Pán Bůh má sklerózu

Anička Němcová | učitelka MŠ v Olomouci, katechetka, šťastně vdaná za skvělého muže; má ráda Boha a lidi (především ty malého vzrůstu)

Holalatydrija holala olalá! Svoji, tedy, moji milí karamádi, karamádky a karamáďata – vlastně kamarádi, kamarádky a kamaráďata! Jsem vesmírně, promiňte, nesmírně rád, že se s vámi ošest, vlastně opět setkávám! Mám jakýsi polepený, jejda, popletený den. A nejím, tedy nevím, co s tím dělat… Lidem, kteří ptelou, tedy pletou slova, se říká, že hají, vlastně mají nemoc ze skla – jakousi sklerózu. Tak nevím, čím trpí nebeští andělé – možná vzduchózou. Snad nepopletu přírodu, vlastně příhodu, o kterou se s vámi chci dnes podědit, tedy podělit.

Bude o Pánu Bohu, který je taky popleta a zapomínač. Musím vám totiž prozradit tajemství – představte si, že Pán Bůh trpí sklerózou! I když všechno ví, přesto všechno neví. To je, co?! A jak jsem k tomu došel? Poslouchejte…

zpovedniceV našem kostele, ve kterém bydlím a klaním se Pánu Bohu ve svatostánku, máme skvělou věc – zpovědnici. Je to velká dřevěná skříň. Každý den přede mší svatou zde lidé čekají v řadě a jeden po druhém do ní vchází. Já, když přivřu obě oči a podívám se na ně přes křídla, vidím těmto hříšníkům přímo do duše. Ojojoj, povídám si často. Tady je špindírů! Jeje, ta panímáma má ale duši jako ušmudlaný hadr a tamten pán má zas duši jako koš plný starých odpadků. No a co teprve tenhle klučina? Ten si svou duši pěkně pročoudil lakotou a lhaním. Jejda, jejda… Říkám si, jestli Pán Bůh všem těmto lidem odpustí takové hříchy. A představte si: Každý z těchto lidí si po odchodu ze zpovědnice vykračuje jako provoněné čisté hebounké prádlo vyprané v té nejdražší aviváži. Funguje to jako pračka. Každý ale ví, že ve zpovědnici se lidem do duše žádný prací prášek nesype. Ve zpovědnici se vyznávají hříchy Pánu Bohu prostřednictvím přítomného kněze. A všechno to, co se vyzná, Pán Ježíš jakoby vkládá do svých ran po hřebech, čistí a přitom zapomíná na naše spáchané hříchy. Kdybychom chtěli, aby nám je Pán Bůh zopakoval, tak by to nedokázal, úplně na ně zapomněl! A to je ta Boží skleróza – Pán Bůh si nepamatuje naše hříchy, které jsme řekli ve svátosti smíření. Je to báječná Boží vlastnost. Na tu nikdy nezapomeň, stejně jako na to, že tě má Pán Bůh moc a moc rád. Dokonce ještě více než tví rodiče – to si piš!

Loučím se dnes s vámi a telím, tedy vlastně letím se koknout, tedy kouknout na ty naše hříšníky, kteří jdou do kostelní pračky. Nechceš si tam taky zaběhnout a nechat se provonět?

Tvůj Cheburín, vlastně Cherubín

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu