík (6 let) a Lucie (3 roky). Paní Andrea, povoláním učitelka, je momentálně na mateřské dovolené, pan Jiří pracuje jako správce IT. Otevřeně a vstřícně se mnou rozmlouvali na téma, které je zásadním pilířem jejich vzájemného vztahu, víra v manželství.
Vylétávání z hnízda
Rozhovor s manželi Spurnými
Manželé Milada (51 let) a Jiří (54 let) Spurní spolu žijí úctyhodných 29 let. Z tohoto krásného vztahu postupně vzešlo šest úžasných dětí, nejstaršímu je 28 a nejmladšímu 9 let. Paní Milada byla donedávna manželkou a matkou na plný úvazek. V roce 2013 začala pracovat pro Charitu Prostějov v Domově Daliborka. Pan Jiří pracoval dlouhá léta v místním zemědělském družstvu. V polovině roku 2014 však odešel. Jeho srdce ovšem (kromě rodiny) patří kovářskému řemeslu, kterému se vyučil a které také celý život aktivně provozuje. V současné době už má i zdatného následovníka ve svém synovi, který po svém otci lásku k řemeslu zdědil.
Zažít, vidět, zkusit
Rozhovor s Hankou Zímovou
Skotské pobřeží, česká emigrantka, zásnuby, plněný krocan, zdravotní sestra, skotská whiskey… možná si po přečtení slov, která spolu zdánlivě nesouvisí, říkáte, že otočíte list a tento rozhovor přeskočíte… Pokud tomu tak je, dovolte mi, abych vás pozvala na roční cestu do Skotska, při které všechna tato slova získají svůj smysl… Přesvědčí vás o tom sami aktéři příběhu: zdravotní sestra Hanka a její rodiče, Hana a František Hynkovi.
Na chlapa ať je spolehnutí
Dvojrozhovor s Jaromírem a Janem Liškovými
Milí čtenáři, přijměte pozvání k rozhovoru s dvěma otci Liškovými – Jaromírem Liškou, tátou šesti dětí, a Janem Liškou, jeho synem a knězem. Řeč bude o přítomnosti modlitby v rodině, roli táty a jeho vztahu k dětem i o hnutí Modlitby otců. Oběma otcům děkujeme za ochotu, s níž se podělili o své postřehy.
Rozhovor s panem Jaromírem Liškou
Představte se, prosím, našim čtenářům:
Jmenuji se Jaromír Liška, jsem ženatý, s manželkou máme šest dětí, tři kluky a tři holky. Nejstarší dceru se synem jsem vyženil, když jsem si vzal Zdenu, svoji manželku, která byla vdova. Deset let už bydlíme na faře v Moravské Třebové a jak život jde, tak se ho snažíme brát. Nejstarší dcera Zdena je vdaná v Brně, má dvanáctiletého syna, po ní přišel Honza, kterému bude letos 31 let a je knězem. Pak máme Lenku, vdanou v Olomouci, která má dcerku Bětušku a teď čeká druhé mimčo, a potom Míru, Vojtu a nejmladší Marušce je šestnáct let.
Děti to vždycky přežijou
Rozhovor s manželi Tomáškovými
Už samotná cesta k manželům Tomáškovým je malé cestování; oni bydlí „v lese“- dovídám se a na konci vísky začínám litovat, že túruji auto po jakýchsi výmolech s přezdívkou „cesta“ a raději jsem si nepůjčila obojživelné vozidlo; po dojezdu se mi protřelí cestovatelé smějí, že přece bydlí v katastru obce. Však si je sami „přečtěte“…
Jo, a ještě si neodpustím to, co se může stát i tak zkušenému časopiseckému harcovníkovi, jako je jeho mnohaletý grafik, který mi na jednom z posledních setkání nad Kostelníčky (několik měsíců po natáčení tohoto rozhovoru) jen tak mimochodem sdělil, že se mu podařilo omylem smazat všechny fotky pořízené během rozhovoru. „To mi říkáš až teď?“ oprávněně jsem hartusila. „No, já věděl, že se budeš zlobit, tak jsem ti to raději neříkal…“ Tak to jenom tak na okraj, milí čtenáři, abyste si náhodou nemysleli, že dělat rozhovor je jenom nějaké takové hogo fogo nebo lážo plážo.
Normálně být spolu
Rozhovor s Markétou Šobáňovou
Dnes můžeme společně navštívit rodinu, která žije v dřevěnici na Valašsku. Průvodkyní nám bude maminka Markéta, která, jak zjistíte, nejenže toho stíhá hodně doma, ale i ve své profesi, a pokud budete chtít, můžete si kromě milého povídání a inspirujících podnětů pro svou rodinu odnést i zajímavý nápad k rodinnému štědrovečernímu stolu. Přejeme pěkné setkání.
Luky v ruce Boží
Rozhovor s manželi Mikšů
Manželé Mikšů se poznali v Komunitě Blahoslavenství, kde oba původně směřovali k zasvěcenému životu, a ke svému manželskému povolání se museli postupně probojovat. Dnes bydlí v Křenovicích u Brna, mají dva syny, Samuela a Damiána. Duch a vůně Komunity Blahoslavenství se však nevytratily, jsou přítomné v jejich krásném domě, prostoupeném přítomností ikon a modlitby, i ve způsobu, kterým nahlížejí své manželství a vztahy. Přijměte pozvání k povídání, které se odehrávalo v laskavé atmosféře, obohacené přítomností dětí, jejich hravostí a bezprostředností.
Pavel: Jsme spolu osm roků a od začátku manželství jsme bydleli v Brně, před třemi roky jsme se přestěhovali do Křenovic u Slavkova. Ľubka předtím, než odešla na mateřskou, pracovala jako zdravotní sestra a já celou dobu, co jsme manželé, pracuji v Proglase, několik posledních let jako šéfredaktor. Oběma nám bude za pár týdnů 38 let. Máme dvě děti, Samuela (čtyři roky) a Damiána (16 měsíců). Poznali jsme se v Komunitě Blahoslavenství.
Kulíšci
Rozhovor s paní Romanou Ľuptáčikovou
Když si na webu Nedoklubka, občanského sdružení pomáhajícího předčasně narozeným dětem, kliknete na rubriku příběhů, najednou zjistíte, kolik musí být kolem nás maminek, kterým se narodí dítě příliš brzo. Jednou z těchto statečných žen je i paní Ľuptáčiková, která o sobě říká:
Jmenuji se Romana Ľuptáčiková a s rodinou bydlíme cca 30 km jihovýchodně od Prahy. Já i manžel pracujeme ve zdravotnictví (já jako zdravotní sestra a manžel je zdravotnický záchranář). Máme tři děti – Tamaru (pět let) narozenou o osm týdnů dříve (tedy ve 32tt) a dvojčata Eriku a Tomáše (dva roky) narozené o pět týdnů dříve (tedy v 35tt). Při hledání informací souvisejících s předčasným porodem a následnou péčí o nedonošené děti jsem narazila na Nedoklubko, o.s., kde jsem čerpala hodně informací a podpory ze zveřejněných příběhů „nedonošeňátek“, a posléze jsem s Nedoklubkem začala spolupracovat, protože jsem měla a mám potřebu vrátit tu podporu, které se mi dostalo.