Medvědí tlapa Sama Hawkense

Luboš Nágl – sekretář pro pastoraci arcibiskupství olomouckého; je ženatý a má 11 dětí

„Co si myslí můj bratr Šarlí o zprávách ze Santa Fe, že Velký náčelník z Washingtonu chce podél dráhy pro železného oře vybudovat na území Apačů cyklostezku? A v Grand kaňonu prý zřídí aquapark a na řece Colorado bude zase bílý muž jezdit na šlapadlech. Je něco takového vůbec možné, můj bílý bratře, nebo byl Velký náčelník z Washingtonu příliš dlouho na slunci?“ otázal se Vinnetou a pohlédl zkoumavě na Old Shatterhanda.

„Můj rudý bratr ať se neznepokojuje. Ne všechno, o čem se povídá v Trigger Whisky Saloonu, je věrohodné. Takové představy se zrodí jen v opojení z lihových nápojů anebo v zelených hlavách – v tom hnutí greenhornů z východu. Na druhé straně – můj rudý bratr ví, že Amerika je země neomezených možností, a jeho pověstná stříbrná puška je toho dokladem,“ odpověděl zamyšleně Old Shatterhand. V té chvíli totiž Hatatitla zbystřil a lehce odfrkl. Old Shatterhand se vzpřímil ve třmenech, prohlédl si pozorně prérii až k obzoru, nasál vzduch savany a zeptal se Vinnetoua: „Co cítí můj rudý bratr?“ Vinnetou zasněně pohleděl do dáli a řekl: „Můj bratr Šarlí dobře ví, co moje srdce cítí. Radost nad tím, že kmeny konečně zakopaly válečnou sekyru, vykouřily spolu dýmku míru a její kouř teď voní prérií a stoupá až k Velkému Manitouovi.“ „Myslím, že to není kouř z dýmky míru, můj bratře Vinnetou. Zdá se mi, že je to jiný kouř,“ ostražitě pozoroval okolí Old Shatterhand. „Můj bílý bratr má pravdu,“ přitakal Vinnetou, „už také cítím tu jemnou vůni medvědího česneku. A tam na úpatí hory, asi tři míle před námi, vychází z rokle úzký proužek dýmu. Musíme zjistit, která z bledých tváří se to odvážila lstvivě vstoupit do lovišť Apačů.“ Opatrně se plížili až k okraji zarostlé rokle, uprostřed níž bylo malé ohniště a na rozpálených kamenech se pekl nějaký pokrm, který už zdáli lákavě voněl. „Ruce vzhůru, mešůrs, snad jste se sami nepozvali na večeři?“ ozvalo se za nimi. „Gentleman přece slušně zaklepe a pozdraví, jestli se totiž nepletu. Hihihihi…“ Vinnetou i Old Shatterhand se otočili a udiveně hleděli do hlavně pušky známého westmana, který se viditelně bavil. „Ó, sám velký náčelník Apačů dostal chuť na kousek pečeně. A aby nehodoval sám, vzal s sebou i našeho milého greenhorna. Buďte vítáni v Hotelu Sama Hawkense, hihihihi…“ Teprve teď se zkoprnělý Vinnetou a jeho bílý bratr rozesmáli a Old Shatterhand řekl: „Tys nám ale dal, Same. Jak jsi věděl, že jsme na cestě do tábora Apačů a že sem přijdeme?“ „To je prosté,“ odvětil slavný zálesák. Všiml jsem si vás už pět mil za řekou a řekl si, že Sam Hawkens na vás nastraží past s medvědí tlapou.“ „To je ale velká dálka. Jak jsi mohl vědět, že přijdeme právě sem?“ otázal se Vinnetou. „Žádný problém,“ odvětil westman. „Stačilo vás předjet správným směrem, dát péct medvědí tlapu a po větru k vám pustit její vůni. A pak už jen čekat, až se veliký náčelník Apačů a slavný Old Shatterhand chytí do téhle pasti na medvěda, jestli se totiž nepletu. Hihihihi…“ „Dobrá, dobrá, Same. To se ti tedy povedlo. Ale slib mi, že to nebudeš hned vytrubovat na počkání, aby se tomu smáli všichni u táborových ohňů od Skalistých hor až k Velké louži na východě a Karel May kvůli tomu musel přepisovat své knihy. A teď už nám konečně prozraď, co to tu tak krásně voní, že by to omámilo i grizzlyho,“ obrátil se k ohni Old Shatterhand. „To by se vám tak líbilo, milánkové, že,“ zaskřehotal starý zálesák, „ještě si to rozmyslím, hihihihi… Ale že jste to vy, usedněte k ohni. Zvu vás na Medvědí tlapu Sama Hawkense.“ Dál už nemusíme sledovat nit příběhu těchto tří slavných mužů. Jen na dokreslení přidáváme dnešní úpravu tehdejšího receptu.

POTŘEBNÉ PŘÍSADY

Krkovice nebo kotleta, bramboráky, kysané zelí, zakysaná smetana.

Bramboráky: 1/2 kg nastrouhaných oloupaných syrových brambor, 60 g hladké mouky, pepř, 3 lžíce mléka, utřený česnek, trocha majoránky, 1 vejce, sůl.

POSTUP PŘÍPRAVY

Smícháme směs na bramboráky v míse, necháme chvíli odležet a pak smažíme na oleji na veliké pánvi. Bramboráky děláme co největší a i vyšší, aby byly skutečně přílohou.

Pak naklepeme maso, osolíme a opečeme na pánvi do měkka.

Hotové bramboráky dáme na talíř, na ně položíme kotlety nebo krkovici, spíše ke kraji, nahoru kysané zelí a bramborák přehneme. Takto připravenou kapsu přelijeme ještě smetanou.

Kysané zelí je nejlepší ze sudu, dobře prokvašené doměkka a ohřáté, aby tlapa rychle nechládla. Pokud je kysané zelí ze sklenice, je dobré ho předtím trochu podusit, aby změklo.

Medvědí tlapa je stejně výtečná jak u táborového ohně, tak i na míšeňském porcelánu.

Dobrou chuť.

Rodinný život 3/2011

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu