Schovka

Jitka Hosanna Štěpánková | je vdaná, vychovala čtyři děti, má čtyři vnoučata a je dominikánskou terciářkou

Kdysi u nás spinkal můj nejmladší vnouček a přinesl si v náručí šedivou plyšovou myšičku. Když byl umytý a v pyžámku, sháněl se po myšičce.

„Ty máš, babičko, taky na spaní myšičku?“ zajímalo ho.

„Ne,“ smála jsem se, „já nepotřebuji myšičku, já mám dědečka. To je taková moje myšička.“

„No to jo,“ smál se chlapeček, „myšička, velká a tlustá!“

„Ty jsi taky tlustej,“ dopálil se dědeček.

„Ne,“ s naprostým klidem odmítl brouček, „já jsem tlusťoučkej!“

Od těch dob se hodně změnilo. Baculatý chlapeček se vytáhl a začal chodit do školy a taky do Skautu – mezi vlčata. Začal přemýšlet o světě vlastní hlavou a taky se začal odmítat modlit.

„Pojď, pomodlíme se,“ vyzvu ho.

„Ne,“ odmítne chlapec a otočí se tváří ke zdi. Oddělí se, a zatímco jeho sourozenci se s námi modlí, drží se stranou.

„Teo, hraješ si rád na schovávanou?“

„Jo, jasně.“

„A víš, kdo si hraje na schovávanou úplně nejradši?“

„Brácha?“

„Ne, ještě víc.“

„Kluci z vlčat?“

„Ne, úplně nejraději na celém světě.“

„Tak nevím, dám se poddat.“

„Pán Bůh. Hraje si s námi na schovávanou a chce, abychom ho hledali.“

„Jak to víš?“ Tváří se nevěřícně.

„Je to napsané v Bibli. Bůh řekl lidem: ‚Hledejte mou tvář!‘ (Ž 27,8)“

„A když ho budu hledat, tak se mi ukáže?“

„Dětem se málokdy ukazuje. Vždyť ani nevědí, jak vypadá a kde ho mají hledat. Dětem dal Pán Bůh rodiče, dědečky a babičky, aby jim o Pánu Bohu vyprávěli. Taky pan farář a paní katechetka v náboženství učí děti o Pánu Bohu. Až vyrostou, už budou vědět, koho mají hledat a kde ho mohou najít.“

„A tys ho našla?“

„Ano. Každý z dospělých, který ti vypráví o Bohu, už ho našel.“

„A jak ho našli? Jak se dá najít Bůh?“

„Je to něco na způsob Pokémon Go. Tvůj brácha jde po ulici s tabletem a vidí – tuhle je pokémon, tamhle je pokémon… Já jdu vedle něj, ale žádné pokémony nevidím, protože nemám tablet.“

„Takže ty máš tablet, který ti pomáhá hledat Boha?“

„Tablet přímo ne, je to taková zastaralá technologie, která funguje už stovky let, ani nepotřebuje baterie. Říká se tomu Bible. V Bibli se píše o Bohu, jaký je a jaký není, co řekl, co udělal, jak ho můžeme najít…“

„Ale já ještě neumím číst.“

„Však proto chodíš do školy, aby ses to naučil. A než se to naučíš, budeme ti o Pánu Bohu vyprávět já s dědečkem.“

A pak jsme se spolu pomodlili a šli spát.

babteol

 

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu