Metaloví fanoušci v kostele

rozhovor s o. Pavlem Šupolem

Když přijedete koncem třetího týdne v srpnu do Vsetína, město je plné mladých (bez ohledu na věk), odevšad zní hudba, před Domem kultury se tančí, hlavní zastávka na náměstí je zastavěná velkou tribunou a při setmění se dávají do pohybu snad i dlažební kostky. Mezi účastníky multižánrového křesťanského festivalu UNITED potkáte i jednoho z hlavních organizátorů, otce Pavla Šupola, nadšeného propagátora křesťanské hudby, současně vicerektora kněžského semináře v Olomouci a správce studentských kolejí. Zvu Vás nyní na krátkou exkurzi po jeho aktivitách, případné zájemce o další informace odkazuji na webové stránky hudba.signaly.cz.

Jak vypadá Váš běžný den, otče?

Většinou je to ráno před šestou vstát, pokud nemám zrovna službu ranní mši na kolejích nebo v semináři, stihnout se pomodlit, rozjímat, nachystat kázání už na večer, protože vím, že jak se přes den rozběhnou všechna jednání a pracovní povinnosti, tak se k tomu horko těžko dostávám. Pak se stihnu sejít na snídani s představenými, řešíme nějaké provozní věci a potom už mám různé úkoly, zajištění různých akcí, nebo povinnosti na kolejích. Každý den je podle toho pestrý. Většinou když si myslím, že bude pohodový den, tak se tam naskládá tolik věcí, že nezbude ani chvilka volného času. Obvykle mám práci pro seminář do pěti, do šesti plynule přecházím na koleje. Jsou večery, kdy končíme v devět, tak na sebe se sestrou Dagmar koukneme, co to je za večer, že už takový dlouho nepamatujeme. Jinak se z kolejí odchází i později. A na krku je nový den. Pro kluky ze semináře mám akorát mši ve středu, jinak mám na starosti provoz.

psupolTo vypadá jako náročnější činnost než ve farnosti…

Ve farnosti jsem si připadal, že dělám víc těch pastoračních věcí. Ty provozní jsou někdy složité.

Ale kromě toho stíháte ještě aktivity v oblasti křesťanské hudby.

Člověk musí mít něco, při čem vypne mozek z běžné činnosti, kterou má zrovna na starost. Takže jo, pořád nějaké aktivity mám, pořád přicházejí pozvání na přednášky, rodí se nová témata. Poslední téma přišlo s českým vydáním metalové Bible, takže hovořím např. o svědectvích obrácených metalistů nebo známých jmen jako Nicko McBrain z Iron Maiden, bubeník, který mluví o svém vztahu ke Kristu, nebo dokonce už dva členové kapely Korn, kteří se před svými koncerty modlí za lidi. To jsou zajímavé věci, které se dnes dějí napříč i tímto žánrem, což mnohé může překvapit. V češtině už mám s podobnými svědectvími i Bibli pro řidiče kamionů, Bibli pro motorkáře.

Křesťanské hudbě jste se začal věnovat během přípravy na kněžství. Jak se toto Vaše zaměření potom projevilo ve farnostech, kam jste přišel? Jakým způsobem jste to tam vnášel?

Když jsem mluvil na jakékoliv téma, tak už mě napadaly různé písničky, které jsem znal, životní příběhy interpretů a okolnosti, za jakých ty písničky vznikaly. Když jsem přišel jako jáhen na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, studentský kaplan po mně chtěl, abych už i pro své nástupce připravil do výuky tematické videoklipy. Tak jsem zpracoval různé katechetické oblasti. Postupně se to rozšiřovalo, např. po vydání Youcat. V té době jsem už dělával videoklipové křížové cesty. Když jsme měli klasickou křížovou cestu, přišlo osm studentů, ale jakmile jsme nabídli videoklipovou, bylo vidět, že je to něco, co k nim promlouvá, takže najednou jich tam bylo osmdesát. Podruhé už tam bylo sto lidí i z farnosti, a přestože to pokaždé trvalo hodinu a tři čtvrtě, nikdo neodcházel. Takto podaná modlitba je nejen pro mladé něčím, co je zasahuje. Sám jsem si ty videoklipy probrečel, když jsem to chystal. Říkal jsem si, už mě nic nerozbrečí. Ale když jsem za sebou slyšel brečet sto převážně mladých lidí, tak jsem musel znovu. A potom ve farnosti byly různé skupiny lidí nebo společenství, dokonce i seniorů, kteří se ozvali: „Tak otče, pro všechny děláte s hudbou, a pro nás nic? My chceme taky.“ Takže všude, kde se to hodilo, jsem použil nějaký videoklip, nějaký životní příběh.

Takže i senioři můžou přijít na chuť moderní hudbě?

Donedávna jsem tvrdil, že neznám křesťanskou dechovku, teď říkám, že se i tam dá najít spousta krásných textů pojících se k víře. Dokonce jsem pořádal koncert dechové hudby Gloria, je z něj i videozáznam. Se seniory jsme si prošli spoustu věcí. Od Ládi Křížka jsem dostal desku, kterou dává přátelům. Natočil ji v době, kdy se osobně připravoval se svým kamarádem na křest. Zpívá zde latinské zpěvy z kancionálu a říká, že to zpíval pro Pána Boha. Když jsem z ní seniorům pustil píseň Ave Maria, ozvalo se: „Pusťte to ještě jednou, to je nádhera.“ A přitom heavymetalový král, že?

Když ty kapely takto různě představujete, Vy sám na něco hrajete?

To je častá otázka od fandů do muziky. Ne, nehraju na nic. Chtěl jsem se naučit na kytaru, ale právě tady v semináři jsem tu trochu volného času, kterou jsem měl, věnoval načítání informací o kapelách z celého světa. Když jsme dělali přednášky, tak se lidi ptali: „Dobře, a kde se o tom můžeme něco dočíst?“ Začal jsem dělat web a veškerý volný čas, který bych mohl věnovat kytaře, spolklo tady toto. Ale jsem za to vděčný, protože díky tomu webu se mnoho lidí může dozvědět zajímavé a často dojemné životní příběhy.

A informace sháníte kde, když zároveň říkáte, že jazykově nějak extra vybavený nejste?

Vůbec nejsem, a dělám celou dobu přednášky převážně o anglicky zpívajících kapelách. (Ale tento týden jsem objevil velmi zajímavý ruský videoklip. :)) Vždycky se najdou lidi, kteří pomohou. Ze začátku, to jsme byli ještě bohoslovci, nám jeden kluk napsal: „Hoši, super, co děláte, ale máte strašný web.“ Dobře, tak s tím něco udělej. A ten kluk nám léta dělal webmastera. Roky jsme se neviděli, jenom jsme komunikovali přes mail. Pak jsme se na jednom setkání mládeže potkali. A takhle to prostě bylo vždy, když jsem něco potřeboval. Někoho jsem poprosil o překlad a takto se ke mně postupně dostávaly informace.
Je to zvláštní. O těch křesťanských kapelách, které existují, jsou v zahraničí stránky, nejznámější ccmmagazine.com, ale já, když jsem znal jména těch interpretů, jsem si nejdřív poslechl žánr. Dost často mě něčím zaujal, i když jsem nerozuměl textu, a pak, když mi někdo přeložil ten životní příběh, jsem byl fakt dojatý nad tím, že ta hudba to v sobě má. Nějak se mě to dotklo, ten příběh se už jakoby zapsal a pak jsem se ho teprve dozvěděl.

Co v poslední době posloucháte nejvíc? Nebo máte nějaké nové objevy?

Naposlouchávám např. kapely, které se u nás objevují, objevily nebo objeví. Dost často současný worship. Jsem rád, že např. kapela, která hrála na letošní americké Passion Conference, bude hrát v Praze. Chceme promodlit naši republiku v hlavním městě i touto formou chval. Takže 2. června bude Rend Collective v Praze.
Mám to různě. Když usínám za volantem, poslouchám tvrdší muziku, a když mám chuť nějak se modlit nebo strávit ten čas v autě třeba modlitbou, tak je to právě worship. Ale i worship může být hodně tvrdý, vycházejí různé výběrovky, je toho nepřeberné množství.

Vydal jste knihu Křesťan a hudba, podle ní je nazvaný i Váš web. Posunul jste se ještě dál? Máte v hledáčku další knihy, projekty apod.?

Nechávám to na Pánu Bohu, protože ta diplomka vznikala s jeho pomocí, i vydání knížky. Došlo dokonce k druhému vydání, což se všichni divili, takže pokud Pán Bůh bude chtít, tak se zase něco posune, třeba trošku ten web. Spoustu materiálu máme, spoustu odkazů, které lidi ani neznají. Chodí za mnou po přednáškách i starší lidé, kde najdou tuto písničku pro vnuka nebo které kapely bych doporučil a tak různě.
Možnosti na internetu se obrovsky posouvají, dneska už je velké množství videoklipů i s českými nebo slovenskými titulky, ale donedávna ještě neexistoval web, který by to sjednocoval. Někdo třeba otitulkoval šest videoklipů a tím jeho činnost skončila. Takže vznikla stránka videomission.cz. Jenom dát vědět, že něco takového existuje, může být přínosem pro širokou věkovou skupinu lidí. Vidím to jako nový rozměr, protože dřív existovaly fotky kapel, fotky akcí a dneska můžeme přímo koukat na celou akci, často i s titulky. Myslím si, že i evangelizace tím získává nový rozměr.

unitedKdybych byla rodič a mé dítě by poslouchalo něco, co na první pohled zní dost divoce, jak mám možnost si (navíc třeba s jazykovou bariérou) o tom zjistit, co to vůbec je, případně vyhodnotit, jestli je to pro dítě ještě zdravé, nebo ne?

To je dost těžká otázka, ale ani já odpovědi na toto nedávám, protože bych pak nedělal nic jiného, než jen trávil čas načítáním si informací o různých kapelách. Přečíst si jeden dva články, kde někdo může napsat něco hanlivého a ještě to nemusí vůbec odpovídat pravdě, to by bylo hodně zkreslené, takže já vždycky říkám, buďte jako metaloví fanoušci. Proč metaloví? Protože správný metalový fanoušek ví o své kapele úplně všechno. A fakt se snaží dočíst se, co žijí, co dělají a jaké mají texty. A toto je potřeba pro správné rozlišení, ale je to náročné. Dále jsem hledal, zda neexistuje ještě jiný způsob, a našel jsem ho u mnoha světových exorcistů. Oni tvrdí na základě svých zkušeností, že pokud budeme žít v milosti posvěcující, tedy ne v nějakém těžkém hříchu, tak nám pomůže hlas svědomí. Jednoduše při poslechu nějaké hudby zkus potom plnit své povinnosti. Máš úkoly do školy, jdi si potom dělat úkoly. Nepomodlil ses ještě, zkus se ztišit k modlitbě. Jestli ti nic z toho nepůjde, vyvolá to v tobě naopak vztek, agresi a další věci, tak v té hudbě pro tebe nemusí být něco pozitivního. Tím ale neříkám, že když mně se nelíbí metal, tak a priori budu říkat, všechno metalové je špatné. To rozlišení je náročné.
Proto jsem velmi vděčný třeba za to svědectví metalové Bible, že najednou se tady objevují i svědectví lidí, kteří říkají, kam je dokázala zavést třeba hudba spojená s oslavou zla a Satana, že to skutečně může svést úplně na scestí. Vydávají svědectví, jak se jich Pán Bůh dotkl, že ani tato oblast mu není lhostejná. Může to někomu pomoct v hledání, ale zároveň aby to někdo nevzal jako omluvu toho, co poslouchá. Konkrétně u metalu je asi nejjednodušší to rozlišit, protože tam když se chce někdo hlásit k satanismu, tak to udělá většinou veřejně. Horší je to u jiných žánrů, kde je to skryté. Jsou to všechny možné taneční žánry, a přitom je tam obsažený satanismus, okultismus.
Když jsem o tom v létě mluvil na festivalu UNITED, měl jsem vždycky narváno a potom i spoustu dotazů, mám díky tomu další pozvání z různých míst, je to aktuální téma.

Možná zase z druhé strany, v normálním rádiu je možné slyšet písně kapel, které se nějak ke křesťanství hlásí nebo to v těch textech mají, kromě U2 apod.?

Je zajímavé, že se o těch kapelách nikde nemluví. Už dřív jsem si pouštěl Stacii Orrico, taneční muziku, která i u nás lámala hitparády. Delirious?, což je známá křesťanská kapela, bývala v Německu na prvních místech hitparád. V našich rockových rádiích se tyhle kapely taky objevují. Ale nikdo nemluví o jejich křesťanství, protože u nás se o tom prostě nemluví. Ale kdo zná texty… Skilleti byli pozvaní už potřetí do České republiky, a když je v rámci úspěchu na Rock for people loni o prázdninách pozvali znovu, psalo se, že přijíždí nejpopulárnější rocková kapela 21. století. Po Rock for people s nimi vyšel nádherný rozhovor, jak prožívají svou víru na cestách, na turné, jak mohou vychovávat děti ve víře, když jsou celé měsíce na turné? Ten rozhovor byl úžasný a bylo vidět, že se jich ptá někdo, kdo má i v tomto žánru zájem o oblast víry.
A pak je zajímavé, že i lidé nevěřící nebo z jiných církví mají rádi rádio Proglas. Řeknou: „Dobře, na vaše katolické bohoslužby to vypnu, ale je pro mne obohacující, že tam zazní kapely, které jinde v rádiích nemají šanci zaznít.“

Liší se nějak zásadně křesťanská hudba u nás a v zahraničí?

Já to slyším hned, jak to začne znít. Slyším, tohle jsou Čechy, máme prostě svůj rukopis. Možná je to dobře, že nekopírujeme takový ten mainstream, který je ve světě. Myslím si ale, že na tom, že ty kapely nemohou jít dál, se podepisuje to, že nemají prostor, možnost tolik koncertovat a tím se rozvíjet. U nás si lidi spíš stáhnou cédéčko, než aby si ho koupili, a kapely pak nemají prostředky na kvalitnější nástroje, nemůžou si zaplatit producenta, který dělá něco ve světě a posune je muzikantsky o obrovský kus dál. Toto je trošku problém, proto když už se taková dobrá kapela najde, tak to dost dlouho nevydrží, takže máme málo takových stálic, které by rostly žánrově nebo v aranžích.
A právě proto jsem vděčný za křesťanské festivaly, které jim dávají prostor. Vznikla i Aliance křesťanských festivalů – aliancefestivalu.cz, kde je možné si rozkliknout Českou republiku a zjistit, že jsou tady desítky festivalů. Zde je možné slyšet kapely, které jsou nové a mají potenciál.

Jak to vidíte v oblasti liturgické hudby?

Řeknu svoji zkušenost: Když jsem nastoupil do farnosti na samostatné místo, přišla za mnou z vedlejší farnosti schola, která je fakt dobrá, že by chtěli udělat rockovou mši svatou, a chtěli by to se mnou zkonzultovat. Někteří mohli být zklamaní, že já, takový fanda do tvrdší muziky, najednou na některé věci řeknu „tohle ne, tohle ne“. Ale když udělali skutečně mládežnickou mši svatou, nazvali to rockovou mší, byl jsem překvapený, jak nádherně dokázali sladit aranže. Spíš bych řekl, že to byla taková mše svatá s elektrickou kytarou, než že by tam protlačili něco, co by liturgii narušovalo. Naopak to bylo skutečně důstojné, tak jak by to mělo být v různých částech mše svaté. Byl jsem z toho nadšený. Ale bylo to z jejich strany fajn, že to chtěli řešit, nechali i poradit, což je někdy těžké, a měli pro to cit.
Loni proběhl tady v Olomouci kurz pro vedoucí schol a velmi často tam zaznívalo, že i páni faráři by si mohli přečíst nový dokument o používání liturgické hudby. U mladého člověka i do vztahu k Bohu prostě patří hudba. Bohužel z jejich strany velmi často zaznívá: „Co máme dělat s panem farářem, který nechce v kostele kytary?“ To je bolest, kterou prožívají zase oni na druhé straně. Připravme se na to, že jim to někdy může ujet, ale to je přece jen prostor pro to, abychom jim řekli: „Pojďme spolu hledat, tohle nebylo správně proto a proto.“ A možná i je to může ve víře hodně posunout, pokud by měli dobré vedení.

kutlessCo plánujete v nejbližší době?

Těším se na to, s čím třeba přijdou různé festivaly. My plánujeme další ročník festivalu UNITED a padala jména kapel světového formátu. Vůbec to, že je možné je vidět na našich českých pódiích, je něco neslýchaného. Takže se těším, co se z toho vyloupne, kdo tou dobou bude v Evropě, komu se podaří udělat turné, aby se objevil třeba ve Vsetíně nebo na jiných festivalech. Samozřejmě jsou zajímavé akce na Slovensku. Tam chtějí s mladou generací promodlovat duchovní probuzení, takže si k tomu zvou světové kapely. Zajímavý festival je v Budapešti, taková modlitební noc, kam jezdí asi deset tisíc lidí. Ve Velké Británii je začátkem června velký festival, jezdilo jim tam až 25 000 lidí, ale protože z jednoho konce Británie na druhý to byla velká vzdálenost, rozhodli se z toho udělat dva festivaly, jeden na severu, jeden na jihu, pozvat ty nejlepší kapely, a když už jsou v Evropě, tak si v průběhu toho týdne, kdy mají odstup od jednoho k druhému vystoupení, dělají turné po Evropě. Díky tomu se tady objeví spousta zajímavých akcí, takže uvidíme. Máme se nač těšit.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Rodinného života nebo rodičům, pokud se mají nějak orientovat v těchto věcech a netrápit se nad tím, co zrovna poslouchají jejich potomci?

Když už je něco vystraší nebo se bojí, co to může přinést do života jejich dětí, tak ať se opřou o víru a milost Boží. Protože oni jako rodiče mohou zprostředkovávat svým dětem rozvinutí života s Bohem, a to právě tím, že za ně jako rodiče obětují modlitbu, mše svaté, svaté přijímání. Svým životem ze svátostí a žitým svědectvím víry dětem strašně moc vyprošují. Mimochodem si myslím, že toto poznamenává mladou generaci, protože tak málo dostává od těch, kteří jim to slíbili na křtu, od samotných rodičů a taky od kmotrů. Málo vidím rodiče bojovat za své děti duchovní boj duchovními zbraněmi, které jim Pán Bůh nabízí. Ale znám několik rodin, kde se takto žije, a vidím, jak mladí, i hodně mladí, jsou ochotni vstoupit do manželství, podílet se na životech farností, vidím ovoce, které to přináší. Tak čtenářům přeji, ať bojují duchovně za své děti. Možná v tom najdou víc pokoje než různým hledáním argumentů, přemýšlením a debatami, díky kterým často ani možná nebudou znát odpovědi.

Za rozhovor děkuje Jana Hajdová

 

2012 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu