Babiččina teologie

Jitka Hosanna Štěpánková I je vdaná, vychovala čtyři děti; má sedm vnoučat a je dominikánskou terciářkou.

Dvě cesty

Uteklo to jako voda a náš Kryštof dospívá. Hlas mu přeskakuje z dětského na hluboký, babičku už předrostl a dotahuje i dědečka. Je dobrý sportovec, občas už zvítězí i nad tatínkem a pokukuje mu po pivu. Někdy je zlaté dítě, chvíli na to je na zabití. Z malého myslitele je velký bojovník, který nerad prohrává.

babicina„Kryštofe, za pár let budeš velký a budeš muset odejít od rodičů a prosadit se v džungli světa dospělých. Osamostatnit se, najít si bydlení, najít si práci. To je hrozně těžké, soucítím s tebou, ale čeká to každého. Být dospělý neznamená jenom, že už můžeš pít alkohol a běhat za děvčaty. Některé lidi vidíš opilé a špinavé, jak spí v parku na lavičce. To jsou ti, kteří selhali. Nedokázali se prosadit a vzdali to, propadli alkoholu a drogám a nakonec rezignovali na svůj život.“
Kryštof mlčky přežvykuje svačinu a zamyšleně poslouchá.

„Víš, co radí klukům Marek Orko Vácha? Říká, aby neběhali za děvčaty. Aby na sobě pracovali, a děvčata za nimi budou běhat sama.“
„To je dobré,“ usmívá se Kryštof, „to by se mi líbilo. Ale co to znamená pracovat na sobě?“
„To znamená sportovat, studovat a snažit se být dobrý.“
„To už je horší,“ kroutí se Kryštof, „to dá moc práce.“
„Máš na výběr dvě cesty, dva způsoby, jak to udělat. Ten první je běžný v tlupách opic. Nejsilnější opičák přepere všechny ostatní opičáky a stane se vůdcem tlupy. Do chvíle, než doroste nějaký mladý opičák, který je ještě silnější, a vyhodí ho z jeho místa. Podobně je to u jelenů a dalších zvířat, co žijí ve skupinách, a podobně to řeší většina dospělých mužů. Myslí si, že když budou mít ostré lokty, občas někomu podrazí nohu a protlačí se na jeho místo, že se dostanou nahoru. Vidíme to u politiků, jak na sebe vytahují skandály, jak kradou a vymlouvají se.“
„No dobře, tohle znám,“ přikyvuje Kryštof. „Ale jaká je teda ta druhá cesta?“
„Ta druhá cesta je mnohem obtížnější a není tak rychlá, ale zase nehrozí, že spadneš z velké výšky. Ta druhá cesta znamená, že ukážeš druhým, že jsi čestný, spolehlivý a zásadový. Že se dá pracovat a obchodovat i poctivým způsobem. Pak si tě lidé budou vážit a na schodech ti dají sami přednost, takže je nebudeš muset shazovat svými lokty.“

„Ale to nikdy nezbohatnu. Když budu poctivý, budu do smrti chudý.“
„Mám jednoho spolužáka, který se rozhodl, že bude poctivý. Když po něm chtěli nějaký obchod na černo – ty mně, já tobě, nikdo nic nebude vědět – řekl na to: ‚Nezlob se, tohle já neudělám. To není poctivé. Promiň, ale mám svoje zásady.‘ Někteří lidé se zlobili, že je pitomý, ale postupně si ho začali vážit a rádi s ním obchodovali, protože věděli, že se na něj mohou spolehnout. Dnes je hodně bohatý, z ničeho vybudoval velkoobchod a ty se kamarádíš s jeho vnoučaty.“
„Já vím, koho myslíš!“
„Já vím, znáš ho. Ale mám ještě jiného spolužáka. Vždycky to byl moc prima kluk. Sešli jsme se na srazu po třiceti letech a dozvěděla jsem se, že ten bývalý hodný kluk zkusil podvádět s dotacemi. Nikdo ho neudal, ale naše kdysi vřelé vztahy velmi ochladly. Je to nečestné a podvodníky nikdo nemá rád. Ztratili důvěru ostatních.“
„Hm, to je smutné.“
„Na tobě záleží, jakou cestu si vybereš. Jestli chceš mít nebo být. Hodně mít nebo dobře žít. Aby si tě jednou tvoje děti mohly vážit. Kdosi řekl, že když jsme přicházeli na svět, plakali jsme a všichni kolem se radovali. Měli bychom prožít život tak, abychom se při umírání radovali, a všichni kolem aby plakali.“

Na Vánoce dostal Nevyžádané rady mládeži od Marka Orka Váchy. Není příliš nadšený čtenář. Jeho tatínek tvrdí, že mu můžu stejnou knihu dát další Vánoce znovu a on bude mít zase radost, protože si nepamatuje, že už ji dostal. Uvidíme, jestli se do ní začte. Tenhle urostlý „mrňous“ už si bude muset tak jako tak prošlapat svou vlastní cestu životem. I když dědeček a babička budou vždy poblíž.

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu