Duchovní život

„Enter“ k milosrdnému srdci

Eva Muroňová | je vdaná, má tři děti, je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při Biskupství ostravsko-opavském

Ano, klávesu „enter“ najdete na pravém okraji klávesnice. Znamená „vstup“, „vlož“, „zadej“ a umí něco uzavřít a něco jiného zase otevřít. Je to taková brána, rychlé lítací dveře. Chceš nový řádek – enter, chceš odstavec – enter, chceš výsledek – enter, chceš potvrdit heslo – enter, chceš zaplatit – enter, chceš na vyšší úroveň – enter, chceš někoho odstřelit – enter. Rozhodni se a potvrď… Svádí k jednoduchým řešením, ale pozor, doporučujeme kontrolu, protože pak už to možná nepůjde vzít zpět.

Číst dál...

Hrst fazolí

Eva Muroňová | je vdaná, má tři děti, je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při Biskupství ostravsko-opavském

Slovo zázrak odkazuje podle etymologického slovníku ke slovu zříti. To se vyskytuje ve všech slovanských jazycích a je prastaré. A prastarý praslovanský slovní základ *zьr, ze kterého se vylouplo, najdeme také ve slovech zrak, zračiti, pozorovati, ale také zřejmý, obezřetný nebo i podezřelý!

Číst dál...

Hurá, jupí, radujte se!

Eva Muroňová | je vdaná, má tři děti, je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při Biskupství ostravsko-opavském

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, za všech okolností děkujte – píše svatý Pavel v listu Soluňským.

A ruku na srdce, tento postoj vybízející k děkování, a to přímo radostnému, a to za všech okolností, mně připadal už od dob mého vzpouzejícího se mládí hodně „happy“. Prostě nelze, a lze-li, jde spíše než o modlitbu o okatý projev naivity. Pragmatický závěr tedy byl: Děvče, Bůh je stále s tebou, modli se podle toho, jak potřebuješ a co prožíváš.

Číst dál...

„Klaním se ti vroucně?“

Eva Muroňová | je vdaná, má tři děti, je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při Biskupství ostravsko-opavském

Netradiční myšlenky v souvislosti s konáním Národního eucharistického kongresu

Znáte tu starobylou kancionálovou píseň na slova sv. Tomáše Akvinského, kterou zbožný lid vyjadřuje úctu k Pánu Ježíši?

A ta úcta se má díky uspořádání eucharistického kongresu na podzim roku 2015 rozšířit a prohloubit. To je na jednu stranu. Ale na druhou, když se rozhlédneme mimo kostelní zdi, volá mnohem více po rozšíření a prohloubení jiná úcta. Ta, jejíž nedostatek ve společnosti vám potvrdí snad každý nejméně jedním osobním příběhem o tom, jak s ním bylo nakládáno na úřadě, v práci, v nemocnici, na poště, když tehdy jel vlakem nebo stál u pokladny v supermarketu. V lepším případě vyslechneme, kdy se mu úcty dostalo, a on o tom vypráví, protože to nečekal. Že už vás také něco napadá? I mě.

Číst dál...

Svobodni v Kristu – i v Africe

Služebníci Boží Louis a Valeria Ama Wandete

První africký manželský pár, směřující společně k blahořečení, pochází z Pobřeží slonoviny. Z dětství si pamatuji hlavní město Abidžan, hodilo se do hry země, město. Tedy stát v západní Africe u Guinejského zálivu, sousedící třeba s Ghanou a dalšími zeměmi. Na pobřeží jsou laguny a úrodné nížiny plné plantáží kávovníků, kakaovníků a olejových palem, odkud pochází skoro dvě třetiny světové produkce kakaa. Na severu se táhnou méně osídlené savany a mezi tím je divoký prales. Obyvatelstvo tvoří mnoho kmenů, hovořících celkem 65 jazyky. Proto je francouzština jazykem úředním i používaným v praxi pro komunikaci mezi lidmi z různých kmenů. Katolíci tvoří asi pětinu obyvatel, hlavně na jihu, asi třetinu muslimové, ti jsou zase víc na severu, a zbytek se hlásí k tradičním náboženstvím. Jde vlastně o šamanismus, víru v duchy s magií, ale také s oběťmi duchům a bůžkům.

Číst dál...

Jak jsem se jednou pozval do rodiny a co z toho vzešlo (z deníku kněze)

Tomáš C. Havel | kněz, řeholník kongregace petrinů, šéfredaktor časopisu Duha, včelař

jak jsem sePřišli za mnou rodiče a chtěli pokřtít své dítě. Vlastně nic neobvyklého, je-li člověk kněz. Žili ve farnosti, kde nebydlím a já jim v dobré víře nabídl, že setkání, které takovou událost předchází, protože je třeba udělat zápis do matriky a je dobré pohovořit si o svátosti, kterou chtějí svému dítěti dopřát, by mohlo proběhnout u nich doma, aby nemuseli jezdit za mnou a řešit, jak si zajistí hlídání. V okamžiku, kdy jsem vyslovil tuto nabídku, se však na sebe rozpačitě podívali. „Ne, nebojte, nemusíte nic mimořádného chystat,“ omlouval jsem se, „jen bych si vypil kávu, probrali bychom, co potřebujeme, a pak bych zase šel.“ Měl jsem potřebu je rychle ujistit o nenáročnosti přípravy takového setkání a pak jsem o tom ještě musel dlouho přemýšlet.

Číst dál...

Vteřinová zbožnost

Jitka Hosana Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti, má tři vnoučata a je dominikánskou terciářkou

Na chvíli jsem zavřela oči a ukryla se ve své vnitřní cele. Potichu se přikradla moje sedmiletá vnučka.

„Babi, spíš?“ zašeptala.

„Ne,“ řekla jsem. „Dědeček, když se nehýbe, tak spí, ale já když se nehýbu, tak se modlím.“

„Ale nic neříkáš,“ upozornila vnučka.

„Ne, jen zavřu oči a naslouchám Bohu. Většinou nic neříká. Ale je krásné mlčet s Bohem.“

„Víš co, babi? Tak já se budu modlit s tebou,“ řekla vnučka. Stulila se mi na klíně, zavřela očka a nehýbala se. Vydržela to přesně dvacet vteřin. Ale důležité je, že pochopila princip.

Už dávno jsem si všimla u dětí něčeho, čemu říkám „vteřinová zbožnost“. Nejčastěji je to vidět v kostele. Na konci mše se děti, které musely vydržet celou nekonečnou hodinu v klidu, prudce rozběhnou k východu z kostela, aby mohly chvilku blbnout s ostatními dětmi, než si dospělí poklábosí. Ministranty zdržuje převlékání v sakristii, proto spěchají ještě víc, aby už-už byli s ostatními kluky venku. Prolítnou kostelem jako střela, na úrovni svatostánku přibrzdí tak prudce, že někdy ještě jedou metr po dlažbě setrvačností, pak důstojně pokleknou a pokřižují se. Netrvá to déle než vteřinu, pak zase vyskočí a letí pryč.

Ale ta vteřina – viděli jste to někdy? Tu vteřinu patří opravdu Kristu. Tu vteřinu jsou tady před svatostánkem jen pro něj. Jsem přesvědčena, že Pán Ježíš dlouho trpělivě čeká, aby nepropásl tu vteřinu, kdy On se dívá na dítě a dítě na něj. Jsem přesvědčena, že to je vteřina velkých milostí.

Možná, že kdybychom dokázali tu vteřinu u dětí rozšířit na dvacet vteřin, pak na pět minut, pak na dvacet minut… Možná bychom byli obklopeni samými světci. Možná ještě lepší nápad je stát se sami na chvíli dítětem a každý den Bohu věnovat sebe aspoň na tu jedinou vteřinu, ale zato úplně…

pas

Manželé v hnutích a komunitách

Emmanuel

Společenství Emmanuel bylo založeno v Paříži. Zpočátku bylo především společenstvím laiků, kteří chtěli žít radikálněji milost sv. křtu a ostatních svátostí a dát se do služeb církve.

Emmanuel znamená: Bůh s námi (Mt 1,23). Pro členy komunity to znamená poznávat Ježíše jako střed každodenního osobního života. „Být ve světě, ale ne ze světa“ (J 17,15–16). Tvořit bratrské společenství kolem Vzkříšeného, „aby byli jedné mysli a jednoho srdce“ (Sk 4,32). Je to komunita všech stavů. Tvoří ji svobodní, manželé i kněží, jimž představení dovolí podílet se podle možností na životě komunity. Laici mají možnost rozhodnout se pro zasvěcený život v celibátu. Mohou žít samostatně nebo pod jednou střechou.

Třemi sloupy spirituality společenství jsou adorace, soucítění a evangelizace.

Číst dál...

To není Pán Ježíš

Babiččina teologie

Jitka Hosana Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti; má tři vnoučata a je dominikánskou terciářkou

Můj malý vnuk Kryštof je teolog amatér. Ve svých šesti letech se zadíval na scénu, kde Veronika podává Kristu svou roušku, a po chvíli si vzdychnul: „Nikdo není svatý. Ani děti ne.“

Je hyperaktivní, nedovede moc zvládat svou nervovou soustavu. Je neuvěřitelné, že zatímco leze na lavici a pod lavici, otáčí se a vyplazuje jazyk na jiné děti, stíhá sledovat, co se děje u oltáře. Jednou, právě v okamžiku, kdy po slovech kněze „Toto je moje tělo, které se za vás vydává,“ nastalo v celém kostele hluboké ticho, zaječel nahlas svůj protest: „To není ‚moje tělo‘, to není Pán Ježíš!“

Číst dál...

Želva loudalka - Vděčnost

P. Antonín Krasucki, OP

Přinášíme vám další pokračování příběhů želvy Loudalky, která se s dětmi živě setkávala v kostele bratří dominikánů v Olomouci.

Číst dál...

„Bůh nám tolik požehnal, že mu nemůžeme dostatečně poděkovat.“

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

Služebníci Boží Sergio a Domenica Bernardini

Jsou prostí manželé z venkova v severní Itálii, jejichž život inspiroval mnohé rodiny. Nejprve data:
Sergio: narozen 20. 5. 1882, zemřel 11. 10. 1966.
Domenica: za svobodna Bedonni, narozena
12. 4. 1889, zemřela 27. 2. 1971.
Svatba: 20. 5. 1914. Sergio: první svatba 1907, ovdovění 1912.
Děti: Sergio z prvního manželství tři děti, které zemřely malé, spolu s Domenicou deset dětí: osm dcer a dva synové. Dvě dcery vdané, šest řádovými sestrami (františkánka a pět paulínek, z toho tři misionářky), dva synové kněží kapucíni (jeden biskup v Turecku). A ještě: „adoptivní syn“ – biskup v Nigérii. Diecézní proces ke kanonizaci uzavřen 2008.

Číst dál...

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen Rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

To podstatné aneb Taková normální rodinka…

Druhým svatořečeným manželským párem jsou rodiče sv. Terezie z Lisieux, malé Terezky, podle papeže Pia X. „největší světice moderní doby“. Takže nejen svatí manželé. V církvi je víc takových rodin, kde ve dvou až čtyřech generacích za sebou je několik svatých. Ze 4. století známe z Byzance rodinu, z níž jsou oficiálně svatí babička Makrina starší a čtyři z deseti vnoučat: Bazil Veliký, Řehoř z Nyssy – oba církevní otcové, Petr ze Sebaste a Makrina mladší. I ostatní z rodiny žili dobrým, zbožným životem. Z naší historie pak sv. Ludmila, její vnoučata sv. Václav a jeho sestra ctihodná Přibyslava a jeho neteř ctihodná Mlada. Pravda, tady byla rodina bohatá i na jiné postavy než vzorové.

Číst dál...

Síla a plodnost ze života plně podle evangelia.

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

Settimio a Licia Manelli

V roce 2010 byl v Římě otevřen diecézní proces k možnému blahořečení manželů Manelliových, kteří přijali od Boha 21 dětí. Samotný počet (i když mnohé vede k udivenému nebo i zděšenému „cože, fakt?“) ale není důvodem k blahořečení. Tím je způsob, jímž žili křesťansky příkladně své manželství a rodičovství, a děti jsou pak důsledkem a důkazem toho, jak byli stále otevření pro Boží vůli. Plodnost přirozená i nadpřirozená plynula z toho, jak se snažili žít plně evangelium.

Číst dál...

Cyrilometodějské pouťování

Rozhovor s o. Petrem Bulvasem

V dnešním roce slavíme 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. O významu této události a o zajímavé aktivitě, kterou k tomuto výročí vytvořilo Centrum pro mládež v Olomouci, mluví o. Petr Bulvas.

Číst dál...

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu