Pohádka novoroční dalmatinovská

Sestra Ráchel Popková - klariska-kapucínka, klášter Šternberk

foto: Pavel Langer

Slunce se pomalu klonilo k západu pátého dne Stvoření. Země se již hemžila všemožnými tvory běhavými, létacími i plavacími. Nejvyšší s radostí hleděl na záplavu života a spíše jen pro potěšení se procházel po rajské zahradě, kde se vše chystalo ke spánku.

Jen na jednom místě se ještě horečně pracovalo. Jeden z andělů, který se mimochodem před pár dny mistrovsky vyznamenal při formování "italské boty", stále nebyl hotov se svým dílem. Poskakoval před ním úžasně hravý pes - velký, bílý s mnoha černohnědými fleky, veselýma očima a věčně se vrtícím ocasem. Co mu však chybělo, bylo jméno. A v čem byl problém?

"Moc bych si přál," vysvětloval anděl, "aby ho lidi měli rádi. Nejlepší by bylo, kdyby jim připomínal něco dobrého a navíc se tak i jmenoval. Už jsem zkoušel Segafredo, Tiramisu i Stracciatellu, ale pořád to není ono."

"Vypadá to," odvětil Nejvyšší, "že jsi zapomněl na něco moc důležitého. Totiž, že dobrý je skutečně jen Jeden. Ten, od kterého všechno dobro pochází - Bůh.

A mimochodem, jak dlouho že si nad tím lámeš hlavu?"

"Už od rána," špitl pokáraný anděl.

"Tak víš, co?" řekl Vševědoucí, "na památku tvé námahy se vším dobrým bude se jmenovat Dalmatin, což je italsky 'už od rána', aby všichni lidé věděli, že navzdory nejrůznějším skvrnkám na duši (se kterými se ostatně počítá) mohou být už od rána dobří."

Na znamení souhlasu Dalmatin radostí vyskočil a vrtěl ocasem o sto šest. A pak, stočený pěkně do klubíčka, pokojně usnul. Musel se přece pořádně vyspat na ten veliký úkol, který dostal zároveň se svým jménem: Připomínat lidem, že být dobrý už od rána je vlastně úžasná psina, při které se dá ochutnat taky něco dobrého, třeba Segafredo, Stracciatella nebo Tiramisu.

Rodinný život 5/2008

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu