Nevzdám To

rozhovor s o. Martinem Kudlou

O osamocení v těžkostech dnešní mládeže, o jejich touze po čistých vztazích, o vzniklém poutním místě za čisté vztahy pro náš časopis Rodinný život rozmlouval otec Martin Kudla, kaplan pro mládež místeckého děkanátu.

kudlaOtče Martine, spolu s animátory jste se rozhodli povzbuzovat mladé k čistým vztahům. Kde jste k tomu vzali odvahu?
To vlastně ani nevím, ale každopádně člověk musí počítat s nelibostí věřících i nevěřících, že církev vytahuje témata, kterým dle nich nerozumí. Není to jako mluvit o půstu či almužně, vyvolává to silnější emoce u dnešní společnosti, která často klade smyslnost jako nejlepší chvíle života.
Vždy mě zajímala témata jako identita muže, ženy, pochopení jejich spirituality, jejich slabostí. A pak příběhy mladých, co řeší, jak bojují, nebo naopak se ztrácejí ve vztazích s přáteli, partnerských vztazích… to člověka nutí najít cestu, jak jim pomoci.

Založili jste na kopci u Palkovických hůrek poutní místo Nevzdám To. Čím se liší od jiných poutních míst?
Myšlenkou. Není tam žádná zázračná voda, nebylo tam žádné zjevení :), ale je tam silná myšlenka.

A tou myšlenkou je?
S mládeží, se kterou pracuji od roku 2009, jsme začali vnímat, že pro mnoho mladých je matoucí, že ne každý křesťan je křesťanem. Že totiž ti, kdo se považují za křesťany a chodí do kostela, žijí své „evangelium“, a ne Evangelium Ježíše Krista. A to se často láme u mladých s příchodem puberty, kdy touží po vztahu a neumí některým věcem říkat ne, i když jsou vnitřně špatné. V nejkritičtějším věku puberty zůstávají často osamoceni ve své snaze zachovat si čisté srdce. Přitom je to pro ně čas nejtěžšího boje, ve kterém při prohře ztrácejí důstojnost krásy člověka a utržené rány jim brání v růstu a nalezení radosti ve vztazích, a to po dlouhý čas jejich života.
Chtěli jsme vytvořit maják pro mladé, hmatatelné místo, které by povzbuzovalo osamělé křesťany toužící po vztazích dle Ježíše. Místo, které jim bude říkat: „Nejsi v tomto boji o krásné čisté vztahy a budoucí šťastnou rodinu sám.“ (Rodinou v širším významu může být chápáno i řeholní společenství.)

Poutní místo je spojeno se světicí Marií Goretti. Možná ne všichni čtenáři tuto světici znají. Řekněte nám, proč jste si z celého nebe svatých vybral právě ji?
Hledali jsme přímluvce, který by se přimlouval za nás, kteří chceme jít skutečně za Kristem bez zrádných kompromisů. Nakonec jsme vybrali sv. Marii Goretti, která dokázala říci objektivnímu hříchu jasné ne, a to i za cenu prolití své krve. Zdálo se nám, že nejlépe zdůrazňuje naši myšlenku. Že totiž má smysl nevzdat boj o život lásky bez hříchu. Vždyť Maruška, jak ji nazvala řezbářka, dokázala říci jasné NE smilstvu mimo manželství. Ona nám slabým také ukazuje, že Kristus nás může osvobodit od strachu, od závislostí, od žádostivosti až tak, že dokážeme odmítnout hřích nebo odmítnout spolupráci na něm. V Kristu člověk dokáže zastat heroické postoje.

Název poutního místa zní Nevzdám To. „To“ se píše s velkým T – co ono „To“ vlastně znamená?
Toto místo jsme nazvali Nevzdám To, protože ti, kdo ho navštěvují, nechtějí vzdát náročnou cestu Lásky, skutečné Lásky, které nás učí Kristus. Oním „To“ je míněn Boží příslib, že naplní naše srdce, které touží po lásce a dobru, a to skrze čisté vztahy – přátelské, manželské a pak ty na věčnosti v radostném společenství Boží rodiny.

nevzdamTo už nás tedy přivádí k podtitulu vaší iniciativy Čisté vztahy, krásná rodina, Nebe. Je tam naznačena jasná souvislost. Zkuste nám proto přiblížit, jak moc je podle Vás předmanželská čistota důležitá?
Jedni mladí zamilovaní, kteří se snažili o předmanželskou čistotu, prohodili, že bez předmanželské čistoty nelze mít krásné manželství. Ono to není zase tak úplně pravda, protože i když dva zamilovaní žijí již tělesně před manželstvím, tak sice ztrácejí schopnost se více poznat, ztrácejí kontakt s Bohem, nefunguje jim modlitba a v jejich nitru je narušena úcta k novému životu, ale přesto můžou mít vztah, který se nerozpadne a může fungovat. Ale jisté je, že okradou své děti o veliký batoh lásky, který Bůh do toho jejich vztahu mohl vložit. Děti potřebují strašně moc lásky a rodiče, kteří spadli do pasti hříchu-sobectví, je o tuto lásku ochudili.
Každý hřích v sobě nese heslo: „Po nás potopa“, každý hřích dopadá na ty nejslabší, nejzranitelnější, a to jsou děti počaté, nebo ty, které počaté budou. Každý hřích přináší smrt, neboli násilí proti životu, nedostatek lásky.

Nedubluje však Vaše iniciativa známější Společenství čistých srdcí? Nebo v čem je odlišná?
Je to v něčem podobné. Rozdíl je v tom, že nemáme žádné členství, nemáme prstýnek, ale sochu na poutním místě, nemáme žádné sliby, zato se potkáváme minimálně jednou za rok a snažíme se o tomto tématu mluvit a diskutovat. V rámci aktivity také vznikla 15minutová nedělní modlitba za sebe navzájem, za rodiny a mír v naší zemi. Každý přihlášený dostane dopředu upozornění prostřednictvím SMS. Rovněž podporujeme finančně několik organizací, které sledují naše cíle. Jedná se o organizace podporující úctu k životu, rodiny založené na úctě muže a ženy a křesťanská lidská práva.

Důvody a myšlenku založení poutního místa už známe, ale ještě jsme nezmínili, kdy vzniklo, a další praktické aspekty jeho založení.
Poutní místo jsme s mladými vybudovali v roce 2013 za podpory mnoha jiných. Od sponzora jsme dostali příslib 50 Kč za podpis na tom místě, kde teď poutní místo leží – u dvanáctimetrového kříže milénia. Během několika měsíců jsme měli přes pět set výšlapů. :) Sochu sv. Marie Goretti vytvořila řezbářka Marie Vytřasová, stejně jako relikviář ostatků sv. Marie Goretti. To, že nám spadly tyto ostatky do klína, bylo pro nás dalším potvrzením, že Bůh si přeje tuto cestu šířit dále.

Jednou ročně se na poutním místě Nevzdám To konají poutě. Jak taková pouť probíhá?
Pouť se koná jednou za rok první sobotu v květnu. Mladí putují ze tří míst na poutní místo – tam je mše svatá v 10.30. Pak sejdeme dolů na faru, kde je oběd, svědectví člověka, zamilovaného páru či novomanželů, kteří bojují o čistotu ve svém životě. Následuje zamyšlení a sdílení ve skupinkách. Celá pouť je zakončena adorací. Není to akce velká počtem účastníků, ale velká silou myšlenky, která nás stále více obnovuje a otvírá nám více oči i srdce. Myslím si, že myšlenka poutního místa Nevzdám To nás učí mluvit o tématech, která jsou pro mladého člověka přitažlivá, a to do doby, než to vzdá, pokud nemá oporu.

Proč se vlastně poutě konají v květnu? Sv. Marii Goretti slavíme až v červenci…
Je to doba, kdy mladí ještě nematurují, nemají zkouškové období, nejsou na prázdninách, ale už je hezky. Ryze praktické důvody. :)

Máte nějaké konkrétní příklady dopadů této iniciativy?
Např. někteří kněží se vyhýbají tomuto tématu frází: „To je až šesté přikázání.“ Ale nemůžeme pominout žádné přikázání a obzvláště nesmíme přestat mluvit o tom, co se dennodenně křiví. Musíme ukázat nepokřivený pohled na lidskou sexualitu, která je darem, aby člověk vystoupil ze svého sobectví a vstoupil do logiky sebedarování. Na začátku iniciativy byl např. jeden kněz proti soše sv. Marie Goretti, protože zbytečně prý vyvolává v mladých pocity viny, a doporučoval sochu sv. Jana Pavla II.

Takže máte pozitivní ohlasy na to, co děláte?
Myslím si, že pozitivní ohlasy nic neříkají o tom, zda je to dobré, nebo ne. Pro nás je znamením, že nás osobně to posouvá. Občas se na poutní slavnosti objeví mladé holky, kluci, kteří přišli jenom kvůli té myšlence, kterou vyznáváme. Ale nejsilnějším impulzem bylo to, jak už jsem zmiňoval, že nám byly darovány ostatky sv. Marie Goretti, i když naděje je získat byla nulová.

lavickaMluvil jste také o tom, že tato iniciativa stojí proti zrádným kompromisům dnešní doby. Jaké nepravdy jsou podle Vás dnešní mládeži, či lidem obecně, ohledně sexuality vštěpovány?
Nejzákeřnější chybnou myšlenkou, kterou se dnešní společnost vzdává skutečného krásného života, je falešný soucit. To je soucit, který nerespektuje hierarchii hodnot, nerespektuje to, že existují vnitřně špatné skutky, jak nás učí křesťanská morálka, a to za všech okolností a bez výjimky. Falešný soucit vychází z toho, že nevěříme, že Bůh má dobré srdce a učiní nás šťastnými. A tak si omlouváme neomluvitelné.
Pokud se soustředíme na oblast sexuality, tak v oblasti tělesné lásky vede tato lež k různým svůdným způsobům chování. Velké zlo vždy začíná u zdánlivě nepatrných věcí. Zmíním tedy jeden nebezpečný postoj, a to u žen.
Ženy hovoří svým tělem o postojích svého srdce a stanovují limity. Vyjadřují, co se dle nich má respektovat a proti čemu se samy nestaví. Pamatuji si, jak se někdy po roce 2000 „křesťanské“ dívky přizpůsobily v oblékání ostatním. Podlehly tomu stále silnému pokušení: „I my chceme být jako všechny ostatní národy“ (1Sam 8,20). I když chápu těžkost požadavku oblékat se cudně, je smutné, že ctnost cudnosti u věřících dívek a žen je velmi vzácná.
Zajímavou příčinou tohoto jevu je onen falešný soucit – soucit ženy samy se sebou, protože touží po blízkosti muže, a soucit ženy s mužem, pro kterého je těžké odolat své žádostivosti po těle ženy. Tím však má ona žena podíl na zlu, které činí někdo jiný – muž. Naše touhy jsou pak víc než dobro popsané v Božích přikázáních. Rád bych aspoň povzbudil ty, kteří se snaží o cudnost navzdory osamocenosti na tomto poli.

V čem vidíte příčinu této změny postoje u věřících žen a dívek?
Tou smutnou příčinou je, že to jsou často „kosteloví“ kluci, kteří zesměšňují cudné postoje věřících holek. To protože sami se neumí ukáznit ve svých myšlenkách. Pro dívky a ženy je velice těžké odolávat tlaku světského okolí a výsměch cudnosti z řad věřících je pak srazí na kolena.
Nikdo kluky nevede a nevychovává k úctě vůči ženě, protože rodiče si řeknou, že o kluka se v této oblasti nemusí starat, ale o holku ano, protože je jako žena v této oblasti daleko zranitelnější. Přitom zdrojem násilí je ale ten kluk. Rodiče mají před Bohem větší zodpovědnost, když mají kluka, a ne holku. Žena-matka je citlivější vůči těm nepatrným, zranitelným a musí to předat svým dětem – dívkám, ale i klukům. Pokud se jí to povede, tak její děti nikdy nebudou příčinou válek, ale budou tvůrci míru.

gorettiMožná bychom mohli mluvit ještě o obecnější rovině, protože v úvodu jste řekl, že křesťané nejsou křesťany. Proč se to tak děje?
Pro mladé je obtížné vyznat se v tom, co je správné, neboť dnešní doba je naučila myslet podle lživých ideologických schémat. Těmi jsou např.: „Nesoudit nesprávné chování!“; „Pravda závisí na okolnostech“; „Poslušnost se nevyžaduje, práva ano!“ To všechno jsou výroky popírající křesťanské učení, a mladí to ani nevědí. Nikdo jim neříká, co je zlo, jak je rafinované, že zlo není to, co mi je nepříjemné, ale to, co Bůh jako zlo označil. Zapomněli jsme také na to, že hřích, za který nesu zodpovědnost (formální hřích), i hřích, za který zodpovědnost nenesu (materiální hřích), vždy ubližuje a zraňuje ty nejzranitelnější a to jsou děti narozené a také ty, které se teprve narodí, tedy budoucí generace.

Máte recept na to, jak situaci zlepšit – a to jak v oblasti sexuální, tak morální?
V oblasti sexuální je to především obrovský úkol pro rodiče, aby o těchto věcech od útlého věku s dětmi mluvili pravdivě a krásně. Klíčové je, jestli se rodiče sami snaží pochopit, proč je stvořil Bůh jako muže a ženu a jak je skrze úžasný dar sexuality vede k vykořenění vlastního sobectví a k větší lásce.
V oblasti morálky a odhalení skrytých liberálních postojů to je těžká otázka. Musíme předávat pravidla srozumitelným jazykem, ukazovat, co je morální a co morální není, abychom vysvětlili důsledky hříchu a krásu svobody člověka, ke které nás vede Kristus. Kdybychom to dokázali systematicky aspoň na církevních školách, u animátorů…

Děkuji Vám, otče, za rozhovor, a vyprošuji Vám plnost darů Ducha Svatého do Vaší služby.

Ptala se Vendula Kučerová

foto: Pavel Langer/Člověk a víra, Jakub Štefela

Web iniciativy Nevzdám To

 

2017 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu