Hledači a srdcaři

rozhovor s Denisou Kracíkovou

Připravili jsme pro vás rozhovor s Denisou Kracíkovou, o které se na webových stránkách Arcidiecézního centra pro mládež dozvíte: Mladá, nadějná a velmi přívětivá vedoucí ADCM. Miluje florbal, squash a pozdní vstávání. Pokud se o centru pro mládež, o tom, co dělá a s jakými mladými se v centru potkávají, i osobě vedoucí chcete dozvědět více, máte dvě možnosti: Denisu někde potkat, a pokud bude mít čas, zapříst rozhovor, ale protože to není tak jednoduchá záležitost, nabízíme i druhou variantu, přečíst si tento rozhovor.

denisaJak ses dostala k práci na centru pro mládež?
Doufám, že Božím řízením. :)

Jako že Tě jednou Pán Bůh vzbudil a řekl: „Deniso, …“
Jo, řekl: „Ty pudeš! Je třeba trpět, půjdeš na centrum pro mládež.“ :)
Znali jsme se s otcem Petrem Bulvasem, spolupracovali jsme v jednom děkanátu, on byl kaplan pro mládež, já zástupce za děkanát. To jsem byla ještě poslušná, nadšená a aktivní. Poté mé kroky vedly do Zlína, kde jsem se zapojila do činnosti RR49 (zlínské vysokoškolské katolické hnutí). No a když jsem ve Zlíně končila, na centru pro mládež zároveň končil i tehdejší vedoucí Jenda Váňa, tak otec Petr hledal někoho místo něj a asi si řekl, že bych nebyla špatná volba.

Čím se ADCM zabývá? Co tam děláte, kromě dobrého kafe? :)
No hlavně to kafe. Protože otec Jindřich Poláček říká, že modlitby a kávy není nikdy dost, tak to je naše gró. :) Ale jinak je naše činnost velmi pestrá, odvíjí se od plánů Sekce pro mládež ČBK. Takže když byl minulý rok Světový den mládeže v Krakově, angažovali jsme se v přípravě na něj. Letos máme Celostátní setkání mládeže v Olomouci, což je tři čtvrtě roku intenzivní práce plus předtím organizace diecézního a celostátního fóra. Jednou za dva roky (tj. i letos) máme Arcidiecézní setkání mládeže… je to pestré.
Naší takovou velkou radostí (myslím, že můžu mluvit za všechny) je animátorský kurz, který probíhá přímo v terénu v Rajnochovicích ve spolupráci s Archou i Přístavem. Další neméně důležitou a radostnou činností je spolupráce s kaplany a zástupci mládeže za děkanáty. Snažíme se propojovat, informovat… a snad se i nechat vést Duchem Svatým.

To jsou jednotlivé větší akce, o kterých čtenáři časopisu mohou mít přehled, pokud na ně posílají své děti (nebo jednou posílat budou), ale co konkrétně jejich příprava obnáší?
Celková organizace je věc dlouhodobá, takže třeba příprava Celostátního setkání mládeže v Olomouci probíhá už dva roky. Celý přípravný tým bude mít asi 700 členů, což je obrovský kolos lidí. Zařizuje se úplně všechno: od stravy, ubytování, úklidu, zabezpečení ze strany policie, pak hudba, liturgie, režie, administrativní práce s přihláškami… Je vytvořených 35 skupin, které mají na starost konkrétní části… Jsou to nekonečné porady, schůzky atd. Ale také hlavně spolupráce s mnohými úžasnými mladými. Pro mě osobně je právě služba a zapálení všech těch mladých nádhernou a nejsilnější zkušeností celého setkání.

Vraťme se zase k Tobě, pocházíš z tradičně věřící rodiny, nebo sis musela cestu k víře najít?
To je pro mě samotnou zajímavá otázka. Moji rodiče jsou rozvedení. Z taťkovy strany jsou všichni nevěřící. Vyrůstala jsem v Uherském Brodě, což je dost tradiční oblast, takže bylo normální, že se chodí do kostela a do náboženství. Nemůžu říct, že by mě k tomu někdo vedl, možná trochu babička. Byla to spíše spousta malých kroků a „náhod“. Třeba jsem začala chodit do scholy, přestože neumím zpívat, a to kvůli klukovi, který se líbil mé kamarádce, protože schola měla nejlepší výhled na celý kostel… Ze scholy jsem se dostala do spolča, pak dalším úplným „nedorozuměním“ na animátorský kurz… Zkrátka zpětně v tom s velkou vděčností vidím Boží Prozřetelnost.denisa2

Když se při své práci setkáváš s mladými, jde nějak charakterizovat jejich víru? Je to u mladší generace jiné, než to bylo u Tvé?
Doba se mění hodně rychle, virtuální prostředí posouvá vztahy a celkovou mentalitu mladých. Ale ty hlavní kontury jsou asi stejné. Bohudíky jsou mladí těmi, kteří ještě neřeší problémy s hypotékou, nemají tolik strach o zítřek a nějaké zabezpečení, přemýšlejí prostě jinak, takže jsou ochotní riskovat, jdou do věcí naplno, umí se pro věci nadchnout. Pokud vidí ve věcech smysl a mají ideál, dokážou ze sebe dostat to nejlepší. Nezištně a pro druhé. Například mě na fóru mládeže zaujalo, že si cení na církvi toho, že neuhýbá od svých postojů podle nějakého aktuálního společenského trendu. Naopak, několikrát zaznělo, že jsou rádi za Desatero, které jim pomáhá se v životě orientovat, což bych asi nečekala. Jsou to takoví hledači svého místa, ukotvení a identity, prostě srdcaři, a když už do něčeho jdou, tak to stojí za to.

Zaměřujete se ve své činnosti jenom na ty, kteří prostě jsou křesťané, nebo podnikáte i něco evangelizačního, abyste ukázali, co je to víra?
Většina našich aktivit je spíše zaměřená na věřící mládež. Máme ale třeba i víkend v Rajnochovicích s názvem TOTR (Three on the Road), kam mohou mladí pozvat své hledající nebo nevěřící kamarády. A do budoucna je to pro nás výzva, které se chceme postavit. Už se rodí nějaké nápady, zatím jsme však ve fázi hledání a těšíme se na to, co z toho s Boží pomocí vznikne.

A na co se mohou těšit ti, kteří na CSM přijedou? Na co z programu bys upozornila?
Program se začíná víc a víc konkretizovat… Rozhodně je na co se těšit! Součástí programu jsou například desítky zajímavých přednášek, workshopů, koncertů, tvořivých dílen… Ale hlavně jde o to společenství živé církve. Pán Bůh má pro mladé slabost, a když se jich v jeho Jménu sejde na několik tisíc, mocně působí a dává se poznat. Společné setkání mezi mladými, setkání s biskupy, poznání spousty nového a nových přátel, povzbuzení v duchovním životě, společné hledání odpovědí na palčivé otázky, společné modlitby a zvláště mše svaté… to vše je v míře vrchovaté součástí celostátního setkání.
CSM je jednou za pět let a modlí se za ně věřící a kláštery z celé naší země. Příprava programu, a to i ta duchovní, se zkrátka nepodceňuje. Dělá se všechno pro to, aby bylo setkání kvalitní a silně se vrylo do života mladých. Aby se zkrátka osobně setkali s Ježíšem, který říká i do jejich života a budoucnosti: „Nebojte se!“ Což je motto i cíl celého setkání.

Je o Tobě známo, že ses podílela na cyklu videoprezentací k Roku zasvěceného života. Jak Tebe osobně tato práce obohatila nebo co Ti dala?
Bylo to krásné roční dobrodružství. S týmem, se kterým jsme to natáčeli, jsme kamarádi a spolupráce byla úžasná. No a vůbec ta možnost nakouknout pod pokličku různých řeholních společenství… Velmi mě na tom oslovilo to, jak je každý z těch řeholníků úplně jiný. Nejdůležitější pro mě bylo vidět, že jsou rádi tam, kde právě jsou, že šli naplno do vztahu s Bohem a nevzali by to zpět… Byla to prostě jízda. A velký dar.
Teď točíme obdobně seriál videokatechezí k CSM, bude jich šest. Všechny lze nalézt na našich stránkách (mladez.ado.cz) a našem Youtube kanálu i stránkách CSM (olomouc2017.signaly.cz).

hledaciKde Ty sama čerpáš sílu a jak udržuješ svoji víru živou?
Než jsem šla na centrum, věděla jsem, že to bude náročné. Že tato služba stojí spoustu času, energie… Ale stejně musím po těch třech letech říct, že toho, co dostávám, právě třeba i skrze mladé, je mnohem, mnohem víc, než co dávám. Mladí jsou prostě úžasní. Máme obrovskou výhodu, že dostáváme zpětnou vazbu. Ty skutečné plody, které to nese, vidí ve výsledku jenom Pán Bůh. Ale je dost velkorysý v tom, že nám dává možnost zahlédnout aspoň „drobek“ – nadšení mladých nebo jejich proměňování. Třeba po dvouletém animátorském kurzu je úžasné vidět, jak se mění, posouvají, zakotvují ve víře i ve vlastní identitě. Člověk pak jen žasne, čeho všeho může být součástí. Někdy je ale například těžké se zastavit a krotit, aby to nebylo jen „akce, akce, akce“, aby to nebylo jen o něm samotném, ale abychom se stále vraceli k tomu, proč to všechno děláme a hlavně kvůli Komu. Že středem a kritériem musí být vždycky Ježíš, ne naše vize a my samotní. No a pak mám na centru skvělé spolupracovníky, které bych tak desetkrát za týden nejraději zabila, ale jinak je bezpodmínečně miluju :) a spolupráce s nimi je krásná, radostná a rozhodně se nenudíme. Celkově to stojí na vztazích, ty jsou samy o sobě velkou odměnou. Čímž jsem se zatoulala trošku někam jinam a vlastně moc neodpověděla na otázku. :)

Na webu jsem se dočetla, že hraješ squash. Je to sranda, nebo opravdu?
Hrála jsem squash hlavně ve Zlíně, kde jsem hrála v amatérské squashové lize. Má to takový systém, že každý měsíc vyfasujete čtyři nové soupeře, které zatím třeba vůbec neznáte, a musíte s každým z nich odehrát zápas. Výsledky každého zápasu se zapisují na web a na konci každého měsíce je vyhodnocení: nejlepší hráč postupuje o ligu nahoru, nejhorší o ligu dolů a dva zůstávají na stejné úrovni. Prostě skvělé a navíc vás to fakt donutí hrát. Bohužel tady v Olomouci squashová liga není, jen badmintonová. Tak jsem se začala pomaličku učit badminton, ještě víc se ale v této lize učím prohrávat. Jsem hrozný nervák (pouze na hřišti! :)), většinu energie při zápase spotřebuju na to, abych nemluvila sprostě a neházela raketou. Naštěstí nemám raketu za dvě stovky, tak si nedovolím házet. Emočně je to pro mě dost náročné, ale baví mě to. Jsem dost soutěživý typ, ale i to setkávání s novými lidmi je super. O sportu z časových důvodů asi víc mluvím, než ho provozuju, ale když můžu, tak je to pro mě velká radost a odměna.

Odpočíváš? Jak vypadá odpočinek vedoucí centra pro mládež?denisa3
Většinou moje prázdniny nebo dovolená vypadají tak, že se seberu a jedu do kontemplativního kláštera a nechci vidět nikoho od 16 do 25 let. :) Moje nejoblíbenější místo je klášter sester dominikánek ve Znojmě. Tam se míchá odpočinek s načerpáním, dobitím baterek a možností se zastavit a věci přehodnocovat. Dny ve Znojmě jsou pro mě velkým darem a odměnou. Čímž jsem možná spíš odpověděla na otázku výše, kde čerpám…

Je ještě něco, kam bys mohla mladé pozvat?
Od září se nám rozjede nový ročník animátorského kurzu. Jde o dvouletý kurz, vždy pět víkendů v roce plus týdenní letní pobyt v Rajnochovicích. Animátorský kurz je sice v naší nabídce už stálicí, ale patří mezi to nejlepší a nejhodnotnější, co nabízíme. Díky němu mají mladí možnost prožít společenství, projít si společně formací a pak se zapojit do pastorace mládeže. Je to podle mě investice, která se vyplatí.

Časopis čtou určitě víc rodiče než mládež. Co bys rodičům vzkázala?
Díky všem rodičům, kteří berou svoje děti takové, jaké jsou. Dokážou si na ně udělat čas a věří jim. Myslím, že pro mladé, a to i pro teenagery v tom nejdivočejším věku, je podpora a důvěra jejich rodiny velmi důležitá, i když to tak někdy na první pohled nevypadá. :) Přeji všem rodičům hodně pevné nervy, nezdolnou víru v to, že bude líp, a odvahu klást na své děti nároky – good luck!

Za rozhovor děkuje Marcela Řezníčková

 

2017 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu