Duchovní život

Vteřinová zbožnost

Jitka Hosana Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti, má tři vnoučata a je dominikánskou terciářkou

Na chvíli jsem zavřela oči a ukryla se ve své vnitřní cele. Potichu se přikradla moje sedmiletá vnučka.

„Babi, spíš?“ zašeptala.

„Ne,“ řekla jsem. „Dědeček, když se nehýbe, tak spí, ale já když se nehýbu, tak se modlím.“

„Ale nic neříkáš,“ upozornila vnučka.

„Ne, jen zavřu oči a naslouchám Bohu. Většinou nic neříká. Ale je krásné mlčet s Bohem.“

„Víš co, babi? Tak já se budu modlit s tebou,“ řekla vnučka. Stulila se mi na klíně, zavřela očka a nehýbala se. Vydržela to přesně dvacet vteřin. Ale důležité je, že pochopila princip.

Už dávno jsem si všimla u dětí něčeho, čemu říkám „vteřinová zbožnost“. Nejčastěji je to vidět v kostele. Na konci mše se děti, které musely vydržet celou nekonečnou hodinu v klidu, prudce rozběhnou k východu z kostela, aby mohly chvilku blbnout s ostatními dětmi, než si dospělí poklábosí. Ministranty zdržuje převlékání v sakristii, proto spěchají ještě víc, aby už-už byli s ostatními kluky venku. Prolítnou kostelem jako střela, na úrovni svatostánku přibrzdí tak prudce, že někdy ještě jedou metr po dlažbě setrvačností, pak důstojně pokleknou a pokřižují se. Netrvá to déle než vteřinu, pak zase vyskočí a letí pryč.

Ale ta vteřina – viděli jste to někdy? Tu vteřinu patří opravdu Kristu. Tu vteřinu jsou tady před svatostánkem jen pro něj. Jsem přesvědčena, že Pán Ježíš dlouho trpělivě čeká, aby nepropásl tu vteřinu, kdy On se dívá na dítě a dítě na něj. Jsem přesvědčena, že to je vteřina velkých milostí.

Možná, že kdybychom dokázali tu vteřinu u dětí rozšířit na dvacet vteřin, pak na pět minut, pak na dvacet minut… Možná bychom byli obklopeni samými světci. Možná ještě lepší nápad je stát se sami na chvíli dítětem a každý den Bohu věnovat sebe aspoň na tu jedinou vteřinu, ale zato úplně…

pas

Manželé v hnutích a komunitách

Emmanuel

Společenství Emmanuel bylo založeno v Paříži. Zpočátku bylo především společenstvím laiků, kteří chtěli žít radikálněji milost sv. křtu a ostatních svátostí a dát se do služeb církve.

Emmanuel znamená: Bůh s námi (Mt 1,23). Pro členy komunity to znamená poznávat Ježíše jako střed každodenního osobního života. „Být ve světě, ale ne ze světa“ (J 17,15–16). Tvořit bratrské společenství kolem Vzkříšeného, „aby byli jedné mysli a jednoho srdce“ (Sk 4,32). Je to komunita všech stavů. Tvoří ji svobodní, manželé i kněží, jimž představení dovolí podílet se podle možností na životě komunity. Laici mají možnost rozhodnout se pro zasvěcený život v celibátu. Mohou žít samostatně nebo pod jednou střechou.

Třemi sloupy spirituality společenství jsou adorace, soucítění a evangelizace.

Číst dál...

To není Pán Ježíš

Babiččina teologie

Jitka Hosana Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti; má tři vnoučata a je dominikánskou terciářkou

Můj malý vnuk Kryštof je teolog amatér. Ve svých šesti letech se zadíval na scénu, kde Veronika podává Kristu svou roušku, a po chvíli si vzdychnul: „Nikdo není svatý. Ani děti ne.“

Je hyperaktivní, nedovede moc zvládat svou nervovou soustavu. Je neuvěřitelné, že zatímco leze na lavici a pod lavici, otáčí se a vyplazuje jazyk na jiné děti, stíhá sledovat, co se děje u oltáře. Jednou, právě v okamžiku, kdy po slovech kněze „Toto je moje tělo, které se za vás vydává,“ nastalo v celém kostele hluboké ticho, zaječel nahlas svůj protest: „To není ‚moje tělo‘, to není Pán Ježíš!“

Číst dál...

Želva loudalka - Vděčnost

P. Antonín Krasucki, OP

Přinášíme vám další pokračování příběhů želvy Loudalky, která se s dětmi živě setkávala v kostele bratří dominikánů v Olomouci.

Číst dál...

„Bůh nám tolik požehnal, že mu nemůžeme dostatečně poděkovat.“

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

Služebníci Boží Sergio a Domenica Bernardini

Jsou prostí manželé z venkova v severní Itálii, jejichž život inspiroval mnohé rodiny. Nejprve data:
Sergio: narozen 20. 5. 1882, zemřel 11. 10. 1966.
Domenica: za svobodna Bedonni, narozena
12. 4. 1889, zemřela 27. 2. 1971.
Svatba: 20. 5. 1914. Sergio: první svatba 1907, ovdovění 1912.
Děti: Sergio z prvního manželství tři děti, které zemřely malé, spolu s Domenicou deset dětí: osm dcer a dva synové. Dvě dcery vdané, šest řádovými sestrami (františkánka a pět paulínek, z toho tři misionářky), dva synové kněží kapucíni (jeden biskup v Turecku). A ještě: „adoptivní syn“ – biskup v Nigérii. Diecézní proces ke kanonizaci uzavřen 2008.

Číst dál...

Síla a plodnost ze života plně podle evangelia.

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

Settimio a Licia Manelli

V roce 2010 byl v Římě otevřen diecézní proces k možnému blahořečení manželů Manelliových, kteří přijali od Boha 21 dětí. Samotný počet (i když mnohé vede k udivenému nebo i zděšenému „cože, fakt?“) ale není důvodem k blahořečení. Tím je způsob, jímž žili křesťansky příkladně své manželství a rodičovství, a děti jsou pak důsledkem a důkazem toho, jak byli stále otevření pro Boží vůli. Plodnost přirozená i nadpřirozená plynula z toho, jak se snažili žít plně evangelium.

Číst dál...

Manželství – cesta ke svatosti

V tomto roce, který byl vyhlášen Rokem víry, chceme přinášet inspiraci k „autorskému následování“ všem manželům, rodinám. Přinášíme pokračování tohoto cyklu.

To podstatné aneb Taková normální rodinka…

Druhým svatořečeným manželským párem jsou rodiče sv. Terezie z Lisieux, malé Terezky, podle papeže Pia X. „největší světice moderní doby“. Takže nejen svatí manželé. V církvi je víc takových rodin, kde ve dvou až čtyřech generacích za sebou je několik svatých. Ze 4. století známe z Byzance rodinu, z níž jsou oficiálně svatí babička Makrina starší a čtyři z deseti vnoučat: Bazil Veliký, Řehoř z Nyssy – oba církevní otcové, Petr ze Sebaste a Makrina mladší. I ostatní z rodiny žili dobrým, zbožným životem. Z naší historie pak sv. Ludmila, její vnoučata sv. Václav a jeho sestra ctihodná Přibyslava a jeho neteř ctihodná Mlada. Pravda, tady byla rodina bohatá i na jiné postavy než vzorové.

Číst dál...

Cyrilometodějské pouťování

Rozhovor s o. Petrem Bulvasem

V dnešním roce slavíme 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. O významu této události a o zajímavé aktivitě, kterou k tomuto výročí vytvořilo Centrum pro mládež v Olomouci, mluví o. Petr Bulvas.

Číst dál...

Křesťanští Guttenbergové dnes

Rozhovor s P. Michalem Altrichterem

Kniha jako oáza ducha

I při dalším představování křesťanských nakladatelství zůstáváme ještě v Olomouci. Tentokrát zavítáme do nakladatelství Refugium, o němž pár informací poskytl P. Michal Altrichter SJ. Doporučujeme i návštěvu jejich webových stránek (www.refugium.cz), kde se nejen můžete přihlásit k zasílání informací o novinkách e-mailem, ale také poznat opravdu zajímavou a vyváženou grafiku, která knihy tohoto nakladatelství provází.

Číst dál...

Mikulášské párky

Minirozhovor s Hanou Pinknerovou

Paní Hana Pinknerová – manželka, maminka dvou dcer, autorka řady knih, které povzbudí a otevřou oči pro krásy všedního dne, miluje malá potěšení a láskyplné chvíle

Čím jsou rituály pro vaši rodinu a co znamenají pro vás osobně?

Stejně jako máme rádi, když se věci dějí „tak jako vždycky“, stejně tak se je nebojíme udělat úplně jinak. Pokoušíme se zvážit, nakolik je stejný postup například při rodinných oslavách nebo svátcích pro všechny příjemný a smysluplný, nebo zda smyslu pozbyl a spíše svazuje. Já osobně to mám právě tak. Snažím se vždy přemýšlet, proč postupuji tak, jak postupuji. Ať už při vaření, oslavách, stolování nebo při přijímání návštěv.

Číst dál...

křesťanští Guttenbergové dnes

Kateřina Lachmanová

PhDr. Kateřina Lachmanová, Th.D. (nar. 1964), v Karmelitánském nakladatelství pracuje na částečný úvazek jako odborný poradce redakce a členka ediční a výtvarné rady. V redakci pracuje hlavně na vyhledávání nových titulů ze zahraniční produkce, ale i na projektech našich autorů.

Číst dál...

Křesťanští Guttenbergové dnes

Rozhovor s panem Josefem Vlčkem

Žízeň po dobru

Při pokračování v představování křesťanských nakladatelství jsme zůstali „doma“ v Olomouci a obrátili se na Matici cyrilometodějskou, se kterou už několik let spolupracujeme při zasílání časopisu Rodinný život k vám domů. Na otázky odpovídá sám ředitel pan Josef Vlček.

Krátké představení toho, kdo odpovídá na otázky: Jmenuji se Josef Vlček (92 let). Jsem toho času předsedou občanského sdružení Matice cyrilometodějská, jež bylo obnoveno z mé iniciativy za patronace kardinála Fr. Tomáška v r. 1990 a navazuje na poslání spolku MCM, založeného v r. 1900 skupinou moravských katolických kněží a laiků, vedenou poslancem dr. M. Hrubanem, dále prof. dr. A. Štanclem a pozdějším arcibiskupem dr. A. C. Stojanem za účelem podporovat všeobecné a zejména náboženské vzdělání české mládeže, a ředitelem stejnojmenného nakladatelství s.r.o., obojí sídlem v Olomouci, Dolní nám. 24.

Číst dál...

Nová evangelizace

Jonatan Kučera – žák deváté třídy základní školy

Ač se vám to bude zdát nemožné, milí čtenáři, následující příspěvek nepochází od renomovaného duchovního ani zkušeného katechety, ale vypůjčili jsme si jej od žáka deváté třídy základní školy, který si za téma své absolventské práce vybral právě výše uvedenou Novou evangelizaci. Možná vás překvapí, že se na základní škole píší absolventské práce, ale tato myšlenka umožňuje všem žákům deváté třídy obhájit již několikátým rokem veřejně svou několikaměsíční práci v oboru, ve kterém vynikají nebo je jim blízký. Některé práce jsou na úrovni a natolik obohacující, že jsme se rozhodli se s jednou z nich s vámi podělit.

Číst dál...

Naplněná samota

P. Petr Bulvas

Když mě spolupracovníci na centru pro rodinu oslovili, abych napsal článek pro Rodinný život, ani nevím, proč jsem to přijal. Snad jsem chtěl projevit trochu ochoty, i když si nemyslím, že bych byl odborník na dané téma. A tak prosím už dopředu o shovívavost při čtení těchto řádků. Knězem jsem čtrnáct let. Za ten čas jsem prožil pestrost kněžské služby. Začínal jsem jako jáhen na AG v Kroměříži, kde jsem se pohyboval většinou ve školním prostředí. Dalším místem mého působení byla velká a na věřící bohatá farnost Valašské Klobouky. Odtud jsem putoval do Rajnochovic, tam jsem svůj čas věnoval především mládeži a dětem na táboře Archa. Ve svém kněžském putování mě pak čekala farnost Bánov, kde jsem prožil devět krásných let. Jen na jediný rok jsem se pak nastěhoval do Holešova, abych tak okusil službu děkana. Po tomto roce mě otec arcibiskup svěřil službu, ve které mám pomáhat na cestě k Bohu mladým lidem, rodinám a všem na církevních školách. Nemohu při tom výčtu také zapomenout na školu Caritas, kde jsem také spirituálem.

Číst dál...

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu