Kluci potřebují prostor a dost času s tátou
Rozhovor s Matoušem Machů
Matouš je synem salesiánských spolupracovníků, dělá zástupce pro mládež za vikariát Litomyšl v královéhradecké diecézi, hlavního pečovatele na Manželských setkáních v Litomyšli, studuje geologii na PřF UP v Olomouci. Je mu 23 let a je katolík.
Jaký jste syn? A jaký je to rozdíl oproti dětství?
Podle slov mých rodičů jsem paličatý. Jednodušší bude říci, jaký nejsem. Nejsem takový ten hodný. Co vždy poslouchá rodiče. Takový nejsem, ani jsem nebyl. Jaký teda jsem? Ten, co má rád lidi, rodiče, sourozence. Jak se to projevuje: udělám oběd o víkendu, vyberu film, na který se společně díváme, sem tam vedu společnou modlitbu, namasíruji tátovi záda, když ho bolí. Pochopil jsem, že když nebudu dělat všechno podle jejich představ, tak to není hřích.
Co jste na svém otci obdivoval?
První věc, co mě napadla: Když jsme byli malí, obdivoval jsem vždy tátu, jak dokáže otevřít zavařovací sklenici se závitem. Když nešla otevřít mamce, tak jsem se přetahoval s bratrem, kdo to zkusí první. Po vší naší snaze se neotevřela. Pak ji vzal táta přes utěrku, zabral a byla otevřená. Stručně jsem jako syn vždy obdivoval jeho sílu. Třeba když jsme v sobotu, jak to tak na vesnici chodí, dělali venku dřevo, uhlí, seno, pomáhali stavět náš dům. On uměl všechno kolem domu a v kuchyni to dokázal taky.
Plánoval jste si jako dítě, že něco konkrétního jako váš táta dělat nebudete?
Pokud jde o dospívání, o pubertu, chtěl jsem dělat všechno lépe, jak to tak bývá. Konkrétně jako kluci jsme byli dost živí. Dost jsme se prali a sem tam něco rozbili. Takhle kolem půl čtvrté nás měla mamka už dost, většinou jsme dostali vařečkou. Půl hodiny po tom přišel táta z práce a my na něho z radosti naskákali. Pokud si mamka postěžovala, dostali jsme na zadek. Mnohokrát mi to přišlo nespravedlivé. V takových chvílích jsem si říkal, takto to dělat nebudu. Teď vím, že kluci zlobí a je to normální. Myslím, že když se s vámi rodiče mazlí a sem tam od nich dostanete na zadek, tak je to správné.
Jaký máte vztah s maminkou?
Mám maminku moc rád, jako prcek jsem s každou bolístkou běžel za ní. Jako větší jsem mámu moc nechápal, byl jsem takový rozumbrada. Možná jsem si k mamce hledal cestu hůř než k otci.
Trávíte v rodině čas spíše všichni společně, nebo si hledáte i čas jen sami „kluci“ na sebe?
Mám tři sourozence. Staršího bratra, mladší sestru a malého bratra, ten má 7 let. V 16 letech mě vzal táta na Bránu dospělosti, kde jsem poznal zdravé mužské prostředí. Po ní, když mi bylo 18 let, jsem začal jezdit s tátou a bratrem na Víkendy pro chlapy. Ale čas trávíme i s celou rodinou, když jezdíme na dovolenou, návštěvy, salesiánské akce, manželská setkání.
Zmiňoval jste Bránu dospělosti. Jak to probíhá?
Brána dospělosti je několikavíkendový kurz, který pořádá František Růžička z Centra pro rodinu v Krupce. Začínají ho společně otcové s dospívajícími syny a postupně se synové osamostatní. Během aktivit a diskusí ve skupinkách o sobě zjišťují spoustu věcí. Na posledním víkendu je rituálně otcové přijmou mezi muže, ale nerad bych prozrazoval detaily, protože by to pro další účastníky nebylo už tak působivé.
Jaké společné činnosti z vašeho pohledu baví rodiče se synem nejvíce? K jakým činnostem je vhodné kluky motivovat?
Zatím znám svůj pohled jako syna a druhý na mladšího bráchu, který je o 16 let mladší. Kluci rádi něco tvoří a pak to všem náležitě ukazují. Vlastně je baví i společná práce, když s něčím pomáhají, ale musí to být vidět, nebo být aspoň nějak oceněno. „Jsi šikovný. Seš kabrňák. To jsi mi moc pomohl.“ Někdy ale kluci začínají od konce. Něco rozbijí a pak to opravují. Vlastně nejlepší je, když klučina může něco kutit. Stavět si bunkr, vyrábět letadýlka, lodičky. Kluci potřebují prostor. Na vesnici je to jednodušší, tam se vždy dá něco dělat, na něco si hrát. Ve městech je zase větší nabídka sportovních nebo hudebních kroužků. Z mé zkušenosti je nejlepší skaut. Ve skautu je přítomna hra, ale i rozvíjení dovedností, vštěpování důležitých pravidel a hodnot.
Jak by dnes měli rodiče vychovávat chlapce a co podle vás dnes právě při výchově kluků nejvíc chybí nebo přebývá?
K tomuto tématu bych mohl doporučit knihu Výchova kluků od Steva Biddulpha. Ve zkratce pojednává o tom, že pokud kluky vychovávají jen ženy (maminka, paní učitelka ve školce a na ZŠ), tak se kluci nestanou muži. A proto máme zženštělé muže. Jsme v začarovaném kruhu. Tátové by měli pochopit, že musejí spoluvychovávat děti a nenechávat to jen na ženách. Otcové, i když máte málo času kvůli práci, měli byste se svým synům a dcerám věnovat. Kluci potřebují dobré mužské vzory a pravidla. Kluci se nejrychleji učí, když něco vidí. Jak to dělá otec, dědeček nebo strýc. Jak jsem už zmínil, pokud chtějí otcové pomoci svým synům na cestě k dospělosti, jeďte spolu na Bránu dospělosti.
Za rozhovor děkuje Jan Pilař*
* Vystudoval v Olomouci žurnalistiku a teologická studia. Je ženatý, pracuje jako knihkupec a kromě knih ho baví například geocaching.