Požehnané ponožky

Jitka Hosanna Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti, má šest vnoučat a je dominikánskou terciářkou

Teo už není žádné miminko. Chodí do Skautu a umí se pěkně ohánět sekerou, takže ho maminka pověřila důležitým úkolem, aby na zahradě posekal suchý stromek. Letos půjde s ostatními chlapci a děvčaty k první svátosti smíření a k prvnímu svatému přijímání. A k tomu patří pondělní katecheze a taky babiččino doučování.
„Teo, pan farář si stěžoval. Prý jsi nevěděl, co jsou to svátosti.“
„No jó…“

„A co jsou svátosti?“
„No, to je křest a pohřeb a…“
„Počkej, nechci, abys je vyjmenoval, ale jestli víš, co to jsou ty svátosti?“
„No, nevím.“
„Svátosti jsou viditelná znamení neviditelné milosti. Rozumíš tomu?“
„Ne-e.“
„Tak já ti to vysvětlím. Podívej, třeba při křtu Pán Bůh odpouští všechny hříchy a adoptuje človíčka do své rodiny. Ale jak to poznáme? Bylo to teď? Nebo ještě ne? Ta milost sama není vidět. Proto Bůh ustanovil, že se to stane tehdy, když človíčka polijeme vodou. Ale ne jen tak, jako při hře, musí se při tom říkat určitá slova.“
„Já vím,“ chytá se Teo, „říká se: ‚Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.‘“ponozky
„Správně. A to je princip, jak fungují svátosti. Když my něco viditelně uděláme, Bůh dodá tu neviditelnou milost. Vezmi si svátost smíření. Samozřejmě může každý říct: ‚Pane Bože, já jsem velký darebák, udělal jsem to nebo ono, odpusť mi to!‘ Ale jak ví, že ho Pán Bůh poslouchal? Že třeba nekoukal zrovna na hokej? Nemůže si být jistý. Proto Pán Ježíš řekl kněžím, že vždycky když řeknou, že Bůh odpouští, tak On ty hříchy odpustí.“
„Já jsem myslel, že ty hříchy odpouští pan farář.“
„Kdepak, představ si, že bys řekl panu faráři: ‚Praštil jsem bráchu,‘ a on by ti na to řekl: ‚Tak já už se na tebe nezlobím.‘ To je přece hloupost. Zlobí se na tebe brácha, ne pan farář. Pan farář ale řekne: ‚Bůh ti odpustil, jdi v pokoji.‘ A taky může chtít, abys šel za bráchou a smířil se, aby ti odpustil i brácha. Pro Pána Boha jsme všichni jeho děti a On chce, abychom se měli rádi a žili spolu v pokoji, ne abychom se prali a tloukli. Stejně jako maminka chce, abyste se měli rádi a neprali se, protože jste její děti. A víš, proč ti může odpustit hříchy pan farář, a ne třeba já nebo děda?“
„Protože mu to Pán Bůh slíbil?“
„Dá se to říct i takto, ale myslela jsem tím, že pan farář přijal svátost kněžství. A každý kněz může Božím jménem odpouštět lidem hříchy, protože jim to Pán Bůh slíbil. Slíbil jim to všem naráz, když řekl: ‚Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny.‘ Tak je to napsané v evangeliu, aby si to lidé přečetli a věděli o tom, a nikdy na to nezapomněli.“
A Teo si to potom už také pamatoval, a pak přišel ten velký den, kdy jsme ho nastrojili do krásných šatů a tatínek mu koupil krásné barevné ponožky, na kterých byli panáčci Pat a Mat. Nesl si bílou svíci a šel spolu s dalšími krásně nastrojenými chlapci a děvčaty k prvnímu svatému přijímání. Rodiče a prarodiče zamačkávali slzu dojetí a fotografové dokumentovali ten velký den. Na konci obřadu pan farář prohlásil, že ještě požehná růžence, křížky a jiné dárky, co děti dostaly. Rozpačitě jsme se na sebe s tatínkem podívali.
„Tak co už,“ pokrčil rameny tatínek, protože nás vůbec nenapadlo vzít růženec nebo křížek. „Tak bude mít požehnané ponožky, no.“

 

2019 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu