Pláničkova malinovka

Lubomír Nágl | sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má jedenáct dětí

„Fotbalový zázrak“, „Zjevení mezi třemi tyčemi“, „Gólman Čaroděj“. Takové a podobné titulky mívaly sportovní rubriky v prvorepublikových novinách. Kdo vlastně byl tím fotbalovým bohem? Nikdo jiný než skromný a usměvavý mladý muž z pražské Letné, František Plánička.

malinovkaHvězda, která vyrostla na klukovském fotbale s hadrákem v Korunovační ulici za přísných bezpečnostních opatření, aby míč, který měl pro ně tehdy cenu zlata, náhodou nezabavil přísný letenský strážník Jouda. Plánička se mohl stát slavným útočníkem, ale protože kožený balon vlastnil kamarád Eda, bylo jasné, že kapitánem bude on, a František putoval do branky. A tam až do konce své hvězdné kariéry taky zůstal. Jen v dresu milované Slavie odehrál téměř tisíc utkání, ve kterých diváci bez dechu hleděli, jak na bránu směřuje prudká střela, jasný to gól do šibenice, a v posledním zlomku se znenadání odněkud objeví Plánička, letící vzduchem jak sokol za kořistí, a míč stáhne bezpečně do své náruče. Málokdo na tribunách ale věděl, kde se zrodila tato geniální robinzonáda. Vznikala totiž ve vltavském kanálu u Stromovky, kde ji Plánička v létě nacvičoval skákáním do vody, a měla pro vlastní mužstvo cenu zlata. Protože dřív než míč doplachtil do sítě, doplachtil si pro něj Plánička. S penězi, které za něj nabízely konkurenční kluby, by mohl denně snídat šampaňské, obědvat labutí krky a večeřet lanýže a whisky s Winstonem Churchillem. Nic takového se nekonalo. Byl tu jen nenápadný usměvavý blonďák, který nikdy nekouřil, nepil alkohol a dokonce ani kávu. A zůstal celý život věrný dvěma svým láskám. Dresu Slavie a milované manželce Růžence. Zdálo by se, že tento fotbalový džentlmen je průzračný jako křišťál a nemá jediné slabosti ani tajemství. Přesto ale jen nejbližší přátelé věděli, že měl. Slabost pro maliny. Vždycky se po zápase musel zastavit na sklenici malinové limonády ve výčepu U Suché dásně nebo v létě zajít na osvěžující ovocnou polévku do hostince U Chcípáka. Samozřejmě malinovou, protože tu mu vařívala jako malému chlapci babička Jenovéfa. Na Pláničkovi bylo ještě zvláštní, že když skákal po míči, doslova jej hypnotizoval a jako by mu něco i říkal. Jen někteří věděli co: „Slupnu tě jako malinu!“ A jedno tajemství znal jediný člověk na světě – jeho žena. Až po letech prozradila své přítelkyni Jarmile, manželce Josefa Bicana, rituál, který dodržoval Plánička při příchodu domů. Když otevřel dveře a vešel dovnitř, rozevřel svoji obrovskou náruč a zavolal na milovanou Růženku: „Penalta!“ A ona se rozběhla, zavřela oči a skočila. A jak vzpomínala, dřív než strachem omdlela, ucítila ještě bezpečí jeho náruče a pak už jí v uších jen doznívala něžná slova: „Slupnu tě jak malinu.“ Když se pak unavená probouzívala ze sladkých mdlob, ležel František vedle ní na posteli, pusu a ruce upatlané od malin, které musel mít vždy na nočním stolku, a šťastně se usmíval. A ona přiznala, že jen pro ten pohled jeho nevinných očí ho nemohla hned zabít, když viděla, že polovina malin skončila rozmačkaná na polštáři. My si dnes brankářskou legendu připomeneme jeho oblíbenou malinovou polévkou, kterou zvláště v létě ocení všichni a děti pak kdykoli.

Ingredience:
500 g malin, 100 g moučkového cukru, 25 g škrobové moučky, šťáva z půlky citronu, 1 litr vody, 1,5 dl mléka

Postup:
Maliny vhodíme do hrnce s vodou, přidáme cukr a vaříme na mírném ohni asi 10 minut. Po vychladnutí propasírujeme, přidáme mléko s rozmíchaným škrobem a povaříme ještě asi 4 minuty. Nakonec vmícháme citronovou šťávu a vychladíme. Můžeme přizdobit několika celými malinami, rozkrájenými jahodami a snítkou čerstvé máty.

Dobrou chuť.

Rodinný život 3/2017

2017 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu