Svět z výšky

dvojrozhovor s Kamilem Psotkou a o. Antonínem Hráčkem

Že moravský Velehrad není jen jeden, ale že je po světě rozeseto mnoho dalších „Velehradů“ – českých pastoračních domů, ví asi kdekdo. Že existuje jakási fenomenální akce v Dolomitech právě v domě Velehrad, jsem taky slyšela už mockrát; dokonce zhlédla s přáteli i promítání s barvitým líčením křesťanské akce spojené s vysokohorskými túrami. A když jsem viděla snímky z ferrat (zajištěných lezeckých cest), bylo mi jasné, že u toho chci být taky. Až mi jednou o. František Petrík, který akci organizoval spolu se svým spolupracovníkem Kamilem Psotkou ze Starého Města (u Velehradu!), řekl: „Tys ještě nebyla v Dolomitech? Tak já tě zvu!“
A tak Vás zvu taky – na malý exkurz propojení duchovního světa s tím sportovním.
O své zkušenosti se zde dělí průkopník akce Kamil Psotka a současný duchovní správce domu Velehrad v italském/tyrolském San Martinu o. Antonín Hráček. O. František Petrík se už od roku 2015 dělí v nebi, ale chcete-li si přečíst rozhovor s ním, zabruste do svého archivu Rodinného života (1/2011 Svatba včera a dnes) nebo na náš Facebook.

 

20 let v Dolomitech


psotkaKdo je Kamil Psotka:
44 let, strojní konstruktér, organizátor různých aktivit v rámci farnosti nebo děkanátu (farní tábory, služba ve farnosti u oltáře či přinášení sv. přijímání nemocným, děkanátní ples, 20 let organizace zájezdů do Dolomit), ženatý, 3 dcery ve věku 5 let, 2 roky a nejmladší 4 měsíce.

Jak to všechno začalo?
V povodňovém roce 1997 byl P. František Petrík ustanoven děkanem v Uherském Hradišti. Přesně před 20 lety, v zimě začátkem roku 1998, nadšeně místní mládeži povídal o tom, jak pravidelně jezdíval s farnostmi, ve kterých byl dříve farářem nebo děkanem, o letních prázdninách do Dolomitů. Hodlal v této aktivitě pokračovat i nadále, chyběla jen drobnost: kdo si vezme tuto akci organizačně na starost? František Petrík sliboval dát kontakty na předchozí organizátory a sám akci zaštítit jakožto duchovní doprovod. Mne tato akce oslovila, i když s horami jsem měl zkušenosti nanejvýš ve Vysokých Tatrách. Měl jsem také před státnicemi, a tudíž málo času. Když P. Petrík viděl můj zájem, řekl: „Nevadí, seženu Ti ještě někoho, abyste se spolu podělili o všechno, co je potřebné k organizaci akce.“ Toho „Někoho“ skutečně sehnal. Ve finále to ale dopadlo tak, že dotyčný do Dolomitů ani nejel. Ale nakonec vše potřebné bylo připraveno a my absolvovali krásný týden v prostředí, které si většina příchozích napoprvé zamiluje.

Jak taková „akce Dolomity“ probíhá?
Autobus lidí přijede do severní Itálie, kde bydlíme stále na stejném místě – v domě ve Sv. Martinu v Tyrolsku kousek od Toblachu, který nese označení Velehrad. Tento dům pořídil v roce 1968 biskup Škarvada jako místo setkání pro české a slovenské krajany žijící v Rakousku, Německu a Itálii. Vedoucím domu byl vždy český kněz, dříve to byli salesiáni (dlouhá léta P. Jiří Kopic, SDB.), nyní je to diecézní kněz P. Antonín Hráček.
Většinou je s námi ještě kněz, kterého oslovím a přijíždí s námi již z České republiky. Každý den je možnost zúčastnit se mše svaté v kapli přímo v domě, obvykle ráno, a po společné snídani odjíždíme do některé části Dolomitů, kde je naplánováno několik celodenních túr různých stupňů obtížnosti, každý účastník má možnost si jednu z nich vybrat a během dne absolvovat. Navečer se všichni vracíme zpět a spokojení a unavení si dáme večeři a seznámíme se s plánem tras na následující den. Ti, kteří nepadnou po večeři únavou do postele, si rádi dají skleničku moravského vínka a popovídají si o svých zážitcích z horské túry.

psotkoviCo je pro Tebe osobně největším přínosem při přípravě „akce Dolomity“ a pak při samotném pobytu v San Martinu?
Na takto prožité dovolené je vlastně zapojena fyzická, duševní i duchovní stránka člověka, což účastníci nejvíce kvitují. Jednak možnost každodenní mše svaté a druhá neoddělitelná skutečnost, že v horách se člověk cítí Bohu nějak blíž. Skrze velikost hor si uvědomuji, o co je větší velikost Tvůrce. Skrze krásu hor si zase uvědomuji Boží Lásku, která toto vše stvořila pro člověka. Ještě bych doplnil, že během týdne mají účastníci možnost osobního rozhovoru s knězem, účastnit se modlitby breviáře a minimálně jedenkrát bývá adorace v kapli.

Změnilo se něco ve strategii přípravy, obsazení zájezdu nebo v prožívání samotného pobytu za oněch posledních 20 let?
Samozřejmě za ty roky člověk nasbíral určité zkušenosti, takže bych řekl, že došlo k technickému vylepšení akce a snad i zvýšení komfortu pro zúčastněné. Co se týká obsazení zájezdu, tak v prvních letech byli více zastoupeni studenti, protože informace o Dolomitech se rozšiřovaly nejdříve mezi studenty na jejich akcích. Nyní je rovnoměrné zastoupení všech věkových skupin, většinou se lidé sami ozývají a přihlašují a dojde tak k úplnému obsazení, aniž by se akce nějak veřejně prezentovala.

Má pro Tebe nějaké místo v Dolomitech zvláštní význam? Jaké a proč?
Pro mne mají význam obecně Dolomity jako takové. Zaprvé proto, že pro mne je pobyt v Dolomitech také fyzickou, duševní i duchovní obnovou. Za druhé jsem se zde seznámil s mojí ženou, a tak se tam rádi vracíme. Také vnímám ještě jeden aspekt: můj děda byl za první světové války na frontě někde v Dolomitech, i další příbuzní tam byli. Děda se vrátil domů, ale jeho bratr zde v horách zůstal. Tak myslím trochu i na ně. Při túrách se často setkáváme s artefakty první světové války.
Samozřejmě jsou místa, která mám v Dolomitech rád kvůli kráse hor. Třeba teď se mně vybavuje část Dolomitů se jménem Cadini. Ale každá část hor skýtá jedinečná krásná místa.

 

Střípky z Velehradu

hracekKdo je o. Antonín Hráček:
Na kněze byl vysvěcen v roce 1996 v olomoucké katedrále sv. Václava. Nastoupil jako kaplan do farnosti Otrokovice, kde sloužil 2 roky, a zároveň se věnoval práci s mládeží ve zlínském děkanátu. Od roku 1998 působil jako administrátor ve farnosti Velký Ořechov a v roce 1999 nastoupil jako spirituál na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži.

Jak dlouho spravuješ Pastorační dům Velehrad v St. Martinu? Jak ses vlastně dostal do Dolomitů?
V pastoračním domě působím již 11. rokem, byl jsem tam poslán otcem arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2007. Mým úkolem bylo převzít správu domu místo kněží salesiánů, kteří zde od roku 1975 působili, a pokračovat dál ve službě návštěvníkům domu.

K čemu dům slouží, využívají jej jen čeští poutníci?
Jelikož se dům nachází v krásném horském údolí v obci St. Martin/Gsies v nadmořské výšce 1310 metrů a je nedaleko majestátných Dolomitů, slouží k duchovně-rekreačním pobytům pro bohoslovce, kněze, zasvěcené osoby, farnosti, školy, rodiny, mládež, společenství a další zájemce. V zimě k nám přijíždějí zájemci o lyžování, v letních měsících o vysokohorskou turistiku. Ubytováváme především hosty z České republiky, občas k nám přijíždějí také poutníci ze Slovenska.

velehradStihneš si při svých kněžských povinnostech zasportovat, vyběhnout do kopců?
V zimě se snažím dle možností věnovat běžeckému lyžování na kvalitně upravených běžeckých trasách a v letních měsících alespoň jednou za týden s hosty absolvovat nějakou náročnější vysokohorskou túru, případně zdolat nějaký vyšší vrchol za pomoci jištěných vysokohorských výstupů, tzv. via ferrata.

Co Tě čeká v nejbližší budoucnosti a jak vidíš budoucnost Velehradu?
Za pomoci pastoračních spolupracovníků se budu nadále věnovat hostům – poutníkům a jejich doprovázení. Jelikož je zájem o pobyt velký, vidím budoucnost Pastoračního domu Velehrad s optimismem.

 

Za rozhovory a nadšení pro službu druhým děkuje Šárka Chlupová

 

petrikP. František Petrík se narodil 10. června 1950 v obci Dubodiel, okr. Trenčín. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973 v Olomouci.
Působil v duchovní správě v Ostravě-Zábřehu, Hoštejně, Maletíně, Mohelnici, Mírově, Studené Loučce, Městě Albrechticích, Hynčicích, Janově u Krnova, Valštejně, Rožnově pod Radhoštěm, Napajedlích, Spytihněvi, Uherském Hradišti a naposledy jako kaplan ve farnosti Olomouc – sv. Mořic.
V arcidiecézi byl pověřen službou děkana v děkanátu Valašské Meziříčí, později v děkanátu Uherské Hradiště. Řadu let byl členem kněžské rady, pastorační rady a sboru konzultorů. Na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži byl spirituálem a ředitelem. Dále vykonával službu biskupského delegáta pro trvalé jáhny, spirituála na Caritas-VOŠs Olomouc a byl pověřen i duchovní službou pro vězně.

Zemřel roku 2015 v Olomouci po těžké nemoci ve věku 64 let.

foto: Šárka Chlupová

 

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu