Hurá, jupí, radujte se!

Eva Muroňová | je vdaná, má tři děti, je zaměstnaná v Katechetickém a pedagogickém centru při Biskupství ostravsko-opavském

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, za všech okolností děkujte – píše svatý Pavel v listu Soluňským.

A ruku na srdce, tento postoj vybízející k děkování, a to přímo radostnému, a to za všech okolností, mně připadal už od dob mého vzpouzejícího se mládí hodně „happy“. Prostě nelze, a lze-li, jde spíše než o modlitbu o okatý projev naivity. Pragmatický závěr tedy byl: Děvče, Bůh je stále s tebou, modli se podle toho, jak potřebuješ a co prožíváš.

varhanyPak jsem si ale věkem a také díky okolnostem zcela lidským – díky ztrátám a zklamáním – začala života vážit a objevila přímou úměru. Čím více si, člověče, života vážiti ráčíš, tím lépe uvidíš, kolik času jsi z něj promarnil. Tím více pak budeš mít důvodů k vděčnosti a radosti, když se ti něco povede. Je stále zřetelnější, že to není Bůh, kdo by se měl přizpůsobovat mně, ale já, kdo by se měla přizpůsobit Bohu, protože si to, zjednodušeně řečeno, zaslouží. A možná právě tato prvoplánově znějící věta vyjadřuje směr, kterým je dobré se vydat. Možná vedle věty, že Bůh je stále se mnou, stojí za to promýšlet i větu – já jsem stále s Bohem –, což ve všednosti znamená „stále se radujte a za všech okolností děkujte“, protože život je nesmírně vzácný a svým způsobem je tím jediným, co máme a s čím více nebo méně neohrabaně nakládáme.

Jeden můj známý, kterému už je přes osmdesát, mi vyprávěl příběh:

Příběh se stal v jedné africké vesnici, kde právě skončila bohoslužba. Lidé se na ni sešli pěšky a z velké dálky a trvalo jim to hodiny a hodiny. Muži, ženy, staří, mladí, děti… všichni přišli, aby mohli společně zpívat, tancovat, modlit se a uslyšet Boží slovo. Když bohoslužba skončila, vyšli lidé před kostel a vyprávěli si, co je nového. Všichni už byli venku a kostel byl prázdný, jen v jedné lavici zůstal sedět starý muž. Seděl tiše s rukama v klíně. Okny vnikalo do kostela světlo slunce a svítilo na jeho tvář a na jeho ruce. Kněz se dávno převlékl, uklidil, spočítal sbírku a už chtěl zavřít kostel, ale ten muž tam stále seděl. Jen tak, na slunci, s rukama v klíně. Kněz k němu přišel a zeptal se, co tady tak dlouho dělá, když bohoslužba přece už dávno skončila. Starý muž se na něj zadíval a odpověděl: „Sedím tady na slunci a přemýšlím o tom, že není nic krásnějšího pod sluncem než být pod sluncem.“

Není nic krásnějšího pod sluncem než být pod sluncem, protože jednou přijde chvíle, kdy slunce zapadne a pro nás už nevyjde, a z této perspektivy opravdu není vhodnějšího postoje než stále se radovat – z každé chvíle života.

V jedné odpovědi k žalmu se zpívá: Ať se Hospodin těší ze svého díla. Ať se raduje ze svého stvoření. Ať se z nás raduje. A není větší radost než sdílená radost – tak proč ne?

Dalším nestravitelným požadavkem této „happy“ výpovědi, proti které jsem protestovala, pro změnu v čase, kdy jsem se od rána do rána točila kolem dětí a domácnosti, byla slova „v modlitbách neustávejte“. Vždyť to nešlo! Nejde se neustále modlit, když je třeba tamto, za chvíli něco jiného a vzápětí něco dalšího. K názoru, že ten milý dobrý Pán Bůh nemá ani tušení, co děti a domácnost obnáší, jsem dospěla velice rychle a požadavek si vyhodnotila jako přehnaný a frustrující nárok. Pod tlakem povinností a práce nezbyl čas se soustředit, protože ruce stále musely něco dělat a nohy musely stále někam běhat, uši naslouchat, oči dávat pozor a pusa mluvit.

Časem se však změnilo i toto. Dospěla jsem k názoru, že čas je velice relativní pojem a že cesta ven vede přes naše nitro a naše myšlenky. Myšlenky totiž mají tu vlastnost, že stojí „mimo“ čas. Umíme se zabývat minulostí, budoucností, nebo se soustředit na přítomnost. O minulosti nebo o budoucnosti se dá přemýšlet, vzpomínat a připomínat si minulý běh událostí, představovat si budoucí chvíle, umíme vymýšlet a prožívat situace, které by se staly, kdyby…, prožívat rozhovory s druhým člověkem, které by se uskutečnily, kdyby… Vnímání přítomnosti je v něčem jiné. Být tady a teď nepotřebuje ani tak intelekt a logiku, ale spíše soustředění a otevřenost. Přítomnost vyžaduje být přítomný. Být při tom. Nic více, ale také nic méně.

A opět platí přímá úměra. Čím více je člověk při tom, tím více se před ním otevře možností k tomu se radovat, že žije, že prožívá to, co život přináší a obnáší, že to „neustávejte“ neznamená usilovně a pořád, ale „pouze“ přítomně. Je tedy jedno, co dělají ruce a kam musí běžet nohy, co poslouchají uši a na co musí dávat pozor oči, protože modlitbou se může stát to, co se právě děje. Už na to vlastně dávno přišel sv. Benedikt, že práce a modlitba nejsou v rozporu, že modlit se a pracovat nemusejí být dvě různé střídající se činnosti, ale činnosti souběžné, činnosti dějící se zároveň.

huraNěco podobného říká i tento text:

Vím, že každé usilování je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce řád. I to, které chce chleba pro děti, i to, které se žádá chleba obětovat. I to, které chce vědu, jež zkoumá, i to, které chce úctu, jež přijímá a ustavuje. I to, které chce hierarchii, jež nastoluje zbožnění, i to, které chce podílnictví všech. I to, které chce čas k rozjímání, i to, které chce práci, aby čas naplnila. I to, které chce duchovní lásku, jež nenávidí tělo a činí člověka větším, i to, které chce konejšivý soucit. I to, které chce válku, zasévající zrno, i to, které chce mír, jenž zrno sklízí. Ale vím také, že tyto rozpory jsou jenom rozpory řeči, a kdykoli se člověk pozvedne a zahledí se na ně z větší výšky, rozpory zmizí. (Antoine de Saint-Exupéry, Citadela)

V jistém smyslu jsme zváni k tomuto konstruktivnímu nadhledu při každém slavení eucharistie. Jakkoliv to může být složité s naší skutečnou přítomností a soustředěním při mši svaté, tak Bůh při tom přítomný vždy bude.

Přeji nám tedy větší výšku s nadějí, že rozpory zmizí a člověk uvidí hloubku toho, co nám radí svatý Pavel, když říká: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte, za všech okolností děkujte!“ Hurá, jupí!

Není nic krásnějšího pod sluncem než být pod sluncem.

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu