Svatováclavské ragú
Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci Arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí
Dějiny udatného národa českého ukrývají mnohá kulinářská tajemství, o kterých se málo ví. Jedním z nich je i svatováclavské houbové ragú, jehož kořeny sahají až do Sámovy říše a jsou jako zlatá nit a jantarová stezka táhnoucí se našimi dějinami.
Jedním z důvodů, ne-li hlavním důvodem, příchodu praotce Čecha až na horu Říp byly historky o jakémsi Sámově strdí, které kupci vyprávěli podél Jantarové stezky od Baltu až po Středozemní moře. Je to prý vzácná pochoutka, která se připravuje začátkem podzimu. Ze starých letopisů víme, že se jednalo o svého druhu houbové ragú, na podzim připravované z václavek, jež k dokonalosti přivedlo kuchařské umění Sámových dvanácti slovanských žen. Když se pak praotec Čech vydal se svým rodem na dlouhou pouť za zemí zaslíbenou, přišli k hoře Říp právě koncem září, kdy byly lesy plné václavek. Když praotec vystoupil na horu, nemohl si nevšimnout, jak jimi krajina vůkol oplývá, a tehdy pronesl památná slova o zemi plné strdí a rozhodl, že se zde jeho národ ubytuje a bude živ strdím. Původní Sámův rodový recept pak dědila další pokolení nástupců Svatoplukovy říše a recept dávala význačným osobnostem jako svého druhu řád Bílého lva. Když přišli na Velkou Moravu svatí Cyril a Metoděj, dostali jej též. Tenkrát se pak dostalo Sámovo strdí i do majetku Přemyslovců jako dar sv. Metoděje při křtu knížete Bořivoje a na jeho počest bylo nazváno strdím přemyslovským. Málo se ale ví, že na povýšení přemyslovského strdí na svatováclavské měl zásadní vliv svatý Vojtěch.
Byl to právě biskup Vojtěch, který z úcty ke knížeti Václavovi dojednal s knížetem Ottou III. a papežem Janem XV. (v r. 988, kdy odchází s bratrem Radimem do Říma a posléze do benediktinského kláštera Monte Cassino), že přemyslovské strdí bude nazváno po svatém knížeti jako svatováclavské strdí, dnes známé spíše jako svatováclavské ragout (ragú). Že to byl pokrm v té době rozšířený, víme i od svatého Prokopa, protože podle některých pramenů jej Prokopova manželka vařila jeho synu Jimramovi. Též kronikář Kosmas prý na popud své ženy Božetěchy uvažoval, že by svatováclavské strdí zmínil ve své kronice, ale pak od toho upustil, prý na radu svého přítele, olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Ten ale po návratu z druhé pouti do Svaté země r. 1140 potvrdil olomoucké kapitule výsadu mít každého osmadvacátého dne v měsíci ke cti a chvále patrona zemí Koruny české svatováclavské strdí s jehněčí pečení a burgundským. Zde je zmíněný recept na svatováclavské houbové ragú.
Dobrou chuť
Rodinný život 4/2015